Vážná hudba pro masy. 10 způsobů jak na to

Vážná hudba pro masy. 10 způsobů jak na to

Dovolte používat mobilní telefony a vnášet pití do sálu, nehrajte ve fracích. Dirigent  Baldur Brönnimann zveřejnil na svém blogu deset návrhů, které by měly koncerty vážné hudby otevřít širšímu publiku. Jsou dobré, špatné, nebo aspoň přijatelné? Debata začíná krátkým komentářem ke každému z nich.

1. Publikum by mělo mít možnost tleskat mezi větami

Pokus o nadšený potlesk po brilantně provedené větě koncertu už asi zažil každý. Pravděpodobně jej okamžitě umlčelo zlostné syčení posluchačů, kteří vědí, co se sluší. Tleskat po jednotlivých větách se dnes považuje za příznak nevychovanosti, buranství nebo aspoň za nepatřičnost. Nebylo tomu tak ale vždy, o reakcích publika na jednotlivé věty Fantastické symfonie píše ve svých pamětech například Hector Berlioz. Mnoho věcí, které dnes pokládáme za samozřejmé, se vkrádalo do koncertního života postupně. Včetně takových základů jako jsou včasné příchody. V dobách Gustava Mahlera, který nároky na disciplínu publika tvrdě prosazoval, bylo ještě nemyslitelné, že by někoho nepustili do sálu po začátku koncertu. Vnímat celou symfoniii jako jednu velkou plochu je samozřejmě krásná myšlenka. Je ovšem otázka, co ruší víc: jestli „nepatřičný“ potlesk, nebo závody v hlasitém kašli, které v každé pauze mezi větami obvykle propuknou.

2. Orchestr by měl ladit v zákulisí

Jsou jistě skladby, které by měly začínat z absolutního ticha. Jak krásně by se z něj vynořila předehra k Tristanovi a Isoldě nebo úvod Mendelssohnova Snu noci svatojánské. Ale co naplat,  ladění symfonického orchestru je magie. Signál, který vybudí hudební receptory k hladovému slintání jako zvonek psy akademika Pavlova. Od úvodního tónu hoboje se rozvine celá škála orchestrálního lomozu, který připravuje posluchače na to, že už se začne. Něco jako odpočítávání před startem. Koncert by nakonec stejně z absolutního ticha nezačal, i naladěný orchestr musí na pódium přijít a usadit se.

3. Mělo by se povolit používání mobilních telefonů v tichém režimu

Komunikovat, zaznamenávat, sdílet. Na rockovém nebo popovém koncertě už je přes les mobilních telefonů sotva vidět na účinkující. Natáčejí se videa, fotí, všechno se hned posílá kamarádům, kteří nejsou přímo na místě. A ti, kdo zaznamenávají, se snad skrze sdílení cítí být ještě víc při věci, než kdyby jenom poslouchali. Když to jde na Lady Gaga nebo Robertu Plantovi, proč ne na koncertě nějakého symfoňáku? Protože jsou horší věci než les displejů někde v hale nabo na stadionu – jsou to ojedinělé svítící displeje v koncertním sále. Strašně ruší všechny okolo a pohled na modře osvícené zombie obličeje znervózňuje a vytrhuje ze soustředění i většinu účinkujících. Ztemělé sály displejům nepřejí, narozdíl od pestře nasvícených show.

4. Programy koncertů by měly být méně předvídatelné

Program koncertů běžného symfonického orchestru je známý na celou sezónu. Je nanejvýš pravděpodobné, že touto dobou už si plánující posluchač může objednat lístek na koncert, kerý se bude konat za rok. A bude vědět, kdo bude hrát, dirigovat i co se bude hrát. Před samotným koncertem si koupí program s vysvětlením, co všechna ta hudba vlastně znamená. Zkusit publikum překvapit nečekanou skladbou, změnou, čímkoliv, co v programu není, je příležitost k dráždivé hře. Samozřejmě to může být i hra s přízní konzervativních návštěvníků, které překvapí všechno kromě Mé vlasti, Novosvětské a podobně provařených kusů.

