Americká krása a hrdinství v podání brněnských filharmoniků

17. únor 2017, 13:00
Americká krása a hrdinství v podání brněnských filharmoniků

Za dirigentský pult brněnských filharmoniků se téměř přesně po roce vrátil americký dirigent Case Scaglione. Loni si v Janáčkově divadle vytvořil renomé výborného umělce, které včerejším koncertem v Besedním domě jen stvrdil.

Celý večer, jehož ústředním tématem byly různé formy lidského hrdinství, otevřel symfonický triptych Tři místa v Nové Anglii od Američana Charlese Ivese a tedy dílo, jehož první náčrtky vznikly na přelomu 19. a 20. století.

Už od počátečních ponurých taktů první věty Scaglione vyzařoval důslednost a čitelnost, jeho gestikulace perfektně korespondovala s líbeznými ostinaty violoncell a kontrabasů. Dirigent si dal velmi záležet na konstantně nízké zvukové intenzitě, což ve výsledku maximálně zesílilo účinek následného orchestrálního forte. Po klimaktické pasáži se orchestr nechal dovést až do úplného zhasnutí.

Následující věta s podtitulem Putnamovo tábořiště v Reddingu, která se námětově od občanské války vrátila k americké válce za nezávislost, byla koncentrátem hudebního humoru. Za zmínku stojí fakt, že Ives, povoláním úspěšný pojišťovací agent, záměrně inverzně otočil schéma vět rychlá – pomalá – rychlá a druhá část tak poněkud netypicky jiskřila v živém tempu. Jasnou první dobu aby posluchač ve větě pohledal (což se místy zdálo oříškem i pro orchestr), kompozice hýřila roztržitostí a nepředvídatelnými zvraty. Polyrytmické pasáže a ostře nelibozvučné souzvuky však ve výsledku hudebníkům nečinily potíže a Scaglionemu naopak posloužily jako materiál pro vtípek – v jednom momentě se ohlédl do publika s výborně zahranou bezradností ve tváři. Třetí větu si orchestr užíval. Sekce dřevěných dechových nástrojů mile kompenzovala nedostatky v hornách, smyčce se s patřičnou naléhavostí sjednotily v unisonu.

filharmonie_brno_2017_Lincolnuv_portret_03_jelinekS Lincolnovým portrétem dalšího amerického skladatele Aarona Coplanda (pro nás významného pedagogickým vlivem na stále objevovanějšího Jana Nováka) se večer posunul k přímočařejšímu patriotismu ve formě melodramatického orchestrálního díla. Role vypravěče, přenášejícího text oslavující Abrahama Lincolna, jednoho z historicky nejzásadnějších prezidentů Spojených států amerických, se zhostil Brian Caspe. Toho mělo publikum Filharmonie Brno naposledy možnost vidět při provedení Eposu o Gilgamešovi Bohuslava Martinů v roce 2014.

Text samotný má mimořádnou sílu, neboť přímé řeči v něm obsažené pokrývají Lincolnovy nejzásadnější myšlenky a shrnutí jeho vizí o demokratické společnosti. Dílo tak má ve Spojených státech zřejmou prestiž, v minulosti roli vypravěče zastali nejenom hollywoodští herci, ale také například prezidenti Bill Clinton či Barack Obama. Historický význam mělo už načasování premiéry tohoto vlasteneckého opusu, k níž došlo krátce po vstoupení Spojených států do druhé světové války.

Patos díla byl výsostně americký, díky vysoké kvalitě provedení však velmi stravitelný (a bez okolků se dá říct, že i chutný). Ne každý má při poslechu okamžitě potřebu přísahat na vlajku, provedení se však rozhodně neminulo účinkem. Caspe volil velmi střízlivé polohy a dostál tak popisu prezidenta Lincolna obsaženém v samotném textu – tichého a melancholického muže. Zvýšení hlasu se nicméně nebál a soubor Caspe provedl až do triumfálního finále. Návrat filharmonie z Janáčkova divadla do Besedního domu umožnil jednu zásadní věc – mohutné forte celého orchestru v závěru bylo bez nadsázky fyzickým prožitkem. Když posluchače mrazí (a není to jen tím, že je únor), pak je všechno, jak má být.

filharmonie_brno_2017_Lincolnuv_portret_04_jelinekBeethovenova Symfonie č. 3 „Eroica“ ve druhé polovině večera měla na první dvě skladby návaznost především tématickou. Téma hrdinství se od americké války za nezávislost a občanské války přeneslo k Evropě. Z původního Beethovenova záměru vyzdvihnout velikost Napoleona Bonaparta po velkém rozčarování sešlo a skladba je tak apoteózou „velkého člověka“.

