Veselé rituály pro současnou hudbu

Veselé rituály pro současnou hudbu

Koncertními sály obchází strašidlo hudby 20. století, vetřelo se i do včerejšího recitálu Magdaleny Kožené s Andreou Marconem a La Cetra Barockorchester Basel. Publikum v Rudolfinu přijalo s nadšením i skladbu Luciana Beria, což je úkaz v našich tradičních koncertních sálech nevídaný.

Magdalena Kožená včera provedla několik částí ze svého posledního alba Monteverdi. Koncert završila dramatická scéna Claudia Monteverdiho Souboj Tankreda s Klorindou, v níž sama ztvárnila všechny tři role. Živě je to výkon ještě obdivuhodnější než na nahrávce. Dílo, které stálo u zrodu hudebního dramatu, ale získalo protiváhu v soudobé a nedávné tvorbě. V první polovině koncertu zazněla hudební scéna Ariannne’s Query, která vznikla ze spolupráce napříč staletími mezi Monteverdim a Markem Ivanovićem. Před přestávkou Kožená špičkově zazpívala Sekvenci III pro sólový mezzosoprán Luciana Beria. Obě skladby dotvářela decentní jevištní akce v režii Ondřeje Havelky, včetně několika zlehčujících vtípků. „Do Rudolfina dobrý,“ řekne si posluchač otrkaný festivaly soudobé hudby, „ale muselo to být?“

Argument nesouhlasné obžaloby je jednoduchý: je to hudba jako každá jiná, tak proč na ni lepit speciální zábavu. K provedení Brahmsovy symfonie také nikdo nevymýšlí žerty, aby se publikum snadněji prodralo zákoutími díla perfekcionisticky uvažujícího skladatele. Berio svou skladbu jako vtip nemyslel, proč z ní tedy vtip dělat a vnášet do ní cosi nepatřičného. Dochází tu k podivuhodnému paradoxu: pomocí nepatřičností se nezvyklé kompozice přibližují publiku, které v zavedeném repertoáru nepatřičnosti striktně odmítá. Výtvarně zcela konvenční ztvárnění Souboje Tankreda s Klorindou poskytlo pro takovou úvahu kvalitní zrcadlo.

Publikum navštěvující koncerty vážné hudby je obvykle tím konzervativnější, čím větší instituci má v oblibě, a v opeře je to obzvlášť patrné. Mnozí její příznivci lpějí na „odpovídajících“ režiích, Rusalkách s jezírkem a zeleným vodníkem, Bohémách v pařížském podkroví a Traviatách ve velkých společenských úborech. Samotný fakt, že si někdo dovolí udělat Rusalku v ložnici, Bohému v rockovém klubu nebo Traviatu na tenisovém kurtu pak stačí pro okamžité odmítnutí. Nějakým hledáním paralel a myšlenkových cest režijního výkladu se nikdo nezabývá. Pokud se ale stejnému posluchači nedostane podobných zatraktivnění u Beria, začne skučet. A není tu „kočičinu“ schopen pojmout alespoň s kouskem důstojnosti a zdvořilých ohledů k lidem, kteří ji chtějí v klidu poslouchat.

Asi není složité si představit, že takových konzerv bylo včera plné Rudolfinum, a je těžké někomu vytýkat, když jde svému publiku rozumně naproti. Jde o to, jak daleko přitom dojde. Magdalena Kožená s Ondřejem Havelkou naštěstí mají cit pro míru a udrželi se v hranicích dobrého vkusu, dokonce i s rezervou. Publikum Beriovu studii pro sólový hlas spolklo i s navijákem a všichni byli spokojení. Ale nejdůležitější důvod pro jednoznačné přijetí skladby stejně nebyl ve vtipech, ale v perfektním provedení. Největší prokletí soudobé hudby totiž spočívá v tom, že potřebuje po všech stránkách dokonalý servis – od interpretace až po mediální podporu a reflexi. Kdo si všímal okolností lednové premiéry opery Miroslava Srnky South Pole v Mnichově, dobře ví, o čem je řeč.

Hudební fajnšmekr odejde bezpochyby rozhořčený z průměrně odfidlané Novosvětské, ale publikum bude s největší pravděpodobností jaksi průměrně spokojené a bude se těšit na další koncert s průměrně odfidlanou nadílkou „libých tónů hudby“. To je věc, která se s Beriem a mnohými dalšími sotva podaří. Při průměrném či odbytém provedení vystoupí bolestivě do popředí všechny disonance, nepřehlednosti a vůbec nezvyklosti v takové hudbě obsažené. Publikum celé provedení zlostně provrtí a prožvaní, nakonec zdvořile zatleská a bude se těšit, že nic soudobého dlouho neuslyší. Cesta k hudbě, kterou posluchači nechtějí poslouchat, vede jen skrze suverénní interpretaci. A pokud se konzervativními posluchači ve staroslavném sále nenechá při vytváření programu spoutat špičkový interpret, lze mu snadno odpustit i nějakou tu úlitbu ustrnulému vkusu.

Je opravdu bezvadný pocit, když se na Ostravských dnech nové hudby sejde publikum, které chce soudobé skladby poslouchat, je na ně zvědavé a pozorně je vnímá. Nepotřebuje k nim samozřejmě žádné vtipy a koneckonců ani Magdalenu Koženou. Pokud ale libovolný interpret hvězdného charismatu i mediálního přesahu zařazuje soudobou hudbu na program svých „běžných“ koncertů, prokazuje jí obrovskou službu. A to i za cenu drobných přiblížení posluchačům. Možná i návštěvníci našich konzervativních hudebních institucí přijdou časem na to, že soudobá hudba se nedělí na vtipnou a nevtipnou. Je to pořád jenom jedna soudobá hudba, nebo ještě spíš jenom jedna hudba. A musí se především zahrát pořádně, ať už je to Berio nebo Bach.

Foto Petra Hajská

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte



Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.  více

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více