Anderson a Dvořák: Kontrasty v Besedním domě

15. listopad 2019, 17:00
Anderson a Dvořák: Kontrasty v Besedním domě

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.

Večer zahájila v umělcově tvorbě snad trochu přehlížená Symfonie č. 6 D dur Antonína Dvořáka. Šéfdirigent Dennis Russell Davies tak plní svůj slib o souvislém uvádění Dvořákova díla. Ačkoliv se ve své popularitě nemůže Šestá symfonie měřit se Sedmou, Osmou, a především Devátou, představuje v umělecké kariéře Antonína Dvořáka zásadní přelom dovršující jeho období inspirované slovanskou lidovou hudbou. Skladatel zde konfrontoval lidovou melodiku, její harmonické postupy a členité rytmy s vytříbenou symfonickou formou. Dal takto vzniknout vyváženému, ale přesto divoce svébytnému hudebnímu dílu. S neskrývanou prudkostí uchopil nastudování také šéfdirigent brněnské filharmonie – vyhrocené forte fortissimo orchestru třáslo Besedním domem. Pro ty, kteří jsou zvyklí na interpretaci Jiřího Bělohlávka, se mohlo jednat snad až o šokující rozdíl. Přesto i Daviesovo nastudování se dokázalo ospravedlnit, a to především výtečnou souhrou orchestru, kdy v podstatě všechny orchestrální nástrojové sekce excelovaly na poli čistoty tónů i rytmiky. Jednotné zářezy smyčcových nástrojů, výtečná intonace žesťových nástrojů i v extrémních polohách a bezchybná sekce dřevěných dechových nástrojů vedoucí výrazný dialog se zbytkem orchestru, tím vším se Daviesův Dvořák mohl pyšnit.

Hlavním lákadlem však byla bezesporu Laurie Anderson, která se představila v roli houslistky, zpěvačky i vypravěčky ve vlastním díle Amelia vzniklém přepracováním původní verze Songs for A. E. z roku 2000. Také tuto skladbu, stejně jako tu včerejší, premiéroval Dennis Russell Davies, který ji následně upravil pro smyčce a elektronický kontrabas a provedl roku 2003 se Stuttgartským komorním orchestrem. Současná třetí verze byla připravena speciálně pro brněnské uvedení a obsahuje například nové duety elektronických houslí s violoncellem. Meditativní, klidně plynoucí a místy takřka statické dílo bylo bezpochyby dostatečným kontrastem k formálně vystavěnému a vypointovanému dílu Dvořákovu. Orchestr byl zásadně redukován – jaká škoda při tak výborné kondici! – a většinou tvořil pouze jakýsi mlhavý a minimalisticky pojatý doprovod sestávající především z delších staccato ploch držených akordů. Nad tím vším se vznášela zdánlivě improvizovaná melodie s uvolněnou rytmikou v podání samotné skladatelky. Celé skladbě však vévodil přednes textu popisujícího tragický let pilotky Amelie Mary Earhartové roku 1937, který celé dílo inspiroval. Jak dodala sama skladatelka, slova jsou vytažena z pilotních deníků, telegramů a z její vlastní představy o tom, na co může myslet žena létající po celém světě.

Přiznávám, že nadšení a bouřlivé ovace, které vyvolala premiéra tohoto díla nesdílím. Z hlediska struktury ani hudební invence se nejednalo, dle mého soudu, o nic objevného, novátorského ani jedinečného. Minimalistické plochy plné držených akordů na staccato notách orchestru jsme již měli také možnost slyšet bezpočtukrát. Velmi povedená, organická a melodicky zajímavá byla nicméně dueta mezi violoncellem a elektrickými houslemi, které Laurie Anderson ještě obohatila použitou elektronikou s echem. Také violoncellista sám podal bezchybný výkon. Obdiv vyvolávalo jeho lehké a samozřejmé přejíždění do houslového rejstříku s dokonalou intonací. Poněkud rozporuplný byl nicméně samotný narativ – na jednu stranu má Laurie Anderson příjemný, uklidňující a především přirozeně barevný hlas vhodný k podobným projektům. Na stranu druhou se za celou dobou koncertu její výraz takřka nezměnil. Srovnání se nabízí například s bohatým hlasovým projevem Suzanne Vegy na zahajovacím koncertu Moravského podzimu.

Nelze mít pochyby, že se jednalo o více než zdařilé zahájení progresivního abonentního cyklu Filharmonie Brno. Orchestr je ve skvělé kondici, dramaturgové se nebojí experimentovat a publikum je spokojeno. Bez ohledu na výše zmíněné výtky vycházející spíše z osobní estetiky recenzenta se jednalo o večer, který by si žádný hudbymilovný posluchač nakloněný moderní hudbě a odvážné dramaturgii neměl nechat ujít.

ANTONÍN DVOŘÁK

Symfonie č. 6 D dur op. 60

LAURIE ANDERSON

Amelia, česká premiéra

Laurie Anderson hlas

Rubin Kodheli violoncello

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

Dennis Russell Davies/ foto archiv FB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Festival Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším hudebním událostem podzimní sezóny. Jeho součástí se už potřetí stal i studentský projekt Nový svět Moravského podzimu – živoucí důkaz toho, že spojení akademického prostředí a profesionální praxe může přinášet podnětné i hluboce umělecké výsledky. Tento projekt, který vznikl na půdě JAMU jako experiment v rámci výuky předmětu praktická dramaturgie, se za několik let proměnil v plnohodnotnou a respektovanou součást festivalového programu.  více

Na 22. září letošního roku připadlo 150. výročí narození Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise (1875–1911) – litevského umělce, skladatele, malíře a sbormistra, zakladatele litevské národní hudby a představitele symbolismu a art nouveau. Koncert pojmenovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis – MKČ 150, který na toto jubileum jasně odkazoval, se odehrál ve čtvrtek 23. října v Besedním domě. Dramaturgie koncertu spojila Čiurlionisovy skladby s díly Františka Chaloupky, který se na projektu spolupodílel právě jako dramaturg. Program koncertu pak byl opatřen souhrnným pojmenováním Mikalojus Konstantinas Čiurlionis / František Chaloupka: Moje cesta, který odkazuje na jeden z Čiurlionisových obrazových triptychů. Chaloupkovo dílo ovšem nevychází z Čiurlionise přímočaře. Jde si vlastní cestou, ale spojuje se s ním skrze inspiraci v mytologii, ve které spatřuje silný odraz současnosti.  více

Koncertní večer v podání ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s hostujícím barytonistou Romanem Hozou přinesl program koncipovaný s dramaturgickou citlivostí – s důrazem na kontinuitu klasické tradice a její pozdější metamorfózy.  více

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.  více

V Janáčkově divadle zaznělo 19. října 2025 Händelovo oratorium Šalamoun (Solomon) v provedení Orchestra of the Age of Enlightenment a Choir of the Age of Enlightenment pod vedením Johna Butta. Už od prvních tónů předehry bylo zřejmé, že půjde o mimořádnou událost: měkký zvuk dobových nástrojů, jasná artikulace a pevné vedení generálního basu vyvolaly v sále pocit slavnostní průzračnosti.  více

Brněnské uvedení Janáčkovy Její pastorkyňa na festivalu Moravský podzim znovu potvrdilo, že i po letech může původní režijní koncepce odhalovat nové dramatické a hudební nuance díky částečné změně obsazení a interpretační invenci. Režie Martina Glasera zůstává pevně zakotvena v realistickém výkladu díla, avšak ve spojení s hudebním vedením Roberta Kružíka působí inscenace živě, sevřeně a emocionálně velmi pravdivě.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více