Antonín Dvořák parádní, ale stejný jako před lety

14. únor 2014, 18:53

Antonín Dvořák parádní, ale stejný jako před lety

Pro svůj v pořadí druhý koncert v rámci Symfonického abonmá připravila Filharmonie Brno divácky vděčný program z díla Antonína Dvořáka a Petra Iljiče Čajkovského. Program ovšem spíš napovídá zaběhlou rutinu, než dramaturgický čin, a nebýt parádně vystavěného podání Dvořákovy Sedmé symfonie d-moll, byla by celá koncepce večera na pováženou.

Bez uzardění či akademické nabubřelosti je třeba přiznat, že Dvořákova tvorba patří k tomu nejkrásnějšímu, co kdy v hudbě vzniklo, a o jejích přednostech by se dalo pojednat i mnohem obšírněji. Potud je všechno v pořádku a je dobré Dvořáka hrát. Problém je jinde: z celého obsáhlého díla skladatelova se v drtivé většině případů hraje nějakých deset procent repertoáru, zkrátka toho nejznámějšího. Z orchestrálních skladeb se stále opakuje vybraných pět symfonií, violoncellový koncert, výjimečně klavírní či houslový, dále Stabat mater, mnohem méně Requiem a nějaké předehry. Z oper Rusalka. Ostatní vzácně.

Druhý problém je interpretační a je přinejmenším stejně závažný: Dvořák představuje všednost a každodennost, každý ho zná, všechno u něj jde tak nějak samo, a tak se rezignuje na poctivé hudebnické řemeslo, nácvik i soustředění a všechno se nechá tak nějak volně plynout. Výsledkem je nepříliš přesděvčivá česká interpretační tradice, jejímž jediným výrazným rysem je mozartovská lehkost na úkor výrazu. Dvořákova sedmá symfonie v podání místního orchestru pod taktovkou Petra Altrichtera tu zazněla nedávno, přesně před sedmi lety, 11. a 12. ledna 2007. Bylo to tehdy výtečné, ale úplně stejné jako dnes, jen orchestr byl jinak rozestavený. Při pomyšlení na rok 2021 a zase úplně stejný večer si člověk klade otázku, jestli by posláním samostatného zřizovaného symfonického orchestru nemělo být něco víc. Cizí dirigenti by určitě dokázali vnést do Dvořáka svěží vítr.

Zůstaňme ale na koncertě. Úvod zajistil Dvořákův Zlatý kolovrat. Erbenovské symfonické básně jsou Dvořákovým nejambicióznějším počinem na poli programní hudby a text Erbenových balad je u nich jediným výrazným formovým pojítkem, přesto bohužel nikoho nenapadlo jej otisknout v programech. V případě Kolovratu jde o pestrou mozaiku typických Dvořákových mikrosvětů, které v tomto případě přicházejí nezvykle náhle a nesouvisle. Právě v těchto případech je nezbytně třeba vtisknout skladbě pevné interpretační pojetí a vyřešit celkovou architekturu díla. Skladba ale uplynula spíše obyčejně, bez vzruchu, bez vrcholných míst a bez velkých průšvihů, snad výjimkou dřev, která v jednom morbidním místě zřejmě nedostala od dirigenta nástup a chytala se postupně až o pár taktů později. Rozmáchlá dirigentská gesta mohou posluchače dostat do varu, ale v kontrastu s ospalým a málo koncentrovaným orchestrem působí nepatřičně.

V podobném duchu začala Čajkovského shakespearovská orchestrální předehra Romeo a Julie, jedna z nejmilovanějších skladeb vůbec. Nedlouho po začátku, odhadem tři minuty, se k zemi poroučel dirigentský pult. Hbitě přiskočil sekundista pan Strnad (podle webu filharmonie Bohumil, podle aktuálního soupisu Bohumír) a jal se jej spravovat. O pár sekund později se k technickým silám připojil i Karel Plocek z viol. Když situace se dvěma montéry před dirigentem začala připomínat Českou sodu, zastavil Altrichter hru, pult se dal brzy do pořádku (následně zkolaboval až ve druhé půli) a orchestr pokračoval – k velkému překvapení nikoliv znovu od začátku, nýbrž prostě tam, kde se přestalo. Mohl to být chvilkový zkrat, přesto je to kuriózní. Padlý pult byl nicméně tím správným impulsem, který muzikanty konečně probudil a přiměl k mnohem lepší souhře. Čajkovskij tak nakonec vyzněl působivě a někdo snad i uronil slzu nad přívaly něžné hudby. Škoda jen, že bicí hrály velmi potichu. Sice není zvykem hrát jednotlivé národní skladatelské školy autenticky podle jejich interpretačních zvyklostí, brněnská filharmonie však jednotný výraz bicích usazený nemá, pokaždé zní jinak, proto je škoda, že zrovna ruská hudba přišla o jeden ze svých charakteristických rysů. Naopak parádně zde vyšly obě trubky (František Kříž a Vojtěch Novotný), mimo jiné ve svém velkolepém unisonu, ale i po přestávce ve Dvořákovi.

