Shakespeare, Beethoven a komorní hudba pro Moravu

Shakespeare, Beethoven a komorní hudba pro Moravu

Už 21. ročník má za sebou Concentus Moravie – hudební festival řady ikonických a historicky významných měst jižní Moravy a sousedních přilehlých okresů, rakouské nevyjímaje. I po uplynutí dvou dekád působí celý podnik trochu jako zjevení a obtížně se k němu hledají vhodná přirovnání.

Concentus Moraviae přišel od samého počátku s milionovým nápadem: necpat se na relativně spokojenou brněnskou scénu a umístit dějiště koncertů na místa, která jsou sama o sobě mimořádná a ze strany Brňanů náležitě ignorovaná. Využil přízně starostů, přesto nápad nebyl pouhým komerčním start-upem: v daných místních podmínkách byl vždy realizován a důsledně dodržován ambiciózní dramaturgický plán. V žádném ročníku nechyběli hudebníci, kteří ve své specializaci představovali absolutní globální špičku. Organizátorům nechybí přehled o aktuální hudební scéně a namísto celebrit za výkonnostním zenitem dokážou přizvat mladé interprety, kteří představují skutečnou výkonnostní špičku. To je v českém prostřední ojedinělé.

Velký hudební svět v malých městech

On je vůbec Concentus Moraviae festivalem krajně nečeským. Svým zaměřením i celkovou úrovní by spíše pasoval do Švýcarska, jižní Francie nebo Anglie, kde by byl elitní společenskou událostí vyšších vrstev. Proto je také na místě hovořít o zjevení: uměleckému rozhledu starostů – a není to žádná ostuda – by na počátku dozajista stačily pouťové atrakce typu Václava Hudečka či Jaroslava Svěceného. Přesto dostávají to, co je i ve srovnání s hlavními světovými hudebními metropolemi Londýnem, Vídní a New Yorkem ojedinělé.

Ročníky věnované kupříkladu francouzské hudbě (1999), slovanské hudbě (2001) či hudební migraci(2005) byly opravdovým dramaturgickým unikátem a daly nový smysl pojmu festival. Především v oblasti starší hudby, která je častým zaměřením Concentu, zjevně nebylo problémem pozvat libovolný ansámbl, a tak tu hrála kupříkladu i taková Musica Antiqua Köln (Tišnov), nemluvě o pravidelných vystoupeních Magdaleny Kožené.

Není jasné, proč někdo takto velkoryse hýří silami – a bezpochyby i financemi – v České republice. Zemi, která se odklání od svých hudebních tradic, a převažující společenskou ambicí je dostatečná, vyhovující či „ještě snesitelná“ kvalita. V zemi, kde mnoho hudebních institucí rezignuje na budování jakékoliv smysluplné dramaturgie, aby ji nahradily prezentací hudby jako luxusního zboží pro „lepší“ společnost. Hlavně ať přijede někdo slavný a zahraje něco, co zná každý. Ostatní je vedlejší.

Průnik české i světové kvartetní špičky na Moravu

Mezi nejhodnotnější počiny proběhnuvších 21 ročníků se řadí i letošní pocta smyčcovému kvartetu, jeho české interpretační tradici a navíc tvůrčímu odkazu Beethovenovu a Shakespearovu. Z Beethovena zaznělo především kompletní kvartetní dílo čítající na 16, vesměs dosti náročných položek. Ze souborů vystoupil reprezentativní výběr většinou té nejmladší světové kvartetní generace (7 těles), zahrála i většina profesionálních kvartet českých. Rezidenčním souborem (čtyři programy, pět koncertů a navíc mistrovské interpretační kursy) byl slovensko-český Pavel Haas Quartet, odchovanec pražské třídy Milana Škampy a tedy výsostný následovník české kvartetní tradice. Patří k nejžádanějším tělesům dneška a v České republice vystupuje jen vzácně.