Scaglione symfonii řídil bez partitury a energii takto ušetřenou velmi zřetelně vkládal do orchestru. Pohybově výrazných dirigentů je mnoho, Scaglioneho řeč těla je však efektivní a přitom vášnivá. Z orchestru vytáhnul jak dynamické oblouky, tak akcentaci. V úvodním allegru měla filharmonie slabší místa a na houslích jakoby se projevovala únava, což však postupně mizelo. Tragický pohřební pochod druhé věty brilantně prosvítil hoboj a ve scherzu dřeva brilantně frázovala v triolovém rytmu. Horny se nenechaly rozhodit nepovedeným vstupem a s dalšími se už popasovaly zdatně. Pizzicato čtvrté věty nepostrádalo hravost, komorně laděná kvartetová část v komorním stylu se povedla. Opět zazářil hoboj, a to jak v sólech, tak v celku.

filharmonie_brno_2017_Lincolnuv_portret_02_jelinekScaglioneho vedení tělesa se dá těžko něco vytknout. Je precizní, sálá z něj energie a hudbou, kterou provádí, je absolutně prodchnutý. S orchestrem navíc vypadá velmi sžitý. Snad se bude do Brna vracet častěji. Škoda pro nás, že je díky svému rozvrhu typickým uměleckým nomádem. Bylo by výhrou si ho tady jednou nechat. Orchestr bez šéfdirigenta je jako osiřelé dítě.

Lincolnův portrét a Eroica. Charles Ives: Tři místa v Nové Anglii, Aaron Copland: Lincolnův portrét, Ludwig van Beethoven: Symfonie č.  Es op. 55 “Eroica”. Brian Caspe - vypravěč, Filharmonie Brno, Case Scaglione - dirigent

Filharmonie Brno a Case Scaglione/ foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

S více jak půlročním odstupem se na prkna Janáčkova divadla s Filharmonií Brno vrátil kazachstánský dirigent Alan Buribajev. Orchestr a sólista Matthew Barley pod jeho vedením podali v netypickém multimediálním koncertu čínského skladatele Tan Duna výborný výkon. O poznání menší úspěch se pak dostavil v provedení Musorgského Obrázků z výstavy.  více

Filharmonie Brno se po dubnovém koncertu vrátila na sokolský Stadion v Kounicově ulici, aby zde pod vedením brněnského rodáka Jakuba Hrůši odehrála vyvedený zahajovací koncert. Na programu byly Dvořákovy symfonické předehry, Janáčkova Žárlivost a Bartókův houslový koncert, ve kterém zazářil sólista Milan Paľa.  více

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.  více

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.  více

Rozestupy mezi jednotlivými řadovými alby skupiny Cimbal Classic se zvětšují. Tentokrát museli fanoušci melodických písniček Dalibora Štrunce na novinku čekat osm let (předtím pět). V mezidobí však kapela a především její principál nezaháleli. V roce 2010 vzniklo CD Betlém s písněmi z představení Městského divadla Brno, v roce 2013 skupina natočila zvláštní instrumentální album Melodies From Around The Globe se 46 pouze půldruhé minuty dlouhými melodiemi ze zemí, které se tehdy účastnily biatlonového mistrovství v Novém Městě na Moravě. A v roce 2016 vyšlo autorské „vážné“ album Dalibora Štrunce Malované na cimbál se skladbami v interpretaci tří mladých cimbalistek, Štruncových žákyň. V roce 2016 však Dalibor Štrunc také slavil padesáté narozeniny a téma zrání, bilancování a – nebojme se to pojmenovat – počínajícího stárnutí předznamenává novinkovou desku. Úvodní píseň Padesátý první – ano, co rok, to jeden „bratříček“ – je totiž právě o tom, že „už toho kňourání a stesků bylo dost“ a že „až nás bude šedesát, to teprve bude věk“. Ostatně propojení rozverného charakteru se štruncovsky silnou melodií a vynikajícími aranžemi dělá právě z této písně jeden z nejsilnějších momentů nejen tohoto alba, ale celé diskografie kapely.  více

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.  více

S podtitulem Zůstaňte zde a bděte se mnou včera nabídnul Velikonoční festival duchovní hudby další z koncertů a to v kostele svatého Augustina. K uvedení Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma přizval festival dva renomované německé soubory – Ensemble Musikfabrik a vokální sexteto Singer Pur, pro které bylo dílo zkomponováno. Za bravurním provedení nesmírně drásavé skladby stál dirigent Christian Eggen.  více

Velikonoční festival duchovní hudby ve svém druhém dni nabídnul v kostele Neposkvrněného početí panny Marie na Křenové ulici Lidové pašije podle svatého Jana, jejichž autorem je Petr Varmuža – umělecký vedoucí BROLNu.  více

Další z řady dvojkoncertů mezinárodního festivalu Jazz Fest Brno 2018 se odehrál v sobotu v Divadle Husa na provázku. Oba tentokrát propojil skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík. V první půli programu předvedl své jazzové interpretační a improvizační schopnosti, když na piano doprovodil jazzového bubeníka Douga Hammonda. Poté představil koncertní verzi svého unikátního projektu Mateřština, za který vloni získal cenu Anděl v kategorii world music.  více

Nejčtenější

Kritika

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více