Veřejnoprávní rozhlas: Konference o regionech a brněnská perspektiva

3. říjen 2016, 10:30

Veřejnoprávní rozhlas: Konference o regionech a brněnská perspektiva

Odborný rozhlasový časopis Svět rozhlasu otiskl v čísle 35 rozsáhlý materiál – odpovědi zaměstnanců na anketu k problematice regionálního vysílání.  Z ní zveřejňujeme část kritického textu Jiřího Plocka, který se zabývá brněnskou stanicí Českého rozhlasu. Na základě podnětů z ankety se vedení ČRo rozhodlo uspořádat 11. října konferenci o regionálním vysílání a jeho perspektivách. Zvána je odborná i laická veřejnost.

1. O zemi, která není, ale přesto je

Při promýšlení odpovědí na anketní otázky jsem se nakonec rozhodl odpovědět uceleným pohledem „odjinud“. Veřejnoprávní médium, placené občany všech částí státu, by se totiž mělo umět vyrovnat s vrstevnatostí svého podloží. Budu se tedy vyjadřovat k situaci z brněnské, potažmo moravské perspektivy. Nemůžu nezačít historickou rekapitulací, protože je nanejvýš důležitá a troufám si říci, že stojí u kořene řady bolavých míst, jež v našem regionu pociťujeme. Když mluvím v množném čísle, tak kromě své osobní zkušenosti rozhlasové zrcadlím i realitu, s níž se objektivně potýkáme při formulaci dlouhodobější kulturní politiky v městě Brně - například na půdě Brněnského kulturního parlamentu. To je apolitické fórum lidí činných v kultuře a v médiích, které dobrovolně zpracovává magistrátu podklady pro další rozvoj města a spádového regionu v oblasti kultury. Tristní stav brněnských veřejnoprávních médií je zde jedním z velkých problémů.  

Projekt „Regiony 2014“ je svým způsobem završením předchozího dlouholetého vývoje rozhlasu, který se udál ve znamení poměrně bezohledné centralizace a degradace nejstarších tradičních stanic - Brna především a pak Ostravy (situace v Čechách je odlišná, tam je Praha přirozeným zemským centrem). Jmenované stanice byly po dlouhá desetiletí plnohodnotnými institucemi zemského charakteru, protože původně vznikly již před druhou světovou válkou víceméně na základě historického zemského uspořádání. Byly takovými „malými Prahami“: měly knihovny, správu soustavně budovaných a rozsáhlých archivních fondů a na svou dobu vynikající výrobní kapacity. Mělo to svou historickou, geografickou, kulturní i sociální logiku, protože země (Česká a Moravskoslezská) odrážely přirozený vývoj našeho státu – analogicky k sousednímu Rakousku a Německu.

Po komunistickém převratu byly země v roce 1949 zrušeny a nahrazeny systémem krajů. Přesto i noví vládci zachovali určitou hierarchii rozhlasových stanic, protože ona odpovídala hlubší kulturně-sociální realitě. To platilo i navzdory poválečné emancipaci regionů nižšího řádu než zemského, kdy vznikla nová studia. Olomoucká stanice byla zřízena například jako stanice podřízená Brnu, protože to zkrátka zrcadlilo potenci obou přirozených moravských center.  Neobnovením zemského zřízení po roce 1989 a zavedením nové umělé soustavy krajů začala postupná proměna soustavy regionálních stanic. Ta má dnes zjevně centralistickou a hrubě technokratickou povahu odpovídající snad jen formálnímu znění zákona, ale rozhodně neodpovídá kulturně-historicko-sociální realitě.

