Umění na špičkách. Nové síly pro brněnský balet

11. únor 2014, 0:09

Umění na špičkách. Nové síly pro brněnský balet

Z konkurzu do baletního souboru Národního divadla Brno jsem si odnesl především jeden poznatek: balet je strašlivá dřina. Umění je to pro mě pořád stejně záhadné a neproniknutelné, ale z lidského hlediska jsem si jej přinejmenším začal o hodně víc vážit.

Musím se přiznat, že bych nechtěl dělat práci, pro kterou je nutné si dát párkrát nohu za krk, než s ní vůbec začnete. Absolvoval jsem ženský a mužský baletní trénink jako divák a cítil jsem se celý rozlámaný jenom z toho okukování. Že bych byl schopen racionálně rozlišit, kdo se do souboru hodí a kdo ne, to už vůbec nepřicházelo v úvahu.

Členové výběrové komise si ale dělali poznámky a jistě věděli svoje. Kromě nového ředitele baletu Mária Radačovského tu byli také dramaturg Karel Littera, sólisté Andrea Smejkalová a Ivan Popov i baletní mistři, části konkurzu byl přítomen i nový ředitel ND Brno Martin Glaser. Tréninky vedl baletní mistr Bachram Maripovič Juldašev. Pozvánka, kterou jsem dostal, obsahovala možnost zúčastnit se konkurzu i jako uchazeč. To jsem ani nekomentoval, jsem rád, když udržím rovnováhu při chůzi, a klátím se jako kachna. V baletním sále obklopeném zrcadly a tyčemi jsem si připadal jako vetřelec, ale atmosféra byla přátelská a uvolněná, takže mě to časem přešlo.

Baletní soubor vzbuzuje navenek asi nejméně pozornosti i emocí. Pokud se v posledních mnoha letech mluví o stavu ND Brno, většina argumentů i pocitů se točí kolem opery a činohry. Martin Glaser s sebou ale přivedl i nové šéfy všech tří souborů. Budou na svoje místa přicházet postupně, jak jim to jiné pracovní závazky dovolí. Mário Radačovský už ale do čela baletu nastoupil a pracuje. Konkurz má doplnit stávající soubor a vyrovnat v něm početně ženskou a mužskou část. Do konkurzu bylo podáno celkem 919 přihlášek, pozváno bylo 116 žen a 71 mužů. Vybráno bylo nakonec 6 tanečníků a 4 tanečnice, jejich angažmá je v jednání.

Ředitel baletu si v pauze mezi ženským a mužským tréninkem našel čas i na krátký rozhovor. Kromě odborného pohledu vítal každou tréninkovou skupinu, z výšky nad zrcadly na všechno dohlížel zakladatel brněnské baletní tradice Ivo Váňa Psota.

Jak jste spokojený s ženskou částí konkurzu?
Po pravdě řečeno jsem myslel, že to bude lepší. Myslím ale, že je to proto, že moje nároky jsou hodně vysoké. Mám nějakou úroveň jako tanečník a během své kariéry jsem i ledacos viděl. Teď to nebylo nejhorší, ale je v tom i hodně nedostatků. Je z čeho vybírat, ale je tam hodně problematických věcí, hlavně co se týká klasické techniky.

Kolik lidí nakonec přijmete?
Ze souboru odchází osm lidí – je to moje rozhodnutí po dohodě s baletními mistry. Větší část jsem ale rozhodl sám. Soubor má nyní dvacet osm žen a sedmnáct mužů. Chtěl bych se dopracovat k vyrovnané sestavě přibližně dvacet čtyři na dvacet čtyři. Ještě něco napoví moderní část, ale na špičkách vyjde pravda vždycky na povrch.

Jak jste se rozhodovali, koho z přihlášených pozvete?
Někdy se dá rozeznat už z fotky, jak vypadá taneční póza, uchazeči posílali také videa. Na jejich základě jsem vybral nějakých dvě stě lidí.

Mužů potřebujete víc, ale přihlásilo se jich méně…
Balet je hodně ženské povolání. Muži chtějí být hokejisti, fotbalisti, je to zázrak, když chce někdo tančit. U nějakých tří, čtyř přihlášených bych byl rád, kdybych je mohl angažovat, ale chci, aby je viděli i baletní mistři. A doufám, že se mezi ostatními objeví ještě nějaká překvapení. A my potřebujeme hlavně stabilizaci mužského sboru. V Janáčkově divadle je nádherné jeviště, ale když na něm je deset mužů, tak to vypadá směšně. Musí jich tam být bez sólistů asi osmnáct, dvacet.

Zeptám se ještě úplně hloupě, protože baletu vůbec nerozumím. Byl jsem tu na představení jen párkrát a pokaždé jsem měl dojem, že hrozně dupou. Je to podlahou nebo čím vlastně?
Mají na to vliv také špičky – některé jsou velmi hlučné, jiné mají specifický, jemný povrch a jsou úplně tiché. Je to i podlahou, ale její rezonance se nedá úplně odmazat. Každý tanečník má právo si vybrat špičku, která mu vyhovuje, ale snažím se je nutit, aby se zaměřili na ty tišší. Mně to taky velmi vadí – když jako divák přijdete do divadla a dupe tam dvacet labutí, tak je to hloupé. Nejlepší světové baleriny jsou od vás tak daleko jako teď já, skáčou a vůbec je neslyšíte. Je to kombinace techniky a vybavení. My se budeme snažit tančit lépe, tišeji a také rychleji – do hudby. Nebudeme zpomalovat hudbu pro tanečníky, to je potom nuda. Hlavně v klasickém repertoáru se budu snažit, aby soubor tancoval tak, jak jsou věci napsané.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Dnes se na tiskové konferenci představili noví ředitelé souborů ND Brno v čele s Martinem Glaserem, který byl jmenován šéfem celého třísouborového divadla. Byl mezi nimi i Mário Radačovský, nový šéf brněnského baletu. Své funkce se ujal právě dnes.  více

Oslavy Mezinárodního dne tance obkroužily v tanečním průvodu centrum Brna.  více


Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více