Ve Dvořákově sedmé symfonii byli hudebníci jako vyměnění. Skladba dobře známá, dirigent taky, koncepce vystavěná, tak vlastně nebyl důvod, aby se dílo nedařilo. Zarazí jen výkonnostní rozdíl oproti Zlatému kolovratu. Je škoda, že naše orchestry (Českou filharmonii nevyjímaje – jejich probíhající souborné provedení Dvořákových symfonií vykazuje stejnou výkonnostní nevyrovnanost mezi Dvořákovými ranými a pozdními symfoniemi) nedokážou svému mistrovi udělat aspoň tu malou službu a hrát všechny jeho skladby s plným nasazením, tak jako ty cizí (v Brně naposledy Wiener Symphoniker na Moravském podzimu v Novosvětské). Vyznění sedmé symfonie bylo v Brně velkolepé, přesto snad krom trubek nelze nikoho pochválit za plné nasazení, i osvědčení sólisté školácky chybovali (tympány). Tradičně nevýrazná byla violoncella, se smyčci bohužel nikdo soustavně nepracuje a akustika Janáčkova divadla v orchestru nikoho nemotivuje ke krajním individuálním výkonům.

Jako celek byl koncert pěkným zážitkem, byl ale také důležitým pohledem do zrcadla. Hleděla do něj nejen Filharmonie Brno, ale i město Brno a celá česká hudební kultura. Nebyl to pohled beznadějný, ale lichotivý také ne. Dvořák stále čeká v podání našich orchestrů na svou renesanci. Kdo zvedne hozenou rukavici? Co zahrát během poloviny sezóny celé Dvořákovo orchestrální dílo? V Brně to ale nejde, orchestr tu totiž z nějakých záhadných důvodů nemůže hrát moc často. Škoda.

Antonín Dvořák: Zlatý kolovrat, Petr Iljič Čajkovskij: Romeo a Julie, Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d-moll op. 70. Filharmonie Brno, dirigent Petr Altrichter. 13. února 2014 v 19:30, Janáčkovo divadlo, Brno.
Jediná repríza koncertu se uskuteční dnes, v pátek 14. února 2014 v 19:30 v Janáčkově divadle.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Filharmonie Brno

    17. únor 2014, 11:21
    BOHUMÍR STRNAD. Platí aktuální soupis, na webu opraveno. Děkujeme za upozornění na překlep. http://www.filharmonie-brno.cz/druhe-housle-p265.html
  • Lukáš Krejčí

    15. únor 2014, 18:36
    Zdravím Tě Honzo Špačku. Jednotný výraz bicích v symfonickém orchestru? Tomu nerozumím. Hrajeme převážně hudbou v rozmezí více než dvou století. Prostě řečeno "od Bacha po Vlacha". Jednotný výraz tedy určitě ne! Na druhou stranu vím, že je v rámci hudebních stylů co zlepšovat. Musím Tě také ujistit, že se minimálně v rámci bicí skupiny Filharmonie Brno nahodile nic nekoná. P.S. Dynamický balanc je vždy "v rukou" dirigenta. Měj se pěkně. Lukáš Krejčí (bicí skupina Filharmonie Brno)
    • Jan Špaček

