Antonín Dvořák parádní, ale stejný jako před lety

14. únor 2014, 18:53

Antonín Dvořák parádní, ale stejný jako před lety

Pro svůj v pořadí druhý koncert v rámci Symfonického abonmá připravila Filharmonie Brno divácky vděčný program z díla Antonína Dvořáka a Petra Iljiče Čajkovského. Program ovšem spíš napovídá zaběhlou rutinu, než dramaturgický čin, a nebýt parádně vystavěného podání Dvořákovy Sedmé symfonie d-moll, byla by celá koncepce večera na pováženou.

Bez uzardění či akademické nabubřelosti je třeba přiznat, že Dvořákova tvorba patří k tomu nejkrásnějšímu, co kdy v hudbě vzniklo, a o jejích přednostech by se dalo pojednat i mnohem obšírněji. Potud je všechno v pořádku a je dobré Dvořáka hrát. Problém je jinde: z celého obsáhlého díla skladatelova se v drtivé většině případů hraje nějakých deset procent repertoáru, zkrátka toho nejznámějšího. Z orchestrálních skladeb se stále opakuje vybraných pět symfonií, violoncellový koncert, výjimečně klavírní či houslový, dále Stabat mater, mnohem méně Requiem a nějaké předehry. Z oper Rusalka. Ostatní vzácně.

Druhý problém je interpretační a je přinejmenším stejně závažný: Dvořák představuje všednost a každodennost, každý ho zná, všechno u něj jde tak nějak samo, a tak se rezignuje na poctivé hudebnické řemeslo, nácvik i soustředění a všechno se nechá tak nějak volně plynout. Výsledkem je nepříliš přesděvčivá česká interpretační tradice, jejímž jediným výrazným rysem je mozartovská lehkost na úkor výrazu. Dvořákova sedmá symfonie v podání místního orchestru pod taktovkou Petra Altrichtera tu zazněla nedávno, přesně před sedmi lety, 11. a 12. ledna 2007. Bylo to tehdy výtečné, ale úplně stejné jako dnes, jen orchestr byl jinak rozestavený. Při pomyšlení na rok 2021 a zase úplně stejný večer si člověk klade otázku, jestli by posláním samostatného zřizovaného symfonického orchestru nemělo být něco víc. Cizí dirigenti by určitě dokázali vnést do Dvořáka svěží vítr.

Zůstaňme ale na koncertě. Úvod zajistil Dvořákův Zlatý kolovrat. Erbenovské symfonické básně jsou Dvořákovým nejambicióznějším počinem na poli programní hudby a text Erbenových balad je u nich jediným výrazným formovým pojítkem, přesto bohužel nikoho nenapadlo jej otisknout v programech. V případě Kolovratu jde o pestrou mozaiku typických Dvořákových mikrosvětů, které v tomto případě přicházejí nezvykle náhle a nesouvisle. Právě v těchto případech je nezbytně třeba vtisknout skladbě pevné interpretační pojetí a vyřešit celkovou architekturu díla. Skladba ale uplynula spíše obyčejně, bez vzruchu, bez vrcholných míst a bez velkých průšvihů, snad výjimkou dřev, která v jednom morbidním místě zřejmě nedostala od dirigenta nástup a chytala se postupně až o pár taktů později. Rozmáchlá dirigentská gesta mohou posluchače dostat do varu, ale v kontrastu s ospalým a málo koncentrovaným orchestrem působí nepatřičně.

V podobném duchu začala Čajkovského shakespearovská orchestrální předehra Romeo a Julie, jedna z nejmilovanějších skladeb vůbec. Nedlouho po začátku, odhadem tři minuty, se k zemi poroučel dirigentský pult. Hbitě přiskočil sekundista pan Strnad (podle webu filharmonie Bohumil, podle aktuálního soupisu Bohumír) a jal se jej spravovat. O pár sekund později se k technickým silám připojil i Karel Plocek z viol. Když situace se dvěma montéry před dirigentem začala připomínat Českou sodu, zastavil Altrichter hru, pult se dal brzy do pořádku (následně zkolaboval až ve druhé půli) a orchestr pokračoval – k velkému překvapení nikoliv znovu od začátku, nýbrž prostě tam, kde se přestalo. Mohl to být chvilkový zkrat, přesto je to kuriózní. Padlý pult byl nicméně tím správným impulsem, který muzikanty konečně probudil a přiměl k mnohem lepší souhře. Čajkovskij tak nakonec vyzněl působivě a někdo snad i uronil slzu nad přívaly něžné hudby. Škoda jen, že bicí hrály velmi potichu. Sice není zvykem hrát jednotlivé národní skladatelské školy autenticky podle jejich interpretačních zvyklostí, brněnská filharmonie však jednotný výraz bicích usazený nemá, pokaždé zní jinak, proto je škoda, že zrovna ruská hudba přišla o jeden ze svých charakteristických rysů. Naopak parádně zde vyšly obě trubky (František Kříž a Vojtěch Novotný), mimo jiné ve svém velkolepém unisonu, ale i po přestávce ve Dvořákovi.

