Ars Brunensis. Smíření v kostele, Prezidentská volba v planetáriu

Ars Brunensis. Smíření v kostele, Prezidentská volba v planetáriu

Smíšený sbor Ars Brunensis Chorus oslavil v neděli 35 let profilovým koncertem spojeným s miniaturní poutí z kostela svatého Augustina do Hvězdárny a planetária Brno. Duchovní část programu se překlopila ke světské s poněkud bizarním zakončením. Tím bylo provedení kapesního oratoria Vladimíra Franze Prezidentská volba.

Ars Brunensis patří k tomu lepšímu, co naše sborová scéna má. Je to sbor schopný zcela nekompromisních výkonů, v jeho čele dříve stáli Jan Rozehnal, Tomáš Hanus či Stanislav Kummer a také se současným vedoucím Danem Kalouskem (od roku 2000) si těleso dál drží vysokou interpretační úroveň. Při vedení jubilejního koncertu se Dan Kalousek rovnoměrně střídal s Michalem Jančíkem, který ke sboru přišel před dvěma lety.

Kostel svatého Augustina na Kraví hoře je akusticky přívětivé místo, vokální hudba v něm zní dobře. Funkcionalistická architektura kostela postaveného v letech 1932–34 navíc souzní s hudbou dvacátého století, která tvořila většinu programu. Ten zahájil Marek Paľa varhanním prologem, na nějž navázal Žalm 23 Ivana Hrušovského. Ten předznamenal vyznění celé první části večera, která prakticky ve všech uvedených skladbách kombinovala moderní hudební uvažování s přívětivým vyzněním. Možná ještě víc než v úvodním žalmu se to projevilo v kompozici Exultate Deo Francise Poulenca. Jakýmsi rozjásaným završením první poloviny chrámového programu byly zářivé akordy Felixe Mendelssohna Bartholdyho, jehož sbor Jauchzet dem Herrn byl jediným pohledem do starší hudební historie. Opravdovým vrcholem pro mě ale bylo provedení Which Was the Son of… Arvo Pärta, zhudebněný Ježíšův rodokmen z Evangelia podle Lukáše. Cestu zpět až k biblickým počátkům lidstva dělila na pravidelné úseky tvrdošíjně opakovaná fráze „Který byl synem…“, postupně se oprošťovala od svého významu a měnila se v mantru. Tristis est anima mea Francise Poulenca přinesla zamyšlené zklidnění, které vyústilo do radostného konce v And Death Shall No Dominion Sverre Bergha.

Po první části pozdně odpoledního koncertu se publikum odebralo „blíže ke hvězdám“ a zároveň paradoxně dál od nebe. Krátká cesta jej vedla na kopec do Hvězdárny a planetária Brno, zároveň jej ale čekala světská část programu, byť z větší části vážněji koncipovaného. Zahájily ji dvě části z cyklu Zdeňka Lukáše Pocta tvůrcům – RembrandtMichelangelo. Sbor je zpíval ve foyer planetária a posluchač si musel chvíli zvykat na jeho sušší akustiku. Zároveň si ale bylo možné ověřit, že to celému tělesu rytmicky i intonačně klape a žádné berličky v podobě dlouhých dozvuků nepotřebuje. Na housle a klavír doprovázeli Zdeněk SvozilMarek Paľa. Sbory Antonína Tučapského Až se ti zasteskneVečerní z cyklu Promenáda na slova Vítězslava Nezvala a Plynutí času Zdeňka Lukáše uzavřely střední část programu.

