Ars Brunensis. Smíření v kostele, Prezidentská volba v planetáriu

Ars Brunensis. Smíření v kostele, Prezidentská volba v planetáriu

Smíšený sbor Ars Brunensis Chorus oslavil v neděli 35 let profilovým koncertem spojeným s miniaturní poutí z kostela svatého Augustina do Hvězdárny a planetária Brno. Duchovní část programu se překlopila ke světské s poněkud bizarním zakončením. Tím bylo provedení kapesního oratoria Vladimíra Franze Prezidentská volba.

Ars Brunensis patří k tomu lepšímu, co naše sborová scéna má. Je to sbor schopný zcela nekompromisních výkonů, v jeho čele dříve stáli Jan Rozehnal, Tomáš Hanus či Stanislav Kummer a také se současným vedoucím Danem Kalouskem (od roku 2000) si těleso dál drží vysokou interpretační úroveň. Při vedení jubilejního koncertu se Dan Kalousek rovnoměrně střídal s Michalem Jančíkem, který ke sboru přišel před dvěma lety.

Kostel svatého Augustina na Kraví hoře je akusticky přívětivé místo, vokální hudba v něm zní dobře. Funkcionalistická architektura kostela postaveného v letech 1932–34 navíc souzní s hudbou dvacátého století, která tvořila většinu programu. Ten zahájil Marek Paľa varhanním prologem, na nějž navázal Žalm 23 Ivana Hrušovského. Ten předznamenal vyznění celé první části večera, která prakticky ve všech uvedených skladbách kombinovala moderní hudební uvažování s přívětivým vyzněním. Možná ještě víc než v úvodním žalmu se to projevilo v kompozici Exultate Deo Francise Poulenca. Jakýmsi rozjásaným završením první poloviny chrámového programu byly zářivé akordy Felixe Mendelssohna Bartholdyho, jehož sbor Jauchzet dem Herrn byl jediným pohledem do starší hudební historie. Opravdovým vrcholem pro mě ale bylo provedení Which Was the Son of… Arvo Pärta, zhudebněný Ježíšův rodokmen z Evangelia podle Lukáše. Cestu zpět až k biblickým počátkům lidstva dělila na pravidelné úseky tvrdošíjně opakovaná fráze „Který byl synem…“, postupně se oprošťovala od svého významu a měnila se v mantru. Tristis est anima mea Francise Poulenca přinesla zamyšlené zklidnění, které vyústilo do radostného konce v And Death Shall No Dominion Sverre Bergha.

Po první části pozdně odpoledního koncertu se publikum odebralo „blíže ke hvězdám“ a zároveň paradoxně dál od nebe. Krátká cesta jej vedla na kopec do Hvězdárny a planetária Brno, zároveň jej ale čekala světská část programu, byť z větší části vážněji koncipovaného. Zahájily ji dvě části z cyklu Zdeňka Lukáše Pocta tvůrcům – RembrandtMichelangelo. Sbor je zpíval ve foyer planetária a posluchač si musel chvíli zvykat na jeho sušší akustiku. Zároveň si ale bylo možné ověřit, že to celému tělesu rytmicky i intonačně klape a žádné berličky v podobě dlouhých dozvuků nepotřebuje. Na housle a klavír doprovázeli Zdeněk SvozilMarek Paľa. Sbory Antonína Tučapského Až se ti zasteskneVečerní z cyklu Promenáda na slova Vítězslava Nezvala a Plynutí času Zdeňka Lukáše uzavřely střední část programu.

