Avishai Cohen a jeho popová jízda

Avishai Cohen a jeho popová jízda

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.

V rámci JazzFestu v Brně Avishai Cohen vystoupil už počtvrté. Jednou hrál v divadle, třikrát v Bobycentru. Poprvé a podruhé vystoupil se svým klasickým jazzovým repertoárem, tedy s triem, s nímž dál koncertuje (například loni na podzim v Praze). Potřetí se v Brně odehrálo kontrabasistovo společné vystoupení s Filharmonií Brno a tato rozšířená sestava Cohenovu jazzovému repertoáru velmi slušela. Tentokrát však tím jediným, čím zručný hudebník navázal na své minulé účinkování na Moravě, bylo několik bravurních sól na kontrabas. Jinak bylo všechno nové, jiné, nejazzové. Výsledek? Na jedné straně zasloužený obrovský aplaus, a dokonce i potlesk ve stoje od velké části publika, na straně druhé vyslechnuté komentáře jako „Ze všech čtyř Cohenových koncertů v Brně to byl ten nejslabší“. Opravdu totiž záleželo na tom, co kdo očekával a na jakého Cohena přišel.

jfb_cohen_avishai_2018_foto_martin_zeman_03

Na rozdíl od alba, aranžovaného zčásti tradičně a akusticky (s violoncellem a arabskou loutnou) vsází koncertní podoba programu na poprockovou sestavu: klávesy (Shai Bachar), kytara (Marc Kakon), bicí (Noam David) a basa (střídavě kontrabas a baskytara; Avishai Cohen) plus Cohenův zpěv a také velmi důležitá Karen Malka, už řadu let skvělá Cohenova dvorní vokalistka. Blízkovýchodní prvky jsou přítomny pouze ve způsobu zpěvu a v hebrejských textech některých písní, jinak se dal původ hudebníků vystopovat snad pouze v úvodní pasáži lehce chaotického intra, které předznamenalo následnou divokou jízdu napříč žánry. Od první skladby patřily k nejdůležitějším nástrojům bicí a vedle nich hra světel, která – místy až agresivně – upozorňovala na to, že tentokrát opravdu nepůjde o akustický jazz. Ostatně hned druhá skladba s baskytarou proplouvala mezi rytmy funky a reggae, a vytvořila tak můstek k jednomu z velkých hitů alba It’s Been So Long. Ten Cohen uvedl rockovou předehrou na basu, zatímco následující písni s kontrabasem vévodil disco rytmus jako z konce 70. let, zkreslený zpěv (doména klávesisty Bachara) a zelené světlo.

jfb_cohen_avishai_2018_foto_martin_zeman_01

Dalším výrazným momentem koncertu byl už zmíněný tradicionál Motherless Child, jedno ze špičkových čísel zpěvačky Karen, která se v jeho úvodu představila jako suverénní soulová vokalistka. Cohen, v tomto případě za klávesami, se svým zpěvem připojil vzápětí, aby známou píseň odzpíval coby regulérní rockový hit. V následující skladbě došlo na nefalšovaný hiphop a poté možná nejsilnější píseň desky, Song Of Hope. Na albu příjemná směs jazzu a popu, na koncertě rock s výraznými bicími a s frontmanem opět u kláves.

Finále koncertu se neslo ve znamení dlouhých sól na bicí a kontrabas v rámci Palmierieho rozhoupané písně Vamos Pa’l Monte. Její koncertní verze se samozřejmě opět lišila od akustické podoby na albu, ale důležité bylo, že plné Bobycentru se alespoň zčásti změnilo v taneční sál. Před závěrečnou přídavkovou písní – opět zkreslený zpěv a popový zvuk – se Avishai Cohen ještě stihl představit jako sólový kontrabasista v instrumentální skladbě, aby přece jen doložil, že ani při tomto turné nezapomíná na své hudební kořeny.

Cohen při svém čtvrtém vystoupení v Brně předvedl kvalitní popovou show se vším, co k tomu patří – se špičkovou (nejen) doprovodnou zpěvačkou, výbornými hudebníky, hrou světel. S diváky komunikoval umírněně, protože energie, která se z pódia valila, řekla vše za něj. Jenže zatímco například Donny McCaslin o necelý měsíc dříve ve svém představení jazz s rockem či popem propojil naprosto organicky, Cohen oba žánry odděluje. Je výtečným jazzovým hudebníkem a – jak už nyní také víme – i dobrým popovým showmanem, ale necítí potřebu tyto dva světy spojovat. Ostatně ve zmíněném rozhovoru (který vyšel v časopisu Harmonie) mi řekl: „Když vydám album jako 1970, neznamená to, že se chci dál věnovat jenom jemu. Je to pouze jedna z platforem, které mě jako autora charakterizují.“ Těšme se tedy na další. Jsem přesvědčen, že ani v rámci JazzFestu Cohen ještě neřekl poslední slovo a nepředstavil vše, co umí. Třeba něco podobného jako někdejší projekt Almah s anglickým rohem, hobojem, violou a houslemi by mě moc bavilo.

Avishai Cohen „1970“. Bobycentrum Brno, 5. 4. 2018, v rámci festivalu JAZZFESTBRNO

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více