Země s jejich svérázem a spádovostí – ať už v rovině kulturní, sociální či geograficko-historické - totiž politicko-správním opatřením nezmizely. A nemohou zmizet ani účelovým rozhodnutí, protože jejich život a kultura se přirozeně utvářely po staletí. Takže kupříkladu některé zemské funkce chtě nechtě musely zůstat zachovány i dnes. V Brně sídlí Moravský zemský archiv, Moravské zemské muzeum, Moravská zemská knihovna. Zemský sněm (sídlo moravské vlády) se symbolicky proměnil v Ústavní soud a sídlí tu i další nejvyšší soudní instituce. Brno je druhé mocenské, akademické a vědecko-výzkumné centrum republiky. Díky potenci Brna jako spádového centra regionu ani další kulturní instituce jako je například Filharmonie Brno či Národní divadlo Brno nemají charakter pouhé městské instituce, ale jsou službou a reprezentantem mnohem širšího regionu (posuzováno dle struktury návštěvnosti) a jejich výstupy mají mezinárodní úroveň.  Přesto je financuje pouze město…

Jak této reálné situaci odpovídá stav veřejnoprávního rozhlasu v Brně?  Zjednoduším to: V roce 1993 v brněnském rozhlase bylo kolem 300 zaměstnanců. V roce 2015 bylo těch, co vytvářejí obsah vysílání ČRo Brno zhruba 30 - včetně obslužných profesí. Další malé skupiny zaměstnanců (zpravodajství, tvůrčí skupina) měly a mají své vedení v Praze a slouží z velké části zájmům a prioritám centrální instituce. I kdybych započítal všechny zaměstnance, tak nás zůstává v naší staré rozhlasové budově zhruba pětina původního počtu. Chápu, že účelem všech dosavadních reforem bylo také „zefektivňování“ a „ekonomizace“, ale je tu zjevná disproporce vůči pražské centrále a především popření přirozeného stavu věcí.  Koncesionářské poplatky platí všichni, a to i posluchači brněnští a moravští.

Jsem přesvědčen, že odpovědně pojatá veřejnoprávní stanice v případě Brna (a podobně přinejmenším Ostravy) by měla vykazovat odborně fundované redaktorské a výrobní zázemí s celoplošným potenciálem, měla by být svébytnou a jedinečnou pamětí celého regionu, který má stále zemský charakter. Měla by být i prostorem pro uskutečňování kreativity moravských regionů, pro naplňování jejich kulturního potenciálu.

Když jsem nastoupil v roce 2006 do rozhlasu, byli tu ještě tři hudební redaktoři (sebe nepočítám, nastoupil jsem jako dramaturg BROLNu a vedle toho jsem připravoval některé hudební pořady): jeden pro oblast jazzu a populární hudby, druhý pro vážnou hudbu a třetí pro folklor a žánry jako folk, country, trampská píseň. Všechny tyto kategorie vycházely z bohatosti spektra hudby existující v našem teritoriu – počínaje několika symfonickými orchestry, rozsáhlým hudebním školstvím (včetně vysokého), přes celostátně významnou jazzovou scénu, folk, svébytný moravský populár, až po folklor, který je – zjednodušeně řečeno – reprezentován jen na jihovýchodní Moravě zhruba dvěma stovkami souborů a patří pevně k identitě regionální a obecní. Strážnický festival je po desetiletí fenoménem na evropské úrovni. Navíc v tomto velkém rozsahu hraje folklor důležitou roli u mládeže jako prevence nežádoucích sociálních jevů. Folklor je kromě toho jedním z našich celostátně důležitých vývozních kulturních artiklů. Když se Český rozhlas rozhodoval, čím bude prezentovat Českou republiku v mezinárodní edici vydavatelství Ocora, sáhnul po tradiční hudbě z moravsko-slovenského pomezí. Pomáhal jsem sestavovat dramaturgii onoho titulu.

K brněnskému rozhlasu patřilo v době mého nástupu jedno prostorově a akusticky vynikající studio (o druhé jsme již dříve přišli), s dlouhodobě zanedbávanou technologií a zázemím a jeden přenosový vůz.

Rok 2015: Hudební redakce neexistuje. Vlastní výrobní studio v Brně už nemáme. Výrobu řešíme spoluprací s prostorově a kapacitně omezeným nahrávacím studiem v divadle JAMU. Přenosový vůz je technologicky zastaralý, kolabuje. Při výjezdech do terénu to vidíme jasně: Ve srovnání s jakýmkoli zavedenějším soukromým zvukařem vypadá „velká firma“ ČRo Brno jako hodně chudý a technologicky opožděný příbuzný.

