Baobab: Rád bloudím podle starých map

Baobab: Rád bloudím podle starých map

Stejně jako je hudba Baobabu pestrá, tak jsou texty písní hravé – obojí místy víc, než je zdrávo. Jiří Pallich a jeho spoluhráči ale mají tuto hudbu rádi, snaží se ji hrát co nejlépe, co nejpestřeji a s humorem a to je na nich sympatické.

Své třetí album pojmenovala brněnská skupina Baobab skvěle. Z věty Rád bloudím podle starých map lze vyčíst jak sympatické staromilectví, tak prvek bloudění mezi různými hudebními styly. Baobab vznikl, jak stojí na jeho webu, v roce 2000 „sloučením cimbálové muziky s kytarou, která dodala původně čistému folkloru další rozměr“. Po patnácti letech výsledek rozhodně nezní jako pouhé spojení cimbálky s folkem. Na albu si posluchač užije swing i dixieland, latinu i folkrock à la Folk Team. Folklorních ohlasů je zde minimum, stejně jako blues, třebaže mají dvě písně slovo „blues“ v názvu.

Baobab mezi styly opravdu trochu bloudí. Stačí si poslechnout první dvě písně, abychom si uvědomili, že vlastně moc nevíme, s kým máme tu čest. Zatímco úvodní Být v páru v baru je – včetně úvodní rytmické figury – pouze hrou na rock, následující Jazzový lokál prosvětlí klarinet Aleše Krejčíka a sóla piana a houslí celek posunou někam do doby Stéphana Grappelliho a meziválečného swingu. Posloucháme dál – vyznání ženě Lásko, miluju tě je balada s akordeonem, zatímco vyznání kytaře Moje nejmilejší připomíná nedoceněné dixielandové album Kapitána Kida Zpověď unaveného klauna. Potom přijde country (Nalej sobě a mně taky), opět trocha jazzu, tentokrát s výrazným saxofonem (Pískám si svý blues), a „semaforská“ Až budu mít všeho plný zuby. V popředí se střídají různé nástroje, přičemž cimbál překvapivě vůbec není hlavním poznávacím znakem kapely. A někde za vším tím žánrovým chameleonstvím se vzadu coby jednotící prvek krčí folk ve stylu 80. let.

Tak jako je hudba Baobabu (jejím autorem je Jiří Pallich) pestrá – někdy až příliš –, jsou texty Vladimíra Tesárka hravé – také místy malinko víc, než je zdrávo. Mnohé z jeho hříček chápu a bavím se jimi. Napsat milostnou píseň, aby nezněla jako kýč, je víc než obtížné – zde se to povedlo díky tomu, že Lásko, miluju je text na jeden rým. Když se však podobný (nikoli stejný) nápad opakuje v písni Točí se dějiny dokolečka, znějí všechny ty rýmy na slovo „dokolečka“ už trochu vyčerpaně. V závěrečném Vetešníkovi se s pokusem vyhledat co nejvíce rýmů na jedno slovo setkáváme znovu, přičemž tentokrát už některé rýmy nahradily asonance, věty jsou místy kostrbaté a někdy i hůře srozumitelné (zvlášť první sloka).

Pasáží, jejichž význam je třeba si ověřovat v bookletu, je na albu více. Přitom nejde o to, že by zpěvák (většinou Jiří Pallich) špatně artikuloval. Protože přízvučné slabiky neodpovídají vždy důrazným dobám, smysl slov se občas ztrácí. Typickým příkladem je v písni Až budu mít všeho plný zuby verš „Rozum já nemám jako chytří“, který se od páté slabiky rozsype. Mimochodem jestliže jsem k této písni přiřadil přívlastek „semaforská“, neměl jsem na mysli pouze hudební složku (jakkoli by tomu použití piana napovídalo), ale především téma nedokonané sebevraždy, velmi blízké Suchého Létům dozrávání (Život je pro mě obnošená vesta…).

Baobab nevnímám jako skupinu, která by měla přehnané ambice. Jak se zpívá v písni Nalej sobě a mně taky, jsou to „borci z Hané“, kteří se vymezují vůči „pražákům“ (ano, v bookletu psáno takto) – podobně jako se vůči nim v jedné své nové písni vymezuje jiná brněnská kapela se světovějším zvukem, Kumbalu. Životní postoj muzikantů z Baobabu snad dobře vykresluje text písně Pískám si svý blues: „Jsem vděčný za to blues / a vždycky vděčný budu.“ Anebo ještě lépe pointa Vetešníka, jejíž hrdina by sice mohl působit v Paříži, Londýně, Moskvě, Vídni či Las Vegas, ale nakonec zůstává v Brně – „s nadějí, že dnešní móda hned stárne“. Ano, než být za každou cenu módní a necítit se v tom dobře, Baobab raději bloudí podle starých map. Jiří Pallich a jeho spoluhráči mají tuto hudbu rádi, snaží se ji hrát co nejlépe, co nejpestřeji a s humorem a to je mi na nich sympatické.

Baobab: Rád bloudím podle starých map, vlastní náklad 2015. 12 skladeb. Celkový čas: 33:42

Foto Josef Telecký

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Album se snaží v nedůvěryhodném mixu propojit vše, co je stylové a světové – od módy, přes vegetariánství až po všeobjímající matku Zemi. Naštěstí obsahuje také několik velmi povedených nápadů.  více

Někdejší rockeři se obloukem vracejí ke svým hudebním kořenům. Posluchač si jaksepatří užije rockových sól, silového zpěvu i nekompromisních bicích.  více

Vzpomínka? Pocta? Revival sebe sama? Nejsilnější odpovědí na otázku, co že je to ta Dunajská vlna vlastně zač, jsou první čtyři takty jejího debutového alba Jednou. Předtím, než se k ní přidají o generaci a půl starší kolegové Vladimír Václavek a Josef Ostřanský, opanuje prostor mladá bubenice Michaela Antalová. Nová krev, nová energie a příslib toho, že Dunajská vlna není a nebude pouhou kopií legendárního Dunaje.  více



Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více