Vzpomínky na klášter za hradbami

29. květen 2013, 7:24
Vzpomínky na klášter za hradbami

Vedle dosud nepříliš prozkoumaného hudebního dění v samotném Brně druhé poloviny 16. století (kterému by ještě v rámci této série měla být věnována pozornost), se jako podstatně chytlavější motiv vnucuje vztah slavného skladatele Jacoba Handla Galla k premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích. Přísně vzato klášter nebyl součástí tehdejšího Brno, ale vzhledem ke své blízké poloze hrál – nadneseně a ahistoricky řečeno – důležitou roli i v kulturních dějinách města.

Osudy Jacoba Handla (1550–1591), který pocházel z Kraňska v dnešním Slovinsku, mohou být do určité míry chápány jako typický příklad kariéry chrámového hudebníka. Od útlého mládí jako zpěvák v rakouských klášterech, především u benediktinů v Melku a poté pravděpodobně ve vídeňské dvorní kapele. Po odchodu z Vídně (nejspíše roku 1574) se následujících šest let pohyboval po Čechách, Moravě i Slezsku, využíval a dále rozvíjel četné kontakty s vysokým klérem – opaty, kanovníky a biskupy, které vyústily ve jmenování do funkce kapelníka olomouckého biskupa v roce 1580.

Především klášterní prostředí mělo výrazně univerzální charakter, zemské hranice znamenaly jen málo. Nicméně co se Moravy týče, získal Handl cenné kontakty s premonstrátským kláštery v Louce u Znojma a v Zábrdovicích u Brna. Tehdejší loucký opat Šebestián Freytag z Čepirohu kolem roku 1575 zřídil řádovou školu s hudebním seminářem a díky kontaktům s císařským kapelníkem Philippem de Monte zřejmě angažoval nadané hudebníky, kteří si podobně jako Handl hledali obživu v církevních fundacích.

Ve srovnání s významem Slezska a zejména jeho hlavního města Vratislavi se Brno může v Handlově kariéře jevit jako nedůležitá lokalita. Připustíme-li ovšem určitou míru spekulací, pak se Handl mohl v Brně objevit ještě jako zpěvák kláštera v Melku v doprovodu císaře Maxmiliána II. roku 1567 na jeho cestě mezi Vídní, Opavou a Prahou. Handl se později zmiňuje o olomouckém biskupovi Vilému Prusinovském (†1572), kterého musel osobně poznat jako hudbymilovného preláta. Právě biskup Prusinovský byl jedním z hlavních hostitelů císaře při zmíněné holdovací cestě. S Brnem jsou spojeny počátky kariéry pozdějšího olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského, který v roce 1573 získal úřad kanovníka v Olomouci i v Brně a o dva roky později se stal proboštem, představeným brněnské kapituly (zjednodušeně řečeno nejvýše postaveným prelátem ve městě). Není vyloučeno, že se Pavlovský s Handlem setkali již někdy v této době, nejpozději však v roce Pavlovského zvolení olomouckým biskupem (1579); hned v červnu totiž biskup navštívil zábrdovický klášter. Pohotový Handl k této příležitosti vydal tiskem sedmihlasé oslavné moteto.

Právě ke zdejšímu premonstrátskému klášteru se váže několik zmínek v Handlových tiscích. Báseň Jana Jergera (Ioannes Ierger), věnovaná přímo Handlovi v úvodním svazku jeho mší (Selectiores quedam missae, Praha 1580), se dotýká společně stráveného odpočinku během letních měsíců (nejspíše zmíněného a zřejmě i pro Handlovy další osudy klíčového roku 1579) v zábrdovickém klášteře. Tehdejšímu představenému kláštera v Zábrdovicích Handl věnoval třetí svazek zmíněné sbírky mší (zatímco první a druhý byl věnován Pavlovskému). Opat Caspar Schönauer je v předmluvě vylíčen jako skladatelův nejmilejší patron, v hudbě vzdělaný, s výborným vkusem, který jej podporoval nejen materiálně, ale také morálně ve vydávání dalších skladeb. Ostatně sama předmluva oslavující opata je i na dobové poměry poměrně dlouhá.

Během svého působení ve funkci kapelníka olomouckého biskupa Handl pracoval na svém monumentálním díle s názvem Opus musicum harmoniarum. Sbírka obsahovala celkem 374 čtyř až dvacetičtyřhlasých motet pro svátky celého církevního roku. Tiskem začala vycházet až po jeho přesídlení do Prahy roku 1585, vyšla ve čtyřech knihách v rozmezí let 1586–1590. První svazek byl příznačně věnován pražskému arcibiskupovi a biskupům v Olomouci a Vratislavi. Handl se v Praze nestal členem císařské kapely, ačkoli s některými jejími členy byl prokazatelně v přátelském kontaktu. Působil jako ředitel kůru malého kostela sv. Jana Na Břehu na Starém Městě pražském. Podstatným důvodem k přesídlení do Prahy byla spolupráce s tiskařem Jiřím Nigrinem (Černým), V roce 1588 udělil císař Rudolf II. Handlovi privilegium plných dispozičních práv k vlastním skladbám (o sedm let dříve získal totéž císařské privilegium Orlando di Lasso). Handl tak byl bezpochyby spoluvydavatelem svých děl, o čemž svědčí o vysoké množství exemplářů jednotlivých knih Opus musicum v jeho pozůstalosti a víceméně náhodné zmínky o dedikacích (zásilkách) tisků nejrůznějším příjemcům, prelátům (biskupu Pavlovskému, opatu Freytagovi a dalším) a zejména městským radám.

