Zápisky naivního diváka: Na Leitnerce s tátou, Jiřím Černým a Petrem Skoumalem

Zápisky naivního diváka: Na Leitnerce s tátou, Jiřím Černým a Petrem Skoumalem

Když mi bylo asi tak patnáct, nebyla jsem právě zapojená do kolektivu. Posedávala jsem v koutku v manšestrácích, četla Skácela a napomínala světáčtější spolužáky, že by neměli kouřit, tabák je jed!
Pak se všechna cool děcka začala domáhat, jestli by mohla jít večer na Leitnerku, a jejich rodičové jim takové hašišácké doupě nechtěli povolit a já se divila i ušima, protože jsem na Leitnerku chodila vcelku často a to s tatínkem, který to považoval za osvětovou činnost.
Chodili jsme totiž na poslechové pořady Jiřího Černého.
Cool spolužáci nevěděli, co si o tom mají myslet. Já si myslela, že jsou pitomí.
Časem se to uklidnilo, oni mi dali pokoj a já jim odpustila, že neznají Hendrixe. Krom toho jsem si našla kamarády, před kterými když jsem řekla jako kus masa, když pleskne o zem, nekoukali na mě jako na blázna. A nakonec jsem si dokonce našla i kamarády, kteří se mnou šli na poslechový pořad!

V úterý 18. listopadu byla tma a mrholilo a já jsem strašně nechtěla být zhnusená děním a tím, jak vlády a ideologie přicházejí a odcházejí, jen ti maloměšťáci, kteří se můžou celí potentočkovat, že Miloš Zeman/Naděžda Tolokonnikova/Pavel Zajíček/sousedovic Pepíček řekl VOŠKLIVÝ SLOVO, ti jsou furt stejný, ale nenapadalo mě, co s tím světem jiného. A byla tma a zima, no skoro jako tenkrát, a Leitnerka byla dál a za více rohy, než si člověk pamatuje, no jako vždycky, a Jiří Černý měl poslechový pořad o Petru Skoumalovi.
Začalo se se zpožděním. Na pódium s viditelným belháním vystoupil starý pán. A pak se to stalo.
V sále se zhaslo, na starého pána posvítil reflektor, ozval se znělý profesionální hlas Jiřího Černého a byli jsme tam. Nezáleželo na tom, kdo je prezidentem a jak to přišlo. Nezáleželo na tom, jestli poznáme sníženou kvintu, když ji slyšíme. Nezáleželo na tom, jak často si můžeme koupit banány. Nezáleželo na tom, kdy se na Leitnerce naposledy malovalo. Nezáleželo na tom, jesli nás okouzlují možnosti syntezátoru, nebo nám ta věc nahání hrůzu.

Jiří Černý mluvil, jak se mluví po pohřbu u kafe a slivovice, na přeskáčku, meandrovitě a v jednom chumlu pojmy i dojmy, o Skoumalovi a o životě vůbec, že si myslí, že byli Skoumal i Burian lepší každý zvlášť než dohromady a taky že si myslí, že třinácté komnaty mají být třináctými komnatami a nemá se z nich dělat televize, a jak se s vodpuštěním nasral, když mu v revolučních dnech nějaká úřednice v rozhlase řekla, že na takové věci jako Skoumalův Starej pán není zvyklá, a že jestli by se rád ještě něčeho dožil, tak toho, že si jeho malá vnučka Helenka oblíbí Když jde malý bobr spát.
Pouštěl samozřejmě i písničky. Rozhodl se vynechat celou éru Skoumalovy spolupráce s Janem Vodňanským a tak jsem se nedočkala svých zamilovaných Maršálů, kteří přicházejí a odcházejí a v době, kdy patřilo k dobrému tónu odevzat učebnici ruštiny co nejdobitější, připomínají, že on za to Tolstoj nemůže.
Pouštěl ale Poločas rozpadu:

Říkali ti, že pravda zvítězí,
ale zapoměli říct kdy.
Říkali ti, že lhát se nemá
a taky říkali: „Kdo lže, ten krade.“
Říkali ti, že krást se nesmí
a mezitím ti ukradli celej život.
Tvářili se nezištně,
když ti prohrabovali kapsy
a usmívali se vlídně,
když ti za rohem zkroutili ruce
a pak tě pozvali na skleničku a říkali:
„Co sme si, to sme si.“
A pravda zase zvítězila
a ani o tom nevěděla.

Bylo to tak aktuální, až se mi chtělo brečet, ale najednou jsem nebyla zhnusená jako předtím celý den. Byla jsem v té skleněné kabině písní, kde cit není vyklouben ze sebe samého.
Pouštěl Když jde malý bobr spát a já si říkala, že tatínek holt není takový bůh, za jakého jsem ho měla, když v roce 1991 přinesl domů kultovní album Kdyby prase mělo křídla, ale jestli tohle vydržel poslouchat následující tři roky furt dokola, asi bude přeci jenom frajer a že bych mu měla zavolat. Já jsem při desáté žádosti jeho vnučky Zuzanky o furt ty stejný bobry ztratila nervy a se slovy „je mi jedno, na koho donášel, jak se staví k EU a jestli je trenkař, nebo slipař“ pustila děcku Tři čuníky.

Pouštěl Nebo cibule, kterou jsem neznala, a moc se mi líbila.
Pouštěl Je známo, že pan Šatra a já se ovládla a nezpívala nahlas, dokonce ani refrén uňa uňa uňaňa!
Pouštěl lidem písničky, které by si mohli pustit doma, a lidé se smáli a podupávali si a byli pohromadě.
Najednou bylo jasné, na čem záleží. Hlavní je, aby nezmizela radost.

Jiří Černý: Petr Skoumal, 18. listopadu 2014, klub Leitnerova, Brno, foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nejen na koncertech, ale na světě vůbec se nachází většina tak zvaných běžných lidí™. Koneckonců každý z nás se občas dostane do situace, že někam přijde a nezbývá mu než v úžasu valit oči. A potom si stěžovat v hospodě nebo v internetových diskusích, že na něj odborná veřejnost nebere ohled. Zápisky naivního diváka se budou dívat na věci očima, které možná nemají odborné zázemí. Ale myslí se za nimi, to zase ano. Tentokrát se vidělo a myslelo na festivalu Prague Pride, který vyvrcholil průvodem z Václavského náměstí na Letnou. A lidé z Brna u toho byli také.  více


Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněným hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

Nejčtenější

Kritika

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více