Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World

Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World

Koncept Ukulele Orchestra jako Brno není původní. Třetí album skupiny nás ale přesvědčuje, že hudba hraná především pro zábavu může mít přesahy a že v ní lze i po několikerém poslechu objevovat zajímavé souvislosti.

Jako kritik i jako posluchač mám problém s revivalovými kapelami. Tedy s těmi, které přehrávají U2, Led Zeppelin nebo Lucii tak, aby to znělo… jako U2, Led Zeppelin nebo Lucie. Tvrdím, že v jejich případě heslo „hudba je nejlepší naživo“ neplatí a raději si poslechnu reprodukovanou nahrávku originálu. Něco jiného jsou však kapely, které originál posouvají o kus dál. Před několika lety jsem například v klubu Stará Pekárna s nadšením tleskal maďarské skupině Jugging Stones, která hrála „Stouny“ akusticky a bluesově. Podobně hudbu posouvá brněnská kapela Ukulele Orchestra jako Brno. V jejím případě však nejde o revival nebo cover band se zaměřením na jednu původní skupinu, ale o projekt, který si po svém upravuje kdeco. Tak jako bluegrassové skupiny přebírají písně od Stinga nebo Paula Simona, tak jako jazzmani hrají Nirvanu nebo Abbu – o Beatles ani nemluvím –, proč by nemohlo jedenáct hráčů na ukulele s jedním bubeníkem a jedním basistou interpretovat například hity od Patti Smith, Elvise Presleyho nebo Pink Floyd?

Koncept Ukulele Orchestra jako Brno není původní. Ukulele se v posledních letech dostává do módy – sólovou desku na ně nahrál Eddie Vedder z Pearl Jam, začala na ně hrát Šárka Adámková z české skupiny Sarah & The Adams a Jiří Dědeček se na ně doprovází v nových písních pro dospělé i pro děti. Celé kapely hráčů na ukulele vznikly ve světě a i u nás vedle Ukulele Orchestra fungují také rockovější Ukulele Troublemakers. Ukulele Orchestra jako Brno však vydává už třetí album, což je – když nic jiného – známka životaschopnosti. Koncept zůstává stejný: namíchat směs světových hitů různých žánrů a z různých období (aktuálně od Elvise po OutKast) a nabídnout je v čistě akustické podobě s charakteristickým zvukem ukulele. A tak jako skupina využívá celou škálu drnkacích nástrojů – od sopránového po barytonové ukulele –, těží i z různých barev hlasů jednotlivých členů-zpěváků.

Výsledek nezní vůbec špatně, na koncertech kapela publikum dokáže zaujmout i pobavit, avšak pro zakonzervování na CD to chce ještě něco navíc. A to se brněnským ukulelistům daří jen u některých skladeb. Především sólové party Karla Heřmana, charismatického zpěváka skupiny Čankišou, ztrácejí bez vizuálního kontaktu část svého kouzla. Ale možná je to tím, že mi Karlův hlas více ladí s vymyšleným jazykem lidu Čanki než s angličtinou skupiny Kinks. Elvis Presley v podání Paula Hollanda vyznívá nostalgicky, až na hraně parodie. A Santanova latina Black Magic Woman zní v podání Ukulele orchestra příjemně, ale originál nijak výrazně nemění a neposouvá. Podobně bez výraznějšího nápadu kapela odbyla úvodní Start Me Up (od Rolling Stones) nebo Break On Through od The Doors.

Naopak velmi chválím, jak si skupina pohrála se syntezátorovou hudbou skupiny Tears For Fears (titulní Mad World), zajímavě zní falsetem zpívaná Breakfast In America od Supertramp a příjemná je také Crazy Little Thing Called Love od Queen. Naprostým originálem je pak zpracování notoricky známé Because The Night od Patti Smith, která zní, jako by ji nejprve přezpívali Depeche Mode a teprve od nich ji do akustické podoby převzali brněnští ukulelisté. Chladné sbory a práce s basy jsou ostatně určující nejen pro tuto píseň. Mimochodem právě basa je v řadě skladeb na albu důležitější než ukulele. Příkladem je například Psycho Killer od Talking Heads nebo další důvěrně známá píseň, Another Brick In The Wall od Pink Floyd – i v tomto případě se Brňanům povedla zajímavá coververze, která víc než jen pobaví. A Here Comes The Sun od Beatles? To je píseň, jejíž provedení skutečně prozáří celé album.

Na kapelu, která má předem danou koncepci, přepracovala už desítky známých písní podle stejného mustru a zakládá si hlavně na živém vystupování, nelze vztahovat přísná kvalitativní měřítka. Nicméně Ukulele Orchestra jako Brno nás svým třetím albem přesvědčují, že hudba hraná především pro zábavu může mít přesahy a že v ní lze i po několikerém poslechu objevovat zajímavé souvislosti. V tom mohou být jihomoravští ukulelisté všem cover bandům a revivalovým kapelám velkým vzorem.

Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World; Vlastní náklad 2014, 16 písní, celkový čas 48:52

Foto archiv

Komentáře

Reagovat
  • Martin Zelenka

    21. únor 2015, 10:45
    Folkový Tesař evidentně nemá rád Doors, pochopitelně ...
    • Milan Tesař

      5. březen 2015, 8:58
      Pěkný den, Martine, možná byste se divil, ale Doors jsem poslouchal dřív, než jsem vůbec měl ponětí o českém folku (nepočítám-li Kryla). Přečtěte si článek jště jednou, nenašel jsem tam žádnou informaci o tom, zda mám nebo nemám Doors rád. Psal jsem pouze o tom, jak na mě působí tato konkrétní úprava jejich písně. Milan Tesař

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více


Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce