Shakespeare, Beethoven a komorní hudba pro Moravu

Shakespeare, Beethoven a komorní hudba pro Moravu

Už 21. ročník má za sebou Concentus Moravie – hudební festival řady ikonických a historicky významných měst jižní Moravy a sousedních přilehlých okresů, rakouské nevyjímaje. I po uplynutí dvou dekád působí celý podnik trochu jako zjevení a obtížně se k němu hledají vhodná přirovnání.

Concentus Moraviae přišel od samého počátku s milionovým nápadem: necpat se na relativně spokojenou brněnskou scénu a umístit dějiště koncertů na místa, která jsou sama o sobě mimořádná a ze strany Brňanů náležitě ignorovaná. Využil přízně starostů, přesto nápad nebyl pouhým komerčním start-upem: v daných místních podmínkách byl vždy realizován a důsledně dodržován ambiciózní dramaturgický plán. V žádném ročníku nechyběli hudebníci, kteří ve své specializaci představovali absolutní globální špičku. Organizátorům nechybí přehled o aktuální hudební scéně a namísto celebrit za výkonnostním zenitem dokážou přizvat mladé interprety, kteří představují skutečnou výkonnostní špičku. To je v českém prostřední ojedinělé.

Velký hudební svět v malých městech

On je vůbec Concentus Moraviae festivalem krajně nečeským. Svým zaměřením i celkovou úrovní by spíše pasoval do Švýcarska, jižní Francie nebo Anglie, kde by byl elitní společenskou událostí vyšších vrstev. Proto je také na místě hovořít o zjevení: uměleckému rozhledu starostů – a není to žádná ostuda – by na počátku dozajista stačily pouťové atrakce typu Václava Hudečka či Jaroslava Svěceného. Přesto dostávají to, co je i ve srovnání s hlavními světovými hudebními metropolemi Londýnem, Vídní a New Yorkem ojedinělé.

Ročníky věnované kupříkladu francouzské hudbě (1999), slovanské hudbě (2001) či hudební migraci(2005) byly opravdovým dramaturgickým unikátem a daly nový smysl pojmu festival. Především v oblasti starší hudby, která je častým zaměřením Concentu, zjevně nebylo problémem pozvat libovolný ansámbl, a tak tu hrála kupříkladu i taková Musica Antiqua Köln (Tišnov), nemluvě o pravidelných vystoupeních Magdaleny Kožené.

Není jasné, proč někdo takto velkoryse hýří silami – a bezpochyby i financemi – v České republice. Zemi, která se odklání od svých hudebních tradic, a převažující společenskou ambicí je dostatečná, vyhovující či „ještě snesitelná“ kvalita. V zemi, kde mnoho hudebních institucí rezignuje na budování jakékoliv smysluplné dramaturgie, aby ji nahradily prezentací hudby jako luxusního zboží pro „lepší“ společnost. Hlavně ať přijede někdo slavný a zahraje něco, co zná každý. Ostatní je vedlejší.

Průnik české i světové kvartetní špičky na Moravu

Mezi nejhodnotnější počiny proběhnuvších 21 ročníků se řadí i letošní pocta smyčcovému kvartetu, jeho české interpretační tradici a navíc tvůrčímu odkazu Beethovenovu a Shakespearovu. Z Beethovena zaznělo především kompletní kvartetní dílo čítající na 16, vesměs dosti náročných položek. Ze souborů vystoupil reprezentativní výběr většinou té nejmladší světové kvartetní generace (7 těles), zahrála i většina profesionálních kvartet českých. Rezidenčním souborem (čtyři programy, pět koncertů a navíc mistrovské interpretační kursy) byl slovensko-český Pavel Haas Quartet, odchovanec pražské třídy Milana Škampy a tedy výsostný následovník české kvartetní tradice. Patří k nejžádanějším tělesům dneška a v České republice vystupuje jen vzácně.

Koncertů přinesl festival během června rovných 35, a tak každý posluchač získal svoji vlastní unikátní festivalovou zkušenost – málokdo totiž najde čas procestovat všechny štace. Vybral jsem třináct, na kterých jsem nechtěl chybět, z nichž jsem nakonec navštívil osm koncertů, tedy zhruba čtvrtinu festivalových akcí (některé programy se opakují). Byla mezi nimi čtyři česká kvarteta (dvakrát Haasovo, jednou pak Zemlinského, Martinů a Ištvanovo), dvě vskutku světová (Meccore, Van Kuijk)a návdavkem závěrečné vystoupení nově vytvořeného Komorního orchestru České filharmonie. Mé svědectví a hodnocení tedy zdaleka nezahrnuje vše, co letošní Concentus nabídl, pár věcí je ale zřejmých.

