Vážná hudba pro masy. 10 způsobů jak na to

Vážná hudba pro masy. 10 způsobů jak na to

Dovolte používat mobilní telefony a vnášet pití do sálu, nehrajte ve fracích. Dirigent  Baldur Brönnimann zveřejnil na svém blogu deset návrhů, které by měly koncerty vážné hudby otevřít širšímu publiku. Jsou dobré, špatné, nebo aspoň přijatelné? Debata začíná krátkým komentářem ke každému z nich.

1. Publikum by mělo mít možnost tleskat mezi větami

Pokus o nadšený potlesk po brilantně provedené větě koncertu už asi zažil každý. Pravděpodobně jej okamžitě umlčelo zlostné syčení posluchačů, kteří vědí, co se sluší. Tleskat po jednotlivých větách se dnes považuje za příznak nevychovanosti, buranství nebo aspoň za nepatřičnost. Nebylo tomu tak ale vždy, o reakcích publika na jednotlivé věty Fantastické symfonie píše ve svých pamětech například Hector Berlioz. Mnoho věcí, které dnes pokládáme za samozřejmé, se vkrádalo do koncertního života postupně. Včetně takových základů jako jsou včasné příchody. V dobách Gustava Mahlera, který nároky na disciplínu publika tvrdě prosazoval, bylo ještě nemyslitelné, že by někoho nepustili do sálu po začátku koncertu. Vnímat celou symfoniii jako jednu velkou plochu je samozřejmě krásná myšlenka. Je ovšem otázka, co ruší víc: jestli „nepatřičný“ potlesk, nebo závody v hlasitém kašli, které v každé pauze mezi větami obvykle propuknou.

2. Orchestr by měl ladit v zákulisí

Jsou jistě skladby, které by měly začínat z absolutního ticha. Jak krásně by se z něj vynořila předehra k Tristanovi a Isoldě nebo úvod Mendelssohnova Snu noci svatojánské. Ale co naplat,  ladění symfonického orchestru je magie. Signál, který vybudí hudební receptory k hladovému slintání jako zvonek psy akademika Pavlova. Od úvodního tónu hoboje se rozvine celá škála orchestrálního lomozu, který připravuje posluchače na to, že už se začne. Něco jako odpočítávání před startem. Koncert by nakonec stejně z absolutního ticha nezačal, i naladěný orchestr musí na pódium přijít a usadit se.

3. Mělo by se povolit používání mobilních telefonů v tichém režimu

Komunikovat, zaznamenávat, sdílet. Na rockovém nebo popovém koncertě už je přes les mobilních telefonů sotva vidět na účinkující. Natáčejí se videa, fotí, všechno se hned posílá kamarádům, kteří nejsou přímo na místě. A ti, kdo zaznamenávají, se snad skrze sdílení cítí být ještě víc při věci, než kdyby jenom poslouchali. Když to jde na Lady Gaga nebo Robertu Plantovi, proč ne na koncertě nějakého symfoňáku? Protože jsou horší věci než les displejů někde v hale nabo na stadionu – jsou to ojedinělé svítící displeje v koncertním sále. Strašně ruší všechny okolo a pohled na modře osvícené zombie obličeje znervózňuje a vytrhuje ze soustředění i většinu účinkujících. Ztemělé sály displejům nepřejí, narozdíl od pestře nasvícených show.

4. Programy koncertů by měly být méně předvídatelné

Program koncertů běžného symfonického orchestru je známý na celou sezónu. Je nanejvýš pravděpodobné, že touto dobou už si plánující posluchač může objednat lístek na koncert, kerý se bude konat za rok. A bude vědět, kdo bude hrát, dirigovat i co se bude hrát. Před samotným koncertem si koupí program s vysvětlením, co všechna ta hudba vlastně znamená. Zkusit publikum překvapit nečekanou skladbou, změnou, čímkoliv, co v programu není, je příležitost k dráždivé hře. Samozřejmě to může být i hra s přízní konzervativních návštěvníků, které překvapí všechno kromě Mé vlasti, Novosvětské a podobně provařených kusů.

5. Vnášet nápoje do sálu by mělo být povoleno

Obvykle sice povoleno není, ale v praxi se to už stejně dělá. S okatě nesenou dvojkou bílého sice přes bdělé oči uvaděček sotva někdo projde, ale s třetinkovou pet lahví vody v kabelce ano. Potřeba neustále něco popíjet je poněkud otravná a hodinka bez napití nikomu pitný režim nerozhodí. Pokud se ale někdo dokáže napít bez hlučného otevírání kabelky, srkání a mlaskání, tak by to snad nemusel být problém.

6. Umělci by měli víc komunikovat s publikem

Někteří to občas dělají. Pohovoří o následující skladbě, zavtipkují, představí neobvyklý hudební nástroj a třeba se i pochlubí, jak je obtížné na něj hrát. Bohužel to většinou začne připomínat noční můru dětských hudebních zážitků: výchovný koncert. Naprostá většina hudebníků o hudbě mluvit neumí, ostatně to není jejich práce. Lidí s takovým darem, jaký měli Leonard Bernstein nebo Václav Neumann, je strašně málo.

