Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World

Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World

Koncept Ukulele Orchestra jako Brno není původní. Třetí album skupiny nás ale přesvědčuje, že hudba hraná především pro zábavu může mít přesahy a že v ní lze i po několikerém poslechu objevovat zajímavé souvislosti.

Jako kritik i jako posluchač mám problém s revivalovými kapelami. Tedy s těmi, které přehrávají U2, Led Zeppelin nebo Lucii tak, aby to znělo… jako U2, Led Zeppelin nebo Lucie. Tvrdím, že v jejich případě heslo „hudba je nejlepší naživo“ neplatí a raději si poslechnu reprodukovanou nahrávku originálu. Něco jiného jsou však kapely, které originál posouvají o kus dál. Před několika lety jsem například v klubu Stará Pekárna s nadšením tleskal maďarské skupině Jugging Stones, která hrála „Stouny“ akusticky a bluesově. Podobně hudbu posouvá brněnská kapela Ukulele Orchestra jako Brno. V jejím případě však nejde o revival nebo cover band se zaměřením na jednu původní skupinu, ale o projekt, který si po svém upravuje kdeco. Tak jako bluegrassové skupiny přebírají písně od Stinga nebo Paula Simona, tak jako jazzmani hrají Nirvanu nebo Abbu – o Beatles ani nemluvím –, proč by nemohlo jedenáct hráčů na ukulele s jedním bubeníkem a jedním basistou interpretovat například hity od Patti Smith, Elvise Presleyho nebo Pink Floyd?

Koncept Ukulele Orchestra jako Brno není původní. Ukulele se v posledních letech dostává do módy – sólovou desku na ně nahrál Eddie Vedder z Pearl Jam, začala na ně hrát Šárka Adámková z české skupiny Sarah & The Adams a Jiří Dědeček se na ně doprovází v nových písních pro dospělé i pro děti. Celé kapely hráčů na ukulele vznikly ve světě a i u nás vedle Ukulele Orchestra fungují také rockovější Ukulele Troublemakers. Ukulele Orchestra jako Brno však vydává už třetí album, což je – když nic jiného – známka životaschopnosti. Koncept zůstává stejný: namíchat směs světových hitů různých žánrů a z různých období (aktuálně od Elvise po OutKast) a nabídnout je v čistě akustické podobě s charakteristickým zvukem ukulele. A tak jako skupina využívá celou škálu drnkacích nástrojů – od sopránového po barytonové ukulele –, těží i z různých barev hlasů jednotlivých členů-zpěváků.

Výsledek nezní vůbec špatně, na koncertech kapela publikum dokáže zaujmout i pobavit, avšak pro zakonzervování na CD to chce ještě něco navíc. A to se brněnským ukulelistům daří jen u některých skladeb. Především sólové party Karla Heřmana, charismatického zpěváka skupiny Čankišou, ztrácejí bez vizuálního kontaktu část svého kouzla. Ale možná je to tím, že mi Karlův hlas více ladí s vymyšleným jazykem lidu Čanki než s angličtinou skupiny Kinks. Elvis Presley v podání Paula Hollanda vyznívá nostalgicky, až na hraně parodie. A Santanova latina Black Magic Woman zní v podání Ukulele orchestra příjemně, ale originál nijak výrazně nemění a neposouvá. Podobně bez výraznějšího nápadu kapela odbyla úvodní Start Me Up (od Rolling Stones) nebo Break On Through od The Doors.

Naopak velmi chválím, jak si skupina pohrála se syntezátorovou hudbou skupiny Tears For Fears (titulní Mad World), zajímavě zní falsetem zpívaná Breakfast In America od Supertramp a příjemná je také Crazy Little Thing Called Love od Queen. Naprostým originálem je pak zpracování notoricky známé Because The Night od Patti Smith, která zní, jako by ji nejprve přezpívali Depeche Mode a teprve od nich ji do akustické podoby převzali brněnští ukulelisté. Chladné sbory a práce s basy jsou ostatně určující nejen pro tuto píseň. Mimochodem právě basa je v řadě skladeb na albu důležitější než ukulele. Příkladem je například Psycho Killer od Talking Heads nebo další důvěrně známá píseň, Another Brick In The Wall od Pink Floyd – i v tomto případě se Brňanům povedla zajímavá coververze, která víc než jen pobaví. A Here Comes The Sun od Beatles? To je píseň, jejíž provedení skutečně prozáří celé album.

Na kapelu, která má předem danou koncepci, přepracovala už desítky známých písní podle stejného mustru a zakládá si hlavně na živém vystupování, nelze vztahovat přísná kvalitativní měřítka. Nicméně Ukulele Orchestra jako Brno nás svým třetím albem přesvědčují, že hudba hraná především pro zábavu může mít přesahy a že v ní lze i po několikerém poslechu objevovat zajímavé souvislosti. V tom mohou být jihomoravští ukulelisté všem cover bandům a revivalovým kapelám velkým vzorem.

Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World; Vlastní náklad 2014, 16 písní, celkový čas 48:52

Foto archiv

Komentáře

Reagovat
  • Martin Zelenka

    21. únor 2015, 10:45
    Folkový Tesař evidentně nemá rád Doors, pochopitelně ...
    • Milan Tesař

      5. březen 2015, 8:58
      Pěkný den, Martine, možná byste se divil, ale Doors jsem poslouchal dřív, než jsem vůbec měl ponětí o českém folku (nepočítám-li Kryla). Přečtěte si článek jště jednou, nenašel jsem tam žádnou informaci o tom, zda mám nebo nemám Doors rád. Psal jsem pouze o tom, jak na mě působí tato konkrétní úprava jejich písně. Milan Tesař

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více


Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více