Torzo Horňáckých se rozdělilo do dvou povedených hudebních akcí

Torzo Horňáckých se rozdělilo do dvou povedených hudebních akcí

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.

Těm, kterým se obvyklá mnohatisícová návštěva tradičních Horňáckých na hlavních i vedlejších programech už poněkud zajídá a přijíždějí obvykle jen na skromnější a „rodinnější“ nedělní pořad na kuželovském „větráku“, se letošní improvizace mohla zdát příjemnou změnou. Pořad na kulturáku byl limitovaný zdejší kapacitou, Supí škrek se z Válcového mlýna ve Velké odstěhoval pod otevřené nebe na javornické fotbalové hřiště. Tam i tam bylo něco k jídlu, pití, naskytla se možnost potkat známé a především příležitost k vidění a poslechu.

Obě varianty – tedy poslech i vizuální participaci – zajistil i u veřejné nahrávky Český rozhlas, který umožnil svým posluchačům rovněž sledování in-time streamu na svých webových stránkách i na YouTube kanálu Koncerty Českého rozhlasu. Přenosem provázel redaktor hudebního vysílání ČRo Brno Jaroslav Kneisl (rodem Valach, což „podepsal“ i krojem), jenž nepředstíral znalost horňáckého prostředí a program uváděl coby „prespolan“ střídmě a s citem, v předstíraném sporu s dvojicí místních usedlíků. Ve více než dvouhodinovém programu se vystřídaly taneční, muzikantské i zpěvácké složky Folklorního souboru Lipovjan, FS Kuželovjan, FS Velička, FS ze Suchova. Řadu horňáckých muzik otevřelo vystoupení Horňácké cimbálové muziky Petra Galečky z Lipova, po které v rychlém sledu zahrály oživená HCM Jarka Miškeříka s primášem Janem Kománkem a zpěvákem Martinem Prachařem, mladá Horňácká cimbálová muzika Marka Potěšila z Lipova, HCM Kubíci z Velké nad Veličkou i mladá dívčí Horňácká cimbálová muzika Velické Trnečky. Zazpívala celá řada místních zpěváckých sborů různých věkových kategorií – od zkušených zpěváků Mužského i Ženského pěveckého sboru z Velké nad Veličkou i Mužského sboru z Lipova a k odkazu Aničky Kománkové se hlásící Ženský sbor z Javorníka, dále Sboreček žen z Lipova a dívčí sbor Kuželovské zpěvulky. Vymezený čas podpořilo rychlé střídání muzik, souborů i sólistů u mikrofonu a kompaktnost celého pořadu, tedy záležitost u tradičních Horňáckých nevídanou. Program pod režijním vedením Ireny Mikeskové zdárně završilo defilé všech účinkujících a společný zpěv horňácké sedlácké Ej, na tom našem díle štyri koně bílé a finální společné verbování tanečníků. Večer tím ovšem zdaleka nekončil, muziky obsadily řadu přilehlých hospod; hrálo se dál a dlouho.

O týden později se již tradiční součást programu Horňáckých slavnosti, totiž „zpěvácká sútěž o najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pořádaná pod záštitou a režijním vedením Horňácké cimbálové muziky Libora Supa a podle ní pojmenovaná Supí škrek, letos přesunula z historického, ale prostorově hodně stísněného dvora Válcového mlýna ve Velké nad Veličkou do prostorného sportovního areálu v Javorníku. Javornické zpívání, které se na místním zeleném trávníku fotbalového hřiště konává začátkem července, vystřídalo téměř sportovní klání zpěváků s nejsilnějšími hlasy a s nejlepším přehledem a pamětí. Propozice bazírují na několika „povolených“ tóninách (což pro neškolené zpěváky limitované navíc nervozitou bývá nejčastější důvod k vyřazení) a na původnosti: přednesená melodie horňácké sedlácké musí zaznít toho dne poprvé (nepřipouští se ani obměna textu) a musí splnit předepsané téma. Ve sporných případech rozhodují členové muziky a také posluchači s diváky, což si početné klany podporovatelů jednotlivých soutěžících užívají a bedlivě hlídají. Zpočátku jsou soutěžící rozděleni do dvou družstev, které si kapitáni (letos Karel Fajmon a Jakub Šácha) postupně vybírali. Postupně se volila témata a vítězové jednotlivých kol si následně připisovali body. Po vyčerpání deseti tematických okruhů (sedlácké začínající písmenem A, začínající slovem „ked“ nebo „gdyž“, obsahující koníčky nebo koně, kde se zpívá o „goralce“ a „goralence“, o rybách a rybičkách, skvělé téma o řemeslech a řemeslnících, ponuré o smrti a umírání, radostné o svatbě, ženění a vdávání), kdy jednotlivé týmy občas zachraňovala pohotovost zpěváků (vtipná obměna incipitu - zvukové konstanty „tryndy-ryndy“ za „ryby-ryby“ Karlem Fajmonem v sedlácké Tryndy ryndy na ulici stála), bylo vyrovnáno, takže se rozhodovalo v kole jedenáctém s tématem „sedlácké o kovech – zlato, stríbro, železo a iné“. V tvrdém souboji zvítězilo družstvo Kuby Šáchy a do finále se po pauze dostalo pět semifinalistů; zastupovali různé věkové kategorie, každý z nich s originálním hlasem i způsobem přednesu. V otevřeném a pro posluchače zábavném souboji se do finále probojovali Jakub Šácha (violový kontráš a zpěvácký sólista HCM Kubíci) a Jan Kružica z Velké nad Veličkou (vyhlášený multižánrový zpěvák-sólista, mj. člen Horňáckého mužského sboru Chotár a Horňáckého mužského sboru z Velké nad Veličkou). Finálové klání o pětilitrovku horňácké "goralky" mělo nakonec dva vítěze a nebylo důležité, zda to byl Kružica nebo Šácha. V nastalém soumraku si pod červánky společně zazpívali všichni soutěžící a spolu s nimi asi tři stovky přítomných diváků. Následovala beseda u cimbálu s pořádající (a obdivuhodně zvládající plně vytížení) Horňáckou cimbálovou muzikou Libora Supa.

Horňácké slavnosti se transformovaly do dvou méně okázalých, ale povedených akcí. Snad napřesrok už nebudou ničím omezovány.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více