Baldur Brönnimann: 10 things that we should change in classical music concerts➚

7. Orchestry by neměly hrát ve fracích

Ať orchestry hrají, v čem chtějí, hlavně ať hrají pořádně a neflákají se. Ať si na sebe vezmou třeba tepláky, legíny nebo montérky, ale ať je výsledek k poslouchání. Dress code pro publikum je už dnes absolutně uvolněný. Dobře naložený divák v riflích a ve svetru je lepší než přiškrcený nešťastník v maturitním kvádru. Pravda je taková, že na oblečení orchestru vůbec nezáleží. Pokud má někdo čas si všímat obleků muzkantů, je něco špatně především se samotnou hudbou.

8. Koncerty by měly být přístupnější pro rodiny s dětmi

Je to možná ještě citlivější téma než děti v kavárnách, kde nevycválaní malí lidé ztrpčují život personálu i dospělým hostům. Někteří provozní by nejraději dětem vstup úplně zakázali, kdyby to bylo podle zákona možné. Jiní jim stavějí dětské koutky a snaží se rodiny spíš přitáhnout než odradit. Dítě sdělující polohlasně své dojmy během koncertu je hrozná představa. A to se jedná o činnost někde na dolní hranici dětských potřeb komunikovat a hýbat se. Dětský koutek, kam by mohli rodiče své děcko na dvě hodinky odložit, už je představitelnější. Když může být něco takového v obchodním centru, proč ne u koncertního sálu. Na světě jsou samozřejmě různé děti a některé jsou tak klidné, že se s nimi dá jít i na Brucknerovu symfonii – to jen tak pro úplnost.

9. Koncertní sály by měly víc používat špičkové technologie

Ano, například nekolabující ozvučení nebo tiché větráky, chce se škodolibě podotknout člověku s bohatými zkušenostmi z mnoha zastaralých či jinak nevyhovujících prostor v České republice. Jinak by samozřejmě mohly být v sále třeba velkoplošné obrazovky, na kterých poběží detailní záběry orchestru a dirigenta. Posluchači by získali bližší kontakt s hudebníky, kteří by naopak přišli o možnost si v pauzách nepozorovaně zdřímnout nebo jinak vypnout. Profit by tedy byl pouze jednostranný, ale koneckonců je to publikum, pro které se hraje.

10. Každý koncert by měl obsahovat současnou skladbu

Poslední návrh se stýká s bodem číslo 4, který požaduje menší předvídatelnost koncertních programů. Když orchestr do běžného abonentního koncertu zařadí skladbu Miroslava Srnky, v sále bude asi tak deset lidí, kteří budou mít ponětí, o koho jde. A možná tak dva z nich už ji slyšeli někdy dříve. Ale požadavek na uvádění současné hudby je přesto zcela jasný a legitimní. Je dobré si občas připomenout, že i Bedřicha Smetanu měla řada jeho současníků za pošetilého blázna a jeho druhý smyčcový kvartet nebo Čertovu stěnu považovala za pomatené výplody chorého mozku. Orchestry by měly dělat rozumné kompromisy, co se týká přitažlivosti a vstřícnosti koncertů. Na umělecké kompromisy je tu jiný šoubyznys.

Ilustrační foto Jiří Jelínek

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Ke stému výročí narození Jiřího Ortena připravila společnost ProArt v brněnské káznici na Cejlu multižánrový projekt nazvaný Ohnice – kde tančí vítr. Poetickou inscenaci s verši mladého básníka, která reflektovala jeho těžký a krátkým život, představil soubor v premiéře 25. června.  více

Dvacátý čtvrtý ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae po takřka měsíci plném intenzivních hudebních zážitků dospěl ke konci. Hudební díla tematicky nadepsaná jako Koncert národů provedla návštěvníky festivalu třinácti malebnými moravskými městy a dala jim ochutnat stěžejní hudební díla (nejen) evropských národů. To vše bylo navíc servírováno v interpretaci více než dvaceti světově proslulých ansámblů. S uvědoměle nadnárodním, české hranice překračujícím konceptem zvolili organizátoři festivalu jako vhodné místo pro slavnostní závěrečný večer Zlatý sál proslulého vídeňského koncertního domu Musikverein. Mimořádné finále 24. ročníku tak otevřelo řadu Koncertů česko-rakouského partnerství a zároveň tak předznamenalo oslavy festivalového čtvrtstoletí na příští rok. V souladu s tímto symbolickým podtextem koncertu vystoupila jako hlavní hvězda večera patronka festivalu a proslulá zpěvačka Magdalena Kožená doprovázená neméně známým orchestrem Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse.  více

Eva Jurčáková pochází z malé vesnice Nozdrovice z Trenčínského kraje na Slovensku. Do Brna poprvé přijela na výletě s gymnáziem a okamžitě si toto město zamilovala. „Cítila jsem tehdy tu atmosféru kavárenského povalečství,“ vzpomíná s úsměvem. Když se o pár let později hlásila na vysokou školu, bylo pro ni Brno jasnou volbou. Po úspěšném studiu psychologie Eva na Moravě zůstala a v současné době vydává své první album s kapelou Evolet, kterou vedle ní tvoří brněnští hudebníci známí z mnoha jiných projektů – Antonín Koutný (kytara), Martin Kyšperský (baskytara) a Jakub Kočička (bicí). Křest alba se koná ve středu 26. června v klubu Mersey.  více

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více

Nádvoří hradu Špilberk v letních měsících často rozeznívá hudba. Až do září je možné spojit prohlídku hradu také s kulturním zážitkem. Pořadatelé se snažili připravit program napříč žánry, aby si přišel na své opravdu každý. Večer patřil lidovým tónům. Pódium i přes nepříznivé počasí ovládl Vojenský umělecký soubor Ondráš.  více

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více