Antonín Dvořák a Americké dopisy o citech, které nebyly

Antonín Dvořák a Americké dopisy o citech, které nebyly

Rok 1894, Antonín Dvořák přijíždí na prázdniny z New Yorku do Čech. S ním i jeho děti a manželka, kterou – jak se později ukáže – nikdy opravdu nemiloval. Televizní film o rodinném dramatu z dějin české hudby může začít.

Scénář filmu Americké dopisy začal vznikat už v 90. letech a Petr Zikmund jej původně psal pro Antonína Moskalyka. Nakonec skončil u režiséra Jaroslava Brabce a před několika dny měl premiéru v České televizi, v jejíž produkci také vznikl. Dramatický konflikt, na němž je snímek postaven, vychází velmi povrchně ze skutečnosti: Antonín Dvořák se ještě jako člen orchestru Prozatímního divadla v roce 1865 sblížil s herečkou Josefinou Čermákovou, nakonec se o osm let později oženil s její mladší sestrou Annou. Josefina se provdala za hraběte Václava Kounice a obě rodiny udržovaly přátelské styky. Scénář ale do tohoto základu vnáší milostný vztah mezi Dvořákem a Josefinou. Dvořáka sice kdysi mladá herečka okouzlila, ale představa přetrvávajícího milostného vztahu mezi ní a zralým skladatelem je absurdní, stejně jako to, že by mu psala do Ameriky milostné, až citové vyděračské dopisy: přijeď, možná brzy umřu.

Film snese celkově vzato hodně přísná měřítka a patří v naší televizní produkci určitě ke špičce. Scénáři je těžké něco vyčítat až do okamžiku, kdy si člověk začne klást otázku, proč je to celé zrovna o Antonínu Dvořákovi. Proč zrovna v jeho životě bylo potřeba uměle vytvořit skandální historku a vnést do něj něco cizorodého. Postava skladatele je vnějškově zachycena velmi věrohodně – nejedná se zdaleka jen o podobu, ale také o herecký výkon Hynka Čermáka. Ano, tak se Dvořák skutečně mohl reálně chovat, projevovat: být rozladěný, když se mu hudební dílo nedaří, poněkud dětinsky spokojený při pozorování vlaků a nadšený z vlastních úspěchů. Jeho projevy jsou za všech okolností venkovsky přímočaré – myslím to zcela pozitivně. Do toho ale přichází jaksi nevěrohodné rozdvojení jeho osobnosti ve vztahu ke dvěma ženám: manželce a vysnívané milence. Film nepřináší pohled do života Antonína Dvořáka a pokud to tvůrci slibovali, tak lhali.

Nečekám od hraného filmu, že bude suplovat dokument a neberu nikomu právo na uměleckou licenci. Vastně mi ani nejde o to, že by se autoři filmu odchylovali od historické reality. Z filmu vyplývá celkem jasně, že Dvořák se svojí ženou žil z důvodů praktických (stará se o domácnost, píše mu dopisy) a fyzických (spí s ním a rodí mu děti). Rodinné problémy řeší Dvořák bez okolků včetně toho, že dá své dceři facku, když ji přistihne s Josefem Sukem při pokusu o sblížení. Svoje city ale posílá už třicet let transcendentně manželčině sestře, kterou nikdy nepřestal milovat. Je hluboce věřící, ale milostnou korespondenci čte v kostele a když se rozčílí, tak bez mrknutí oka řekne „sakra“ a ani se nezarazí. To je u takového typu osobnosti nepravděpodobné bez ohledu na to, jestli se jedná o Antonína Dvořáka nebo Frantu Studnicu od Kyjova. Z tohoto hlediska se mi zdá poněkud nepravděpodobné i vytěsňování úmrtí tří dětí, které mezi Dvořákem a jeho manželkou leží jako nepřekonatelný stín a tvoří druhý zásadní aspekt jejich manželské krize.