Ve Dvořákově sedmé symfonii byli hudebníci jako vyměnění. Skladba dobře známá, dirigent taky, koncepce vystavěná, tak vlastně nebyl důvod, aby se dílo nedařilo. Zarazí jen výkonnostní rozdíl oproti Zlatému kolovratu. Je škoda, že naše orchestry (Českou filharmonii nevyjímaje – jejich probíhající souborné provedení Dvořákových symfonií vykazuje stejnou výkonnostní nevyrovnanost mezi Dvořákovými ranými a pozdními symfoniemi) nedokážou svému mistrovi udělat aspoň tu malou službu a hrát všechny jeho skladby s plným nasazením, tak jako ty cizí (v Brně naposledy Wiener Symphoniker na Moravském podzimu v Novosvětské). Vyznění sedmé symfonie bylo v Brně velkolepé, přesto snad krom trubek nelze nikoho pochválit za plné nasazení, i osvědčení sólisté školácky chybovali (tympány). Tradičně nevýrazná byla violoncella, se smyčci bohužel nikdo soustavně nepracuje a akustika Janáčkova divadla v orchestru nikoho nemotivuje ke krajním individuálním výkonům.

Jako celek byl koncert pěkným zážitkem, byl ale také důležitým pohledem do zrcadla. Hleděla do něj nejen Filharmonie Brno, ale i město Brno a celá česká hudební kultura. Nebyl to pohled beznadějný, ale lichotivý také ne. Dvořák stále čeká v podání našich orchestrů na svou renesanci. Kdo zvedne hozenou rukavici? Co zahrát během poloviny sezóny celé Dvořákovo orchestrální dílo? V Brně to ale nejde, orchestr tu totiž z nějakých záhadných důvodů nemůže hrát moc často. Škoda.

Antonín Dvořák: Zlatý kolovrat, Petr Iljič Čajkovskij: Romeo a Julie, Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d-moll op. 70. Filharmonie Brno, dirigent Petr Altrichter. 13. února 2014 v 19:30, Janáčkovo divadlo, Brno.
Jediná repríza koncertu se uskuteční dnes, v pátek 14. února 2014 v 19:30 v Janáčkově divadle.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Filharmonie Brno

    17. únor 2014, 11:21
    BOHUMÍR STRNAD. Platí aktuální soupis, na webu opraveno. Děkujeme za upozornění na překlep. http://www.filharmonie-brno.cz/druhe-housle-p265.html
  • Lukáš Krejčí

    15. únor 2014, 18:36
    Zdravím Tě Honzo Špačku. Jednotný výraz bicích v symfonickém orchestru? Tomu nerozumím. Hrajeme převážně hudbou v rozmezí více než dvou století. Prostě řečeno "od Bacha po Vlacha". Jednotný výraz tedy určitě ne! Na druhou stranu vím, že je v rámci hudebních stylů co zlepšovat. Musím Tě také ujistit, že se minimálně v rámci bicí skupiny Filharmonie Brno nahodile nic nekoná. P.S. Dynamický balanc je vždy "v rukou" dirigenta. Měj se pěkně. Lukáš Krejčí (bicí skupina Filharmonie Brno)
    • Jan Špaček

