Syndrom dosaženého cíle. Leoš Janáček a Beseda brněnská

12. březen 2014, 0:23
Syndrom dosaženého cíle. Leoš Janáček a Beseda brněnská

Stará moudrost říká, že člověk pravidelně zažívá dvojí smutek: když nedosáhne kýženého cíle – a když ho dosáhne. Každý jistě zná ten zvláštní pocit prázdnoty a jakéhosi zklamání, když konečně získá něco, oč dlouho a soustředěně usiloval: energie, v poslední fázi stupňovaná a pomíjející všechno ostatní jako nepodstatné, je pojednou k ničemu a ústí do prázdna... Usiluje-li o věc víc lidí, je tento syndrom ještě zřetelnější. Sám jsem jej zažil jako člen třináctičlenného souboru v závěru jeho do té doby nejzdařilejšího dvouměsíčního zahraničního zájezdu, svědomitě připravovaného, umělecky velmi úspěšného, finančně lukrativního a zorganizovaného tak dokonale, že jsme ho absolvovali v mimořádné pohodě a navíc se spoustou nezapomenutelných zážitků: cestou na poslední koncert došlo v autobusu k výměně názorů, ansámbl přestal prakticky existovat a po návratu domů musel začít v novém obsazení od nuly...

Tyto souvislosti člověka napadají při četbě Vzpomínek Karla Sázavského, dlouholetého jednatele Besedy brněnské v dobách její přerušované a obnovované spolupráce s Leošem Janáčkem; Janáček jako daleko nejvýznačnější brněnská hudební osobnost se prostě nemohl vyhnout styku s nejvýznačnější hudební institucí českého Brna. Do jejího čela byl povolán dvaadvacetiletý v roce 1876 a v roli jejího hudebního ředitele setrval do roku 1888 – s dvojí přestávkou v letech 1879–1880. Spolek založený v roce 1860 měl v době jeho příchodu první dobu slávy už za sebou a tiše upadal; mladý Janáček jej dokázal velmi rychle probudit a přimět k činnosti, která se postupně stala základem pravidelného koncertního života českého Brna na profesionální úrovni.

O úroveň pěvecké složky těchto koncertů usiloval sám, profesionální orchestrální účast zajišťovala zprvu posádková kapela (rakouské vojenské kapely mívaly i smyčcovou sekci a vzhledem ke svému obsazení četnými absolventy konzervatoří také znamenitou úroveň), později orchestr německého divadla. Pořádání koncertů (spolkové stanovy předepisovaly nejméně čtyři do roka) nebylo žádnou maličkostí. Nastudovat sborové partie bylo ještě tím nejmenším – stačilo přimět sboristy, aby chodili do zkoušek; jednatel však musel řadu věcí, kterou dnes rutinně vykonává filharmonický management, zařizovat sám při svém občanském povolání: bylo třeba získat (vypůjčit, koupit) notový materiál, zvolit sólisty a dojednat s nimi všechny podrobnosti spolupráce včetně korepeticí, zkoušek, dopravy, hotelu, honoráře, podrobně projednat obsazení a časový rozvrh orchestru a získat od jeho provozovatele povolení k jeho účinkování, zajistit propagaci a hlavně finanční krytí vstupným – české Brno tehdy nebylo žádným velkoměstem a střední třída jeho obyvatel ještě nemohla vědět, že návštěva koncertů by měla patřit k jejímu životnímu stylu.

Zvláštním dojmem však dnes působí zjištění, že vstupné na velké kantátové koncerty nejen pokrylo vynaložené náklady, nýbrž stačilo ještě dotovat jiný, původnější druh besedních akcí, totiž besedy s „konverzační hudbou“. V roce 1878 se výbor jednou rozhodl k naléhavému přání některých vlastenců tentokrát od koncertu upustiti a zaříditi besedu se zpěvy a konverzační hudbou. Na příštím sezení však musel konstatovat, že na zábavu tuto bylo z malé hotovosti značnou část vynaložiti nutno, kdežto kdyby se peněz těch k zařízení koncertu použilo, prospěchů všestranných by se Besedě dobylo.

O provedení Dvořákových Svatebních košilí se začalo uvažovat v roce 1885. Připomeňme si, že kantátu, kterou Dvořák dokončil koncem předešlého roku, premiéroval plzeňský Hlahol už čtyři měsíce po jejím vzniku a že v témže roce zazněla v Praze, Birminghamu a v Olomouci. Netrpělivý a ctižádostivý Janáček měl bezpochyby dojem, že si Beseda nechává ujet vlak; na říjnové schůzi však bylo shledáno, že nejsou peníze ani na sborový materiál, a zazněl dokonce návrh, aby si každý sborista pořídil klavírní výtah sám. Stále však chybělo nějakých devět set zlatých, a tak byl Janáčkův plán zatím odložen.

