Americká krása a hrdinství v podání brněnských filharmoniků

17. únor 2017, 13:00
Americká krása a hrdinství v podání brněnských filharmoniků

Za dirigentský pult brněnských filharmoniků se téměř přesně po roce vrátil americký dirigent Case Scaglione. Loni si v Janáčkově divadle vytvořil renomé výborného umělce, které včerejším koncertem v Besedním domě jen stvrdil.

Celý večer, jehož ústředním tématem byly různé formy lidského hrdinství, otevřel symfonický triptych Tři místa v Nové Anglii od Američana Charlese Ivese a tedy dílo, jehož první náčrtky vznikly na přelomu 19. a 20. století.

Už od počátečních ponurých taktů první věty Scaglione vyzařoval důslednost a čitelnost, jeho gestikulace perfektně korespondovala s líbeznými ostinaty violoncell a kontrabasů. Dirigent si dal velmi záležet na konstantně nízké zvukové intenzitě, což ve výsledku maximálně zesílilo účinek následného orchestrálního forte. Po klimaktické pasáži se orchestr nechal dovést až do úplného zhasnutí.

Následující věta s podtitulem Putnamovo tábořiště v Reddingu, která se námětově od občanské války vrátila k americké válce za nezávislost, byla koncentrátem hudebního humoru. Za zmínku stojí fakt, že Ives, povoláním úspěšný pojišťovací agent, záměrně inverzně otočil schéma vět rychlá – pomalá – rychlá a druhá část tak poněkud netypicky jiskřila v živém tempu. Jasnou první dobu aby posluchač ve větě pohledal (což se místy zdálo oříškem i pro orchestr), kompozice hýřila roztržitostí a nepředvídatelnými zvraty. Polyrytmické pasáže a ostře nelibozvučné souzvuky však ve výsledku hudebníkům nečinily potíže a Scaglionemu naopak posloužily jako materiál pro vtípek – v jednom momentě se ohlédl do publika s výborně zahranou bezradností ve tváři. Třetí větu si orchestr užíval. Sekce dřevěných dechových nástrojů mile kompenzovala nedostatky v hornách, smyčce se s patřičnou naléhavostí sjednotily v unisonu.

filharmonie_brno_2017_Lincolnuv_portret_03_jelinekS Lincolnovým portrétem dalšího amerického skladatele Aarona Coplanda (pro nás významného pedagogickým vlivem na stále objevovanějšího Jana Nováka) se večer posunul k přímočařejšímu patriotismu ve formě melodramatického orchestrálního díla. Role vypravěče, přenášejícího text oslavující Abrahama Lincolna, jednoho z historicky nejzásadnějších prezidentů Spojených států amerických, se zhostil Brian Caspe. Toho mělo publikum Filharmonie Brno naposledy možnost vidět při provedení Eposu o Gilgamešovi Bohuslava Martinů v roce 2014.

Text samotný má mimořádnou sílu, neboť přímé řeči v něm obsažené pokrývají Lincolnovy nejzásadnější myšlenky a shrnutí jeho vizí o demokratické společnosti. Dílo tak má ve Spojených státech zřejmou prestiž, v minulosti roli vypravěče zastali nejenom hollywoodští herci, ale také například prezidenti Bill Clinton či Barack Obama. Historický význam mělo už načasování premiéry tohoto vlasteneckého opusu, k níž došlo krátce po vstoupení Spojených států do druhé světové války.

Patos díla byl výsostně americký, díky vysoké kvalitě provedení však velmi stravitelný (a bez okolků se dá říct, že i chutný). Ne každý má při poslechu okamžitě potřebu přísahat na vlajku, provedení se však rozhodně neminulo účinkem. Caspe volil velmi střízlivé polohy a dostál tak popisu prezidenta Lincolna obsaženém v samotném textu – tichého a melancholického muže. Zvýšení hlasu se nicméně nebál a soubor Caspe provedl až do triumfálního finále. Návrat filharmonie z Janáčkova divadla do Besedního domu umožnil jednu zásadní věc – mohutné forte celého orchestru v závěru bylo bez nadsázky fyzickým prožitkem. Když posluchače mrazí (a není to jen tím, že je únor), pak je všechno, jak má být.

filharmonie_brno_2017_Lincolnuv_portret_04_jelinekBeethovenova Symfonie č. 3 „Eroica“ ve druhé polovině večera měla na první dvě skladby návaznost především tématickou. Téma hrdinství se od americké války za nezávislost a občanské války přeneslo k Evropě. Z původního Beethovenova záměru vyzdvihnout velikost Napoleona Bonaparta po velkém rozčarování sešlo a skladba je tak apoteózou „velkého člověka“.

Scaglione symfonii řídil bez partitury a energii takto ušetřenou velmi zřetelně vkládal do orchestru. Pohybově výrazných dirigentů je mnoho, Scaglioneho řeč těla je však efektivní a přitom vášnivá. Z orchestru vytáhnul jak dynamické oblouky, tak akcentaci. V úvodním allegru měla filharmonie slabší místa a na houslích jakoby se projevovala únava, což však postupně mizelo. Tragický pohřební pochod druhé věty brilantně prosvítil hoboj a ve scherzu dřeva brilantně frázovala v triolovém rytmu. Horny se nenechaly rozhodit nepovedeným vstupem a s dalšími se už popasovaly zdatně. Pizzicato čtvrté věty nepostrádalo hravost, komorně laděná kvartetová část v komorním stylu se povedla. Opět zazářil hoboj, a to jak v sólech, tak v celku.

filharmonie_brno_2017_Lincolnuv_portret_02_jelinekScaglioneho vedení tělesa se dá těžko něco vytknout. Je precizní, sálá z něj energie a hudbou, kterou provádí, je absolutně prodchnutý. S orchestrem navíc vypadá velmi sžitý. Snad se bude do Brna vracet častěji. Škoda pro nás, že je díky svému rozvrhu typickým uměleckým nomádem. Bylo by výhrou si ho tady jednou nechat. Orchestr bez šéfdirigenta je jako osiřelé dítě.

Lincolnův portrét a Eroica. Charles Ives: Tři místa v Nové Anglii, Aaron Copland: Lincolnův portrét, Ludwig van Beethoven: Symfonie č.  Es op. 55 “Eroica”. Brian Caspe - vypravěč, Filharmonie Brno, Case Scaglione - dirigent

Filharmonie Brno a Case Scaglione/ foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

S více jak půlročním odstupem se na prkna Janáčkova divadla s Filharmonií Brno vrátil kazachstánský dirigent Alan Buribajev. Orchestr a sólista Matthew Barley pod jeho vedením podali v netypickém multimediálním koncertu čínského skladatele Tan Duna výborný výkon. O poznání menší úspěch se pak dostavil v provedení Musorgského Obrázků z výstavy.  více

Filharmonie Brno se po dubnovém koncertu vrátila na sokolský Stadion v Kounicově ulici, aby zde pod vedením brněnského rodáka Jakuba Hrůši odehrála vyvedený zahajovací koncert. Na programu byly Dvořákovy symfonické předehry, Janáčkova Žárlivost a Bartókův houslový koncert, ve kterém zazářil sólista Milan Paľa.  více

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více