Koncertů přinesl festival během června rovných 35, a tak každý posluchač získal svoji vlastní unikátní festivalovou zkušenost – málokdo totiž najde čas procestovat všechny štace. Vybral jsem třináct, na kterých jsem nechtěl chybět, z nichž jsem nakonec navštívil osm koncertů, tedy zhruba čtvrtinu festivalových akcí (některé programy se opakují). Byla mezi nimi čtyři česká kvarteta (dvakrát Haasovo, jednou pak Zemlinského, Martinů a Ištvanovo), dvě vskutku světová (Meccore, Van Kuijk)a návdavkem závěrečné vystoupení nově vytvořeného Komorního orchestru České filharmonie. Mé svědectví a hodnocení tedy zdaleka nezahrnuje vše, co letošní Concentus nabídl, pár věcí je ale zřejmých.

Potvrdilo se, že dvojice úspěšných domácích souborů, Haasovo a Zemlinského kvarteto, patří k absolutní světové špičce. Přestože oba rozvíjejí českou kvartetní tradici, stěží si lze představit dva odlišnější světy. Haasovcům po zásluze leží svět komorní hudby u nohou: ve svém projevu usilují o dosažení výrazových, dynamických i tempových krajností, nehledají vyváženost, upřednostňují intenzitu prožitku a vše tomu podřizují.

Znalým tradicionalistům se z výstřední hry Haasovců mohou ježit vlasy na hlavě, nacházení nových výrazových a technických možností je ale legitimní a žádoucí. Na první pohled je vůdčím hráčem cellista Peter Jarůšek (podobně jako cellista Antonín Kohout v legendárním Smetanově kvartetu, jehož violistou byl již zmíněný učitela duchovní otec Haasovců Milan Škampa). Ve své hře nikterak dynamicky neustupuje a ostatní se snaží sytosti cellového zvuku přiblížit, což vytváří jejich nezaměnitelný zvuk. První housle Veroniky Jarůškové jsou ve zvuku ostré a záměrně vyčnívají, ovšem bez přehnané forze či vibrata.

Těžko si představit vhodnější těleso na provedení Šostakovičova osmého či Smetanova druhého kvartetu (obojí Žďár nad Sázavou), naopak hledání pianissimových krajností ve Dvořákově „Americkém kvartetu“ v neznějícím kulturním domě v Kyjově poněkud přidusilo dvořákovskou spontaneitu. Zmínit je třeba i jejich elektrizující vzájemný oční kontakt, díky němuž by si koncert dozajista užil i starý Beethoven nebo Smetana.

Oproti tomu Zemlinského kvarteto usiluje o velmi tradiční projev s důrazem na dokonale zvládnutou techniku, perfektní vypointování četných agogických fines a doširoka rozvinutou zpěvnost všech melodických partů. Jistým hráčským nadhledem mírně dominuje viola Petra Holmana, který při hře také nejvíce komunikuje s publikem, zatímco projev cellisty Vladimíra Fortina je mírný, sametový, až submisivní, ve zvuku vždycky dominují oboje housle.

Oba popisované soubory při hře tradičně sedí, zatímco polský Meccore String Quartet, můj největší letošní festivalový zážitek, v třebíčské Zadní synagoze s výjimkou cellisty stál a důsledně mezi skladbami střídal houslové party, aby nikdo nebyl první ani druhý. Mohlo to být i zásluhou prostoru, který se na kvartetní zvuk jeví vskutku optimální, a výběru skladeb (Penderecki, Szymanowski, Beethovenův op. 18/4), nicméně polští mladíci předvedli dokonalé fungování všech aspektů hry i souhry, odzbrojující sytou barvu zvuku a smysl pro výstavbu intenzivního psychologického prožitku.

Všechny koncerty mají příjemnou a uvolněnou atmosféru, k níž přispívá i to, že města jižní Moravy a okolí mají nesrovnatelně důstojnější vzhled než před 20 lety. Bývá opravdovým požitkem po nich korzovat a objevovat je. Vhodným opatřením proti červnové letní roztěkanosti se ukázalo být odstranění přestávek. Na dramaturgii letos spolupracovali Jiří Beneš s Alešem Březinou a přinesli fascinující mix umanutosti, důslednosti a činorodosti. Příjemným průvodcem festivalem se staly zasvěcené, podrobné a krásně formulované texty Jiřího Beneše v tištěných programech a v katalogu.

