Torzo Horňáckých se rozdělilo do dvou povedených hudebních akcí

Torzo Horňáckých se rozdělilo do dvou povedených hudebních akcí

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.

Těm, kterým se obvyklá mnohatisícová návštěva tradičních Horňáckých na hlavních i vedlejších programech už poněkud zajídá a přijíždějí obvykle jen na skromnější a „rodinnější“ nedělní pořad na kuželovském „větráku“, se letošní improvizace mohla zdát příjemnou změnou. Pořad na kulturáku byl limitovaný zdejší kapacitou, Supí škrek se z Válcového mlýna ve Velké odstěhoval pod otevřené nebe na javornické fotbalové hřiště. Tam i tam bylo něco k jídlu, pití, naskytla se možnost potkat známé a především příležitost k vidění a poslechu.

Obě varianty – tedy poslech i vizuální participaci – zajistil i u veřejné nahrávky Český rozhlas, který umožnil svým posluchačům rovněž sledování in-time streamu na svých webových stránkách i na YouTube kanálu Koncerty Českého rozhlasu. Přenosem provázel redaktor hudebního vysílání ČRo Brno Jaroslav Kneisl (rodem Valach, což „podepsal“ i krojem), jenž nepředstíral znalost horňáckého prostředí a program uváděl coby „prespolan“ střídmě a s citem, v předstíraném sporu s dvojicí místních usedlíků. Ve více než dvouhodinovém programu se vystřídaly taneční, muzikantské i zpěvácké složky Folklorního souboru Lipovjan, FS Kuželovjan, FS Velička, FS ze Suchova. Řadu horňáckých muzik otevřelo vystoupení Horňácké cimbálové muziky Petra Galečky z Lipova, po které v rychlém sledu zahrály oživená HCM Jarka Miškeříka s primášem Janem Kománkem a zpěvákem Martinem Prachařem, mladá Horňácká cimbálová muzika Marka Potěšila z Lipova, HCM Kubíci z Velké nad Veličkou i mladá dívčí Horňácká cimbálová muzika Velické Trnečky. Zazpívala celá řada místních zpěváckých sborů různých věkových kategorií – od zkušených zpěváků Mužského i Ženského pěveckého sboru z Velké nad Veličkou i Mužského sboru z Lipova a k odkazu Aničky Kománkové se hlásící Ženský sbor z Javorníka, dále Sboreček žen z Lipova a dívčí sbor Kuželovské zpěvulky. Vymezený čas podpořilo rychlé střídání muzik, souborů i sólistů u mikrofonu a kompaktnost celého pořadu, tedy záležitost u tradičních Horňáckých nevídanou. Program pod režijním vedením Ireny Mikeskové zdárně završilo defilé všech účinkujících a společný zpěv horňácké sedlácké Ej, na tom našem díle štyri koně bílé a finální společné verbování tanečníků. Večer tím ovšem zdaleka nekončil, muziky obsadily řadu přilehlých hospod; hrálo se dál a dlouho.

O týden později se již tradiční součást programu Horňáckých slavnosti, totiž „zpěvácká sútěž o najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pořádaná pod záštitou a režijním vedením Horňácké cimbálové muziky Libora Supa a podle ní pojmenovaná Supí škrek, letos přesunula z historického, ale prostorově hodně stísněného dvora Válcového mlýna ve Velké nad Veličkou do prostorného sportovního areálu v Javorníku. Javornické zpívání, které se na místním zeleném trávníku fotbalového hřiště konává začátkem července, vystřídalo téměř sportovní klání zpěváků s nejsilnějšími hlasy a s nejlepším přehledem a pamětí. Propozice bazírují na několika „povolených“ tóninách (což pro neškolené zpěváky limitované navíc nervozitou bývá nejčastější důvod k vyřazení) a na původnosti: přednesená melodie horňácké sedlácké musí zaznít toho dne poprvé (nepřipouští se ani obměna textu) a musí splnit předepsané téma. Ve sporných případech rozhodují členové muziky a také posluchači s diváky, což si početné klany podporovatelů jednotlivých soutěžících užívají a bedlivě hlídají. Zpočátku jsou soutěžící rozděleni do dvou družstev, které si kapitáni (letos Karel Fajmon a Jakub Šácha) postupně vybírali. Postupně se volila témata a vítězové jednotlivých kol si následně připisovali body. Po vyčerpání deseti tematických okruhů (sedlácké začínající písmenem A, začínající slovem „ked“ nebo „gdyž“, obsahující koníčky nebo koně, kde se zpívá o „goralce“ a „goralence“, o rybách a rybičkách, skvělé téma o řemeslech a řemeslnících, ponuré o smrti a umírání, radostné o svatbě, ženění a vdávání), kdy jednotlivé týmy občas zachraňovala pohotovost zpěváků (vtipná obměna incipitu - zvukové konstanty „tryndy-ryndy“ za „ryby-ryby“ Karlem Fajmonem v sedlácké Tryndy ryndy na ulici stála), bylo vyrovnáno, takže se rozhodovalo v kole jedenáctém s tématem „sedlácké o kovech – zlato, stríbro, železo a iné“. V tvrdém souboji zvítězilo družstvo Kuby Šáchy a do finále se po pauze dostalo pět semifinalistů; zastupovali různé věkové kategorie, každý z nich s originálním hlasem i způsobem přednesu. V otevřeném a pro posluchače zábavném souboji se do finále probojovali Jakub Šácha (violový kontráš a zpěvácký sólista HCM Kubíci) a Jan Kružica z Velké nad Veličkou (vyhlášený multižánrový zpěvák-sólista, mj. člen Horňáckého mužského sboru Chotár a Horňáckého mužského sboru z Velké nad Veličkou). Finálové klání o pětilitrovku horňácké "goralky" mělo nakonec dva vítěze a nebylo důležité, zda to byl Kružica nebo Šácha. V nastalém soumraku si pod červánky společně zazpívali všichni soutěžící a spolu s nimi asi tři stovky přítomných diváků. Následovala beseda u cimbálu s pořádající (a obdivuhodně zvládající plně vytížení) Horňáckou cimbálovou muzikou Libora Supa.

Horňácké slavnosti se transformovaly do dvou méně okázalých, ale povedených akcí. Snad napřesrok už nebudou ničím omezovány.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více