Antonín Dvořák a Americké dopisy o citech, které nebyly

Antonín Dvořák a Americké dopisy o citech, které nebyly

Rok 1894, Antonín Dvořák přijíždí na prázdniny z New Yorku do Čech. S ním i jeho děti a manželka, kterou – jak se později ukáže – nikdy opravdu nemiloval. Televizní film o rodinném dramatu z dějin české hudby může začít.

Scénář filmu Americké dopisy začal vznikat už v 90. letech a Petr Zikmund jej původně psal pro Antonína Moskalyka. Nakonec skončil u režiséra Jaroslava Brabce a před několika dny měl premiéru v České televizi, v jejíž produkci také vznikl. Dramatický konflikt, na němž je snímek postaven, vychází velmi povrchně ze skutečnosti: Antonín Dvořák se ještě jako člen orchestru Prozatímního divadla v roce 1865 sblížil s herečkou Josefinou Čermákovou, nakonec se o osm let později oženil s její mladší sestrou Annou. Josefina se provdala za hraběte Václava Kounice a obě rodiny udržovaly přátelské styky. Scénář ale do tohoto základu vnáší milostný vztah mezi Dvořákem a Josefinou. Dvořáka sice kdysi mladá herečka okouzlila, ale představa přetrvávajícího milostného vztahu mezi ní a zralým skladatelem je absurdní, stejně jako to, že by mu psala do Ameriky milostné, až citové vyděračské dopisy: přijeď, možná brzy umřu.

Film snese celkově vzato hodně přísná měřítka a patří v naší televizní produkci určitě ke špičce. Scénáři je těžké něco vyčítat až do okamžiku, kdy si člověk začne klást otázku, proč je to celé zrovna o Antonínu Dvořákovi. Proč zrovna v jeho životě bylo potřeba uměle vytvořit skandální historku a vnést do něj něco cizorodého. Postava skladatele je vnějškově zachycena velmi věrohodně – nejedná se zdaleka jen o podobu, ale také o herecký výkon Hynka Čermáka. Ano, tak se Dvořák skutečně mohl reálně chovat, projevovat: být rozladěný, když se mu hudební dílo nedaří, poněkud dětinsky spokojený při pozorování vlaků a nadšený z vlastních úspěchů. Jeho projevy jsou za všech okolností venkovsky přímočaré – myslím to zcela pozitivně. Do toho ale přichází jaksi nevěrohodné rozdvojení jeho osobnosti ve vztahu ke dvěma ženám: manželce a vysnívané milence. Film nepřináší pohled do života Antonína Dvořáka a pokud to tvůrci slibovali, tak lhali.

Nečekám od hraného filmu, že bude suplovat dokument a neberu nikomu právo na uměleckou licenci. Vastně mi ani nejde o to, že by se autoři filmu odchylovali od historické reality. Z filmu vyplývá celkem jasně, že Dvořák se svojí ženou žil z důvodů praktických (stará se o domácnost, píše mu dopisy) a fyzických (spí s ním a rodí mu děti). Rodinné problémy řeší Dvořák bez okolků včetně toho, že dá své dceři facku, když ji přistihne s Josefem Sukem při pokusu o sblížení. Svoje city ale posílá už třicet let transcendentně manželčině sestře, kterou nikdy nepřestal milovat. Je hluboce věřící, ale milostnou korespondenci čte v kostele a když se rozčílí, tak bez mrknutí oka řekne „sakra“ a ani se nezarazí. To je u takového typu osobnosti nepravděpodobné bez ohledu na to, jestli se jedná o Antonína Dvořáka nebo Frantu Studnicu od Kyjova. Z tohoto hlediska se mi zdá poněkud nepravděpodobné i vytěsňování úmrtí tří dětí, které mezi Dvořákem a jeho manželkou leží jako nepřekonatelný stín a tvoří druhý zásadní aspekt jejich manželské krize.