Zkráceně uzavírám: Přístup k regionálním stanicím není dle mého potřebným způsobem diferencovaný, nerespektuje relevanci a potenciál regionů. Je přebujele centralistický a směřuje k jednoduše technokratickému a nízkonákladovému komerčnímu pojetí, což vnímám jako hrozbu pro naplňování komplexní role média veřejné služby. V případě Brna tyto tendence doslova vyhřezávají.

Jiří Plocek 

Celé číslo Světa rozhlasu 35 je možno stáhnout jako pdf zde, text Jiřího Plocka začíná na straně 25.

Podrobné informace o konferenci:

Regionální vysílání a regionální slovesná a hudební výroba – tak bude znít název veřejné debaty, která se uskuteční 11. října 2016 od 10 hodin v brněnském rozhlasovém studiu. Diskusního setkání se zúčastní vedení Českého rozhlasu i odborná a laická veřejnost. 

Setkání začne v Českém rozhlase Brno (Beethovenova 4) dopoledním blokem, který potrvá od 10 do 12.30 hodin. Se svými příspěvky zde vystoupí generální ředitel René Zavoral a další členové vedení Českého rozhlasu i přizvaní hosté. Hovořit se bude mimo jiné o koncepci regionálního vysílání, zpravodajství, výrobě, ale také o pořadech z regionů vysílaných na celoplošných stanicích. V odpoledním bloku, který začíná  od13.30 hodin, bude následovat otevřená diskuse se všemi účastníky.

Budova Českého rozhlasu Brno/ foto archiv

Komentáře

Reagovat
  • Pavel Strnad

    16. říjen 2016, 9:47
    Brno,jako hlavní město Moravy,mělo po r.1918 určitá privilegia,aby si Češi a z Prahy neudělali zle od Moravanů.V Ústavě ČSR z r.1920 se republika skládala z 5 národů,Čechů,Moravanů,Slezanů,Slováků a Rusínů.A jak to dopadlo? Plíživě z Moravanů dělají Čechy,z Brna sebrali vše,dabing,rozhlas ponížen,nemáme pořádný fotbalový,zimní stadion,kulturní centra atd. Český rozhlas Brno by se měl jmenovat Moravský rozhlas,Vysoké učení technické,pak Moravské,tak jako ČVUT atd.Je to z Prahy krátkozraké,bzdeli jen jedno nepřirozené centrum,ale k nám Moravanům,ztratí hodně i oni.Tak bojujme za Moravu podle V.Havla. doc.Strnad
  • Břeň Jaromír

    11. říjen 2016, 15:11
    Nebudu se vyjadřovat k vážné hudbě, nebo jazzu. Nepohybuju se v tom, tož nebudu práskat od pasu. Ale k temu folkloru. Su ze Šardic a folklor je tu dodnes živý, snažím se přispívat k jeho předávání dál. Ten pán ví velice dobře o čem mluví. Folklor néni enom tralalí-tralala z předminulýho století. Je to velice prospěšný fenomén - ty jeho slova o folkloru a mládeži by měli tesat do kameňa. Folklor je - pro nekeho možná překvapivě - tady překvapivě životaschopný a taky ekonomicky přínosný pro náš region. Škoda, že lidi jako on nemajů víc místa pro svoje názory v mediálním prostoru.
  • Jirka M.

