Ars Brunensis. Smíření v kostele, Prezidentská volba v planetáriu

Ars Brunensis. Smíření v kostele, Prezidentská volba v planetáriu

Smíšený sbor Ars Brunensis Chorus oslavil v neděli 35 let profilovým koncertem spojeným s miniaturní poutí z kostela svatého Augustina do Hvězdárny a planetária Brno. Duchovní část programu se překlopila ke světské s poněkud bizarním zakončením. Tím bylo provedení kapesního oratoria Vladimíra Franze Prezidentská volba.

Ars Brunensis patří k tomu lepšímu, co naše sborová scéna má. Je to sbor schopný zcela nekompromisních výkonů, v jeho čele dříve stáli Jan Rozehnal, Tomáš Hanus či Stanislav Kummer a také se současným vedoucím Danem Kalouskem (od roku 2000) si těleso dál drží vysokou interpretační úroveň. Při vedení jubilejního koncertu se Dan Kalousek rovnoměrně střídal s Michalem Jančíkem, který ke sboru přišel před dvěma lety.

Kostel svatého Augustina na Kraví hoře je akusticky přívětivé místo, vokální hudba v něm zní dobře. Funkcionalistická architektura kostela postaveného v letech 1932–34 navíc souzní s hudbou dvacátého století, která tvořila většinu programu. Ten zahájil Marek Paľa varhanním prologem, na nějž navázal Žalm 23 Ivana Hrušovského. Ten předznamenal vyznění celé první části večera, která prakticky ve všech uvedených skladbách kombinovala moderní hudební uvažování s přívětivým vyzněním. Možná ještě víc než v úvodním žalmu se to projevilo v kompozici Exultate Deo Francise Poulenca. Jakýmsi rozjásaným završením první poloviny chrámového programu byly zářivé akordy Felixe Mendelssohna Bartholdyho, jehož sbor Jauchzet dem Herrn byl jediným pohledem do starší hudební historie. Opravdovým vrcholem pro mě ale bylo provedení Which Was the Son of… Arvo Pärta, zhudebněný Ježíšův rodokmen z Evangelia podle Lukáše. Cestu zpět až k biblickým počátkům lidstva dělila na pravidelné úseky tvrdošíjně opakovaná fráze „Který byl synem…“, postupně se oprošťovala od svého významu a měnila se v mantru. Tristis est anima mea Francise Poulenca přinesla zamyšlené zklidnění, které vyústilo do radostného konce v And Death Shall No Dominion Sverre Bergha.

Po první části pozdně odpoledního koncertu se publikum odebralo „blíže ke hvězdám“ a zároveň paradoxně dál od nebe. Krátká cesta jej vedla na kopec do Hvězdárny a planetária Brno, zároveň jej ale čekala světská část programu, byť z větší části vážněji koncipovaného. Zahájily ji dvě části z cyklu Zdeňka Lukáše Pocta tvůrcům – RembrandtMichelangelo. Sbor je zpíval ve foyer planetária a posluchač si musel chvíli zvykat na jeho sušší akustiku. Zároveň si ale bylo možné ověřit, že to celému tělesu rytmicky i intonačně klape a žádné berličky v podobě dlouhých dozvuků nepotřebuje. Na housle a klavír doprovázeli Zdeněk SvozilMarek Paľa. Sbory Antonína Tučapského Až se ti zasteskneVečerní z cyklu Promenáda na slova Vítězslava Nezvala a Plynutí času Zdeňka Lukáše uzavřely střední část programu.

