Torzo Horňáckých se rozdělilo do dvou povedených hudebních akcí

Torzo Horňáckých se rozdělilo do dvou povedených hudebních akcí

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.

Těm, kterým se obvyklá mnohatisícová návštěva tradičních Horňáckých na hlavních i vedlejších programech už poněkud zajídá a přijíždějí obvykle jen na skromnější a „rodinnější“ nedělní pořad na kuželovském „větráku“, se letošní improvizace mohla zdát příjemnou změnou. Pořad na kulturáku byl limitovaný zdejší kapacitou, Supí škrek se z Válcového mlýna ve Velké odstěhoval pod otevřené nebe na javornické fotbalové hřiště. Tam i tam bylo něco k jídlu, pití, naskytla se možnost potkat známé a především příležitost k vidění a poslechu.

Obě varianty – tedy poslech i vizuální participaci – zajistil i u veřejné nahrávky Český rozhlas, který umožnil svým posluchačům rovněž sledování in-time streamu na svých webových stránkách i na YouTube kanálu Koncerty Českého rozhlasu. Přenosem provázel redaktor hudebního vysílání ČRo Brno Jaroslav Kneisl (rodem Valach, což „podepsal“ i krojem), jenž nepředstíral znalost horňáckého prostředí a program uváděl coby „prespolan“ střídmě a s citem, v předstíraném sporu s dvojicí místních usedlíků. Ve více než dvouhodinovém programu se vystřídaly taneční, muzikantské i zpěvácké složky Folklorního souboru Lipovjan, FS Kuželovjan, FS Velička, FS ze Suchova. Řadu horňáckých muzik otevřelo vystoupení Horňácké cimbálové muziky Petra Galečky z Lipova, po které v rychlém sledu zahrály oživená HCM Jarka Miškeříka s primášem Janem Kománkem a zpěvákem Martinem Prachařem, mladá Horňácká cimbálová muzika Marka Potěšila z Lipova, HCM Kubíci z Velké nad Veličkou i mladá dívčí Horňácká cimbálová muzika Velické Trnečky. Zazpívala celá řada místních zpěváckých sborů různých věkových kategorií – od zkušených zpěváků Mužského i Ženského pěveckého sboru z Velké nad Veličkou i Mužského sboru z Lipova a k odkazu Aničky Kománkové se hlásící Ženský sbor z Javorníka, dále Sboreček žen z Lipova a dívčí sbor Kuželovské zpěvulky. Vymezený čas podpořilo rychlé střídání muzik, souborů i sólistů u mikrofonu a kompaktnost celého pořadu, tedy záležitost u tradičních Horňáckých nevídanou. Program pod režijním vedením Ireny Mikeskové zdárně završilo defilé všech účinkujících a společný zpěv horňácké sedlácké Ej, na tom našem díle štyri koně bílé a finální společné verbování tanečníků. Večer tím ovšem zdaleka nekončil, muziky obsadily řadu přilehlých hospod; hrálo se dál a dlouho.

O týden později se již tradiční součást programu Horňáckých slavnosti, totiž „zpěvácká sútěž o najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pořádaná pod záštitou a režijním vedením Horňácké cimbálové muziky Libora Supa a podle ní pojmenovaná Supí škrek, letos přesunula z historického, ale prostorově hodně stísněného dvora Válcového mlýna ve Velké nad Veličkou do prostorného sportovního areálu v Javorníku. Javornické zpívání, které se na místním zeleném trávníku fotbalového hřiště konává začátkem července, vystřídalo téměř sportovní klání zpěváků s nejsilnějšími hlasy a s nejlepším přehledem a pamětí. Propozice bazírují na několika „povolených“ tóninách (což pro neškolené zpěváky limitované navíc nervozitou bývá nejčastější důvod k vyřazení) a na původnosti: přednesená melodie horňácké sedlácké musí zaznít toho dne poprvé (nepřipouští se ani obměna textu) a musí splnit předepsané téma. Ve sporných případech rozhodují členové muziky a také posluchači s diváky, což si početné klany podporovatelů jednotlivých soutěžících užívají a bedlivě hlídají. Zpočátku jsou soutěžící rozděleni do dvou družstev, které si kapitáni (letos Karel Fajmon a Jakub Šácha) postupně vybírali. Postupně se volila témata a vítězové jednotlivých kol si následně připisovali body. Po vyčerpání deseti tematických okruhů (sedlácké začínající písmenem A, začínající slovem „ked“ nebo „gdyž“, obsahující koníčky nebo koně, kde se zpívá o „goralce“ a „goralence“, o rybách a rybičkách, skvělé téma o řemeslech a řemeslnících, ponuré o smrti a umírání, radostné o svatbě, ženění a vdávání), kdy jednotlivé týmy občas zachraňovala pohotovost zpěváků (vtipná obměna incipitu - zvukové konstanty „tryndy-ryndy“ za „ryby-ryby“ Karlem Fajmonem v sedlácké Tryndy ryndy na ulici stála), bylo vyrovnáno, takže se rozhodovalo v kole jedenáctém s tématem „sedlácké o kovech – zlato, stríbro, železo a iné“. V tvrdém souboji zvítězilo družstvo Kuby Šáchy a do finále se po pauze dostalo pět semifinalistů; zastupovali různé věkové kategorie, každý z nich s originálním hlasem i způsobem přednesu. V otevřeném a pro posluchače zábavném souboji se do finále probojovali Jakub Šácha (violový kontráš a zpěvácký sólista HCM Kubíci) a Jan Kružica z Velké nad Veličkou (vyhlášený multižánrový zpěvák-sólista, mj. člen Horňáckého mužského sboru Chotár a Horňáckého mužského sboru z Velké nad Veličkou). Finálové klání o pětilitrovku horňácké "goralky" mělo nakonec dva vítěze a nebylo důležité, zda to byl Kružica nebo Šácha. V nastalém soumraku si pod červánky společně zazpívali všichni soutěžící a spolu s nimi asi tři stovky přítomných diváků. Následovala beseda u cimbálu s pořádající (a obdivuhodně zvládající plně vytížení) Horňáckou cimbálovou muzikou Libora Supa.

Horňácké slavnosti se transformovaly do dvou méně okázalých, ale povedených akcí. Snad napřesrok už nebudou ničím omezovány.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více