    5. říjen 2016, 21:16
    Kolikrát je mi smutno, když rozhlas Brno plýtvá svým potenciálem a v atraktivní čas se z něj stává s odpuštěním kuchařka :-( Nechcu tím nijak ponižovat důležitost kuchařského umění, ale zdá se mě, že je to pro největší stanici na Moravě už přes čáru.
  • Petr

    4. říjen 2016, 19:46
    Děkuji panu Plockovi, je to skromný a charakterní člověk. Ale - prosím všechny zapálené Moravany, nechoďte "s bubnem na zajíce"! Víme dobře z historie, jak lidé ve vedení státu a žijící v Praze reagují. Naposledy to byl pan Havel Václav, který na vystoupení v roce 1990 řekl: "Morava si musí svoji svébytnost vybojovat". Ale neřekl jak a kde.
    • Petr

      4. říjen 2016, 19:48
      Doporučuji zjistit, proč si nemůžeme na televizním přijímači naladit stanici českého rozhlasu Brno? Druhého největšího města v ČR, že?
  • O. Pivoda

    3. říjen 2016, 13:34
    Naprosto souhlasím. Centralizace, která v rozhlase nastoupila v posledních letech, je naprosto nešťastná. Opravdu by mne zajímala současná úloha Českého rozhlasu Brno, jež je této i jiným regionálním stanicím přidělována z Prahy. Současná dramaturgie je opravdu tragická. Centralizační přístup se však projevuje i v dalších ohledech: např. z rozsáhlého a cenného archivu ČRo Brno toho zaznívá v celoplošných stanicích minimum a opomíjena je rovněž (alespoň mám ten pocit) rekonstrukce a digitalizace zvukového archivu. Doufám, že se něco podaří změnit.
  • M. Krajíčková

    3. říjen 2016, 12:53
    Je to naprostá pravda, už delší dobu sleduji snahu a cíl udělat z posluchače nemyslící figurku. Např. včera jsem celý den poslouchala Radio Brno a říkala jsem si, že už to není to, co to bývalo. A to, co předvedl Radiožurnál minulý týden s výročím Cimrmana, u mne dosáhl té reakce, že i když mám doma všechny jejich hry, tak jsem okamžitě vypínala tuto stanici při zmínce o Cimrmanovi. Takže rádio bylo standardně vypnuté. Hlavně, že toto ze zákona platíme, jsou z nás dělány nemyslící figurky.

Nové a první vánoční album Pavla Šporcla Vánoce na modrých houslích s tradičními i méně známými koledami vyšlo koncem listopadu letošního roku. Zároveň s CD vyráží na trh i sám Pavel Šporcl a to se stejnojmenným turné po celé České republice. Do Brna zavítal 11. prosince spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, sopranistkou Janou Šrejma Kačírkovou a Českým chlapeckým sborem Boni pueri. Program (o kterém se předem ovšem nedalo zjistit mnoho) i místo konání koncertu v Bobycentru dávaly tušit poměrně velkolepou a náročnou produkci s mnoha otazníky a úskalími. A je třeba hned předeslat, že právě díky nim vlastně nelze koncert hodnotit umělecky.  více

Rozhovor Kateřiny Bajo, která je hlavní koordinátorkou členství Prahy jako města literatury v Síti kreativních měst UNESCO a Davida Dittricha, hlavního koordinátora členství Brna jako města hudby v téže Síti. Síť kreativních měst UNESCO vznikla v roce 2004 a jejím hlavním cílem je podpora mezinárodní spolupráce a kreativity. Nyní sdružuje 180 členských měst ze 72 zemí celého světa. Města jsou v síti zastoupena v 7 kreativních oblastech – literatura, hudba, design, film, gastronomie, lidová řemesla a média. Město, které se o členství v síti uchází, musí splnit velice přísná kritéria, podporu mu musí vyjádřit nejenom komise odborníků, ale i všechna členská města.  více

Od alba Sme len hostia na zemi (2009) vydává Tomáš Kytnar se skupinou Tady To Máš nová alba vždy po dvou letech. V době, kdy U2 dokončí desku tři roky od předchozí a kritikům se to zdá příliš brzy, se to může jevit jako nadprodukce, ale co je to proti Neilu Youngovi, který i po sedmdesátce zásobuje fanoušky tempem více než jedna deska za rok… Frekvence je tedy pojem relativní, který v tomto případě souvisí s tím, že Kytnar – pianista kdysi rockový, dnes řekněme bluesovo-šansonový – má stále co zhudebňovat. Před lety mu učarovala slovenština jako velmi hudební jazyk, a tak jeho alba, třebaže vznikají v Brně v okruhu kolem klubu Stará Pekárna a studia Indies, obsahují zhudebněnou slovenskou poezii. Přitom nové album přímo navazuje na předchozí titul Srdičeka tiché a obsahuje výhradně verše bratislavského rodáka a výborného básníka města Erika Ondrejičky (* 1964). Kytnar se s jeho poetikou sžívá dlouhodobě – vedle obou monotematických alb jeho básně zařadil i na předchozí nahrávky Vôňa rána (2011) a Krátkovlasá čembalistka (2013).  více