Nenápadnou novinkou je letos zapojení Brna mezi oficiální festivalová města. V minulosti tu sice proběhlo několik večerů Concentu, spíše však z praktických důvodů. Bylo by chybou, kdyby město pojalo svoji účast na přehlídce městeček a vesnic pouze symbolicky, naopak by mělo aktivně a v souladu s charakterem akce prosadit to, co je na něm pozoruhodné: velké prostory pro velkoryse pojaté koncerty včetně symfonických a oratorních, z menších zase ty unikátní, například vily Tugendhat, Stiassni, Löw-Beer a jiné.

Když člověk vzpomíná na prvních pár ročníků Concentu Moraviae, vybaví se mu mnohem výraznější podíl brněnských posluchačů. Doprava z Brna byla zajišťována na libovolný koncert a vizuální prezentace v brněnských ulicích dominovala. Nyní je Concentus pevně ukotven v kulturním kalendáři jednotlivých měst a návštěvnost jeho akcí je, zdá se, vysoká. Přesto je chybou rezignace na větší zapojení Brňanů i zdejších turistů, a především je to škoda. Přinejmenším v červnu česká hudební scéna nenabízí nic atraktivnějšího.

Festival Concentus Moraviae, 21. ročník věnovaný Beethovenovi, české kvartetní tradici a Shakespearovi. 1. – 28. června 2016

Pavel Haas Quartet/ Magdalena Kožená a Ondřej Havelka/ foto Jiří Sláma

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více

„Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.  více

Pokud pomineme teprve nadcházející zářijový bonusový koncert Diany Krall, neukončil letošní festival Jazzfest nikdo menší než Chick Corea se svým hvězdným triem. Spolu s Brianem Bladem a Eddie Gomezem udělali za letošním ročníkem luxusní americkou tečku.  více

Vydařený čtvrteční koncert Filharmonie Brno v Besedním domě musel potěšit opravdu každého, posluchače rozličného věku i vkus. A nadšení bylo v sále cítit, i přesto, že se na klavír hrálo i celou šíří předloktí.  více

Brněnská zpěvačka a autorka Jana Jun Šrámková tvrdí, že název jejího nového alba Ve vlasech nesouvisí s její profesí kadeřnice. A je pravda, že více než s nůžkami nebo kulmou si vlasy v tomto případě spojuji s větrem, který je profoukává a který do nich foukal už na Janině předchozím albu Nahá. V textech na nové desce však namísto větru jako důležitá konstanta figuruje voda. V jednotlivých písních se objevují peřeje, pádla, lodě i oceán. Ale ani to není nejpodstatnější informace. Jakkoli jsou v Janiných skladbách slova důležitá, pokračuje nové album v linii, kterou načrtly předchozí desky Intimně (2010) a Nahá (2014). Nad příběhem stojí pocit, kresba slabikami, mlhavá scenérie, načrtnutá hlasem a domalovaná dalšími nástroji.  více

Hudební retro komedie Viki kráčí za štěstím, jak ji v premiéře uvedlo Městské divadlo Brno, je na mnoho způsobů zpáteční cestou v čase. Diváka vrací ke tvorbě z autorské dílny Milan Uhde, Miloš Štědroň, kterou nyní výrazně doplnil hudební skladatel Karel Cón. Jde navrch o exkurz k reálnému příběhu, který se odehrál na přelomu 60. a 70. let či swingové muzice kralující éře sladkých sixities. A před publikem nyní navrch defiluje bezmála stejný tvůrčí tým v čele s režisérem Jurajem Nvotou, který se před pěti lety představil na stejném jevišti divákům s romantickým muzikálem Divá Bára.  více

Festival Jazzfest se blíží ke konci a po osvěžení z české a evropské scény přišla na řadu nefalšovaná, téměř bluesová americká klasika. Dvaasedmdesátiletý velikán Steve Gadd dorazil do Brna s kytaristou Michaelem Landauem, baskytaristou Jimmy Johnsonem, trumpetistou Waltem Fowlerem a za piano a Fender rhodes zasedl Kevin Hayes.  více