Antonín Dvořák a Americké dopisy o citech, které nebyly

Antonín Dvořák a Americké dopisy o citech, které nebyly

Rok 1894, Antonín Dvořák přijíždí na prázdniny z New Yorku do Čech. S ním i jeho děti a manželka, kterou – jak se později ukáže – nikdy opravdu nemiloval. Televizní film o rodinném dramatu z dějin české hudby může začít.

Scénář filmu Americké dopisy začal vznikat už v 90. letech a Petr Zikmund jej původně psal pro Antonína Moskalyka. Nakonec skončil u režiséra Jaroslava Brabce a před několika dny měl premiéru v České televizi, v jejíž produkci také vznikl. Dramatický konflikt, na němž je snímek postaven, vychází velmi povrchně ze skutečnosti: Antonín Dvořák se ještě jako člen orchestru Prozatímního divadla v roce 1865 sblížil s herečkou Josefinou Čermákovou, nakonec se o osm let později oženil s její mladší sestrou Annou. Josefina se provdala za hraběte Václava Kounice a obě rodiny udržovaly přátelské styky. Scénář ale do tohoto základu vnáší milostný vztah mezi Dvořákem a Josefinou. Dvořáka sice kdysi mladá herečka okouzlila, ale představa přetrvávajícího milostného vztahu mezi ní a zralým skladatelem je absurdní, stejně jako to, že by mu psala do Ameriky milostné, až citové vyděračské dopisy: přijeď, možná brzy umřu.

Film snese celkově vzato hodně přísná měřítka a patří v naší televizní produkci určitě ke špičce. Scénáři je těžké něco vyčítat až do okamžiku, kdy si člověk začne klást otázku, proč je to celé zrovna o Antonínu Dvořákovi. Proč zrovna v jeho životě bylo potřeba uměle vytvořit skandální historku a vnést do něj něco cizorodého. Postava skladatele je vnějškově zachycena velmi věrohodně – nejedná se zdaleka jen o podobu, ale také o herecký výkon Hynka Čermáka. Ano, tak se Dvořák skutečně mohl reálně chovat, projevovat: být rozladěný, když se mu hudební dílo nedaří, poněkud dětinsky spokojený při pozorování vlaků a nadšený z vlastních úspěchů. Jeho projevy jsou za všech okolností venkovsky přímočaré – myslím to zcela pozitivně. Do toho ale přichází jaksi nevěrohodné rozdvojení jeho osobnosti ve vztahu ke dvěma ženám: manželce a vysnívané milence. Film nepřináší pohled do života Antonína Dvořáka a pokud to tvůrci slibovali, tak lhali.

Nečekám od hraného filmu, že bude suplovat dokument a neberu nikomu právo na uměleckou licenci. Vastně mi ani nejde o to, že by se autoři filmu odchylovali od historické reality. Z filmu vyplývá celkem jasně, že Dvořák se svojí ženou žil z důvodů praktických (stará se o domácnost, píše mu dopisy) a fyzických (spí s ním a rodí mu děti). Rodinné problémy řeší Dvořák bez okolků včetně toho, že dá své dceři facku, když ji přistihne s Josefem Sukem při pokusu o sblížení. Svoje city ale posílá už třicet let transcendentně manželčině sestře, kterou nikdy nepřestal milovat. Je hluboce věřící, ale milostnou korespondenci čte v kostele a když se rozčílí, tak bez mrknutí oka řekne „sakra“ a ani se nezarazí. To je u takového typu osobnosti nepravděpodobné bez ohledu na to, jestli se jedná o Antonína Dvořáka nebo Frantu Studnicu od Kyjova. Z tohoto hlediska se mi zdá poněkud nepravděpodobné i vytěsňování úmrtí tří dětí, které mezi Dvořákem a jeho manželkou leží jako nepřekonatelný stín a tvoří druhý zásadní aspekt jejich manželské krize.