Poslední dvě skladby večera se přesunuly do sálu planetária a místo předehry je uvedla série záběrů z historie sboru. Ocenili je hlavně bývalí členové, kterých v publiku pochopitelně nebylo málo. Hudební program zahájilo Zaklínání (lépe snad Proklínání) železa (Raua needmine) estonského skladatele Velja Tormise. Slyšel jsem je v Redutě před čtyřmi lety a pokládám je za reprezentativní skladbu souboru. Je výborně napsaná, efektní, s velkým protiválečným poselstvím. Text z eposu Kalevala se mísí se současností, na železo se snášejí kletby jako na materiál, z nějž se vyrábějí zbraně. Dojem ze suverénního provedení se sólisty Markem Olbrzymkem, Alešem ProcházkouStanislavem Pliskou byl naprosto strhující. Program uzavřelo oratorium Prezidentská volba, kterým hudebně zúročil svou účast v této frašce skladatel Vladimír Franz. Slovo fraška nepoužívám náhodou, z celkového vyznění kompozice je možno usoudit, že autor ve vnějších projevech přímé volby nic jiného nevidí. Máme před sebou koláž z nejrůznějších hudebních postupů, která ilustruje roztříštěné vnímání politické reality show širokou veřejností. Ta si stejně nikdy nedá jedna a jedna dohromady, hlubší souvislosti ji nezajímají, ale to jí nijak nebrání, aby se ke všemu okamžitě a hlučně nevyjádřila. Dala by se v tom najít tenká dramaturgická linka směřující k pojetí operního sboru v posledních třech operách Bedřicha Smetany. Spor „kalinovců“ a „malinovců“ z úvodu Tajemství je zde ale zredukován na překřikování „žumtarjá“ a „hujajá“. Vladimír Franz a jeho spolulibretista Rostislav Křivánek se do žádného psychologizování nepouštějí, zobrazují povrch povrchem a místy kloužou až ke komunální satiře, kterou bych si rád odpustil. V jedné chvíli došlo dokonce na pokus o imitaci Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana – ta by měla z provedení zmizet zcela bez debat (podle vyjádření skladatele v partituře ani není). Dlužno říci, že oba finalisté první přímé volby prezidenta vyšli z Franzova ztvárnění stejně komicky.

Koncert byl součástí akce Rok smíření. Vyhlásila ji Rada města Brna jako podnět a příležitost k vyrovnání se všemi událostmi druhé světové války a uctít by tedy měla také oběti na německé straně – to se týká především takzvaných divokých odsunů a sudetoněmecké otázky. Ta vzbuzuje stále živé i rozporuplné emoce a musím zde připomenout, že důraz na český odpor k „sudeťákům“ výrazně pomohl Miloši Zemanovi vyhrát reálnou prezidentskou volbu a Vladimír Franz jej v druhém kole podpořil. Oratorium Prezidentská volba tak vnesla do programu bizarní prvek, který se k Roku smíření mírně řečeno nehodí. Chápu mnohé vazby i naděje, které kulturní veřejnost k současné brněnské radnici vážou, i snahu radnice protlačit svou akci všude, kde je to možné. Trochu soudnosti by ale v tomto případě z obou stran neuškodilo. Koncert samotný to ničím nepokazilo, věc skladatele to není už v žádném případě, ale dramaturgie ideově zaspala z obou stran. 

Ars Brunensis oslavil své narozeniny pestrým průřezem ze svého repertoáru, interpretačně výborně a v kruhu svých blízkých. Tak to má nakonec být a doufejme, že se příští jubileum vydaří přinejmenším stejně.

Ars Brunensis Chorus: koncert k 35. výročí sboru. Ivan Hrušovský: Žalm 23, Francis Poulenc: Exultate Deo, Tristis est anima mea, Felix Mendelssohn-Bartholdy: Jauchzet dem Herrn, Arvo Pärt: Which Was the Son of…, Sverre Bergh: And Death Shall Have No Dominion, Zdeněk Lukáš: Pocta tvůrcům (Rembrandt, Michelangelo), Plynutí času, Antonín Tučapský: Až se ti zasteskne, Večerní, Veljo Tormis: Zaklínání železa, Vladimír Franz: Prezidentská volba. Dirigenti – Dan Kalousek a Michal Jančík, Marek Paľa – varhany, Zdeněk Svozil – housle, Kristian Pekar – vypravěč, Stanislav Pliska – bicí nástroje, Aleš Procházka – bas, Marek Olbrzymek – tenor. 31. května 2015, kostel sv. Augustina, Hvězdárna a planetárium Brno.

