Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World

Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World

Koncept Ukulele Orchestra jako Brno není původní. Třetí album skupiny nás ale přesvědčuje, že hudba hraná především pro zábavu může mít přesahy a že v ní lze i po několikerém poslechu objevovat zajímavé souvislosti.

Jako kritik i jako posluchač mám problém s revivalovými kapelami. Tedy s těmi, které přehrávají U2, Led Zeppelin nebo Lucii tak, aby to znělo… jako U2, Led Zeppelin nebo Lucie. Tvrdím, že v jejich případě heslo „hudba je nejlepší naživo“ neplatí a raději si poslechnu reprodukovanou nahrávku originálu. Něco jiného jsou však kapely, které originál posouvají o kus dál. Před několika lety jsem například v klubu Stará Pekárna s nadšením tleskal maďarské skupině Jugging Stones, která hrála „Stouny“ akusticky a bluesově. Podobně hudbu posouvá brněnská kapela Ukulele Orchestra jako Brno. V jejím případě však nejde o revival nebo cover band se zaměřením na jednu původní skupinu, ale o projekt, který si po svém upravuje kdeco. Tak jako bluegrassové skupiny přebírají písně od Stinga nebo Paula Simona, tak jako jazzmani hrají Nirvanu nebo Abbu – o Beatles ani nemluvím –, proč by nemohlo jedenáct hráčů na ukulele s jedním bubeníkem a jedním basistou interpretovat například hity od Patti Smith, Elvise Presleyho nebo Pink Floyd?

Koncept Ukulele Orchestra jako Brno není původní. Ukulele se v posledních letech dostává do módy – sólovou desku na ně nahrál Eddie Vedder z Pearl Jam, začala na ně hrát Šárka Adámková z české skupiny Sarah & The Adams a Jiří Dědeček se na ně doprovází v nových písních pro dospělé i pro děti. Celé kapely hráčů na ukulele vznikly ve světě a i u nás vedle Ukulele Orchestra fungují také rockovější Ukulele Troublemakers. Ukulele Orchestra jako Brno však vydává už třetí album, což je – když nic jiného – známka životaschopnosti. Koncept zůstává stejný: namíchat směs světových hitů různých žánrů a z různých období (aktuálně od Elvise po OutKast) a nabídnout je v čistě akustické podobě s charakteristickým zvukem ukulele. A tak jako skupina využívá celou škálu drnkacích nástrojů – od sopránového po barytonové ukulele –, těží i z různých barev hlasů jednotlivých členů-zpěváků.

Výsledek nezní vůbec špatně, na koncertech kapela publikum dokáže zaujmout i pobavit, avšak pro zakonzervování na CD to chce ještě něco navíc. A to se brněnským ukulelistům daří jen u některých skladeb. Především sólové party Karla Heřmana, charismatického zpěváka skupiny Čankišou, ztrácejí bez vizuálního kontaktu část svého kouzla. Ale možná je to tím, že mi Karlův hlas více ladí s vymyšleným jazykem lidu Čanki než s angličtinou skupiny Kinks. Elvis Presley v podání Paula Hollanda vyznívá nostalgicky, až na hraně parodie. A Santanova latina Black Magic Woman zní v podání Ukulele orchestra příjemně, ale originál nijak výrazně nemění a neposouvá. Podobně bez výraznějšího nápadu kapela odbyla úvodní Start Me Up (od Rolling Stones) nebo Break On Through od The Doors.

Naopak velmi chválím, jak si skupina pohrála se syntezátorovou hudbou skupiny Tears For Fears (titulní Mad World), zajímavě zní falsetem zpívaná Breakfast In America od Supertramp a příjemná je také Crazy Little Thing Called Love od Queen. Naprostým originálem je pak zpracování notoricky známé Because The Night od Patti Smith, která zní, jako by ji nejprve přezpívali Depeche Mode a teprve od nich ji do akustické podoby převzali brněnští ukulelisté. Chladné sbory a práce s basy jsou ostatně určující nejen pro tuto píseň. Mimochodem právě basa je v řadě skladeb na albu důležitější než ukulele. Příkladem je například Psycho Killer od Talking Heads nebo další důvěrně známá píseň, Another Brick In The Wall od Pink Floyd – i v tomto případě se Brňanům povedla zajímavá coververze, která víc než jen pobaví. A Here Comes The Sun od Beatles? To je píseň, jejíž provedení skutečně prozáří celé album.

Na kapelu, která má předem danou koncepci, přepracovala už desítky známých písní podle stejného mustru a zakládá si hlavně na živém vystupování, nelze vztahovat přísná kvalitativní měřítka. Nicméně Ukulele Orchestra jako Brno nás svým třetím albem přesvědčují, že hudba hraná především pro zábavu může mít přesahy a že v ní lze i po několikerém poslechu objevovat zajímavé souvislosti. V tom mohou být jihomoravští ukulelisté všem cover bandům a revivalovým kapelám velkým vzorem.

Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World; Vlastní náklad 2014, 16 písní, celkový čas 48:52

Foto archiv

Komentáře

Reagovat
  • Martin Zelenka

    21. únor 2015, 10:45
    Folkový Tesař evidentně nemá rád Doors, pochopitelně ...
    • Milan Tesař

      5. březen 2015, 8:58
      Pěkný den, Martine, možná byste se divil, ale Doors jsem poslouchal dřív, než jsem vůbec měl ponětí o českém folku (nepočítám-li Kryla). Přečtěte si článek jště jednou, nenašel jsem tam žádnou informaci o tom, zda mám nebo nemám Doors rád. Psal jsem pouze o tom, jak na mě působí tato konkrétní úprava jejich písně. Milan Tesař

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více


Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Nejčtenější

Kritika

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více