Potvrdilo se, že dvojice úspěšných domácích souborů, Haasovo a Zemlinského kvarteto, patří k absolutní světové špičce. Přestože oba rozvíjejí českou kvartetní tradici, stěží si lze představit dva odlišnější světy. Haasovcům po zásluze leží svět komorní hudby u nohou: ve svém projevu usilují o dosažení výrazových, dynamických i tempových krajností, nehledají vyváženost, upřednostňují intenzitu prožitku a vše tomu podřizují.

Znalým tradicionalistům se z výstřední hry Haasovců mohou ježit vlasy na hlavě, nacházení nových výrazových a technických možností je ale legitimní a žádoucí. Na první pohled je vůdčím hráčem cellista Peter Jarůšek (podobně jako cellista Antonín Kohout v legendárním Smetanově kvartetu, jehož violistou byl již zmíněný učitela duchovní otec Haasovců Milan Škampa). Ve své hře nikterak dynamicky neustupuje a ostatní se snaží sytosti cellového zvuku přiblížit, což vytváří jejich nezaměnitelný zvuk. První housle Veroniky Jarůškové jsou ve zvuku ostré a záměrně vyčnívají, ovšem bez přehnané forze či vibrata.

Těžko si představit vhodnější těleso na provedení Šostakovičova osmého či Smetanova druhého kvartetu (obojí Žďár nad Sázavou), naopak hledání pianissimových krajností ve Dvořákově „Americkém kvartetu“ v neznějícím kulturním domě v Kyjově poněkud přidusilo dvořákovskou spontaneitu. Zmínit je třeba i jejich elektrizující vzájemný oční kontakt, díky němuž by si koncert dozajista užil i starý Beethoven nebo Smetana.

Oproti tomu Zemlinského kvarteto usiluje o velmi tradiční projev s důrazem na dokonale zvládnutou techniku, perfektní vypointování četných agogických fines a doširoka rozvinutou zpěvnost všech melodických partů. Jistým hráčským nadhledem mírně dominuje viola Petra Holmana, který při hře také nejvíce komunikuje s publikem, zatímco projev cellisty Vladimíra Fortina je mírný, sametový, až submisivní, ve zvuku vždycky dominují oboje housle.

Oba popisované soubory při hře tradičně sedí, zatímco polský Meccore String Quartet, můj největší letošní festivalový zážitek, v třebíčské Zadní synagoze s výjimkou cellisty stál a důsledně mezi skladbami střídal houslové party, aby nikdo nebyl první ani druhý. Mohlo to být i zásluhou prostoru, který se na kvartetní zvuk jeví vskutku optimální, a výběru skladeb (Penderecki, Szymanowski, Beethovenův op. 18/4), nicméně polští mladíci předvedli dokonalé fungování všech aspektů hry i souhry, odzbrojující sytou barvu zvuku a smysl pro výstavbu intenzivního psychologického prožitku.

Všechny koncerty mají příjemnou a uvolněnou atmosféru, k níž přispívá i to, že města jižní Moravy a okolí mají nesrovnatelně důstojnější vzhled než před 20 lety. Bývá opravdovým požitkem po nich korzovat a objevovat je. Vhodným opatřením proti červnové letní roztěkanosti se ukázalo být odstranění přestávek. Na dramaturgii letos spolupracovali Jiří Beneš s Alešem Březinou a přinesli fascinující mix umanutosti, důslednosti a činorodosti. Příjemným průvodcem festivalem se staly zasvěcené, podrobné a krásně formulované texty Jiřího Beneše v tištěných programech a v katalogu.

Nenápadnou novinkou je letos zapojení Brna mezi oficiální festivalová města. V minulosti tu sice proběhlo několik večerů Concentu, spíše však z praktických důvodů. Bylo by chybou, kdyby město pojalo svoji účast na přehlídce městeček a vesnic pouze symbolicky, naopak by mělo aktivně a v souladu s charakterem akce prosadit to, co je na něm pozoruhodné: velké prostory pro velkoryse pojaté koncerty včetně symfonických a oratorních, z menších zase ty unikátní, například vily Tugendhat, Stiassni, Löw-Beer a jiné.

Když člověk vzpomíná na prvních pár ročníků Concentu Moraviae, vybaví se mu mnohem výraznější podíl brněnských posluchačů. Doprava z Brna byla zajišťována na libovolný koncert a vizuální prezentace v brněnských ulicích dominovala. Nyní je Concentus pevně ukotven v kulturním kalendáři jednotlivých měst a návštěvnost jeho akcí je, zdá se, vysoká. Přesto je chybou rezignace na větší zapojení Brňanů i zdejších turistů, a především je to škoda. Přinejmenším v červnu česká hudební scéna nenabízí nic atraktivnějšího.