Kapli brněnského Paláce šlechtičen v předvečer první adventní neděle rozezněla dvě hudební tělesa, která se zaměřují na historicky poučenou interpretaci (převážně) renesanční tvorby. Komorní sbor Versus se věnuje duchovní hudbě z období renesance, raného baroka ale i dílům soudobým. V roce 2009 se stal součástí brněnského tělesa Ensemble Opera Diversa. Zakladatelem sboru i jeho uměleckým vedoucím je Vladimír Maňas. Sbor Versus doplnil profesionální soubor historických dechových nástrojů Capella Ornamentata. Hlavním posláním tohoto ansámblu je autentická intepretace duchovní hudby 16. a 17. století.  více

V rámci turné, které probíhá už od jara, přijede 28. listopadu do Brna na Flédu skupina Zrní. Představí své nejnovější album s názvem Jiskřící. Na naše otázky reagovali členové skupiny (čtyři Honzové a jeden Ondra) kolektivně, pouze odpovědi Honzy Ungera coby autora textů občas vystoupily do popředí.  více

Největší halu brněnského Výstaviště – pavilon P – včera zaplnila tisícovka diváků. Zdejší premiéra baletu West Side Story byla zcela vyprodána. Představení uvádí Národní divadlo Brno, autorem původního konceptu jakožto i původní režie a choreografie je Jerome Robbins, libreto sepsal Arthur Laurents, hudbu Leonard Bernstein a texty písní Stephen Sondheim. Brněnské baletní provedení světoznámého muzikálu režíroval Mário Radačovský, který vytvořil také choreografii nové inscenace. Scénu navrhl Marek Hollý, kostýmy Alexandra Grusková. O light design se postaral Tomáš Morávek, projekce řídili Jan Fuksa a Martin Svobodník.  více

Svou progresivnější, na současnější hudební tvorbu orientovanou řadu zahájila Filharmonie Brno úvodním koncertem abonentního cyklu Filharmonie doma II. Koncert se konal pod názvem Opuštěné ostrovy 23. listopadu 2017 v brněnském Besedním domě. Program večera tvořily skladby Toshia Hosokawy, Bernda Aloise Zimmermanna a Josepha Haydna. Sólový hoboj zazněl v podání Viléma Veverky a představení řídil německý dirigent Alexander Liebreich. Koncert byl v přímém přenosu odvysílán na Českém rozhlasu Vltava a rozhlasovou sítí Eurorádia v rámci prestižní koncertní řady Euroradio Premium Concerts.  více

Přístav, mnohonásobný vítěz Porty a dalších trampských a folkových festivalů, nová alba nechrlí. V roce 2001 debutoval nahrávkou Prašná cesta, v roce 2008 vznikl Papírový drak a až v roce 2017 třetí deska PřiHrátky. Průměrně osmileté rozestupy mezi dlouhohrajícími nahrávkami mají jednu výhodu. Kapela mezitím intenzivně hraje, pracuje na sobě a určitý pokrok by měl být s každým dalším albem znát. Teoreticky by to tak mělo být a u Přístavu to naštěstí platí. A tak podobně jako jsem v souvislosti s minulou deskou tvrdil, že je Přístav čím dál přesvědčivější, u novinky se tento pocit prohloubil.  více

