V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.
Večer zahájila v umělcově tvorbě snad trochu přehlížená Symfonie č. 6 D dur Antonína Dvořáka. Šéfdirigent Dennis Russell Davies tak plní svůj slib o souvislém uvádění Dvořákova díla. Ačkoliv se ve své popularitě nemůže Šestá symfonie měřit se Sedmou, Osmou, a především Devátou, představuje v umělecké kariéře Antonína Dvořáka zásadní přelom dovršující jeho období inspirované slovanskou lidovou hudbou. Skladatel zde konfrontoval lidovou melodiku, její harmonické postupy a členité rytmy s vytříbenou symfonickou formou. Dal takto vzniknout vyváženému, ale přesto divoce svébytnému hudebnímu dílu. S neskrývanou prudkostí uchopil nastudování také šéfdirigent brněnské filharmonie – vyhrocené forte fortissimo orchestru třáslo Besedním domem. Pro ty, kteří jsou zvyklí na interpretaci Jiřího Bělohlávka, se mohlo jednat snad až o šokující rozdíl. Přesto i Daviesovo nastudování se dokázalo ospravedlnit, a to především výtečnou souhrou orchestru, kdy v podstatě všechny orchestrální nástrojové sekce excelovaly na poli čistoty tónů i rytmiky. Jednotné zářezy smyčcových nástrojů, výtečná intonace žesťových nástrojů i v extrémních polohách a bezchybná sekce dřevěných dechových nástrojů vedoucí výrazný dialog se zbytkem orchestru, tím vším se Daviesův Dvořák mohl pyšnit.
Hlavním lákadlem však byla bezesporu Laurie Anderson, která se představila v roli houslistky, zpěvačky i vypravěčky ve vlastním díle Amelia vzniklém přepracováním původní verze Songs for A. E. z roku 2000. Také tuto skladbu, stejně jako tu včerejší, premiéroval Dennis Russell Davies, který ji následně upravil pro smyčce a elektronický kontrabas a provedl roku 2003 se Stuttgartským komorním orchestrem. Současná třetí verze byla připravena speciálně pro brněnské uvedení a obsahuje například nové duety elektronických houslí s violoncellem. Meditativní, klidně plynoucí a místy takřka statické dílo bylo bezpochyby dostatečným kontrastem k formálně vystavěnému a vypointovanému dílu Dvořákovu. Orchestr byl zásadně redukován – jaká škoda při tak výborné kondici! – a většinou tvořil pouze jakýsi mlhavý a minimalisticky pojatý doprovod sestávající především z delších staccato ploch držených akordů. Nad tím vším se vznášela zdánlivě improvizovaná melodie s uvolněnou rytmikou v podání samotné skladatelky. Celé skladbě však vévodil přednes textu popisujícího tragický let pilotky Amelie Mary Earhartové roku 1937, který celé dílo inspiroval. Jak dodala sama skladatelka, slova jsou vytažena z pilotních deníků, telegramů a z její vlastní představy o tom, na co může myslet žena létající po celém světě.
Přiznávám, že nadšení a bouřlivé ovace, které vyvolala premiéra tohoto díla nesdílím. Z hlediska struktury ani hudební invence se nejednalo, dle mého soudu, o nic objevného, novátorského ani jedinečného. Minimalistické plochy plné držených akordů na staccato notách orchestru jsme již měli také možnost slyšet bezpočtukrát. Velmi povedená, organická a melodicky zajímavá byla nicméně dueta mezi violoncellem a elektrickými houslemi, které Laurie Anderson ještě obohatila použitou elektronikou s echem. Také violoncellista sám podal bezchybný výkon. Obdiv vyvolávalo jeho lehké a samozřejmé přejíždění do houslového rejstříku s dokonalou intonací. Poněkud rozporuplný byl nicméně samotný narativ – na jednu stranu má Laurie Anderson příjemný, uklidňující a především přirozeně barevný hlas vhodný k podobným projektům. Na stranu druhou se za celou dobou koncertu její výraz takřka nezměnil. Srovnání se nabízí například s bohatým hlasovým projevem Suzanne Vegy na zahajovacím koncertu Moravského podzimu.
Nelze mít pochyby, že se jednalo o více než zdařilé zahájení progresivního abonentního cyklu Filharmonie Brno. Orchestr je ve skvělé kondici, dramaturgové se nebojí experimentovat a publikum je spokojeno. Bez ohledu na výše zmíněné výtky vycházející spíše z osobní estetiky recenzenta se jednalo o večer, který by si žádný hudbymilovný posluchač nakloněný moderní hudbě a odvážné dramaturgii neměl nechat ujít.
ANTONÍN DVOŘÁK
Symfonie č. 6 D dur op. 60
LAURIE ANDERSON
Amelia, česká premiéra
Laurie Anderson hlas
Rubin Kodheli violoncello
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies
Zatím nebyl přidán žádný komentář..