Sešli jsme se ve Strážnici

Sešli jsme se ve Strážnici

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.

Jedním z největších lákadel festivalu je Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Tento program prodělal v loňském roce zásadní změnu. Byl totiž přesunutý z amfiteátru Zahrada do amfiteátru Zámek. Tato obměna byla patrně nevyhnutelná a potřebná, protože kapacita druhého zmíněného amfiteátru je podstatně větší, navrch vloni i letos byla naplněna. Soutěž tím však ztratila jakýsi intimní, přívětivý charakter. Atmosféra přerostla do masového stadiónového skandování, navíc v kulisách rozpálených betonových tribun. Nic to však nemění na kvalitě tanečníků, kteří se této soutěžní přehlídky účastní. Ta letošní se nesla ve znamení vzpomínky na duchovního otce strážnických verbířů Karla Pavlištíka, který nás na konci loňského roku opustil. Jako tanečník a etnograf se významně podílel nejen na současné podobě soutěžního klání, ale i na zapsání tance na seznam UNESCO. V tomto roce prošla soutěž také drobnou obměnou. Poprvé se jí mohli oficiálně účastnit také verbíři z Brněnska. V jejich řadách byl o soutěž vždy velký zájem, neexistovala však kategorie čistě pro tento region. Letos ho zastupoval Martin Kšica na základě diváckého hlasování. Vítězem letošní soutěže se stal Martin Vašulka z Kyjova.

festival_straznice_2019_foto_hvozdecka_03

Pořadem, který měl bezpochyby největší návštěvnost, se stal společný koncert dvou profesionálních těles VUS Ondráš a SĽUKu. Jednalo se vlastně o náhradu za loňský rok, kdy byl stejný program kvůli vytrvalému dešti zrušen. Tentokrát se obě tělesa potkala na jevišti amfiteátru Zámek a zaplnila jej do posledního místa. Obrovský zájem diváků byl obdivuhodný, občas se však v davu našlo několik neurvalců, kteří se na koncert snažili dostat velmi nevybíravým způsobem. Ti, kteří se do hlediště dostali, však byli součástí skvělého hudebního a tanečního zážitku podpořeného kumulací obrovského nadšení a energie na jednom místě.

Skladba programů má svá pravidla, proto se diváci již tradičně mohli zúčastnit večerního pořadu zahraničních souborů, koncertu vítězů dětské pěvecké soutěže Zpěváček, případně dětských muzik.

Z večerních programů bych ráda vyzdvihla páteční s názvem Bez bab. Byly v něm představeny mužské taneční projevy od Plzně až po Rumunsko. Zářily v něm taneční hvězdy VUS Ondráš z devadesátých let, které stále neztratily ladnost a švih, Bratia Briakovci, kteří za skvělého a pravdivého doprovodu CM Lubomíra Graffeho předvedli podpolianské prekáračky, snad nejtemperamentnější tanec slovenských sousedů. Zmínit je třeba také valašské odzemkáře, mužskou část souboru Mladina z Plzně nebo drsné goraly z FS Oravan Senior. Ti všichni se postarali o výborný zážitek, který si užili “baby aj chlapi”.

festival_straznice_2019_foto_hvozdecka_02

Goralské lidové umění bylo možné obdivovat i v následujícím pořadu Ze života stromů, který byl čarovným průnikem světa přírody a lidí. Jak jednotlivé stromy ovlivňovaly lidovou kulturu, jaké jim byly přiřčeny léčivé a magické vlastnosti a jak se všechno promítlo do písní daného regionu. To vše se snažil divákům tento pořad prozradit. Večerní hodina a temné stíny stromů v amfiteátru Zahrada všemu propůjčily jedinečnou atmosféru.

Nepříliš navštěvované, ale pro mě zcela výjimečné jsou pořady v areálu Muzea vesnice jihovýchodní Moravy. Mezi stodolami a staveními většiny subregionů Slovácka se konalo několik programů: Přes ty vinohrady je tam pěkná cesta, Písně pro nevěstu a Jaké si to uděláte, takové to budete mět. Myslím, že samotné názvy prozrazují vše.

Zvláštní význam pro mne mají programy, které krom estetické funkce současného pódiového folklorismu sledují také funkci edukační. V rukách mistrů se to může povést natolik přirozeně, že si toho vychovávání a poučení divák ani nevšimne. Pořadem, který to vše splňoval a navíc se konal v neobvyklých prostorách staré synagogy, byly Karpatské návraty. Vhled do tradičních hudebních forem a těles z oblasti Bílých Karpat byl syrový, živý a přirozený v nejlepším smyslu slova. Je velmi potěšující, že pořad proběhl v příjemné divácké atmosféře, zároveň ho ocenili také odborníci a předali jeho autorovi Peteru Obuchovi cenu Laureáta letošního ročníku Strážnice.

Člověk není živ jen hudbou a tancem, proto bych ráda vyzdvihla i letos Jarmark chutí a vůní a Zbojnickou lúku. Tato dvě relativně nová stanoviště se rychle stala oblíbenou zastávkou festivalových návštěvníků. Jarmark chutí a vůni nabízí tradiční regionální pochutiny a podle mne by se mohl rozšířit i na větší plochu určenou pro stánkaře. Zbojnická lúka je nedávno obnovené místo v srdci zámeckého parku, kde ve stínu mohutných stromů probíhají taneční workshopy, divadla nebo happeningy pro děti i dospělé.

Kdo doposud nezažil atmosféru tohoto folklorního svátku, měl by se konečně odhodlat a do Strážnice dojet. I když může některé odrazovat jeho velikost a masovost, stále jde o neopakovatelný zážitek nejen pro milovníky folkloru.

Foto Marie Hvozdecká

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více