Dlužno říci, že film jako celek funguje a režisér Jaroslav Brabec odvedl dobrou práci. Vede hlavní dějovou linku i vedlejší linie – třeba vznikající vztah mezi Josefem Sukem a Otilkou Dvořákovou – přesvědčivě, postavy jsou uvěřitelně stylizované. Také herci jsou výborní, kromě zmíněného Hynka ČermákaPetra Špalková jako Dvořákova manželka a Soňa Norisová jako Josefina. Mimořádná je postava Josefa Václava Sládka, kterou ztvárnil Vladimír Javorský – nervově labilní, věčně pochybující a nespokojený básník je vlastně největším Dvořákovým protihráčem i protikladem. Vystupuje zde ale také jako novinář a jeho interview, které s Dvořákem dělá, je organicky vpletenou záminkou pro pohledy zpět do skladatelovy minulosti a smyšlených traumat. Sládek zde má skvěle vymyšlenou úlohu teleskopu namířeného do minulosti. V pozadí a zcela mimo hru zůstává postava Václava Kounice, který se objevuje jen jako doplněk své ženy – démoni pod povrchem, kteří mají podle scénáře předobraz v podobnosti s portrétem španělské královské rodiny od Goyi, se naplno projevují výhradně v trojúhelníku Dvořák – Anna – Josefina. Hrabě Kounic (Igor Bareš) je tu jen do počtu.

Americké dopisy v archivu České televize ➚

Jestli ve filmu o geniálním skladateli něco opravdu zapláče, tak je to hudba. Zachází se tu s ní velmi povrchně a banálně, objevují se především známé úryvky největších „hitů“: Novosvětské, Stabat Mater, „amerického“ kvartetu, Slovanského tance č. 8, violoncellového koncertu. Skladatelovu tvůrčí krizi demonstruje zadrhávající snaha složit proslulou Humoresku č. 7, která je navíc naivně spojená s inspirací lokomotivami. Rozpory ve scénáři v mnohém zaretušovala režie, ale hudba je sestavena s nápaditostí dramaturga promenádních koncertů: přinejmenším mi chyběl písňový cyklus Cypřiše, k němuž Dvořáka jeho dávné okouzlení Josefinou inspirovalo. Autorská hudba Jana Jiráska je citlivá, funkční, jako by ani neexistovala, což pokládám v tomto případě za jednoznačné plus.

Petr Zikmund a Jaroslav Brabec vytvořili film, který by mohl v mnohém definovat televizní standard. Jen bych bych byl opatrný při žánrovém zařazení – do kategorie „životopisný“ spadá jen okrajově.

Americké dopisy. Česko, 2015, 102 min. Režie: Jaroslav Brabec, scénář: Petr Zikmund, kamera: Tomáš Sysel, hudba: Jan Jirásek. Hrají: Hynek Čermák, Soňa Norisová, Petra Špalková, Vladimír Javorský, Igor Bareš, Jan Novotný, Filip Kaňkovský, Sabina Rojková, Marek Ostrý, Petr Koutecký, Vanda Exnerová, Milan Duchek, Oldřich Vlach, Marie Spurná, Milan Šimáček, Zuzana Onufráková, Tereza Nádvorníková, Miroslav Hruška. Premiéra 4. ledna 2015 na ČT 1.

Foto archiv České televize

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Skladatel Elia Cmíral se etabloval v Hollywoodu, napsal hudbu i k takovému trháku, jako je Ronin, a to začínal z ničeho. Příběh nadaného mládence, který usilovnou prací docílil úspěchu, zpracovává dokumentární film Petra Kaňky, nedávno dokončený ve studiu ČT Brno.  více

Přes neustálou nejistotu, co je realita a co fikce, co je autentické a co stylizované, kdy to Cave myslí vážně a kdy na nás jen ironicky pomrkává, si můžeme být jisti, že sledujeme maximálně pravdivý dokument o veřejné postavě jménem Nick Cave. Nebo alespoň dokument o tom, jak Nick Cave vidí sám sebe. Nebo jak chce, abychom ho viděli my. Vlastně je to ve skutečnosti komedie o vycpaných andulkách.  více

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více