      15. únor 2014, 23:01
      Neříkám, že jste špatní. Velké symfonické orchestry (Berlín, Vídeň, Moskva, Petrohrad) však mají svůj typický nezaměnitelný zvuk bicích, který se dědí a nezáleží na tom, kdo v orchestru zrovna bubnuje. Netvrdím, že to tak musí být, ale je to prostě tak. Díky za ujištění, to jsem rád. Dynamika je spíš jen odpovědností dirigenta, ale ten zase často nechává bicí hrát tak, jak jsou zvyklé, v přesvědčení, že je to jejich tradiční zvuk. František Vlk byl u tympánů i velkého bubnu vždycky nezaměnitelný a žádný dirigent s tím nic nezměnil. Stejně tak jsou dost výrazní současní bicisté z FOK. Naopak v orchestru Janáčkovy opery jsou tradičně nenápadní a skoro spící. Zdarec a opatruj se. Honza
  • Martin Opršál

    15. únor 2014, 10:36
    To, že bicí znějí pokaždé jinak, můžeme brát i kladně - ve smyslu záměrné zvukové rozmanitosti. Zdravím Martin Opršál
    • Jan Špaček

      15. únor 2014, 13:09
      To rozhodně. Není jednotná tradice, výraz se staví u každé skladby zvlášť a nově, někde pečlivě a vhodně, jinde jen tak nahodile, jak to vyjde.
  • pravidelný posluchač

    15. únor 2014, 0:43
    Pane Špačku, víte, takové pohádkové snění o super výkonech, mimořádných individuálních osobnostech by jste už konečně měl opustit, protože Vaše vznešené popisování koncertů vyznívá opravdu romanticky a naivně. Doporučuji být mnohem blíž skutečnosti a víc v kontaktu s realitou.
    • Jan Špaček

      15. únor 2014, 9:22
      Neřadím se k těm, kterým je úroveň brněnských koncertů ukradená, to máte pravdu.
    • Vilém Veverka

      17. únor 2014, 20:58
      Vážený pane Špačku, jsem rád za Vaši recenzi respektive je správné, že nerezignujete na kritéria a srovnáváte Filharmonii Brno s těmi nejlepšími. To je ostatně zřejmě jediná cesta k tomu, aby se Filharmonie Brno zařadila po bok těch nejlepších a ted'nemyslím "pouze" na české scéně. Dovolil bych si snad malou polemiku. Směl jsem s Petrem Altrichterem hrát i ony koncerty v lednu roku 2007. Můj dojem je ten, že provední, kterého jsme byli svědky minulý týden bylo lepší, minimálně co se angažmá orchestru týká. Zvednout onu pomyslnou rukavici by bylo jistě správné, ale v případě možností orchestru - přesněji řečeno instituce (jejího materiálního zázemí), je zde zkrátka několik "ale"...Do dalšího rozboru se nyní nebudu pouštět, přesáhlo by to rámec a tématické ukotvení této diskuze - bylo by to na diskuzi daleko hlubší. No, snad bude kdy příležitost věci rozebrat. To však neznamená, že člověk - posluchač i interpret nepřestane o "super výkonech" snít, v případě interpreta usilovat, zas a znovu...

Dále si přečtěte

Pianistka Anna Vinnickaja působila vzhledem k repertoáru a své národní interpretační škole překvapivě mírně, pokorně a ukázněně.  Spíše dominoval nadhled, přirozená suverenita a vyrovnanost. Milan Paľa usiluje o krajně expresivní tón, mimo jiné i extrémním vibratem, nad kterým ovšem má natolik pevný přednesový i intonační nadhled, že tu opravdu dochází k pokusu o posunutí interpretačních hranic. Dirigenta Aleksandara Markoviće už netřeba chválit za to, jak proniká do Janáčkovy orchestrální sazby – prostě je v ní také jako doma.  více

Moravský podzim v pátek zakončil velkolepým vystoupením London Symphony Orchestra pod taktovkou šéfdirigenta Valerije Gergijeva. Účinek, který jejich koncert vyvolal, působil jako zjevení a je pravděpodobné, že se stane památným večerem hudebního Brna.  více

Moravský podzim je jednoznačně na vzestupu a nanejvýš potěšitelné je, že nenabízí pouze společenské estrády ozdobené zvučnými jmény. Zkouší stavět na své vlastní tradici zrozené koncem 60. let 20. století a vnáší do festivalového dění více programových nápadů. Projevilo se to i na trojici provázaných, a přesto kontrastních koncertů Polského víkendu.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více