Festival Concentus Moraviae, 21. ročník věnovaný Beethovenovi, české kvartetní tradici a Shakespearovi. 1. – 28. června 2016

Pavel Haas Quartet/ Magdalena Kožená a Ondřej Havelka/ foto Jiří Sláma

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více

Muzikál Ženy na pokraji nervového zhroucení vznikl na základě výtečného stejnojmenného filmu Pedra Almodóvara. A jeho londýnská verze z roku 2015 hojně obráží tuzemská jeviště. Předloni titul uvedli v Chebu, na sklonku loňského roku v Brně a Praze, letos jej chystají v Liberci. Jak dopadlo jeho brněnské provedení v Městském divadle Brno?  více

Nebývá zvykem, že by se konzervatoristé angažovali v samostatně organizovaných ansámblech. Jeden takový však v loňském roce z brněnské konzervatoře vzešel a směle se etabluje školskému systému a kulturnímu průmyslu trochu navzdory. Mladí prostě chtějí hrát. Chamber Symphony Orchestra Brno se brněnskému publiku úspěšně představil v premiéře v květnu 2017 Mahlerovou symfonií Titánů. Ve své druhé koncertní sezóně soubor pokračoval v komorní interpretaci druhou symfonií Johannese Brahmse. Potřetí v Brně orchestr vystoupil 3. ledna při novoročním koncertu v katedrále sv. Petra a Pavla. Samostatné komorní těleso standardně spolupracuje s dirigentem Stanislavem Kummerem. Pro recenzovaný koncert bylo doplněno o několik hostujících hráčů a taktovky se tentokráte chopil dirigent a skladatel Jiří Najvar. Ten vedle Koncertu pro flétnu Wolfganga Amadea Mozarta a Magnificat Johna Ruttera uvedl v premiéře také svou kompozici La preghiera di Capodanno.  více

S jazzmanem Janem Konopáskem, který 29. prosince 2017 oslavil 86. narozeniny, jsme se spřátelili, když dostal v roce 2016 Cenu Gustava Broma a přijel si ji převzít na jeden z koncertů Jazzfestu v Sono Centru. Jazzová legenda, mezinárodně uznávaný barytonsaxofonista, zřejmě poslední žijící aktér elitních zakladatelských těles českého moderního jazzu po 2. světové válce se ukázal jako vynikající vypravěč. Jeho muzikantská dráha je velmi pestrá a je základem připravované knihy, která vyjde v nakladatelství Galén.  více

Pokud jste navštívili novoroční koncert brněnské filharmonie v očekávání seriózní, rigorózně slavností, přitom uměřené a distingované zábavy, pravděpodobně jste odcházeli vrcholně nespokojeni. V rozčarování jste si možná stěžovali, spílali a mumlali: co to bylo za dirigentovy taneční kreace, proč se tleskalo do rytmu Radeckého marše a především – proč nám jen nutili zpívat? A ta dramaturgie! Minulý rok alespoň Smetana, ale letos? Samé valčíčky a polky, operety a šlehačky! Jestli nejste zahořklý škarohlíd, je vysoká pravděpodobnost, že jste po boku Filharmonie Brno s lehkostí a rozverností vtančili do roku 2018.  více

Julia Ulehla je americká zpěvačka, pravnučka Vladimíra Úlehly, moravského vědce a sběratele lidových písní, autora legendární knihy Živá píseň. Julia společně se svým manželem, kytaristou s arménskými kořeny Aramem Bajakianem, někdejším spoluhráčem Lou Reeda nebo Diany Krall, založila skupinu Dálava, ve které netradičním způsobem zpracovávají moravský folklor. Natočili už druhé album s názvem The Book Of Transfiguration a právě o něm jsme s Julií a Aramem rozmlouvali během jejich nedávného pobytu v Brně.  více

Brněnskou pasáž Alfa včera zaplnila hudba. Již po jedenácté zde byla udena Česká vánoční mše Hej, mistře. Akce opět proběhla ve spolupráci HaDivadla a kavárny Švanda. Orchestr a zpěváci pod taktovkou Joela Hány vystoupí také dnes ve 22:00. A jak to včera v pasáži vypadalo? Přinášíme vám krátkou fotoreportáž.  více

Na festival Blues Alive do Šumperka pravidelně jezdí Andrzej Matysik, šéfredaktor polského magazínu Twój Blues. Když jsem se jej letos zeptal, co ho na české scéně v poslední době nejvíce zaujalo, bez váhání odpověděl: Band Of Heysek! Mladá brněnská kapela – funguje od roku 2015 – učarovala nejen polským odborníkům, ale i vyprodanému šumperskému domu kultury. Letošní ročník našeho největšího bluesového festivalu totiž toto syrové trio z jižní Moravy otevíralo.  více