Poslední dvě skladby večera se přesunuly do sálu planetária a místo předehry je uvedla série záběrů z historie sboru. Ocenili je hlavně bývalí členové, kterých v publiku pochopitelně nebylo málo. Hudební program zahájilo Zaklínání (lépe snad Proklínání) železa (Raua needmine) estonského skladatele Velja Tormise. Slyšel jsem je v Redutě před čtyřmi lety a pokládám je za reprezentativní skladbu souboru. Je výborně napsaná, efektní, s velkým protiválečným poselstvím. Text z eposu Kalevala se mísí se současností, na železo se snášejí kletby jako na materiál, z nějž se vyrábějí zbraně. Dojem ze suverénního provedení se sólisty Markem Olbrzymkem, Alešem ProcházkouStanislavem Pliskou byl naprosto strhující. Program uzavřelo oratorium Prezidentská volba, kterým hudebně zúročil svou účast v této frašce skladatel Vladimír Franz. Slovo fraška nepoužívám náhodou, z celkového vyznění kompozice je možno usoudit, že autor ve vnějších projevech přímé volby nic jiného nevidí. Máme před sebou koláž z nejrůznějších hudebních postupů, která ilustruje roztříštěné vnímání politické reality show širokou veřejností. Ta si stejně nikdy nedá jedna a jedna dohromady, hlubší souvislosti ji nezajímají, ale to jí nijak nebrání, aby se ke všemu okamžitě a hlučně nevyjádřila. Dala by se v tom najít tenká dramaturgická linka směřující k pojetí operního sboru v posledních třech operách Bedřicha Smetany. Spor „kalinovců“ a „malinovců“ z úvodu Tajemství je zde ale zredukován na překřikování „žumtarjá“ a „hujajá“. Vladimír Franz a jeho spolulibretista Rostislav Křivánek se do žádného psychologizování nepouštějí, zobrazují povrch povrchem a místy kloužou až ke komunální satiře, kterou bych si rád odpustil. V jedné chvíli došlo dokonce na pokus o imitaci Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana – ta by měla z provedení zmizet zcela bez debat (podle vyjádření skladatele v partituře ani není). Dlužno říci, že oba finalisté první přímé volby prezidenta vyšli z Franzova ztvárnění stejně komicky.

Koncert byl součástí akce Rok smíření. Vyhlásila ji Rada města Brna jako podnět a příležitost k vyrovnání se všemi událostmi druhé světové války a uctít by tedy měla také oběti na německé straně – to se týká především takzvaných divokých odsunů a sudetoněmecké otázky. Ta vzbuzuje stále živé i rozporuplné emoce a musím zde připomenout, že důraz na český odpor k „sudeťákům“ výrazně pomohl Miloši Zemanovi vyhrát reálnou prezidentskou volbu a Vladimír Franz jej v druhém kole podpořil. Oratorium Prezidentská volba tak vnesla do programu bizarní prvek, který se k Roku smíření mírně řečeno nehodí. Chápu mnohé vazby i naděje, které kulturní veřejnost k současné brněnské radnici vážou, i snahu radnice protlačit svou akci všude, kde je to možné. Trochu soudnosti by ale v tomto případě z obou stran neuškodilo. Koncert samotný to ničím nepokazilo, věc skladatele to není už v žádném případě, ale dramaturgie ideově zaspala z obou stran. 

Ars Brunensis oslavil své narozeniny pestrým průřezem ze svého repertoáru, interpretačně výborně a v kruhu svých blízkých. Tak to má nakonec být a doufejme, že se příští jubileum vydaří přinejmenším stejně.

Ars Brunensis Chorus: koncert k 35. výročí sboru. Ivan Hrušovský: Žalm 23, Francis Poulenc: Exultate Deo, Tristis est anima mea, Felix Mendelssohn-Bartholdy: Jauchzet dem Herrn, Arvo Pärt: Which Was the Son of…, Sverre Bergh: And Death Shall Have No Dominion, Zdeněk Lukáš: Pocta tvůrcům (Rembrandt, Michelangelo), Plynutí času, Antonín Tučapský: Až se ti zasteskne, Večerní, Veljo Tormis: Zaklínání železa, Vladimír Franz: Prezidentská volba. Dirigenti – Dan Kalousek a Michal Jančík, Marek Paľa – varhany, Zdeněk Svozil – housle, Kristian Pekar – vypravěč, Stanislav Pliska – bicí nástroje, Aleš Procházka – bas, Marek Olbrzymek – tenor. 31. května 2015, kostel sv. Augustina, Hvězdárna a planetárium Brno.