5. Vnášet nápoje do sálu by mělo být povoleno

Obvykle sice povoleno není, ale v praxi se to už stejně dělá. S okatě nesenou dvojkou bílého sice přes bdělé oči uvaděček sotva někdo projde, ale s třetinkovou pet lahví vody v kabelce ano. Potřeba neustále něco popíjet je poněkud otravná a hodinka bez napití nikomu pitný režim nerozhodí. Pokud se ale někdo dokáže napít bez hlučného otevírání kabelky, srkání a mlaskání, tak by to snad nemusel být problém.

6. Umělci by měli víc komunikovat s publikem

Někteří to občas dělají. Pohovoří o následující skladbě, zavtipkují, představí neobvyklý hudební nástroj a třeba se i pochlubí, jak je obtížné na něj hrát. Bohužel to většinou začne připomínat noční můru dětských hudebních zážitků: výchovný koncert. Naprostá většina hudebníků o hudbě mluvit neumí, ostatně to není jejich práce. Lidí s takovým darem, jaký měli Leonard Bernstein nebo Václav Neumann, je strašně málo.

Baldur Brönnimann: 10 things that we should change in classical music concerts➚

7. Orchestry by neměly hrát ve fracích

Ať orchestry hrají, v čem chtějí, hlavně ať hrají pořádně a neflákají se. Ať si na sebe vezmou třeba tepláky, legíny nebo montérky, ale ať je výsledek k poslouchání. Dress code pro publikum je už dnes absolutně uvolněný. Dobře naložený divák v riflích a ve svetru je lepší než přiškrcený nešťastník v maturitním kvádru. Pravda je taková, že na oblečení orchestru vůbec nezáleží. Pokud má někdo čas si všímat obleků muzkantů, je něco špatně především se samotnou hudbou.

8. Koncerty by měly být přístupnější pro rodiny s dětmi

Je to možná ještě citlivější téma než děti v kavárnách, kde nevycválaní malí lidé ztrpčují život personálu i dospělým hostům. Někteří provozní by nejraději dětem vstup úplně zakázali, kdyby to bylo podle zákona možné. Jiní jim stavějí dětské koutky a snaží se rodiny spíš přitáhnout než odradit. Dítě sdělující polohlasně své dojmy během koncertu je hrozná představa. A to se jedná o činnost někde na dolní hranici dětských potřeb komunikovat a hýbat se. Dětský koutek, kam by mohli rodiče své děcko na dvě hodinky odložit, už je představitelnější. Když může být něco takového v obchodním centru, proč ne u koncertního sálu. Na světě jsou samozřejmě různé děti a některé jsou tak klidné, že se s nimi dá jít i na Brucknerovu symfonii – to jen tak pro úplnost.

9. Koncertní sály by měly víc používat špičkové technologie

Ano, například nekolabující ozvučení nebo tiché větráky, chce se škodolibě podotknout člověku s bohatými zkušenostmi z mnoha zastaralých či jinak nevyhovujících prostor v České republice. Jinak by samozřejmě mohly být v sále třeba velkoplošné obrazovky, na kterých poběží detailní záběry orchestru a dirigenta. Posluchači by získali bližší kontakt s hudebníky, kteří by naopak přišli o možnost si v pauzách nepozorovaně zdřímnout nebo jinak vypnout. Profit by tedy byl pouze jednostranný, ale koneckonců je to publikum, pro které se hraje.

10. Každý koncert by měl obsahovat současnou skladbu

Poslední návrh se stýká s bodem číslo 4, který požaduje menší předvídatelnost koncertních programů. Když orchestr do běžného abonentního koncertu zařadí skladbu Miroslava Srnky, v sále bude asi tak deset lidí, kteří budou mít ponětí, o koho jde. A možná tak dva z nich už ji slyšeli někdy dříve. Ale požadavek na uvádění současné hudby je přesto zcela jasný a legitimní. Je dobré si občas připomenout, že i Bedřicha Smetanu měla řada jeho současníků za pošetilého blázna a jeho druhý smyčcový kvartet nebo Čertovu stěnu považovala za pomatené výplody chorého mozku. Orchestry by měly dělat rozumné kompromisy, co se týká přitažlivosti a vstřícnosti koncertů. Na umělecké kompromisy je tu jiný šoubyznys.

Ilustrační foto Jiří Jelínek

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více