Poslední dvě skladby večera se přesunuly do sálu planetária a místo předehry je uvedla série záběrů z historie sboru. Ocenili je hlavně bývalí členové, kterých v publiku pochopitelně nebylo málo. Hudební program zahájilo Zaklínání (lépe snad Proklínání) železa (Raua needmine) estonského skladatele Velja Tormise. Slyšel jsem je v Redutě před čtyřmi lety a pokládám je za reprezentativní skladbu souboru. Je výborně napsaná, efektní, s velkým protiválečným poselstvím. Text z eposu Kalevala se mísí se současností, na železo se snášejí kletby jako na materiál, z nějž se vyrábějí zbraně. Dojem ze suverénního provedení se sólisty Markem Olbrzymkem, Alešem ProcházkouStanislavem Pliskou byl naprosto strhující. Program uzavřelo oratorium Prezidentská volba, kterým hudebně zúročil svou účast v této frašce skladatel Vladimír Franz. Slovo fraška nepoužívám náhodou, z celkového vyznění kompozice je možno usoudit, že autor ve vnějších projevech přímé volby nic jiného nevidí. Máme před sebou koláž z nejrůznějších hudebních postupů, která ilustruje roztříštěné vnímání politické reality show širokou veřejností. Ta si stejně nikdy nedá jedna a jedna dohromady, hlubší souvislosti ji nezajímají, ale to jí nijak nebrání, aby se ke všemu okamžitě a hlučně nevyjádřila. Dala by se v tom najít tenká dramaturgická linka směřující k pojetí operního sboru v posledních třech operách Bedřicha Smetany. Spor „kalinovců“ a „malinovců“ z úvodu Tajemství je zde ale zredukován na překřikování „žumtarjá“ a „hujajá“. Vladimír Franz a jeho spolulibretista Rostislav Křivánek se do žádného psychologizování nepouštějí, zobrazují povrch povrchem a místy kloužou až ke komunální satiře, kterou bych si rád odpustil. V jedné chvíli došlo dokonce na pokus o imitaci Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana – ta by měla z provedení zmizet zcela bez debat (podle vyjádření skladatele v partituře ani není). Dlužno říci, že oba finalisté první přímé volby prezidenta vyšli z Franzova ztvárnění stejně komicky.

Koncert byl součástí akce Rok smíření. Vyhlásila ji Rada města Brna jako podnět a příležitost k vyrovnání se všemi událostmi druhé světové války a uctít by tedy měla také oběti na německé straně – to se týká především takzvaných divokých odsunů a sudetoněmecké otázky. Ta vzbuzuje stále živé i rozporuplné emoce a musím zde připomenout, že důraz na český odpor k „sudeťákům“ výrazně pomohl Miloši Zemanovi vyhrát reálnou prezidentskou volbu a Vladimír Franz jej v druhém kole podpořil. Oratorium Prezidentská volba tak vnesla do programu bizarní prvek, který se k Roku smíření mírně řečeno nehodí. Chápu mnohé vazby i naděje, které kulturní veřejnost k současné brněnské radnici vážou, i snahu radnice protlačit svou akci všude, kde je to možné. Trochu soudnosti by ale v tomto případě z obou stran neuškodilo. Koncert samotný to ničím nepokazilo, věc skladatele to není už v žádném případě, ale dramaturgie ideově zaspala z obou stran. 

Ars Brunensis oslavil své narozeniny pestrým průřezem ze svého repertoáru, interpretačně výborně a v kruhu svých blízkých. Tak to má nakonec být a doufejme, že se příští jubileum vydaří přinejmenším stejně.

Ars Brunensis Chorus: koncert k 35. výročí sboru. Ivan Hrušovský: Žalm 23, Francis Poulenc: Exultate Deo, Tristis est anima mea, Felix Mendelssohn-Bartholdy: Jauchzet dem Herrn, Arvo Pärt: Which Was the Son of…, Sverre Bergh: And Death Shall Have No Dominion, Zdeněk Lukáš: Pocta tvůrcům (Rembrandt, Michelangelo), Plynutí času, Antonín Tučapský: Až se ti zasteskne, Večerní, Veljo Tormis: Zaklínání železa, Vladimír Franz: Prezidentská volba. Dirigenti – Dan Kalousek a Michal Jančík, Marek Paľa – varhany, Zdeněk Svozil – housle, Kristian Pekar – vypravěč, Stanislav Pliska – bicí nástroje, Aleš Procházka – bas, Marek Olbrzymek – tenor. 31. května 2015, kostel sv. Augustina, Hvězdárna a planetárium Brno.