Když zábrdovický opat Schönauer v roce 1589 zemřel, Handl vydal na jeho památku skladbu s názvem Epicedion harmonicum (epicedion ve smyslu pohřební, útěšné písně), oslavující charakter a patronát zemřelého opata. Zároveň v této skladbě Handl zdraví nového opata Ambrože Telčského, kterému později věnoval čtvrtý svazek (1591) své rozsáhlé sbírky Opus musicum. Není známo, zda se nový opat vyrovnal v náklonnosti k Handlovi svému předchůdci. Vlastně ani neměl – vzhledem k předčasnému skonu skladatele v roce 1591 – příliš možností svůj patronát nějak stvrdit.

Spojitost Handla s Brnem a Zábrdovicemi tak zůstává nutně v rovině domněnek. Handl byl však jedním z nejplodnějších a hlavně již záhy uznávaných středoevropských skladatelů. Vedle dokonalého kontrapunktického umění využíval Handl tehdy poměrně nový vícesborový styl po vzoru benátských skladatelů. Sbor obvykle rozdělil na dvě skupiny po čtyřech hlasech a tyto skupiny si pak střídavě odpovídaly, případně se v některých pasážích prolínaly. Jako dokonalý znalec latinského jazyka věnoval obzvláštní péči textu, který zohledňoval v rovině sazby, rétoriky (využití řečnických figur) a zvukomalby.

Z hlediska dobové provozovací praxe poskytuje ideální návod sám skladatel, když v předmluvě k Opus musicum uklidňuje hudebníky, vyděšené velkým počtem hlasů, pro něž řadu skladeb napsal (osm a více). V každém městě jsou přece věžní hudebníci, v každém kostele varhaník, píše Handl, kteří se mohou podílet na provedení. Užití dechových nástrojů, především cinků a trombónů spolu s varhanami bylo v chrámové hudbě druhé poloviny 16. století běžné a Handl bezpochyby počítal s proměnlivostí této instrumentace, která jeho skladbám dodala potřebný lesk. V současnosti se Handlovy skladby uvádějí nejčastěji ve sborovém provedení bez jakéhokoli doprovodu, kterýžto princip je oné původní praxi zřejmě dosti vzdálený. Právě proto, ale také pro krásu a dokonalost provedení stojí za pozornost nahrávka Huelgas Ensemble.

Nejen vzhledem k nepochybnému skladatelskému umění, ale také díky až překotnému úsilí o vydání vlastního rozsáhlého díla tiskem a rozesílání exemplářů na všechny možné strany (ve smyslu osvědčené obchodní strategie) lze s nadsázkou říci, že na přelomu 16. století a 17. století byly právě jeho chrámové skladby ve střední Evropě snad vůbec nejčastěji prováděné, hned vedle děl mnichovského kapelníka Orlanda di Lassa. Handl tak sám k brněnským hudebním dějinám možná nijak výrazně nepřispěl, ale kdybychom měli možnost vkročit do některého ze zdejších chrámů někdy kolem roku 1600, pravděpodobně by zde zněla některá ze mší či moteta.

Zdroje:

Dragotin Cvetko: Jacobus Handl Gallus vocatus Carniolanus, Ljubljana 1991.
Jiří Sehnal – Jiří Vysloužil: Dějiny hudby na Moravě, Brno 2001.
Theodora Straková: Vokálně polyfonní skladby na Moravě v 16. a na začátku 17. století. Časopis Moravského muzea 67, 1982, s. 85–93.

Foto Kirk a archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V prosinci 1566 dorazil do vídně Alessandro Striggio i s partiturou své čtyřicetihlasé mše – tu měl obdržet jako dar císař Maxmilián II. Císařský dvůr se však zrovna vydal na cesty – Striggio jej dostihl až v Brně, kde došlo k vlastnímu předání mimořádného daru.  více

Leoš Janáček partituru svého kvartetu Kreutzerova sonáta neroztrhal ani nespálil. Jiří Beneš dnes popisuje cestu výjimečné kompozice z Janáčkova domu na Smetanově ulici až do románského kostela na jihu Kampánie.  více

Pokud chcete vidět na počátky hudby v Brně z ptačí perspektivy, běžte na Moravské náměstí. Předtím si ale přečtěte první díl seriálu Vladimíra Maňase o hudební historii města. Brněnská hudební historie právě začíná.  více


Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Nejčtenější

Kritika

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více