B-Side Band oslavil desáté narozeniny doma v Metru

B-Side Band oslavil desáté narozeniny doma v Metru

Před zaplněným hledištěm, ve formě a s vysílačem energie zapnutým na plný výkon oslavil brněnský B-Side Band dirigovaný svým zakladatelem, bandleaderem a trumpetistou Josefem Buchtou své desáté narozeniny. Diváci si vychutnali nepřetržitý proud muzikantského nasazení a pohodovou atmosféru brněnského Metro Music Baru, který je pro B-Side Band domovskou scénou i zkušebnou v jednom. Slavnostní atmosféra na pódiu a vstřícnost návštěvníků koncertu pod pódiem vyburcovala kapelu k výbornému výkonu podpořenému hvězdnými hosty.

Když se před deseti lety v Brně rodil nový bigband, vlastně jen zaplňoval mezeru za přežívajícím, ale hudebně živořícím Orchestrem Gustava Broma, který se pod imaginární záštitou Českého rozhlasu (jehož podpora už přizabila i BROLN) předloni přejmenoval na Rozhlasový Big Band Gustava Broma a koncertuje pouze příležitostně. Několik členů a spolupracovníků B-Side Bandu u Broma vyrostlo a dodnes s ním hostuje. Potenciál nového přístupu k hudebnímu materiálu i osobnost Josefa Buchty, který se nebál vstoupit do neznáma a vybojovat své vizi místo na pódiu, přiměl nadané muzikantské osobnosti pracovat na osobitém, dobře rozpoznatelném výrazu celého bandu. Postupně se soubor etabloval na mezinárodních hudebních festivalech jako Jazz Goes To Town, JazzFest Brno, Colours of Ostrava, Pohoda Trenčín, Smetanova Litomyšl i na domácím Moravia Music Fest. Po deseti letech je tu sehraný orchestr s výborným hráčským potenciálem, který má (nejen v Brně) velmi solidní divácké zázemí. Dovede totiž nabídnout to, co kdysi orchestry Gustava Broma, Karla Kraugartnera a naposledy v dobách své největší slávy Orchestr Karla Vlacha: skvěle zaranžovaný světový repertoár mnoha žánrů i vlastní původní tvorbu členů orchestru, kvalitní domácí i zahraniční zpěváky a především vkusnou zábavu neohraničenou dogmatickou preferencí standardního jazzu a swingu. To všechno ukázal i slavnostní koncert, sice sevřený poněkud stísněným prostředím klubu (hlavně na pódiu nebyl ani kousek místa navíc), ale rozevlátý ve spojovacím oblouku mezi jevištěm a hledištěm, který cíleně budovali střídající se frontmani.

Ten večírek se prostě vydařil

Repertoárový list jubilejního koncertu (bandleader Josef Buchta jej v nadsázce uvedl jako „večírek bez koncepce“) v mnohém vycházel ze spolupráce s osvědčenými hostujícími zpěváky a instrumentalisty nad několika hudebními alby i koncertními projekty. Mám na mysli třeba instrumentální Meeting Point z roku 2014, autorské studiové album Deska z téhož roku nebo cenami ověnčený výběr cover verzí Live at La Fabrika s Vojtou Dykem. Program stylově zahájila artrocková instrumentálka Los Endos z pera Phila Collinse z repertoáru postgabrielovských Genesis. Tradičního hosta Kurta Ellinga zastoupil kroměřížský zpívající kytarista a bubeník Jaroslav Dolník skladbou od Nat King Colea Nature Boy. Na muzikálovou strunu zabrnkalo trio vokalistek Kateřina Paula Šildová, Lucie Novotná a Josefina Žampová rozvernou úpravou melodie Herba Browna Good Morning (ze Singin´ In the Rain). Dlouholetou spolupráci takřka od kapelových začátků připomněla s každým taktem lepší Tereza Černochová, jejíž swingový feeling by zasloužil samostatnou recenzi.

Zazpívala Night and Day od Colea Portera a sinatrovskou Too Close For Comfort a na závěr setu rhythm´n´bluesovou klasiku In the Stone od Earth, Wind & Fire ve funky kabátku. Pak si kapela vystřihla instrumentálku svého oblíbence Gordona Goodwina Sing, Sang, Sung a na chvíli s hostujícím Romanem Dragounem (a kytaristou Jiřím Kučerovským, který zběhl k Tomáši Klusovi, ale stále s B-Side Bandem hostuje) oživili brněnský bigbít se swingovým nádechem. Zpěvák a klávesista Roman Dragoun se v Metru představil třemi autorskými kousky s tradičně lapidárními názvy: Franta, Hosti a Zdroj.

Zpět k jazzovým aranžmá vrátil kapelu ostravský saxofonový fenomén Michal Žáček dvěma ukázkami ze svého debutového alba Beautiful Day – Déja vu a Sax With Me. Funky atmosféru dvojice skladeb z repertoáru domovských Monkey Business a svůj osobitý humor přinesl na pódium Matěj Ruppert dle mého trošku nedoceněný, ale jasně nejlepší zpěvák večera. Po chytlavých Saturday Night Is Over a Party Shit si troufl mírně, leč přiměřeně shodit klasiku – Mack the Knife Kurta Weilla – volnou parafrází Brechtova textu.

b_side_band_2016_tino_kratochvil_02Pak už se rozburácela především dámská část publika, protože pódium opanoval Vojta Dyk. Samozřejmá hlavní hvězda večera vděčí B-Side Bandu za mnohé (především za oproštění se od škatulky Nightwork, které se patrně zbavil ochotněji než jeho někdejší spoluhráči). Poznamenat lze něco i naopak: B-Side Band s ním od počátků v La Fabrice v roce 2010 urazil velký kus cesty náročnými koncertními projekty vrcholící účastí členů kapely na Bernsteinově Mši a trvalou spoluprací na koncertech i nahrávkách. Dykův široký žánrový záběr, zpěvácký potenciál i pódiová sebejistota frontmana nabízí kapele široké možnosti budoucí spolupráce. A to zvláště až hvězda Dyk přestane podléhat vlastnímu osobnímu šarmu a popularitě a začne na sobě pracovat s úsilím odpovídajícím jeho nespornému talentu. Úvodní skladba setu za podpory vokalistek Let´s Go To Work rozjela one-man show, za kterou se ovšem s potěšením vyřádila ve stylových úpravách celá kapela. Následné estrádní číslo Můj dědeček mě učívával jódlovat by se dalo bez lítosti oželet (už jen proto, že Jiří Korn jódlovával přesvědčivěji), zato zdánlivě triviální skeč, který s kapelou předvedli v americké dětské říkance Old Mac Donald Had a Farm, byl naprosto ukázkově dotažený včetně scatových vstupů. Následoval výběr z oblíbených cover verzí popových hitů s jazzovými názvuky: soulová Mercy od Ann Duffy, I Feel Good od Jamese Browna a třaskavá Celebration z repertoáru Kool The Gang jako přídavek. Sebevědomý Dyk si radostně notoval s publikem i s perfektně přihrávající kapelou a ostatními zpěváky. Večírek se prostě vydařil, sluší se popřát podobný úspěch a natěšené publikum na stejném místě za dalších deset let.

Foto Tino Kratochvíl

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více