Tomáš Kočko & Orchestr: Velesu

Tomáš Kočko & Orchestr: Velesu

Obraz předkřesťanské Moravy, násilí a strachu z neúprosně se blížících změn přináší aktuální album Tomáše Kočka. Jednotlivé písně spojují do tematického celku smrt a slovanský bůh podsvětí Velesu.

Předkřesťanské náboženství starých Slovanů se nemůže opřít o takové množství písemných památek jako náboženské systémy starého Řecka a Říma. Nemáme pověsti o staroslovanských bozích a bůžcích propracované do takových detailů, aby o nich vznikla píseň, která by odpovídala někdejšímu hitu Zuzany Michnové Marsyas a Apollón. Slovanský panteon známe z několika málo spisů především z východní Evropy a například o západoslovanském pohanství si mnohem více domýšlíme, než víme. Vždyť například Jarovít a Chors, kteří propůjčili svá jména dvěma písním na novém albu Tomáše Kočka, jsou podle některých teoretiků jedna a tatáž mytická osoba. Jiní zase vidí v Chors nikoli boha, nýbrž bohyni Měsíce.

A Veles, podle nějž Kočko své deváté album pojmenoval? To byl rohatý bůh rohatého a jiného dobytka, hlavní protivník nebeského boha, někdy znázorňovaný v podobě hada, bůh zásvětí, ale také partner bohyně života Živy, bůh pěvců a v neposlední řadě předobraz křesťanského svatého Jiří, toho, na jehož svátek vylézají z děr hadi a štíři. Kočko, který se jednotlivými, někdy velmi starými, vrstvami především moravské historie zabývá dlouhodobě, se Velesa několikrát dotkl už na albu Godula (2011), které tematicky navazovalo na titul Hodovnice (2001). Na rozdíl od obou zmíněných „beskydských“ desek, které nabízely i písně z mladších historických okruhů (Ondrášova píseň na Godule), e Velesu album monotematické, v tom nejlepším smyslu koncepční.

Velesu je album sevřené či zarámované dvojím způsobem. Jeho základním tématem je smrt, zhmotněná nejen v písni Mohyly přesně uprostřed alba, ale především úvodním hymnickým zpěvem Do Návu a závěrečným volnějším – ale o nic méně energickým – Na konci dní (Do Návu II.). Druhým rámcem alba je zmíněný Veles, mytická postava, kterou můžeme s tématem zásvětí či podsvětí spojit, ale která na ploše celého alba spíše symbolizuje mizející pořádky jako takové. Album nazvané po jednom ze záhadných pohanských bohů tak není prvoplánovou obhajobou pohanství, což jeho autor ostatně stvrzuje v nedávném rozhovoru pro časopisu Rock & All: „Je prada, že tohle téma už dávno přede mnou uchopila řada metalových kapel nebo esoterických skladatelů, mám ale za to, že obě party ho prezentují dost jednostranně.“

Klíčem ke Kočkovu dvou- či vícestrannému pohledu na předkřesťanskou prehistorii Moravy je titulní píseň Velesu, vnímaná ovšem v kontextu dalších skladeb alba. Velesu je píseň o nejistotě a strachu z nového řádu, které do střední Evropy přineslo křesťanství. Nikoli mírumilovná cyrilometodějská mise, ale její předchůdci z Německa, kteří v Kočkově interpretaci přišli s meči a s bojovým pokřikem Gott mit uns. Více než předobraz staletých bojů „Čechů“ a „Němců“ a ještě více než protestsong proti „tomu přibitému a novému řádu“ je píseň psychologickou sondou do myšlení lidí, kterým se hroutí jejich svět a kteří zatím nedohlédnout za horizont přicházejících změn. Píseň, v níž autor oslovuje poraženého bůžka, ale současně i onoho anonymního předka, který přichází o jistoty, je třeba vnímat v kontextu ostatních. Není to tak, že vetřelci od jihu mají meče a pálí a plení, zatímco původní vrstvu obyvatelstva charakterizují pouze něha, hořící srdce a prastaré písně s „předlouhými tóny“. I praslovanský bojovník zpívá „divné písně“, i on drží meč a počítá s tím, že na jeho hlavu padne v boji sekyra (viz píseň Do Návu).

Nejen dvě úvodní písně, ale celé nové Kočkovo album vybízí k různým čtením a interpretacím. To však zdaleka není jediná jeho přednost. Někdejšímu folkovému písničkáři, který se stále rád vrací ke zhudebněné valašské poezii Ladislava Nezdařila, se na novém albu podařilo dojít zatím nejdál v úspěšné syntéze různých hudebních prvků. Před několika dny publikovaná recenze Pavla Zelinky končí slovy „Jasný kandidát na domácí world music desku roku“ a já to podepisuji. Bohaté a přitom čitelné aranže, skvělý zvuk (prý existovalo několik masterů alba, z nichž se vybíral ten nejlepší), práce s dynamikou plus kombinace zpěvu a skandování, hudebních vtipů a odkazů na starší Tomášovy desky (slyším ve skladbě Vnuk správně motiv z Ondrášovy písně?), to vše činí z Velesu už nyní kandidáta minimálně na žánrového anděla, ne-li na desku roku napříč žánry.

Titulní Velesu, navzdory těžkému a svým způsobem kontroverznímu tématu, je jedním z nejzpěvnějších hitů, jaké jsem v poslední době slyšel. K tomu přidejme detaily, jako je krásný zvuk perkusí v Jarovítovi, viola v Na konci dní nebo elektrická kytara v posledních dvou skladbách (na rozdíl od desky Godula na ni tentokrát hraje Kočko sám). A pak také fakt, že ačkoli je hlavním tématem desky smrt a „Pastýř na kolenou“, album jako celek nevyznívá smutně nebo tragicky. Jarovít, roztančený v jungleovém rytmu, je písní o naději a tato naděje prosvítá i v dalších skladbách alba. Ostatně zelená z obalu desky je přece barvou naděje.

CD Tomáš Kočko & Orchestr – Velesu, vydavatel: Indies Scope, 2016. 9 skladeb, velkový čas: 39:18

Foto Jiří Pichl

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více