Slávek Janoušek: Tohle je vzkaz

Slávek Janoušek: Tohle je vzkaz

„Tolik, co údajně dnes je nám, to dřív bylo starým lidem,“ zpívá Slávek Janoušek v písni Alzheimer a Parkinson.  Písničkář, který loni v září oslavil 65. narozeniny, našel ve stárnutí mimořádně silné téma pro svou novou desku. Tohle je vzkaz je album nejen o přibývajících létech, ale i o tom, jak si „na stará kolena“ čím dál víc vážíme své rodiny a svých kořenů. Třebaže najdeme velmi silné momenty na všech Janouškových albech, Tohle je vzkaz lze vnímat jako třetí díl trilogie jeho nejsilnějších nahrávek – Kdo to zavinil (1988), Tancuj a zpívej (1997) a Tohle je vzkaz (2018).

Janoušek svůj talent – pomiňme teď alba pro děti z poslední doby – dělil mezi písně humorné a vážné. Na festivalech mu tleskávaly davy při líčení peripetií se Škodou 1000 MB nebo při reminiscenci na brannou výchovu (Pochodové cvičení). Trvalejší hodnotu však mají jeho vážnější skladby, případně ty, v nichž silné téma jen lehce koření humorem (jako zmíněný Alzheimer a Parkinson nebo v minulosti Rozhovor s nádražákem). Debutové album z roku 1988 přineslo písně, v nichž se autorovi povedlo pojednat problémy konce normalizační doby takovým způsobem, že nakonec ty texty mají nadčasovou platnost. I když je to dnes z Brna do Vídně blíž než do Prahy, i když už nenastupujeme na vojenskou službu a svět kolem nás je jiný, při poslechu písní Kdo to zavinil? Mumie, Jakubovi, Rozhovor s nádražákem, Ve vlaku cestou tam nebo Divný suchý rok stále mrazí. Když o deset let později Janoušek nahrával další silnou kolekci Tancuj a zpívej, byla společenská situace jiná. Tentokrát mu ale pomohlo šťastné spojení hned se dvěma kapelami – s tehdy velmi mladým Cimbal Classikem a s Každý den jinak Vlasty Redla. Zvukovou pestrost tohoto alba už Janoušek nikdy později nezopakoval. A písně jako Svatý Martin, Nerozlepený dopis, Na cestě domů, titulní Tancuj a zpívej nebo Hosté na Zemi od Jiřího Bulise patří stále k tomu nejlepšímu, co kdy nahrál.

V dalších dvaceti letech Slávek Janoušek připravil další dvě řadová alba – Letadlo a Nestíhám. I na nich najdeme velmi silné momenty, ale oběma chybí sevřenost a celková síla dvou výše zmíněných kolekcí. Ona síla se však nyní vrací především v textech alba Tohle ja vzkaz. Janoušek v bookletu píše o inspiraci básní čínského mistra z 8. století, kterou si matně vybavoval ze školy. Na webu pak líčí, jak rozpracované album dokončil i díky snu. To vše je zajímavý, pro poslech však nikoli nutný kontext. Důležitější jsou texty samotné – od toho prvního, v němž Janoušek ještě promlouvá slovy čínského Li Pa, přes následující popisný Narodit se po válce, vyznání Tvůj vlas nebo opravdu silnou reflexi otcovství (Každý potřebuje otce) a rodičovství (Tvoje ruce) až po zmíněného Alzheimera s Parkinsonem.

Na začátku 90. let se řešilo, zda budou mít písničkáři po pádu režimu o čem zpívat. V dnešní době opět roste potřeba promlouvat ke společenským tématům (viz alba Jaroslava Hutky nebo o více než generaci mladšího Jakuba Čermáka), ale silné téma se dá najít i v obyčejném životním běhu člověka. Slávek Janoušek vzpomíná na dobu, kdy mu bylo pět nebo čtyřicet. I v rámci jedné písně skáče z dekády do dekády, vybavuje vtipné historky, nostalgicky vzpomíná… A když filosofuje, dělá to nenásilně a důvěryhodně. Hledá díry v zataženém nebi, prosí o lásku a odpuštění a cítí se jako „čím dál menší brankář v čím dál větší brance“. Jeho metafory, které jen sem tam prosvětlují jinak spíše konkrétní texty, jsou vtipné, originální a přitom nenásilné. Stejně přirozené je i propojení jeho vlastního „obyčejného“ života s tragédiemi, které mnozí ani nevnímáme. Když přemítá, kolik lidí už žilo na této planetě, jen tak mimochodem prohodí, že „některé, jen se narodili, zabili a někteří se ani nenarodili“.

Výběr témat i práce s jazykem dělá z alba Tohle je vzkaz jednu z nejsilnějších českých folkových desek poslední doby, chápeme-li folk jako hudbu s poselstvím, vzkazem (protože tohle je skutečně vzkaz). Škoda jen, že se silné téma nepovedlo zabalit do zajímavějšího hudebního obalu. Folkrockový kabátek, který Slávek Janoušek se svou doprovodnou kapelou albu dal, totiž bohužel neodpovídá zvuku, který dnes od tak zásadního alba čekáme. Ve studiu se sice sešli dobří až špičkoví muzikanti (Josef Klíč a Luboš Novotný jsou mistři svých nástrojů, rytmika Jakub Šimáně a Pavel Bříza je po řemeslné stránce excelentní). Jenže kombinace Janouškových důvěrně známých harmonických postupů, spojení s jeho charakteristickým hlasem, melodie, které si člověk už při prvním poslechu domýšlí – vše je naprosto předvídatelné. Ne, není to špatně. Jen zatímco po textové stránce by šlo skutečně o adepta na desku roku, zvukově Tohle je vzkaz odpovídá spíše konci 90. let, kdy u nás folkoví písničkáři a dříve čistě akustické kapely objevovali kouzlo bicích nástrojů a rockové rytmiky.

Slávek Janoušek – Tohle je vzkaz; Agentura JAN 2018m, 13 písní + coda; stopáž: 51:09

Foto FB umělce 

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více