První adventní neděli se ve Veselí nad Moravou uskutečnil koncert k 65. výročí založení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN). Toto hudební těleso tvoří pro mnohé nerozlučnou dvojici právě s Českým rozhlasem Brno. Orchestr vznikl v roce 1952 pro potřeby rozhlasu ze dvou důvodů: k vytvoření archivu kvalitních hudebních nahrávek i hraní živých koncertů po celém světě. Nahrávky BROLNu na starých LP deskách byly pro mnoho „folkloristů“ jedním z prvních setkání s tímto druhem umění. BROLN přinášel umělecky hodnotné úpravy lidových písní a vytvořil trend, který je aktuální dodnes.  více

Program třetí adventní neděle v podání orchestru Ensemble Opera Diversa s výpomocí sesterského tělesa – sboru Ensemble Versus – se nesl ve znamení moderní soudobé tvorby. V Konventu Milosrdných bratří zazněly skladby O antifony pro baryton a smyčce a Magnificat pro sbor a smyčce od dvorního skladatele ansámblu Ondřeje Kyase a Sonata da chiesa skladatele Jaroslava Štastného-Pokorného, komponujícího pod uměleckým pseudonymem Peter Graham. Sólistou večera byl barytonista Roman Hoza, představení řídila dirigentka Gabriela Tardonová. Koncert v přímém přenosu vysílal Český rozhlas Vltava a další stanice sítě Eurorádia. Hudba se tak dostala až k posluchačům Španělského, Sárského, Estonského, Švédského, Portugalského, Hessenského, Dánského, Řeckého, Islandského, Slovinského a Britského (BBC) rozhlasu.  více

Operní soubor byl nucen hledat kvůli uzavření Janáčkova divadla náhradní místo. Obrovský prostor pavilonu P na Výstavišti se ukázal být, soudě podle sobotní premiéry, pro novou inscenaci Gounodova Fausta a Markétky skutečným požehnáním. Režisér Jiří Heřman se scénografem Pavlem Svobodou, světelným designérem Danielem Tesařem a choreografem Janem Kodetem stvořili jedinečné, svébytné a velmi působivé dějiště zřetelně vyprávěného příběhu, abstraktního a konkrétního zároveň.  více

Hudebně dramatický experiment o hudbě, životě a strastech skladatelek doby baroka uvedl v premiéře 14. prosince v sále Místodržitelského paláce v Brně soubor Musica Poetica. Jeho zakladatelkou i iniciátorkou nového projektu je zpěvačka, harfenistka a muzikoložka Jana Janků, která se tvorbě skladatelek 17. a 18. století věnuje kontinuálně od své diplomové práce věnované Francesce Caccini. Společně s Musicou Poetickou, s níž působí na poli poučené interpretace již od roku 1998, natočila i CD Barokní ženy. Vosvětě zapomínaných autorek pokračuje dnešním stejnojmenným dramatickým projektem. Soubor tak připravil umělecko-edukativní představení příjemného dramatického projevu a zajímavého scénáře bohatého na životopisná data tří významných žen z oblasti hudby.  více

Na poli historicky poučené interpretace představuje dirigent, hráč na lesní roh a pedagog Václav Luks osobnost mezinárodního významu. Tento muž stojí v čele barokního orchestru Collegium 1704 a vokálního ansámblu Collegium Vocale 1704, obě tato tělesa za účelem interpretace staré hudby také založil. S tímto orchestrem a sborem provedl úctyhodné množství děl vrcholného a pozdního baroka. Na rozlehlém poli staré hudby se však obrátil i k počátkům barokní hudby vůbec a velkou pozornost věnuje obzvláště odkazu Claudia Monteverdiho. Stal se také iniciátorem koncertního cyklu Hudební most Praha – Drážďany, který je jediným koncertním cyklem českého souboru v zahraničí. Ve středu 13. prosince v brněnském Besedním domě po boku Filharmonie Brno a Lenky Cafourkové Ďuricové provedl předehru k opeře Agrippina a kantátu Ero e Leandro Georga Friedricha Händela, Koncert g moll pro tři hoboje, fagot, dvě zobcové flétny, housle, smyčce a cembalo Antonia Vivaldiho a Symfonii č. 36 C dur zvanou „Linecká“ Wolfganga Amadea Mozarta. Na koncertu účinkovala také cembalistka Monika Knoblohová a theorbista Jan Krejča.  více