K jeho realizaci došlo v roce 1888. Potřebnou částku získal výbor tak, že si jeho členové vstupenky prostě rozebrali a chodili je nabízet do českých domácností (v Brně se tehdy všichni ještě navzájem znali); z dosažené částky 1350 zlatých jim po koncertě ještě 150 zbylo. Členové sboru se ve zkouškách činili, pro sopránové sólo byla získána sólistka pražského Národního divadla Petzoldová-Sittová; očekávanou velkou událost se vedení německého divadla snažilo zmařit tím, že v poslední chvíli odvolalo členům svého orchestru svolení k účinkování a jen po zakročení vlivných osobností a po zaplacení 100 zl do divadelní pokladny byl zákaz účinkování orchestru zrušen.

Koncert proběhl v slavnostně vzrušené atmosféře a nadšení členové Besedy jej pociťovali – snad právem – za vyvrcholení jejích dosavadních snah. Včetně Janáčka samého; ten popřál sluchu naléhavým návrhům zpěváků, kteří chtěli koncert opakovat, nejlíp hned příští týden – využilo by se tak perfektního nastudování i probuzeného zájmu publika. Proti však byl střízlivý starosta spolku Hodáč, který si dobře pamatoval obtíže, s jakými byly získávány peníze; na schůzi výboru, kde se mělo projednat opakování koncertu, poslal písemnou rezignaci na svou funkci. Janáček byl zprvu pro jakési diplomatické řešení, ale doma si to rozmyslel a poslal náměstkovi starosty Váňovi dopis, v němž se praví: Oznamuji Vám uctivě, že se vzdávám místa ředitele hudby při filh. sp. Beseda Brněnská ... zajisté nikdy nebudu bráti podílu na utvoření takových poměrů, z nichž by vyklíčiti mohla taková netušená dohra koncertu.

Jednatel Sázavský se však nevzdal ani v této situaci a vyslal k oběma parlamentáře. Již zdálo se, že se námaha výboru potká s příznivým výsledkem. Ale při kávové vizitě u pí Julie Kusé, přední dámy české společnosti brněnské, referovala jedna dáma, že řed. Janáček se vyslovil, že dr. Hodáč je dalšímu vývoji Besedy na závadu, a jiná dáma si pospíšila oznámiti to dr. Hodáčovi. A bylo vymalováno.

Ve svých Vzpomínkách pak Sázavský uvádí, že celý spor postrádal reálný základ: koncert prostě nebylo možno po týdnu opakovat, protože sólistka už zas musela zpívat v Národním a německé divadlo by hráčům orchestru další účinkování nebylo povolilo na žádný způsob. Ostatně za nedlouho povolal řed. Janáček dra Hodáče za inspektora varhanické čkoly, kde vedle sebe mnoho let působili, než se (teprve v roce 1910) pohádali definitivně pro přípravy koncertu, k jehož provedení nakonec nedošlo.

V rukopisném materiálu, z něhož pocházejí citace, se jeho autor Karel Sázavský představuje skromně a čtenář má dojem, že se neustále jakoby omlouvá za svou pozici mezi oběma tábory hudebního Brna. Z celkových souvislostí však vyplývá, že byl mimořádně pozoruhodnou osobností, jasnozřivě prohlédající jeho dobovou problematiku a reálné možnosti; jako málokdo v té době dokázal ocenit, co Janáček pro Brno a pro českou hudbu znamená (byl jsem vždy srdcem na jeho straně) a co znamená nebo co by mohl znamenat pro Besedu, jíž sám tak dlouhou dobu oddaně sloužil. Dokázal pochopit Janáčkovu impulzivní povahu a naučil se s jejím nositelem trpělivě jednat – s představou, že se cesty skladatele a spolku pokaždé zase nějak protnou. Také jeho zásluhou dospěla Beseda ke svým vrcholným údobím v novém století, aniž by to bylo na překážku tvůrčímu rozvoji milovaného skladatele a občasného protivníka.

Beseda brněnská v Ženevě v roce 1929, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Žáci Theodora Schaefra tvořili generaci, jež se také zásluhou svého učitele dostala svého času do povědomí jako brněnská škola hlásící se v letech regulované tvorby konečně zase k mezinárodnímu vývoji.  více

Když Otakar Ševčík odmítl stát se šéfem houslového oddělení brněnské konzervatoře, nezbylo Františku Kudláčkovi než se stát v Brně jedničkou jako houslový pedagog. A budiž řečeno, že jí byl až do roku 1972, kdy zemřel osmasedmdesátiletý jako rektor Janáčkovy akademie múzických umění.  více

Přítomnost se stává minulostí každým okamžikem, plynule. Příběhy, které prožíváme nebo jichž jsme tak či onak svědky, odplývají do paměti nebo nepaměti a zůstávají – někdy – zaznamenány nebo ztělesněny svými následky.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více