Vzpomínky na klášter za hradbami

29. květen 2013, 7:24
Vzpomínky na klášter za hradbami

Vedle dosud nepříliš prozkoumaného hudebního dění v samotném Brně druhé poloviny 16. století (kterému by ještě v rámci této série měla být věnována pozornost), se jako podstatně chytlavější motiv vnucuje vztah slavného skladatele Jacoba Handla Galla k premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích. Přísně vzato klášter nebyl součástí tehdejšího Brno, ale vzhledem ke své blízké poloze hrál – nadneseně a ahistoricky řečeno – důležitou roli i v kulturních dějinách města.

Osudy Jacoba Handla (1550–1591), který pocházel z Kraňska v dnešním Slovinsku, mohou být do určité míry chápány jako typický příklad kariéry chrámového hudebníka. Od útlého mládí jako zpěvák v rakouských klášterech, především u benediktinů v Melku a poté pravděpodobně ve vídeňské dvorní kapele. Po odchodu z Vídně (nejspíše roku 1574) se následujících šest let pohyboval po Čechách, Moravě i Slezsku, využíval a dále rozvíjel četné kontakty s vysokým klérem – opaty, kanovníky a biskupy, které vyústily ve jmenování do funkce kapelníka olomouckého biskupa v roce 1580.

Především klášterní prostředí mělo výrazně univerzální charakter, zemské hranice znamenaly jen málo. Nicméně co se Moravy týče, získal Handl cenné kontakty s premonstrátským kláštery v Louce u Znojma a v Zábrdovicích u Brna. Tehdejší loucký opat Šebestián Freytag z Čepirohu kolem roku 1575 zřídil řádovou školu s hudebním seminářem a díky kontaktům s císařským kapelníkem Philippem de Monte zřejmě angažoval nadané hudebníky, kteří si podobně jako Handl hledali obživu v církevních fundacích.

Ve srovnání s významem Slezska a zejména jeho hlavního města Vratislavi se Brno může v Handlově kariéře jevit jako nedůležitá lokalita. Připustíme-li ovšem určitou míru spekulací, pak se Handl mohl v Brně objevit ještě jako zpěvák kláštera v Melku v doprovodu císaře Maxmiliána II. roku 1567 na jeho cestě mezi Vídní, Opavou a Prahou. Handl se později zmiňuje o olomouckém biskupovi Vilému Prusinovském (†1572), kterého musel osobně poznat jako hudbymilovného preláta. Právě biskup Prusinovský byl jedním z hlavních hostitelů císaře při zmíněné holdovací cestě. S Brnem jsou spojeny počátky kariéry pozdějšího olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského, který v roce 1573 získal úřad kanovníka v Olomouci i v Brně a o dva roky později se stal proboštem, představeným brněnské kapituly (zjednodušeně řečeno nejvýše postaveným prelátem ve městě). Není vyloučeno, že se Pavlovský s Handlem setkali již někdy v této době, nejpozději však v roce Pavlovského zvolení olomouckým biskupem (1579); hned v červnu totiž biskup navštívil zábrdovický klášter. Pohotový Handl k této příležitosti vydal tiskem sedmihlasé oslavné moteto.

Právě ke zdejšímu premonstrátskému klášteru se váže několik zmínek v Handlových tiscích. Báseň Jana Jergera (Ioannes Ierger), věnovaná přímo Handlovi v úvodním svazku jeho mší (Selectiores quedam missae, Praha 1580), se dotýká společně stráveného odpočinku během letních měsíců (nejspíše zmíněného a zřejmě i pro Handlovy další osudy klíčového roku 1579) v zábrdovickém klášteře. Tehdejšímu představenému kláštera v Zábrdovicích Handl věnoval třetí svazek zmíněné sbírky mší (zatímco první a druhý byl věnován Pavlovskému). Opat Caspar Schönauer je v předmluvě vylíčen jako skladatelův nejmilejší patron, v hudbě vzdělaný, s výborným vkusem, který jej podporoval nejen materiálně, ale také morálně ve vydávání dalších skladeb. Ostatně sama předmluva oslavující opata je i na dobové poměry poměrně dlouhá.

Během svého působení ve funkci kapelníka olomouckého biskupa Handl pracoval na svém monumentálním díle s názvem Opus musicum harmoniarum. Sbírka obsahovala celkem 374 čtyř až dvacetičtyřhlasých motet pro svátky celého církevního roku. Tiskem začala vycházet až po jeho přesídlení do Prahy roku 1585, vyšla ve čtyřech knihách v rozmezí let 1586–1590. První svazek byl příznačně věnován pražskému arcibiskupovi a biskupům v Olomouci a Vratislavi. Handl se v Praze nestal členem císařské kapely, ačkoli s některými jejími členy byl prokazatelně v přátelském kontaktu. Působil jako ředitel kůru malého kostela sv. Jana Na Břehu na Starém Městě pražském. Podstatným důvodem k přesídlení do Prahy byla spolupráce s tiskařem Jiřím Nigrinem (Černým), V roce 1588 udělil císař Rudolf II. Handlovi privilegium plných dispozičních práv k vlastním skladbám (o sedm let dříve získal totéž císařské privilegium Orlando di Lasso). Handl tak byl bezpochyby spoluvydavatelem svých děl, o čemž svědčí o vysoké množství exemplářů jednotlivých knih Opus musicum v jeho pozůstalosti a víceméně náhodné zmínky o dedikacích (zásilkách) tisků nejrůznějším příjemcům, prelátům (biskupu Pavlovskému, opatu Freytagovi a dalším) a zejména městským radám.