Foto Rudolf Kotulán

Komentáře

Reagovat
  • Vladimír Franz

    4. červen 2015, 17:53
    Ano, zajímavé. Jen pár zpřesňujících poznámek: a) Fraška, lépe řečeno groteska, zde není cílem, ale prostředkem, kde veškeré "veselé konání" je pouhou kamufláží druhého plánu - který se náhle otevírá - marnosti a odcizení; b) nejedná se o koláž popisující, nýbrž těmi nejjednoduššími prostředky charakterizující jednotlivé aktéry, tedy jde o jasně čitelné samoznaky. Je samozřejmé, že např. výstava satirických kreseb používá jiných prostředků a gesce, nežli výstava např. Rembrandtových vrstevnatých dušezpytných olejů. Jde tedy o princip ad maximum zjednodušeného vyprávění znaky, jak je známe např. ze Stravinského potopy. c) skladba není náhodnou koláží. Otevírá ji leitmotiv "zemský ráj to na pohled", který se vrací v podobě varhan a sboru beze slov a nakonec pouze sboru se slovy. "Hujajá" a "žumtarjá" jsou na počátku v podobě tritonálního pochodu, posléze se stávají válečným pokřikem protivných názorů, aby se nakonec ozývaly jako náhodné existenciální volání z prázdné pustiny. Chorál "musí být bohatýr" se vrací jako jakýsi refrén v přímém či ironickém významu. Je samozřejmé, že pro charakteristiku jednotlivých epizod jsou použity charakteristické prostředky. Ostatně i lidské tělo je utvořeno z rozdílných materiálů - např. mozek z jednoho a koleno z jiného... A nikoho nenapadne tvrdit, že je to slepenec! Potud tématicko-dramaturgická výstavba. Co se "komunální satiry" týče - jedná se o konkrétní osoby v konkrétním čase, odezní-li jejich aktuálnost, místo je zástupné. Je pravdou, že v originále je jejich part vynotován jakožto obecnější stylizace, že nemělo jít o imitátorský výstup, ale zkuste někomu překopávat pojetí bezprostředně před koncertem! d) Co se stylu týče, skladba je určena i k didaktickým účelům - její technická dostupnost je dána i možnostmi zpěváků-nezpěváků sympózia Bohemia Cantat - aby si pokud možno zábavnou formou vyzkoušeli témbry, rytmiku, kánon, chorál atd... Tedy podobné zadání jako u staršího bratříčka, skladby Mládenci v peci ohnivé. Dokázal bych si např. představit, že "novináři" budou mít formu překotného operního duetu, leč to by bylo za hranicí možností původních interpretů. Co se stylu týče, jedná se o typický autorův způsob (poznatelný ze tří taktů - v gesci harmonické, melodické (zalamování melodické linie v kulminaci) rytmické i temporytmické - na principu evolučně konfrontační provázanosti... Tentokrát v rovině zcela nesubjektivní! Asi by už bylo dobré si na tohleto zvyknout; autor během své čtyřicetileté hudební cesty podal sdostatek důkazů jasného a velmi vyhraněného uvažování... A jestliže jste si zvykli na Ivese, Mahlera ("Á, pan kapelník zase někde něco slyšel...") či Schnittkkeho, zvykejte si zvolna na Franze. Zdravím pěkně, Vl. Franz

Dále si přečtěte

Neutuchající obliba pirátské tématiky i slavné knihy Roberta Louise Stevensona se protnuly v novém divadelním zpracování Ostrova pokladů. Není to však jen smyšlené dobrodružství, ale i skutečný příběh autora, který na jevišti ožívá.  více




Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více