Slávek Janoušek: Tohle je vzkaz

Slávek Janoušek: Tohle je vzkaz

„Tolik, co údajně dnes je nám, to dřív bylo starým lidem,“ zpívá Slávek Janoušek v písni Alzheimer a Parkinson.  Písničkář, který loni v září oslavil 65. narozeniny, našel ve stárnutí mimořádně silné téma pro svou novou desku. Tohle je vzkaz je album nejen o přibývajících létech, ale i o tom, jak si „na stará kolena“ čím dál víc vážíme své rodiny a svých kořenů. Třebaže najdeme velmi silné momenty na všech Janouškových albech, Tohle je vzkaz lze vnímat jako třetí díl trilogie jeho nejsilnějších nahrávek – Kdo to zavinil (1988), Tancuj a zpívej (1997) a Tohle je vzkaz (2018).

Janoušek svůj talent – pomiňme teď alba pro děti z poslední doby – dělil mezi písně humorné a vážné. Na festivalech mu tleskávaly davy při líčení peripetií se Škodou 1000 MB nebo při reminiscenci na brannou výchovu (Pochodové cvičení). Trvalejší hodnotu však mají jeho vážnější skladby, případně ty, v nichž silné téma jen lehce koření humorem (jako zmíněný Alzheimer a Parkinson nebo v minulosti Rozhovor s nádražákem). Debutové album z roku 1988 přineslo písně, v nichž se autorovi povedlo pojednat problémy konce normalizační doby takovým způsobem, že nakonec ty texty mají nadčasovou platnost. I když je to dnes z Brna do Vídně blíž než do Prahy, i když už nenastupujeme na vojenskou službu a svět kolem nás je jiný, při poslechu písní Kdo to zavinil? Mumie, Jakubovi, Rozhovor s nádražákem, Ve vlaku cestou tam nebo Divný suchý rok stále mrazí. Když o deset let později Janoušek nahrával další silnou kolekci Tancuj a zpívej, byla společenská situace jiná. Tentokrát mu ale pomohlo šťastné spojení hned se dvěma kapelami – s tehdy velmi mladým Cimbal Classikem a s Každý den jinak Vlasty Redla. Zvukovou pestrost tohoto alba už Janoušek nikdy později nezopakoval. A písně jako Svatý Martin, Nerozlepený dopis, Na cestě domů, titulní Tancuj a zpívej nebo Hosté na Zemi od Jiřího Bulise patří stále k tomu nejlepšímu, co kdy nahrál.

V dalších dvaceti letech Slávek Janoušek připravil další dvě řadová alba – Letadlo a Nestíhám. I na nich najdeme velmi silné momenty, ale oběma chybí sevřenost a celková síla dvou výše zmíněných kolekcí. Ona síla se však nyní vrací především v textech alba Tohle ja vzkaz. Janoušek v bookletu píše o inspiraci básní čínského mistra z 8. století, kterou si matně vybavoval ze školy. Na webu pak líčí, jak rozpracované album dokončil i díky snu. To vše je zajímavý, pro poslech však nikoli nutný kontext. Důležitější jsou texty samotné – od toho prvního, v němž Janoušek ještě promlouvá slovy čínského Li Pa, přes následující popisný Narodit se po válce, vyznání Tvůj vlas nebo opravdu silnou reflexi otcovství (Každý potřebuje otce) a rodičovství (Tvoje ruce) až po zmíněného Alzheimera s Parkinsonem.

Na začátku 90. let se řešilo, zda budou mít písničkáři po pádu režimu o čem zpívat. V dnešní době opět roste potřeba promlouvat ke společenským tématům (viz alba Jaroslava Hutky nebo o více než generaci mladšího Jakuba Čermáka), ale silné téma se dá najít i v obyčejném životním běhu člověka. Slávek Janoušek vzpomíná na dobu, kdy mu bylo pět nebo čtyřicet. I v rámci jedné písně skáče z dekády do dekády, vybavuje vtipné historky, nostalgicky vzpomíná… A když filosofuje, dělá to nenásilně a důvěryhodně. Hledá díry v zataženém nebi, prosí o lásku a odpuštění a cítí se jako „čím dál menší brankář v čím dál větší brance“. Jeho metafory, které jen sem tam prosvětlují jinak spíše konkrétní texty, jsou vtipné, originální a přitom nenásilné. Stejně přirozené je i propojení jeho vlastního „obyčejného“ života s tragédiemi, které mnozí ani nevnímáme. Když přemítá, kolik lidí už žilo na této planetě, jen tak mimochodem prohodí, že „některé, jen se narodili, zabili a někteří se ani nenarodili“.

Výběr témat i práce s jazykem dělá z alba Tohle je vzkaz jednu z nejsilnějších českých folkových desek poslední doby, chápeme-li folk jako hudbu s poselstvím, vzkazem (protože tohle je skutečně vzkaz). Škoda jen, že se silné téma nepovedlo zabalit do zajímavějšího hudebního obalu. Folkrockový kabátek, který Slávek Janoušek se svou doprovodnou kapelou albu dal, totiž bohužel neodpovídá zvuku, který dnes od tak zásadního alba čekáme. Ve studiu se sice sešli dobří až špičkoví muzikanti (Josef Klíč a Luboš Novotný jsou mistři svých nástrojů, rytmika Jakub Šimáně a Pavel Bříza je po řemeslné stránce excelentní). Jenže kombinace Janouškových důvěrně známých harmonických postupů, spojení s jeho charakteristickým hlasem, melodie, které si člověk už při prvním poslechu domýšlí – vše je naprosto předvídatelné. Ne, není to špatně. Jen zatímco po textové stránce by šlo skutečně o adepta na desku roku, zvukově Tohle je vzkaz odpovídá spíše konci 90. let, kdy u nás folkoví písničkáři a dříve čistě akustické kapely objevovali kouzlo bicích nástrojů a rockové rytmiky.

Slávek Janoušek – Tohle je vzkaz; Agentura JAN 2018m, 13 písní + coda; stopáž: 51:09

Foto FB umělce 

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více