Když zábrdovický opat Schönauer v roce 1589 zemřel, Handl vydal na jeho památku skladbu s názvem Epicedion harmonicum (epicedion ve smyslu pohřební, útěšné písně), oslavující charakter a patronát zemřelého opata. Zároveň v této skladbě Handl zdraví nového opata Ambrože Telčského, kterému později věnoval čtvrtý svazek (1591) své rozsáhlé sbírky Opus musicum. Není známo, zda se nový opat vyrovnal v náklonnosti k Handlovi svému předchůdci. Vlastně ani neměl – vzhledem k předčasnému skonu skladatele v roce 1591 – příliš možností svůj patronát nějak stvrdit.

Spojitost Handla s Brnem a Zábrdovicemi tak zůstává nutně v rovině domněnek. Handl byl však jedním z nejplodnějších a hlavně již záhy uznávaných středoevropských skladatelů. Vedle dokonalého kontrapunktického umění využíval Handl tehdy poměrně nový vícesborový styl po vzoru benátských skladatelů. Sbor obvykle rozdělil na dvě skupiny po čtyřech hlasech a tyto skupiny si pak střídavě odpovídaly, případně se v některých pasážích prolínaly. Jako dokonalý znalec latinského jazyka věnoval obzvláštní péči textu, který zohledňoval v rovině sazby, rétoriky (využití řečnických figur) a zvukomalby.

Z hlediska dobové provozovací praxe poskytuje ideální návod sám skladatel, když v předmluvě k Opus musicum uklidňuje hudebníky, vyděšené velkým počtem hlasů, pro něž řadu skladeb napsal (osm a více). V každém městě jsou přece věžní hudebníci, v každém kostele varhaník, píše Handl, kteří se mohou podílet na provedení. Užití dechových nástrojů, především cinků a trombónů spolu s varhanami bylo v chrámové hudbě druhé poloviny 16. století běžné a Handl bezpochyby počítal s proměnlivostí této instrumentace, která jeho skladbám dodala potřebný lesk. V současnosti se Handlovy skladby uvádějí nejčastěji ve sborovém provedení bez jakéhokoli doprovodu, kterýžto princip je oné původní praxi zřejmě dosti vzdálený. Právě proto, ale také pro krásu a dokonalost provedení stojí za pozornost nahrávka Huelgas Ensemble.

Nejen vzhledem k nepochybnému skladatelskému umění, ale také díky až překotnému úsilí o vydání vlastního rozsáhlého díla tiskem a rozesílání exemplářů na všechny možné strany (ve smyslu osvědčené obchodní strategie) lze s nadsázkou říci, že na přelomu 16. století a 17. století byly právě jeho chrámové skladby ve střední Evropě snad vůbec nejčastěji prováděné, hned vedle děl mnichovského kapelníka Orlanda di Lassa. Handl tak sám k brněnským hudebním dějinám možná nijak výrazně nepřispěl, ale kdybychom měli možnost vkročit do některého ze zdejších chrámů někdy kolem roku 1600, pravděpodobně by zde zněla některá ze mší či moteta.

Zdroje:

Dragotin Cvetko: Jacobus Handl Gallus vocatus Carniolanus, Ljubljana 1991.
Jiří Sehnal – Jiří Vysloužil: Dějiny hudby na Moravě, Brno 2001.
Theodora Straková: Vokálně polyfonní skladby na Moravě v 16. a na začátku 17. století. Časopis Moravského muzea 67, 1982, s. 85–93.

Foto Kirk a archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V prosinci 1566 dorazil do vídně Alessandro Striggio i s partiturou své čtyřicetihlasé mše – tu měl obdržet jako dar císař Maxmilián II. Císařský dvůr se však zrovna vydal na cesty – Striggio jej dostihl až v Brně, kde došlo k vlastnímu předání mimořádného daru.  více

Leoš Janáček partituru svého kvartetu Kreutzerova sonáta neroztrhal ani nespálil. Jiří Beneš dnes popisuje cestu výjimečné kompozice z Janáčkova domu na Smetanově ulici až do románského kostela na jihu Kampánie.  více

Pokud chcete vidět na počátky hudby v Brně z ptačí perspektivy, běžte na Moravské náměstí. Předtím si ale přečtěte první díl seriálu Vladimíra Maňase o hudební historii města. Brněnská hudební historie právě začíná.  více


Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více