Dlužno říci, že film jako celek funguje a režisér Jaroslav Brabec odvedl dobrou práci. Vede hlavní dějovou linku i vedlejší linie – třeba vznikající vztah mezi Josefem Sukem a Otilkou Dvořákovou – přesvědčivě, postavy jsou uvěřitelně stylizované. Také herci jsou výborní, kromě zmíněného Hynka ČermákaPetra Špalková jako Dvořákova manželka a Soňa Norisová jako Josefina. Mimořádná je postava Josefa Václava Sládka, kterou ztvárnil Vladimír Javorský – nervově labilní, věčně pochybující a nespokojený básník je vlastně největším Dvořákovým protihráčem i protikladem. Vystupuje zde ale také jako novinář a jeho interview, které s Dvořákem dělá, je organicky vpletenou záminkou pro pohledy zpět do skladatelovy minulosti a smyšlených traumat. Sládek zde má skvěle vymyšlenou úlohu teleskopu namířeného do minulosti. V pozadí a zcela mimo hru zůstává postava Václava Kounice, který se objevuje jen jako doplněk své ženy – démoni pod povrchem, kteří mají podle scénáře předobraz v podobnosti s portrétem španělské královské rodiny od Goyi, se naplno projevují výhradně v trojúhelníku Dvořák – Anna – Josefina. Hrabě Kounic (Igor Bareš) je tu jen do počtu.

Americké dopisy v archivu České televize ➚

Jestli ve filmu o geniálním skladateli něco opravdu zapláče, tak je to hudba. Zachází se tu s ní velmi povrchně a banálně, objevují se především známé úryvky největších „hitů“: Novosvětské, Stabat Mater, „amerického“ kvartetu, Slovanského tance č. 8, violoncellového koncertu. Skladatelovu tvůrčí krizi demonstruje zadrhávající snaha složit proslulou Humoresku č. 7, která je navíc naivně spojená s inspirací lokomotivami. Rozpory ve scénáři v mnohém zaretušovala režie, ale hudba je sestavena s nápaditostí dramaturga promenádních koncertů: přinejmenším mi chyběl písňový cyklus Cypřiše, k němuž Dvořáka jeho dávné okouzlení Josefinou inspirovalo. Autorská hudba Jana Jiráska je citlivá, funkční, jako by ani neexistovala, což pokládám v tomto případě za jednoznačné plus.

Petr Zikmund a Jaroslav Brabec vytvořili film, který by mohl v mnohém definovat televizní standard. Jen bych bych byl opatrný při žánrovém zařazení – do kategorie „životopisný“ spadá jen okrajově.

Americké dopisy. Česko, 2015, 102 min. Režie: Jaroslav Brabec, scénář: Petr Zikmund, kamera: Tomáš Sysel, hudba: Jan Jirásek. Hrají: Hynek Čermák, Soňa Norisová, Petra Špalková, Vladimír Javorský, Igor Bareš, Jan Novotný, Filip Kaňkovský, Sabina Rojková, Marek Ostrý, Petr Koutecký, Vanda Exnerová, Milan Duchek, Oldřich Vlach, Marie Spurná, Milan Šimáček, Zuzana Onufráková, Tereza Nádvorníková, Miroslav Hruška. Premiéra 4. ledna 2015 na ČT 1.

Foto archiv České televize

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Skladatel Elia Cmíral se etabloval v Hollywoodu, napsal hudbu i k takovému trháku, jako je Ronin, a to začínal z ničeho. Příběh nadaného mládence, který usilovnou prací docílil úspěchu, zpracovává dokumentární film Petra Kaňky, nedávno dokončený ve studiu ČT Brno.  více

Přes neustálou nejistotu, co je realita a co fikce, co je autentické a co stylizované, kdy to Cave myslí vážně a kdy na nás jen ironicky pomrkává, si můžeme být jisti, že sledujeme maximálně pravdivý dokument o veřejné postavě jménem Nick Cave. Nebo alespoň dokument o tom, jak Nick Cave vidí sám sebe. Nebo jak chce, abychom ho viděli my. Vlastně je to ve skutečnosti komedie o vycpaných andulkách.  více

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.  více


Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Nejčtenější

Kritika

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více