Shakespeare, Beethoven a komorní hudba pro Moravu

Shakespeare, Beethoven a komorní hudba pro Moravu

Už 21. ročník má za sebou Concentus Moravie – hudební festival řady ikonických a historicky významných měst jižní Moravy a sousedních přilehlých okresů, rakouské nevyjímaje. I po uplynutí dvou dekád působí celý podnik trochu jako zjevení a obtížně se k němu hledají vhodná přirovnání.

Concentus Moraviae přišel od samého počátku s milionovým nápadem: necpat se na relativně spokojenou brněnskou scénu a umístit dějiště koncertů na místa, která jsou sama o sobě mimořádná a ze strany Brňanů náležitě ignorovaná. Využil přízně starostů, přesto nápad nebyl pouhým komerčním start-upem: v daných místních podmínkách byl vždy realizován a důsledně dodržován ambiciózní dramaturgický plán. V žádném ročníku nechyběli hudebníci, kteří ve své specializaci představovali absolutní globální špičku. Organizátorům nechybí přehled o aktuální hudební scéně a namísto celebrit za výkonnostním zenitem dokážou přizvat mladé interprety, kteří představují skutečnou výkonnostní špičku. To je v českém prostřední ojedinělé.

Velký hudební svět v malých městech

On je vůbec Concentus Moraviae festivalem krajně nečeským. Svým zaměřením i celkovou úrovní by spíše pasoval do Švýcarska, jižní Francie nebo Anglie, kde by byl elitní společenskou událostí vyšších vrstev. Proto je také na místě hovořít o zjevení: uměleckému rozhledu starostů – a není to žádná ostuda – by na počátku dozajista stačily pouťové atrakce typu Václava Hudečka či Jaroslava Svěceného. Přesto dostávají to, co je i ve srovnání s hlavními světovými hudebními metropolemi Londýnem, Vídní a New Yorkem ojedinělé.

Ročníky věnované kupříkladu francouzské hudbě (1999), slovanské hudbě (2001) či hudební migraci(2005) byly opravdovým dramaturgickým unikátem a daly nový smysl pojmu festival. Především v oblasti starší hudby, která je častým zaměřením Concentu, zjevně nebylo problémem pozvat libovolný ansámbl, a tak tu hrála kupříkladu i taková Musica Antiqua Köln (Tišnov), nemluvě o pravidelných vystoupeních Magdaleny Kožené.

Není jasné, proč někdo takto velkoryse hýří silami – a bezpochyby i financemi – v České republice. Zemi, která se odklání od svých hudebních tradic, a převažující společenskou ambicí je dostatečná, vyhovující či „ještě snesitelná“ kvalita. V zemi, kde mnoho hudebních institucí rezignuje na budování jakékoliv smysluplné dramaturgie, aby ji nahradily prezentací hudby jako luxusního zboží pro „lepší“ společnost. Hlavně ať přijede někdo slavný a zahraje něco, co zná každý. Ostatní je vedlejší.

Průnik české i světové kvartetní špičky na Moravu

Mezi nejhodnotnější počiny proběhnuvších 21 ročníků se řadí i letošní pocta smyčcovému kvartetu, jeho české interpretační tradici a navíc tvůrčímu odkazu Beethovenovu a Shakespearovu. Z Beethovena zaznělo především kompletní kvartetní dílo čítající na 16, vesměs dosti náročných položek. Ze souborů vystoupil reprezentativní výběr většinou té nejmladší světové kvartetní generace (7 těles), zahrála i většina profesionálních kvartet českých. Rezidenčním souborem (čtyři programy, pět koncertů a navíc mistrovské interpretační kursy) byl slovensko-český Pavel Haas Quartet, odchovanec pražské třídy Milana Škampy a tedy výsostný následovník české kvartetní tradice. Patří k nejžádanějším tělesům dneška a v České republice vystupuje jen vzácně.

Koncertů přinesl festival během června rovných 35, a tak každý posluchač získal svoji vlastní unikátní festivalovou zkušenost – málokdo totiž najde čas procestovat všechny štace. Vybral jsem třináct, na kterých jsem nechtěl chybět, z nichž jsem nakonec navštívil osm koncertů, tedy zhruba čtvrtinu festivalových akcí (některé programy se opakují). Byla mezi nimi čtyři česká kvarteta (dvakrát Haasovo, jednou pak Zemlinského, Martinů a Ištvanovo), dvě vskutku světová (Meccore, Van Kuijk)a návdavkem závěrečné vystoupení nově vytvořeného Komorního orchestru České filharmonie. Mé svědectví a hodnocení tedy zdaleka nezahrnuje vše, co letošní Concentus nabídl, pár věcí je ale zřejmých.