Foto Rudolf Kotulán

Komentáře

Reagovat
  • Vladimír Franz

    4. červen 2015, 17:53
    Ano, zajímavé. Jen pár zpřesňujících poznámek: a) Fraška, lépe řečeno groteska, zde není cílem, ale prostředkem, kde veškeré "veselé konání" je pouhou kamufláží druhého plánu - který se náhle otevírá - marnosti a odcizení; b) nejedná se o koláž popisující, nýbrž těmi nejjednoduššími prostředky charakterizující jednotlivé aktéry, tedy jde o jasně čitelné samoznaky. Je samozřejmé, že např. výstava satirických kreseb používá jiných prostředků a gesce, nežli výstava např. Rembrandtových vrstevnatých dušezpytných olejů. Jde tedy o princip ad maximum zjednodušeného vyprávění znaky, jak je známe např. ze Stravinského potopy. c) skladba není náhodnou koláží. Otevírá ji leitmotiv "zemský ráj to na pohled", který se vrací v podobě varhan a sboru beze slov a nakonec pouze sboru se slovy. "Hujajá" a "žumtarjá" jsou na počátku v podobě tritonálního pochodu, posléze se stávají válečným pokřikem protivných názorů, aby se nakonec ozývaly jako náhodné existenciální volání z prázdné pustiny. Chorál "musí být bohatýr" se vrací jako jakýsi refrén v přímém či ironickém významu. Je samozřejmé, že pro charakteristiku jednotlivých epizod jsou použity charakteristické prostředky. Ostatně i lidské tělo je utvořeno z rozdílných materiálů - např. mozek z jednoho a koleno z jiného... A nikoho nenapadne tvrdit, že je to slepenec! Potud tématicko-dramaturgická výstavba. Co se "komunální satiry" týče - jedná se o konkrétní osoby v konkrétním čase, odezní-li jejich aktuálnost, místo je zástupné. Je pravdou, že v originále je jejich part vynotován jakožto obecnější stylizace, že nemělo jít o imitátorský výstup, ale zkuste někomu překopávat pojetí bezprostředně před koncertem! d) Co se stylu týče, skladba je určena i k didaktickým účelům - její technická dostupnost je dána i možnostmi zpěváků-nezpěváků sympózia Bohemia Cantat - aby si pokud možno zábavnou formou vyzkoušeli témbry, rytmiku, kánon, chorál atd... Tedy podobné zadání jako u staršího bratříčka, skladby Mládenci v peci ohnivé. Dokázal bych si např. představit, že "novináři" budou mít formu překotného operního duetu, leč to by bylo za hranicí možností původních interpretů. Co se stylu týče, jedná se o typický autorův způsob (poznatelný ze tří taktů - v gesci harmonické, melodické (zalamování melodické linie v kulminaci) rytmické i temporytmické - na principu evolučně konfrontační provázanosti... Tentokrát v rovině zcela nesubjektivní! Asi by už bylo dobré si na tohleto zvyknout; autor během své čtyřicetileté hudební cesty podal sdostatek důkazů jasného a velmi vyhraněného uvažování... A jestliže jste si zvykli na Ivese, Mahlera ("Á, pan kapelník zase někde něco slyšel...") či Schnittkkeho, zvykejte si zvolna na Franze. Zdravím pěkně, Vl. Franz

Dále si přečtěte

Neutuchající obliba pirátské tématiky i slavné knihy Roberta Louise Stevensona se protnuly v novém divadelním zpracování Ostrova pokladů. Není to však jen smyšlené dobrodružství, ale i skutečný příběh autora, který na jevišti ožívá.  více




Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více