Původní komorní opera Jsem kněžna bláznů měla premiéru v brněnské Redutě. Autorkami operní novinky, která mapuje soukromý i tvůrčí život první české spisovatelky Boženy Němcové, se staly skladatelka Lenka Nota a dokumentaristka Olga Sommerová. Libreto vzniklo na základě Němcové korespondence, básní Františka Halase, Vladimíra Holana a Františka Pavlíčka. Novou operu představil Ensemble Opera Diversa v Mozartově v pátek 17. listopadu.  více

Mnoho comebacků bývá spíše nostalgickým až smutným ohlednutím za tím, co už se nikdy nevrátí. Jsou tu ale výjimky potvrzující pravidlo. Gaia Mesiah se vrátila s vervou sobě vlastní a snad ještě větší energií než kdysi. Husí kůži ve středu na Flédě měli v publiku i na podiu.  více

Zajímavé preview festivalu Janáček Brno 2018 představoval pondělní koncert v brněnském divadle Reduta. Na programu večera bylo Divertimento pro klavír levou rukou a komorní orchestr Bohuslava Martinů, Capriccio pro klavír jednou rukou, flétnu/pikolu, dvě trubky, tři trombony a tenorovou tubu a Příběh vojáka (L’Historie du soldat) pro vypravěče, klarinet, fagot, kornet, trombón, housle, kontrabas a bicí od Igora Stravinského. Za klavírem se vystřídali Daniel Wiesner a Jan Jiraský. Orchestr Brno Contemporary Orchestra řídil dirigent Pavel Šnajdr. V recitovaných rolích se představila Soňa Červená jako Vypravěč, Štěpán Kaminský jako Voják a Petr Bláha jako Ďábel.  více

První koncert z abonentního cyklu Filharmonie na Stadionu, nahrazující původní cyklus Filharmonie v divadle, se uskutečnil ve čtvrtek 9. listopadu 2017 v Kulturním centru Babylon. Na programu večera byla díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Edvarda Hagerupa Griega v provedení Filharmonie Brno a pod taktovkou norského dirigenta s českými kořeny Stefana Veselky.  více

Poslední koncert 49. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Brno Moravský podzim dozněl sobotu 28. Října. Festival si těsně před svými padesátými narozeninami zvolil jako zastřešující téma ®evoluci a nevyhnutelný vývoj vpřed. Poutače a plakáty v Brně měsíce volaly na kolemjdoucí a lákaly na ambiciózní podívanou. Po zběžném přehlédnutí programu bylo zřejmé, že stěžejními hudebními díly letos budou především novátorské počiny první poloviny 20. století navrch okořeněné o hudební lahůdky tzv. staré hudby.  více

Brno nyní stojí po boku 180 měst z celého světa, která patří do Sítě kreativních měst UNESCO. Pouze tři desítky z těchto měst se soustředí na hudbu. Z České republiky jde vedle Prahy teprve o druhé město přijaté do této Sítě. Udělený titul oceňuje práci umělců, kulturních pracovníků, žánrovou rozmanitost i spolupráci s okolním regionem.  více

Budoár staré dámy býval brněnská a z větší části dívčí kapela. Neplatí už ani jedno. Charismatickou kapelnici a zpěvačku Martu Kovářovou (dříve Svobodovou) momentálně doprovázejí tři pánové. A i když část kapely stále žije v jihomoravské metropoli, sama Marta se provdala a vychovává dvě děti ve „vesnici v mrazivé kotlině“. Její nová role provdané ženy a hospodyňky se promítla do několika písní „o vaření“ a s životem na nehostinném venkově možná souvisí výběr básně Lubora Kasala Z ježatých hor („Mrazem to mrská a zimu pase“), jejíž zhudebnění skupina zařadila na samý úvod nového alba. Byl to dobrý tah, protože jde o píseň energickou, hitovou, s osobitým a barvitým textem („…kde jektají mývalové umývadel a syčí hadi sprch“) a s mistrně zvládnutou dynamikou, rytmem a stoptimy. Kapela, která v poslední době zdaleka nemá tolik možností zkoušet a písně společně cizelovat jako dřív, se zde ukazuje ve vrcholné formě – sehraná, dravá, ale při všem tom zdánlivém chaosu zorganizovaná – ani tón navíc tu nepadne.  více