Koncept Ukulele Orchestra jako Brno není původní. Třetí album skupiny nás ale přesvědčuje, že hudba hraná především pro zábavu může mít přesahy a že v ní lze i po několikerém poslechu objevovat zajímavé souvislosti.
Jako kritik i jako posluchač mám problém s revivalovými kapelami. Tedy s těmi, které přehrávají U2, Led Zeppelin nebo Lucii tak, aby to znělo… jako U2, Led Zeppelin nebo Lucie. Tvrdím, že v jejich případě heslo „hudba je nejlepší naživo“ neplatí a raději si poslechnu reprodukovanou nahrávku originálu. Něco jiného jsou však kapely, které originál posouvají o kus dál. Před několika lety jsem například v klubu Stará Pekárna s nadšením tleskal maďarské skupině Jugging Stones, která hrála „Stouny“ akusticky a bluesově. Podobně hudbu posouvá brněnská kapela Ukulele Orchestra jako Brno. V jejím případě však nejde o revival nebo cover band se zaměřením na jednu původní skupinu, ale o projekt, který si po svém upravuje kdeco. Tak jako bluegrassové skupiny přebírají písně od Stinga nebo Paula Simona, tak jako jazzmani hrají Nirvanu nebo Abbu – o Beatles ani nemluvím –, proč by nemohlo jedenáct hráčů na ukulele s jedním bubeníkem a jedním basistou interpretovat například hity od Patti Smith, Elvise Presleyho nebo Pink Floyd?
Koncept Ukulele Orchestra jako Brno není původní. Ukulele se v posledních letech dostává do módy – sólovou desku na ně nahrál Eddie Vedder z Pearl Jam, začala na ně hrát Šárka Adámková z české skupiny Sarah & The Adams a Jiří Dědeček se na ně doprovází v nových písních pro dospělé i pro děti. Celé kapely hráčů na ukulele vznikly ve světě a i u nás vedle Ukulele Orchestra fungují také rockovější Ukulele Troublemakers. Ukulele Orchestra jako Brno však vydává už třetí album, což je – když nic jiného – známka životaschopnosti. Koncept zůstává stejný: namíchat směs světových hitů různých žánrů a z různých období (aktuálně od Elvise po OutKast) a nabídnout je v čistě akustické podobě s charakteristickým zvukem ukulele. A tak jako skupina využívá celou škálu drnkacích nástrojů – od sopránového po barytonové ukulele –, těží i z různých barev hlasů jednotlivých členů-zpěváků.
Výsledek nezní vůbec špatně, na koncertech kapela publikum dokáže zaujmout i pobavit, avšak pro zakonzervování na CD to chce ještě něco navíc. A to se brněnským ukulelistům daří jen u některých skladeb. Především sólové party Karla Heřmana, charismatického zpěváka skupiny Čankišou, ztrácejí bez vizuálního kontaktu část svého kouzla. Ale možná je to tím, že mi Karlův hlas více ladí s vymyšleným jazykem lidu Čanki než s angličtinou skupiny Kinks. Elvis Presley v podání Paula Hollanda vyznívá nostalgicky, až na hraně parodie. A Santanova latina Black Magic Woman zní v podání Ukulele orchestra příjemně, ale originál nijak výrazně nemění a neposouvá. Podobně bez výraznějšího nápadu kapela odbyla úvodní Start Me Up (od Rolling Stones) nebo Break On Through od The Doors.
Naopak velmi chválím, jak si skupina pohrála se syntezátorovou hudbou skupiny Tears For Fears (titulní Mad World), zajímavě zní falsetem zpívaná Breakfast In America od Supertramp a příjemná je také Crazy Little Thing Called Love od Queen. Naprostým originálem je pak zpracování notoricky známé Because The Night od Patti Smith, která zní, jako by ji nejprve přezpívali Depeche Mode a teprve od nich ji do akustické podoby převzali brněnští ukulelisté. Chladné sbory a práce s basy jsou ostatně určující nejen pro tuto píseň. Mimochodem právě basa je v řadě skladeb na albu důležitější než ukulele. Příkladem je například Psycho Killer od Talking Heads nebo další důvěrně známá píseň, Another Brick In The Wall od Pink Floyd – i v tomto případě se Brňanům povedla zajímavá coververze, která víc než jen pobaví. A Here Comes The Sun od Beatles? To je píseň, jejíž provedení skutečně prozáří celé album.
Na kapelu, která má předem danou koncepci, přepracovala už desítky známých písní podle stejného mustru a zakládá si hlavně na živém vystupování, nelze vztahovat přísná kvalitativní měřítka. Nicméně Ukulele Orchestra jako Brno nás svým třetím albem přesvědčují, že hudba hraná především pro zábavu může mít přesahy a že v ní lze i po několikerém poslechu objevovat zajímavé souvislosti. V tom mohou být jihomoravští ukulelisté všem cover bandům a revivalovým kapelám velkým vzorem.
Ukulele Orchestra jako Brno: Mad World; Vlastní náklad 2014, 16 písní, celkový čas 48:52
Martin Zelenka
21. únor 2015, 10:45Milan Tesař
5. březen 2015, 8:58