Tomáš Kočko & Orchestr: Velesu

Tomáš Kočko & Orchestr: Velesu

Obraz předkřesťanské Moravy, násilí a strachu z neúprosně se blížících změn přináší aktuální album Tomáše Kočka. Jednotlivé písně spojují do tematického celku smrt a slovanský bůh podsvětí Velesu.

Předkřesťanské náboženství starých Slovanů se nemůže opřít o takové množství písemných památek jako náboženské systémy starého Řecka a Říma. Nemáme pověsti o staroslovanských bozích a bůžcích propracované do takových detailů, aby o nich vznikla píseň, která by odpovídala někdejšímu hitu Zuzany Michnové Marsyas a Apollón. Slovanský panteon známe z několika málo spisů především z východní Evropy a například o západoslovanském pohanství si mnohem více domýšlíme, než víme. Vždyť například Jarovít a Chors, kteří propůjčili svá jména dvěma písním na novém albu Tomáše Kočka, jsou podle některých teoretiků jedna a tatáž mytická osoba. Jiní zase vidí v Chors nikoli boha, nýbrž bohyni Měsíce.

A Veles, podle nějž Kočko své deváté album pojmenoval? To byl rohatý bůh rohatého a jiného dobytka, hlavní protivník nebeského boha, někdy znázorňovaný v podobě hada, bůh zásvětí, ale také partner bohyně života Živy, bůh pěvců a v neposlední řadě předobraz křesťanského svatého Jiří, toho, na jehož svátek vylézají z děr hadi a štíři. Kočko, který se jednotlivými, někdy velmi starými, vrstvami především moravské historie zabývá dlouhodobě, se Velesa několikrát dotkl už na albu Godula (2011), které tematicky navazovalo na titul Hodovnice (2001). Na rozdíl od obou zmíněných „beskydských“ desek, které nabízely i písně z mladších historických okruhů (Ondrášova píseň na Godule), e Velesu album monotematické, v tom nejlepším smyslu koncepční.

Velesu je album sevřené či zarámované dvojím způsobem. Jeho základním tématem je smrt, zhmotněná nejen v písni Mohyly přesně uprostřed alba, ale především úvodním hymnickým zpěvem Do Návu a závěrečným volnějším – ale o nic méně energickým – Na konci dní (Do Návu II.). Druhým rámcem alba je zmíněný Veles, mytická postava, kterou můžeme s tématem zásvětí či podsvětí spojit, ale která na ploše celého alba spíše symbolizuje mizející pořádky jako takové. Album nazvané po jednom ze záhadných pohanských bohů tak není prvoplánovou obhajobou pohanství, což jeho autor ostatně stvrzuje v nedávném rozhovoru pro časopisu Rock & All: „Je prada, že tohle téma už dávno přede mnou uchopila řada metalových kapel nebo esoterických skladatelů, mám ale za to, že obě party ho prezentují dost jednostranně.“

Klíčem ke Kočkovu dvou- či vícestrannému pohledu na předkřesťanskou prehistorii Moravy je titulní píseň Velesu, vnímaná ovšem v kontextu dalších skladeb alba. Velesu je píseň o nejistotě a strachu z nového řádu, které do střední Evropy přineslo křesťanství. Nikoli mírumilovná cyrilometodějská mise, ale její předchůdci z Německa, kteří v Kočkově interpretaci přišli s meči a s bojovým pokřikem Gott mit uns. Více než předobraz staletých bojů „Čechů“ a „Němců“ a ještě více než protestsong proti „tomu přibitému a novému řádu“ je píseň psychologickou sondou do myšlení lidí, kterým se hroutí jejich svět a kteří zatím nedohlédnout za horizont přicházejících změn. Píseň, v níž autor oslovuje poraženého bůžka, ale současně i onoho anonymního předka, který přichází o jistoty, je třeba vnímat v kontextu ostatních. Není to tak, že vetřelci od jihu mají meče a pálí a plení, zatímco původní vrstvu obyvatelstva charakterizují pouze něha, hořící srdce a prastaré písně s „předlouhými tóny“. I praslovanský bojovník zpívá „divné písně“, i on drží meč a počítá s tím, že na jeho hlavu padne v boji sekyra (viz píseň Do Návu).

Nejen dvě úvodní písně, ale celé nové Kočkovo album vybízí k různým čtením a interpretacím. To však zdaleka není jediná jeho přednost. Někdejšímu folkovému písničkáři, který se stále rád vrací ke zhudebněné valašské poezii Ladislava Nezdařila, se na novém albu podařilo dojít zatím nejdál v úspěšné syntéze různých hudebních prvků. Před několika dny publikovaná recenze Pavla Zelinky končí slovy „Jasný kandidát na domácí world music desku roku“ a já to podepisuji. Bohaté a přitom čitelné aranže, skvělý zvuk (prý existovalo několik masterů alba, z nichž se vybíral ten nejlepší), práce s dynamikou plus kombinace zpěvu a skandování, hudebních vtipů a odkazů na starší Tomášovy desky (slyším ve skladbě Vnuk správně motiv z Ondrášovy písně?), to vše činí z Velesu už nyní kandidáta minimálně na žánrového anděla, ne-li na desku roku napříč žánry.

Titulní Velesu, navzdory těžkému a svým způsobem kontroverznímu tématu, je jedním z nejzpěvnějších hitů, jaké jsem v poslední době slyšel. K tomu přidejme detaily, jako je krásný zvuk perkusí v Jarovítovi, viola v Na konci dní nebo elektrická kytara v posledních dvou skladbách (na rozdíl od desky Godula na ni tentokrát hraje Kočko sám). A pak také fakt, že ačkoli je hlavním tématem desky smrt a „Pastýř na kolenou“, album jako celek nevyznívá smutně nebo tragicky. Jarovít, roztančený v jungleovém rytmu, je písní o naději a tato naděje prosvítá i v dalších skladbách alba. Ostatně zelená z obalu desky je přece barvou naděje.

CD Tomáš Kočko & Orchestr – Velesu, vydavatel: Indies Scope, 2016. 9 skladeb, velkový čas: 39:18

Foto Jiří Pichl

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Dvojalbum Hrubá Hudba, na kterém se společně podíleli producent Jiří Hradil (mj. Lesní zvěř, Tata Bojs, Kafka Band) a Horňácká muzika Petra Mičky, je mimořádný hudební počin, který vedle sebe klade ryzí horňácké zpěvy (CD Hlasy starého světa) a folklor posunutý k modernímu hudebnímu vyjádření (CD Hrubá hudba). V rozsáhlém dvoudílném rozhovoru hovoříme s oběma otci projektu, Jiřím Hradilem a Petrem Mičkou, o jejich dlouholeté spolupráci, o cestě k Hrubé Hudbě a nakonec i o dvojalbu samotnému a o případném pokračování projektu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více