Potvrdilo se, že dvojice úspěšných domácích souborů, Haasovo a Zemlinského kvarteto, patří k absolutní světové špičce. Přestože oba rozvíjejí českou kvartetní tradici, stěží si lze představit dva odlišnější světy. Haasovcům po zásluze leží svět komorní hudby u nohou: ve svém projevu usilují o dosažení výrazových, dynamických i tempových krajností, nehledají vyváženost, upřednostňují intenzitu prožitku a vše tomu podřizují.

Znalým tradicionalistům se z výstřední hry Haasovců mohou ježit vlasy na hlavě, nacházení nových výrazových a technických možností je ale legitimní a žádoucí. Na první pohled je vůdčím hráčem cellista Peter Jarůšek (podobně jako cellista Antonín Kohout v legendárním Smetanově kvartetu, jehož violistou byl již zmíněný učitela duchovní otec Haasovců Milan Škampa). Ve své hře nikterak dynamicky neustupuje a ostatní se snaží sytosti cellového zvuku přiblížit, což vytváří jejich nezaměnitelný zvuk. První housle Veroniky Jarůškové jsou ve zvuku ostré a záměrně vyčnívají, ovšem bez přehnané forze či vibrata.

Těžko si představit vhodnější těleso na provedení Šostakovičova osmého či Smetanova druhého kvartetu (obojí Žďár nad Sázavou), naopak hledání pianissimových krajností ve Dvořákově „Americkém kvartetu“ v neznějícím kulturním domě v Kyjově poněkud přidusilo dvořákovskou spontaneitu. Zmínit je třeba i jejich elektrizující vzájemný oční kontakt, díky němuž by si koncert dozajista užil i starý Beethoven nebo Smetana.

Oproti tomu Zemlinského kvarteto usiluje o velmi tradiční projev s důrazem na dokonale zvládnutou techniku, perfektní vypointování četných agogických fines a doširoka rozvinutou zpěvnost všech melodických partů. Jistým hráčským nadhledem mírně dominuje viola Petra Holmana, který při hře také nejvíce komunikuje s publikem, zatímco projev cellisty Vladimíra Fortina je mírný, sametový, až submisivní, ve zvuku vždycky dominují oboje housle.

Oba popisované soubory při hře tradičně sedí, zatímco polský Meccore String Quartet, můj největší letošní festivalový zážitek, v třebíčské Zadní synagoze s výjimkou cellisty stál a důsledně mezi skladbami střídal houslové party, aby nikdo nebyl první ani druhý. Mohlo to být i zásluhou prostoru, který se na kvartetní zvuk jeví vskutku optimální, a výběru skladeb (Penderecki, Szymanowski, Beethovenův op. 18/4), nicméně polští mladíci předvedli dokonalé fungování všech aspektů hry i souhry, odzbrojující sytou barvu zvuku a smysl pro výstavbu intenzivního psychologického prožitku.

Všechny koncerty mají příjemnou a uvolněnou atmosféru, k níž přispívá i to, že města jižní Moravy a okolí mají nesrovnatelně důstojnější vzhled než před 20 lety. Bývá opravdovým požitkem po nich korzovat a objevovat je. Vhodným opatřením proti červnové letní roztěkanosti se ukázalo být odstranění přestávek. Na dramaturgii letos spolupracovali Jiří Beneš s Alešem Březinou a přinesli fascinující mix umanutosti, důslednosti a činorodosti. Příjemným průvodcem festivalem se staly zasvěcené, podrobné a krásně formulované texty Jiřího Beneše v tištěných programech a v katalogu.

Nenápadnou novinkou je letos zapojení Brna mezi oficiální festivalová města. V minulosti tu sice proběhlo několik večerů Concentu, spíše však z praktických důvodů. Bylo by chybou, kdyby město pojalo svoji účast na přehlídce městeček a vesnic pouze symbolicky, naopak by mělo aktivně a v souladu s charakterem akce prosadit to, co je na něm pozoruhodné: velké prostory pro velkoryse pojaté koncerty včetně symfonických a oratorních, z menších zase ty unikátní, například vily Tugendhat, Stiassni, Löw-Beer a jiné.

Když člověk vzpomíná na prvních pár ročníků Concentu Moraviae, vybaví se mu mnohem výraznější podíl brněnských posluchačů. Doprava z Brna byla zajišťována na libovolný koncert a vizuální prezentace v brněnských ulicích dominovala. Nyní je Concentus pevně ukotven v kulturním kalendáři jednotlivých měst a návštěvnost jeho akcí je, zdá se, vysoká. Přesto je chybou rezignace na větší zapojení Brňanů i zdejších turistů, a především je to škoda. Přinejmenším v červnu česká hudební scéna nenabízí nic atraktivnějšího.

Festival Concentus Moraviae, 21. ročník věnovaný Beethovenovi, české kvartetní tradici a Shakespearovi. 1. – 28. června 2016

Pavel Haas Quartet/ Magdalena Kožená a Ondřej Havelka/ foto Jiří Sláma

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více