Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World

Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World

Koncept Ukulele Orchestra jako Brno není původní. Třetí album skupiny nás ale přesvědčuje, že hudba hraná především pro zábavu může mít přesahy a že v ní lze i po několikerém poslechu objevovat zajímavé souvislosti.

Jako kritik i jako posluchač mám problém s revivalovými kapelami. Tedy s těmi, které přehrávají U2, Led Zeppelin nebo Lucii tak, aby to znělo… jako U2, Led Zeppelin nebo Lucie. Tvrdím, že v jejich případě heslo „hudba je nejlepší naživo“ neplatí a raději si poslechnu reprodukovanou nahrávku originálu. Něco jiného jsou však kapely, které originál posouvají o kus dál. Před několika lety jsem například v klubu Stará Pekárna s nadšením tleskal maďarské skupině Jugging Stones, která hrála „Stouny“ akusticky a bluesově. Podobně hudbu posouvá brněnská kapela Ukulele Orchestra jako Brno. V jejím případě však nejde o revival nebo cover band se zaměřením na jednu původní skupinu, ale o projekt, který si po svém upravuje kdeco. Tak jako bluegrassové skupiny přebírají písně od Stinga nebo Paula Simona, tak jako jazzmani hrají Nirvanu nebo Abbu – o Beatles ani nemluvím –, proč by nemohlo jedenáct hráčů na ukulele s jedním bubeníkem a jedním basistou interpretovat například hity od Patti Smith, Elvise Presleyho nebo Pink Floyd?

Koncept Ukulele Orchestra jako Brno není původní. Ukulele se v posledních letech dostává do módy – sólovou desku na ně nahrál Eddie Vedder z Pearl Jam, začala na ně hrát Šárka Adámková z české skupiny Sarah & The Adams a Jiří Dědeček se na ně doprovází v nových písních pro dospělé i pro děti. Celé kapely hráčů na ukulele vznikly ve světě a i u nás vedle Ukulele Orchestra fungují také rockovější Ukulele Troublemakers. Ukulele Orchestra jako Brno však vydává už třetí album, což je – když nic jiného – známka životaschopnosti. Koncept zůstává stejný: namíchat směs světových hitů různých žánrů a z různých období (aktuálně od Elvise po OutKast) a nabídnout je v čistě akustické podobě s charakteristickým zvukem ukulele. A tak jako skupina využívá celou škálu drnkacích nástrojů – od sopránového po barytonové ukulele –, těží i z různých barev hlasů jednotlivých členů-zpěváků.

Výsledek nezní vůbec špatně, na koncertech kapela publikum dokáže zaujmout i pobavit, avšak pro zakonzervování na CD to chce ještě něco navíc. A to se brněnským ukulelistům daří jen u některých skladeb. Především sólové party Karla Heřmana, charismatického zpěváka skupiny Čankišou, ztrácejí bez vizuálního kontaktu část svého kouzla. Ale možná je to tím, že mi Karlův hlas více ladí s vymyšleným jazykem lidu Čanki než s angličtinou skupiny Kinks. Elvis Presley v podání Paula Hollanda vyznívá nostalgicky, až na hraně parodie. A Santanova latina Black Magic Woman zní v podání Ukulele orchestra příjemně, ale originál nijak výrazně nemění a neposouvá. Podobně bez výraznějšího nápadu kapela odbyla úvodní Start Me Up (od Rolling Stones) nebo Break On Through od The Doors.

Naopak velmi chválím, jak si skupina pohrála se syntezátorovou hudbou skupiny Tears For Fears (titulní Mad World), zajímavě zní falsetem zpívaná Breakfast In America od Supertramp a příjemná je také Crazy Little Thing Called Love od Queen. Naprostým originálem je pak zpracování notoricky známé Because The Night od Patti Smith, která zní, jako by ji nejprve přezpívali Depeche Mode a teprve od nich ji do akustické podoby převzali brněnští ukulelisté. Chladné sbory a práce s basy jsou ostatně určující nejen pro tuto píseň. Mimochodem právě basa je v řadě skladeb na albu důležitější než ukulele. Příkladem je například Psycho Killer od Talking Heads nebo další důvěrně známá píseň, Another Brick In The Wall od Pink Floyd – i v tomto případě se Brňanům povedla zajímavá coververze, která víc než jen pobaví. A Here Comes The Sun od Beatles? To je píseň, jejíž provedení skutečně prozáří celé album.

Na kapelu, která má předem danou koncepci, přepracovala už desítky známých písní podle stejného mustru a zakládá si hlavně na živém vystupování, nelze vztahovat přísná kvalitativní měřítka. Nicméně Ukulele Orchestra jako Brno nás svým třetím albem přesvědčují, že hudba hraná především pro zábavu může mít přesahy a že v ní lze i po několikerém poslechu objevovat zajímavé souvislosti. V tom mohou být jihomoravští ukulelisté všem cover bandům a revivalovým kapelám velkým vzorem.

Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World; Vlastní náklad 2014, 16 písní, celkový čas 48:52

Foto archiv

Komentáře

Reagovat
  • Martin Zelenka

    21. únor 2015, 10:45
    Folkový Tesař evidentně nemá rád Doors, pochopitelně ...
    • Milan Tesař

      5. březen 2015, 8:58
      Pěkný den, Martine, možná byste se divil, ale Doors jsem poslouchal dřív, než jsem vůbec měl ponětí o českém folku (nepočítám-li Kryla). Přečtěte si článek jště jednou, nenašel jsem tam žádnou informaci o tom, zda mám nebo nemám Doors rád. Psal jsem pouze o tom, jak na mě působí tato konkrétní úprava jejich písně. Milan Tesař

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více


Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více