Americká krása a hrdinství v podání brněnských filharmoniků

17. únor 2017, 13:00
Americká krása a hrdinství v podání brněnských filharmoniků

Za dirigentský pult brněnských filharmoniků se téměř přesně po roce vrátil americký dirigent Case Scaglione. Loni si v Janáčkově divadle vytvořil renomé výborného umělce, které včerejším koncertem v Besedním domě jen stvrdil.

Celý večer, jehož ústředním tématem byly různé formy lidského hrdinství, otevřel symfonický triptych Tři místa v Nové Anglii od Američana Charlese Ivese a tedy dílo, jehož první náčrtky vznikly na přelomu 19. a 20. století.

Už od počátečních ponurých taktů první věty Scaglione vyzařoval důslednost a čitelnost, jeho gestikulace perfektně korespondovala s líbeznými ostinaty violoncell a kontrabasů. Dirigent si dal velmi záležet na konstantně nízké zvukové intenzitě, což ve výsledku maximálně zesílilo účinek následného orchestrálního forte. Po klimaktické pasáži se orchestr nechal dovést až do úplného zhasnutí.

Následující věta s podtitulem Putnamovo tábořiště v Reddingu, která se námětově od občanské války vrátila k americké válce za nezávislost, byla koncentrátem hudebního humoru. Za zmínku stojí fakt, že Ives, povoláním úspěšný pojišťovací agent, záměrně inverzně otočil schéma vět rychlá – pomalá – rychlá a druhá část tak poněkud netypicky jiskřila v živém tempu. Jasnou první dobu aby posluchač ve větě pohledal (což se místy zdálo oříškem i pro orchestr), kompozice hýřila roztržitostí a nepředvídatelnými zvraty. Polyrytmické pasáže a ostře nelibozvučné souzvuky však ve výsledku hudebníkům nečinily potíže a Scaglionemu naopak posloužily jako materiál pro vtípek – v jednom momentě se ohlédl do publika s výborně zahranou bezradností ve tváři. Třetí větu si orchestr užíval. Sekce dřevěných dechových nástrojů mile kompenzovala nedostatky v hornách, smyčce se s patřičnou naléhavostí sjednotily v unisonu.

filharmonie_brno_2017_Lincolnuv_portret_03_jelinekS Lincolnovým portrétem dalšího amerického skladatele Aarona Coplanda (pro nás významného pedagogickým vlivem na stále objevovanějšího Jana Nováka) se večer posunul k přímočařejšímu patriotismu ve formě melodramatického orchestrálního díla. Role vypravěče, přenášejícího text oslavující Abrahama Lincolna, jednoho z historicky nejzásadnějších prezidentů Spojených států amerických, se zhostil Brian Caspe. Toho mělo publikum Filharmonie Brno naposledy možnost vidět při provedení Eposu o Gilgamešovi Bohuslava Martinů v roce 2014.

Text samotný má mimořádnou sílu, neboť přímé řeči v něm obsažené pokrývají Lincolnovy nejzásadnější myšlenky a shrnutí jeho vizí o demokratické společnosti. Dílo tak má ve Spojených státech zřejmou prestiž, v minulosti roli vypravěče zastali nejenom hollywoodští herci, ale také například prezidenti Bill Clinton či Barack Obama. Historický význam mělo už načasování premiéry tohoto vlasteneckého opusu, k níž došlo krátce po vstoupení Spojených států do druhé světové války.

Patos díla byl výsostně americký, díky vysoké kvalitě provedení však velmi stravitelný (a bez okolků se dá říct, že i chutný). Ne každý má při poslechu okamžitě potřebu přísahat na vlajku, provedení se však rozhodně neminulo účinkem. Caspe volil velmi střízlivé polohy a dostál tak popisu prezidenta Lincolna obsaženém v samotném textu – tichého a melancholického muže. Zvýšení hlasu se nicméně nebál a soubor Caspe provedl až do triumfálního finále. Návrat filharmonie z Janáčkova divadla do Besedního domu umožnil jednu zásadní věc – mohutné forte celého orchestru v závěru bylo bez nadsázky fyzickým prožitkem. Když posluchače mrazí (a není to jen tím, že je únor), pak je všechno, jak má být.

filharmonie_brno_2017_Lincolnuv_portret_04_jelinekBeethovenova Symfonie č. 3 „Eroica“ ve druhé polovině večera měla na první dvě skladby návaznost především tématickou. Téma hrdinství se od americké války za nezávislost a občanské války přeneslo k Evropě. Z původního Beethovenova záměru vyzdvihnout velikost Napoleona Bonaparta po velkém rozčarování sešlo a skladba je tak apoteózou „velkého člověka“.

Scaglione symfonii řídil bez partitury a energii takto ušetřenou velmi zřetelně vkládal do orchestru. Pohybově výrazných dirigentů je mnoho, Scaglioneho řeč těla je však efektivní a přitom vášnivá. Z orchestru vytáhnul jak dynamické oblouky, tak akcentaci. V úvodním allegru měla filharmonie slabší místa a na houslích jakoby se projevovala únava, což však postupně mizelo. Tragický pohřební pochod druhé věty brilantně prosvítil hoboj a ve scherzu dřeva brilantně frázovala v triolovém rytmu. Horny se nenechaly rozhodit nepovedeným vstupem a s dalšími se už popasovaly zdatně. Pizzicato čtvrté věty nepostrádalo hravost, komorně laděná kvartetová část v komorním stylu se povedla. Opět zazářil hoboj, a to jak v sólech, tak v celku.

filharmonie_brno_2017_Lincolnuv_portret_02_jelinekScaglioneho vedení tělesa se dá těžko něco vytknout. Je precizní, sálá z něj energie a hudbou, kterou provádí, je absolutně prodchnutý. S orchestrem navíc vypadá velmi sžitý. Snad se bude do Brna vracet častěji. Škoda pro nás, že je díky svému rozvrhu typickým uměleckým nomádem. Bylo by výhrou si ho tady jednou nechat. Orchestr bez šéfdirigenta je jako osiřelé dítě.

Lincolnův portrét a Eroica. Charles Ives: Tři místa v Nové Anglii, Aaron Copland: Lincolnův portrét, Ludwig van Beethoven: Symfonie č.  Es op. 55 “Eroica”. Brian Caspe - vypravěč, Filharmonie Brno, Case Scaglione - dirigent

Filharmonie Brno a Case Scaglione/ foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

S více jak půlročním odstupem se na prkna Janáčkova divadla s Filharmonií Brno vrátil kazachstánský dirigent Alan Buribajev. Orchestr a sólista Matthew Barley pod jeho vedením podali v netypickém multimediálním koncertu čínského skladatele Tan Duna výborný výkon. O poznání menší úspěch se pak dostavil v provedení Musorgského Obrázků z výstavy.  více

Filharmonie Brno se po dubnovém koncertu vrátila na sokolský Stadion v Kounicově ulici, aby zde pod vedením brněnského rodáka Jakuba Hrůši odehrála vyvedený zahajovací koncert. Na programu byly Dvořákovy symfonické předehry, Janáčkova Žárlivost a Bartókův houslový koncert, ve kterém zazářil sólista Milan Paľa.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více