Vzpomínkový návrat Jana Skácela na Provázek

Vzpomínkový návrat Jana Skácela na Provázek

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.

Účastníkům někdejšího pohřbu se mohlo zdát, že času ani neuplynulo tolik. Mnozí z tehdejších smutečních hostů, dnes věkovité pamětnické osobnosti oslovené ke vzpomínce na kolegu a přítele, se potkávaly na sedadlech i ve foyer divadla a neskrývaly dojetí. Ale bohatě zastoupená byla i mladší generace: v hledišti a především mezi autory a iniciátory koncertu v čele se zpěvákem a skladatelem Jiřím Miroslavem Procházkou, vůdčí osobností pořadatelského spolku ArTakt. Kromě hudebních čísel měli ovšem diváci příležitost nahlédnout do historie spolupráce Jana Skácela s tehdejším Divadlem na provázku vsuvkami Skácelových oblíbených lidových písní ze strážnického Dolňácka. Odtud pocházel ( adresně „ze Znorov!“ – na archaičtějším pojmenování své rodné obce bazíroval). Vzpomínalo se i filmovým rozhovorem se spoluautorem legendární provázkovské inscenace Skácelových veršů Na dávném prosu (1985).

skacel_7_11_foto_Zuzana_Fischerova_03

Právě skladatel a Skácelův osobní přítel Miloš Štědroň (moderátor Jan Hanák promine) byl ústřední postavou večera. Byl také symbolickým spojovatelem doby, kdy Skácel po třinácti letech nuceného mlčení vydal v brněnském Bloku pátou sbírku básní Dávné proso (1981), a dneškem, kdy se k jeho básnickému odkazu (tentokrát k básni na smrt Dobrovského) vrátil po letech on sám. Dvakrát zazněla i osobní výpověď Jana Skácela pronesená jeho nezaměnitelným zastřeným kuřáckým témbrem – stejným, jaký si pamatují jeho spolustolovníci z kaváren Akáda (někdejší Akademická kavárna naproti Filosofické fakultě MU) a Bellevue na rohu ulice Joštovy a Moravského náměstí. Introvertní umělec dovedl být mezi svými blízkými zaníceným, popudlivým diskutérem s originálními názory i tichým, ale pozorným posluchačem. Z hudebních čísel zazněla jako první kompozice Daniela Šimka – Znorovy v noci: píseň pro baryton a ansámbl na motivy stejnojmenné Skácelovy básně ze sbírky Co zbylo z anděla (1960) v podání barytonisty brněnské opery Romana Hozy a Slovanského komorního ansámblu pod taktovkou Zdeňka Klaudy. Následující filmový rozhovor s Milošem Štědroněm Dřív, než padl první sníh (2019) natočený pod režijním vedením dokumentaristy (též faráře a průvodce vzpomínkovým večerem) Jana Hanáka byl pro mnohé rozklíčováním geneze Štědroňovy kantáty, ale pro nepamětníky zasvěceným uvedením do nejednoduché povahy Jana Skácela se vší jeho plachostí i sršatostí. Rozhovor situovaný příznačně ke Skácelovu hrobu na čestném pohřebišti brněnského Ústředního hřbitova se snaží obsáhnout na malé ploše celou řadu témat a vzpomínek. Na první poslech a pohled působí překotně až neuspořádaně, v tom paradoxně tkví jeho autentičnost. Skácel je tady vzpomínaný bez přehnané uctivosti, jako vnitřně sebejistý autor, ale zároveň nesnášející jakoukoli adoraci své osoby.

Na premiéře inscenace Evy Tálské a Miloše Štědroně Na dávném prosu v září 1985 sice slzel dojetím, ale při děkovačce jej herci k sobě na pódium nedostali - styděl se. Ve filmu (a též obšírně v tištěném rozhovoru s Lukášem Pavlicou pro Harmonii 10/2019) Štědroň popisuje peripetie provázející osud kantáty Smrt Dobrovského inspirované stejnojmennou Skácelovou básní. Její první verze byla hotová na podzim roku 1989, ale vinou listopadových událostí na avizovanou premiéru už nedošlo. Na výzvu pořadatelů hudební vzpomínky na Jana Skácela Miloš Štědroň tuto skladbu po třiceti letech oživil. Upravil ji pro mezzosoprán (Lucie Hilscherová), baryton (Roman Hoza), komorní sbor (Czech ensemble baroque choir pod vedením Terezy Válkové) a komorní orchestr (Slovanský komorní ansámbl) s vědomím interpretů i prostoru divadla. Tříměsíční práce na úpravě původní podoby kompozice ponechala výpravnou linii orámovanou pěticí Tenebrae, kdy text Skácelovy krátké básně Smrt Dobrovského doplňuje úryvek z hymnu na Konstantina a Metoděje z pera mnicha Chrabra. Velký sbor byl nahrazen komorním, orchestrace nově vycházela z obsazení Slovanského komorního ansámblu s důrazem na dialog klavíru a cimbálu. Samo hudební zpracování obou témat kantáty nese celou řadu na první poslech nezřetelných motivů (Dobrovského bezvědomé stavy po zranění, vzkříšení českého jazyka Dobrovským i soluňskými bratřími, motiv sněženek rozkvétajících na prahu zimy po Dobrovského skonu). Premiéra Štědroňovy kantáty byla zřetelným vrcholem večera.

skacel_7_11_foto_Zuzana_Fischerova_02

Po přestávce se i tak dostalo zasloužené pozornosti kompozici Jiřího Miroslava Procházky. Jednalo se o trojdílné melodrama Mea culpa – Podobenství člověku inspirované básněmi Jana Skácela (preludium Naděje s bukovými křídly, Co zbylo z anděla, ústřední filosoficko-náboženský motiv Píseň o nejbližší vině, interludium Kdo pije potmě víno, Sonet o zápasu s andělem a připojená evangelická píseň Mocný Bože při Kristovu coby postludium) v podání Slovanského komorního ansámblu vedeného Zdeňkem Klaudou a Valerií Zawadskou v roli Vypravěčky. Dynamický projev komorního orchestru předvedl přesvědčivou, procítěnou instrumentaci skladby. Byl však bohužel místy tak intenzivní, že naprosto znemožňoval porozumět slovům Vypravěčky (což mohlo a mělo být v kompetenci personálu zvuku). Poměrně silný náboženský akcent večera mi dal vzpomenout na osobní zkušenosti s Janem Skácelem, který se s oblibou prezentoval jako „člověk pochybující“. Přesto mu osobní víra byla blízká, jak prozrazuje jeho niterná otevřenost vůči posledním věcem člověka, celoživotní hledačství i vztah k přírodě. Mnohé najde pozorný čtenář v jeho verších, mnohé obsahuje jeho prozaický text Co mám s Pánembohem (Třináctý černý kůň, 1993).

V úvodním slově programové brožury vyslovuje spiritus agens této skácelovské reminiscence Jiří Miroslav Procházka přání, aby večer nebyl připomínkou smrti, nýbrž poctou velikosti a bohatého odkazu malíři veršů Janu Skácelovi. Toto přání naplnili jistě mnozí, kteří týž den po návratu domů zalistovali v některé ze Skácelových sbírek.

Foto Zuzana Fischerová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více