Foto Rudolf Kotulán

Komentáře

Reagovat
  • Vladimír Franz

    4. červen 2015, 17:53
    Ano, zajímavé. Jen pár zpřesňujících poznámek: a) Fraška, lépe řečeno groteska, zde není cílem, ale prostředkem, kde veškeré "veselé konání" je pouhou kamufláží druhého plánu - který se náhle otevírá - marnosti a odcizení; b) nejedná se o koláž popisující, nýbrž těmi nejjednoduššími prostředky charakterizující jednotlivé aktéry, tedy jde o jasně čitelné samoznaky. Je samozřejmé, že např. výstava satirických kreseb používá jiných prostředků a gesce, nežli výstava např. Rembrandtových vrstevnatých dušezpytných olejů. Jde tedy o princip ad maximum zjednodušeného vyprávění znaky, jak je známe např. ze Stravinského potopy. c) skladba není náhodnou koláží. Otevírá ji leitmotiv "zemský ráj to na pohled", který se vrací v podobě varhan a sboru beze slov a nakonec pouze sboru se slovy. "Hujajá" a "žumtarjá" jsou na počátku v podobě tritonálního pochodu, posléze se stávají válečným pokřikem protivných názorů, aby se nakonec ozývaly jako náhodné existenciální volání z prázdné pustiny. Chorál "musí být bohatýr" se vrací jako jakýsi refrén v přímém či ironickém významu. Je samozřejmé, že pro charakteristiku jednotlivých epizod jsou použity charakteristické prostředky. Ostatně i lidské tělo je utvořeno z rozdílných materiálů - např. mozek z jednoho a koleno z jiného... A nikoho nenapadne tvrdit, že je to slepenec! Potud tématicko-dramaturgická výstavba. Co se "komunální satiry" týče - jedná se o konkrétní osoby v konkrétním čase, odezní-li jejich aktuálnost, místo je zástupné. Je pravdou, že v originále je jejich part vynotován jakožto obecnější stylizace, že nemělo jít o imitátorský výstup, ale zkuste někomu překopávat pojetí bezprostředně před koncertem! d) Co se stylu týče, skladba je určena i k didaktickým účelům - její technická dostupnost je dána i možnostmi zpěváků-nezpěváků sympózia Bohemia Cantat - aby si pokud možno zábavnou formou vyzkoušeli témbry, rytmiku, kánon, chorál atd... Tedy podobné zadání jako u staršího bratříčka, skladby Mládenci v peci ohnivé. Dokázal bych si např. představit, že "novináři" budou mít formu překotného operního duetu, leč to by bylo za hranicí možností původních interpretů. Co se stylu týče, jedná se o typický autorův způsob (poznatelný ze tří taktů - v gesci harmonické, melodické (zalamování melodické linie v kulminaci) rytmické i temporytmické - na principu evolučně konfrontační provázanosti... Tentokrát v rovině zcela nesubjektivní! Asi by už bylo dobré si na tohleto zvyknout; autor během své čtyřicetileté hudební cesty podal sdostatek důkazů jasného a velmi vyhraněného uvažování... A jestliže jste si zvykli na Ivese, Mahlera ("Á, pan kapelník zase někde něco slyšel...") či Schnittkkeho, zvykejte si zvolna na Franze. Zdravím pěkně, Vl. Franz

Dále si přečtěte

Neutuchající obliba pirátské tématiky i slavné knihy Roberta Louise Stevensona se protnuly v novém divadelním zpracování Ostrova pokladů. Není to však jen smyšlené dobrodružství, ale i skutečný příběh autora, který na jevišti ožívá.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více