Avishai Cohen a jeho popová jízda

Avishai Cohen a jeho popová jízda

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.

V rámci JazzFestu v Brně Avishai Cohen vystoupil už počtvrté. Jednou hrál v divadle, třikrát v Bobycentru. Poprvé a podruhé vystoupil se svým klasickým jazzovým repertoárem, tedy s triem, s nímž dál koncertuje (například loni na podzim v Praze). Potřetí se v Brně odehrálo kontrabasistovo společné vystoupení s Filharmonií Brno a tato rozšířená sestava Cohenovu jazzovému repertoáru velmi slušela. Tentokrát však tím jediným, čím zručný hudebník navázal na své minulé účinkování na Moravě, bylo několik bravurních sól na kontrabas. Jinak bylo všechno nové, jiné, nejazzové. Výsledek? Na jedné straně zasloužený obrovský aplaus, a dokonce i potlesk ve stoje od velké části publika, na straně druhé vyslechnuté komentáře jako „Ze všech čtyř Cohenových koncertů v Brně to byl ten nejslabší“. Opravdu totiž záleželo na tom, co kdo očekával a na jakého Cohena přišel.

jfb_cohen_avishai_2018_foto_martin_zeman_03

Na rozdíl od alba, aranžovaného zčásti tradičně a akusticky (s violoncellem a arabskou loutnou) vsází koncertní podoba programu na poprockovou sestavu: klávesy (Shai Bachar), kytara (Marc Kakon), bicí (Noam David) a basa (střídavě kontrabas a baskytara; Avishai Cohen) plus Cohenův zpěv a také velmi důležitá Karen Malka, už řadu let skvělá Cohenova dvorní vokalistka. Blízkovýchodní prvky jsou přítomny pouze ve způsobu zpěvu a v hebrejských textech některých písní, jinak se dal původ hudebníků vystopovat snad pouze v úvodní pasáži lehce chaotického intra, které předznamenalo následnou divokou jízdu napříč žánry. Od první skladby patřily k nejdůležitějším nástrojům bicí a vedle nich hra světel, která – místy až agresivně – upozorňovala na to, že tentokrát opravdu nepůjde o akustický jazz. Ostatně hned druhá skladba s baskytarou proplouvala mezi rytmy funky a reggae, a vytvořila tak můstek k jednomu z velkých hitů alba It’s Been So Long. Ten Cohen uvedl rockovou předehrou na basu, zatímco následující písni s kontrabasem vévodil disco rytmus jako z konce 70. let, zkreslený zpěv (doména klávesisty Bachara) a zelené světlo.

jfb_cohen_avishai_2018_foto_martin_zeman_01

Dalším výrazným momentem koncertu byl už zmíněný tradicionál Motherless Child, jedno ze špičkových čísel zpěvačky Karen, která se v jeho úvodu představila jako suverénní soulová vokalistka. Cohen, v tomto případě za klávesami, se svým zpěvem připojil vzápětí, aby známou píseň odzpíval coby regulérní rockový hit. V následující skladbě došlo na nefalšovaný hiphop a poté možná nejsilnější píseň desky, Song Of Hope. Na albu příjemná směs jazzu a popu, na koncertě rock s výraznými bicími a s frontmanem opět u kláves.

Finále koncertu se neslo ve znamení dlouhých sól na bicí a kontrabas v rámci Palmierieho rozhoupané písně Vamos Pa’l Monte. Její koncertní verze se samozřejmě opět lišila od akustické podoby na albu, ale důležité bylo, že plné Bobycentru se alespoň zčásti změnilo v taneční sál. Před závěrečnou přídavkovou písní – opět zkreslený zpěv a popový zvuk – se Avishai Cohen ještě stihl představit jako sólový kontrabasista v instrumentální skladbě, aby přece jen doložil, že ani při tomto turné nezapomíná na své hudební kořeny.

Cohen při svém čtvrtém vystoupení v Brně předvedl kvalitní popovou show se vším, co k tomu patří – se špičkovou (nejen) doprovodnou zpěvačkou, výbornými hudebníky, hrou světel. S diváky komunikoval umírněně, protože energie, která se z pódia valila, řekla vše za něj. Jenže zatímco například Donny McCaslin o necelý měsíc dříve ve svém představení jazz s rockem či popem propojil naprosto organicky, Cohen oba žánry odděluje. Je výtečným jazzovým hudebníkem a – jak už nyní také víme – i dobrým popovým showmanem, ale necítí potřebu tyto dva světy spojovat. Ostatně ve zmíněném rozhovoru (který vyšel v časopisu Harmonie) mi řekl: „Když vydám album jako 1970, neznamená to, že se chci dál věnovat jenom jemu. Je to pouze jedna z platforem, které mě jako autora charakterizují.“ Těšme se tedy na další. Jsem přesvědčen, že ani v rámci JazzFestu Cohen ještě neřekl poslední slovo a nepředstavil vše, co umí. Třeba něco podobného jako někdejší projekt Almah s anglickým rohem, hobojem, violou a houslemi by mě moc bavilo.

Avishai Cohen „1970“. Bobycentrum Brno, 5. 4. 2018, v rámci festivalu JAZZFESTBRNO

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Druhý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Improvizační liga. Během jarních měsíců Brno jazzem doslova žije a to nejen díky festivalům JazzFestBrno a Jazz Jaro, letos je tomu však jinak. Pro zkrácení čekání na živé jazzové koncerty pro vás dnes máme jazzové čtení.  více

Folklorní redakce Českého rozhlasu Brno se rozhodla, že během izolace, která postihla téměř celý svět nechce zahálet. Kromě „bytového“ vysíláni odehrávajícího se přímo u redaktorů doma, zveřejnila také jednu výzvu. Posluchači nyní mohou do redakce zasílat své hudební nahrávky, které následně zazní v rozhlasovém éteru.  více

První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více