      15. únor 2014, 23:01
      Neříkám, že jste špatní. Velké symfonické orchestry (Berlín, Vídeň, Moskva, Petrohrad) však mají svůj typický nezaměnitelný zvuk bicích, který se dědí a nezáleží na tom, kdo v orchestru zrovna bubnuje. Netvrdím, že to tak musí být, ale je to prostě tak. Díky za ujištění, to jsem rád. Dynamika je spíš jen odpovědností dirigenta, ale ten zase často nechává bicí hrát tak, jak jsou zvyklé, v přesvědčení, že je to jejich tradiční zvuk. František Vlk byl u tympánů i velkého bubnu vždycky nezaměnitelný a žádný dirigent s tím nic nezměnil. Stejně tak jsou dost výrazní současní bicisté z FOK. Naopak v orchestru Janáčkovy opery jsou tradičně nenápadní a skoro spící. Zdarec a opatruj se. Honza
  • Martin Opršál

    15. únor 2014, 10:36
    To, že bicí znějí pokaždé jinak, můžeme brát i kladně - ve smyslu záměrné zvukové rozmanitosti. Zdravím Martin Opršál
    • Jan Špaček

      15. únor 2014, 13:09
      To rozhodně. Není jednotná tradice, výraz se staví u každé skladby zvlášť a nově, někde pečlivě a vhodně, jinde jen tak nahodile, jak to vyjde.
  • pravidelný posluchač

    15. únor 2014, 0:43
    Pane Špačku, víte, takové pohádkové snění o super výkonech, mimořádných individuálních osobnostech by jste už konečně měl opustit, protože Vaše vznešené popisování koncertů vyznívá opravdu romanticky a naivně. Doporučuji být mnohem blíž skutečnosti a víc v kontaktu s realitou.
    • Jan Špaček

      15. únor 2014, 9:22
      Neřadím se k těm, kterým je úroveň brněnských koncertů ukradená, to máte pravdu.
    • Vilém Veverka

      17. únor 2014, 20:58
      Vážený pane Špačku, jsem rád za Vaši recenzi respektive je správné, že nerezignujete na kritéria a srovnáváte Filharmonii Brno s těmi nejlepšími. To je ostatně zřejmě jediná cesta k tomu, aby se Filharmonie Brno zařadila po bok těch nejlepších a ted'nemyslím "pouze" na české scéně. Dovolil bych si snad malou polemiku. Směl jsem s Petrem Altrichterem hrát i ony koncerty v lednu roku 2007. Můj dojem je ten, že provední, kterého jsme byli svědky minulý týden bylo lepší, minimálně co se angažmá orchestru týká. Zvednout onu pomyslnou rukavici by bylo jistě správné, ale v případě možností orchestru - přesněji řečeno instituce (jejího materiálního zázemí), je zde zkrátka několik "ale"...Do dalšího rozboru se nyní nebudu pouštět, přesáhlo by to rámec a tématické ukotvení této diskuze - bylo by to na diskuzi daleko hlubší. No, snad bude kdy příležitost věci rozebrat. To však neznamená, že člověk - posluchač i interpret nepřestane o "super výkonech" snít, v případě interpreta usilovat, zas a znovu...

Dále si přečtěte

Pianistka Anna Vinnickaja působila vzhledem k repertoáru a své národní interpretační škole překvapivě mírně, pokorně a ukázněně.  Spíše dominoval nadhled, přirozená suverenita a vyrovnanost. Milan Paľa usiluje o krajně expresivní tón, mimo jiné i extrémním vibratem, nad kterým ovšem má natolik pevný přednesový i intonační nadhled, že tu opravdu dochází k pokusu o posunutí interpretačních hranic. Dirigenta Aleksandara Markoviće už netřeba chválit za to, jak proniká do Janáčkovy orchestrální sazby – prostě je v ní také jako doma.  více

Moravský podzim v pátek zakončil velkolepým vystoupením London Symphony Orchestra pod taktovkou šéfdirigenta Valerije Gergijeva. Účinek, který jejich koncert vyvolal, působil jako zjevení a je pravděpodobné, že se stane památným večerem hudebního Brna.  více

Moravský podzim je jednoznačně na vzestupu a nanejvýš potěšitelné je, že nenabízí pouze společenské estrády ozdobené zvučnými jmény. Zkouší stavět na své vlastní tradici zrozené koncem 60. let 20. století a vnáší do festivalového dění více programových nápadů. Projevilo se to i na trojici provázaných, a přesto kontrastních koncertů Polského víkendu.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více