Dlužno říci, že film jako celek funguje a režisér Jaroslav Brabec odvedl dobrou práci. Vede hlavní dějovou linku i vedlejší linie – třeba vznikající vztah mezi Josefem Sukem a Otilkou Dvořákovou – přesvědčivě, postavy jsou uvěřitelně stylizované. Také herci jsou výborní, kromě zmíněného Hynka ČermákaPetra Špalková jako Dvořákova manželka a Soňa Norisová jako Josefina. Mimořádná je postava Josefa Václava Sládka, kterou ztvárnil Vladimír Javorský – nervově labilní, věčně pochybující a nespokojený básník je vlastně největším Dvořákovým protihráčem i protikladem. Vystupuje zde ale také jako novinář a jeho interview, které s Dvořákem dělá, je organicky vpletenou záminkou pro pohledy zpět do skladatelovy minulosti a smyšlených traumat. Sládek zde má skvěle vymyšlenou úlohu teleskopu namířeného do minulosti. V pozadí a zcela mimo hru zůstává postava Václava Kounice, který se objevuje jen jako doplněk své ženy – démoni pod povrchem, kteří mají podle scénáře předobraz v podobnosti s portrétem španělské královské rodiny od Goyi, se naplno projevují výhradně v trojúhelníku Dvořák – Anna – Josefina. Hrabě Kounic (Igor Bareš) je tu jen do počtu.

Americké dopisy v archivu České televize ➚

Jestli ve filmu o geniálním skladateli něco opravdu zapláče, tak je to hudba. Zachází se tu s ní velmi povrchně a banálně, objevují se především známé úryvky největších „hitů“: Novosvětské, Stabat Mater, „amerického“ kvartetu, Slovanského tance č. 8, violoncellového koncertu. Skladatelovu tvůrčí krizi demonstruje zadrhávající snaha složit proslulou Humoresku č. 7, která je navíc naivně spojená s inspirací lokomotivami. Rozpory ve scénáři v mnohém zaretušovala režie, ale hudba je sestavena s nápaditostí dramaturga promenádních koncertů: přinejmenším mi chyběl písňový cyklus Cypřiše, k němuž Dvořáka jeho dávné okouzlení Josefinou inspirovalo. Autorská hudba Jana Jiráska je citlivá, funkční, jako by ani neexistovala, což pokládám v tomto případě za jednoznačné plus.

Petr Zikmund a Jaroslav Brabec vytvořili film, který by mohl v mnohém definovat televizní standard. Jen bych bych byl opatrný při žánrovém zařazení – do kategorie „životopisný“ spadá jen okrajově.

Americké dopisy. Česko, 2015, 102 min. Režie: Jaroslav Brabec, scénář: Petr Zikmund, kamera: Tomáš Sysel, hudba: Jan Jirásek. Hrají: Hynek Čermák, Soňa Norisová, Petra Špalková, Vladimír Javorský, Igor Bareš, Jan Novotný, Filip Kaňkovský, Sabina Rojková, Marek Ostrý, Petr Koutecký, Vanda Exnerová, Milan Duchek, Oldřich Vlach, Marie Spurná, Milan Šimáček, Zuzana Onufráková, Tereza Nádvorníková, Miroslav Hruška. Premiéra 4. ledna 2015 na ČT 1.

Foto archiv České televize

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Skladatel Elia Cmíral se etabloval v Hollywoodu, napsal hudbu i k takovému trháku, jako je Ronin, a to začínal z ničeho. Příběh nadaného mládence, který usilovnou prací docílil úspěchu, zpracovává dokumentární film Petra Kaňky, nedávno dokončený ve studiu ČT Brno.  více

Přes neustálou nejistotu, co je realita a co fikce, co je autentické a co stylizované, kdy to Cave myslí vážně a kdy na nás jen ironicky pomrkává, si můžeme být jisti, že sledujeme maximálně pravdivý dokument o veřejné postavě jménem Nick Cave. Nebo alespoň dokument o tom, jak Nick Cave vidí sám sebe. Nebo jak chce, abychom ho viděli my. Vlastně je to ve skutečnosti komedie o vycpaných andulkách.  více

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více