Konvent Milosrdných bratří hostil ve středu 9. března další z koncertů série „Barbara Maria Willi uvádí...“ Renomovaná hráčka na klávesové nástroje se tentokrát představila v sólovém recitálu. V premiéře uvedla skladbu Miloše Štedroně, kterou postavila vedle hudby o dekádu mladšího Petra Grahama a autorů osmnáctého století, včetně Johanna Sebastiana Bacha.
Barbara Maria Willi je nerozlučně spojena s rozsáhlými pedagogickými a popularizačními snahami na poli staré hudby. Koncert tedy začal naprosto příznačně – lektorským úvodem. V něm Willi slovníkem přívětivým i pro laiky vysvětlila publiku souvislosti mezi jednotlivými kusy koncertního programu.
Jako první zazněl výběr z cyklu Fantasías y Ficciones skladatele Petra Grahama. Grahamova Hudba protékající mezi prsty, skladba zásadně ovlivněná francouzskými preludii „non mesurés“, tedy bez jasně stanovené délky jednotlivých not, je skladbou umožňující nespočet interpretací. Skladatel totiž ve své experimentální partituře zapsal tónové výšky jen velmi vágně. Přednes cembalistky byl rozvážný, citový a zdravě výrazový. Druhá část s názvem Tango arabesco působila groteskně – nejenom netypickým spojením tanga a barokního cembala, nýbrž i samotným námětem. Autor jej v programu osvětlil jako „hru sličné cembalistky v burce hrající v tajném nočním klubu v Káhiře – při pozorném poslechu je však poznat, že cembalistka strávila nějaký čas na Moravě.“ Konec trápení byl pak sentimentálním pomníkem skladateli Eriku Satiemu. Všechny vybrané skladby tedy měly programní podtext či se přímo odkazovaly k hudebně historickým reáliím. Byly pestré a posluchačsky velmi přátelské.
Prvním z přímých historických exkurzů byla pětidílná Partita in aJosepha Umstatta, vídeňského skladatele pozdního baroka, který krátce působil i v Brně. Skladbu s typicky barokní rozmanitostí v harmonii přednesla Willi energicky, volila převážně svižnější tempa.
Prní polovinu koncertu zakončil další sled tanečních vět, a to Partita D durJohanna Sebastiana Bacha. V Ouvertuře si Willi počínala majestátně, se svými citovými ritardandy místy úplně zastavovala hudební tok. Fugové prvky byly technicky brilantní, Willi proplouvala obrovským množstvím Bachova tónového materiálu s grácií. Allemande zaujala výraznými tempovými změnami, Courante pak explozivní dynamikou. Menuet zněl hravě, jiskrně a jaksepatří tanečně.
Po celou dobu přestávky měli diváci možnost si prohlédnout a osahat koncertní nástroj na podiu za výkladu Willi, z níž vyzařoval nevyčerpatelný entuziasmus.
První skladbou druhé poloviny večera byla trojce sonatin Jiřího Antonína Bendy, významného zástupce české hudební emigrace druhé poloviny osmnáctého století. S harmonicky průzračnějším obsahem než u předchozího Bacha přišel i střízlivý výraz interpretky, množství melodických ozdob navzdory. V četných šestnáctitónových úprcích byla Willi opět naprosto suverénní.
Se skupinou šesti skladeb s podtitulem Villanelle reloadedMiloše Štědroně přišel zásadní dramaturgický skok, který musel nutně přimět ke zvýšení pozornosti každého posluchače v sále. Hudba byla plná nadsázky a ironie, prvků pro Štědroně tolik příznačných. Byť měla druhá věta do jisté míry historizující charakter, některé ze Štědroňových disonantních postupů zněly po klasickém Bendovi téměř nestoudně. Třetí věta, opět polystylová, slučovala barokní kráčející bas a téměř středověká loutnová arpeggia s autorovou charakteristickou ironií. Disonantní plochy v poslední části dovedl Štědroň do takových rozměrů, že se publikum místy smálo úplně bez zábran.
Willi uzavřela koncert návratem k Bachovi, konkrétně k jeho Chromatické fantazii a fuze d moll. Fantazie oplývala skvěle znějícími mohutnými arpeggii, náročné běhy dávaly průchod zářné virtuozitě interpretky. Ve fuze pak šetřila rychlejšími tempy. Když na ně však došlo, stála za to.
Celý recitál byl vyplněný nejen mimořádně kvalitní produkcí, ale také oduševnělou a citlivě sestavenou dramaturgií a charismatem Barbary Marie Willi. Její nadšení pro hudbu se zdá bezedné, osobní požitek ze hry na cembalo očividný. Při koncertování Willi plně dostává svým slovům: „Chci, abyste si vy všichni tady zamilovali hudbu tak, jak jsem si ji zamilovala já.“
Barbara Maria Willi uvádí: Cyklus koncertů staré hudby, „Všechno, co jste kdy chtěli vědět o cembalu (a báli jste se zeptat)“. Peter Graham: Fantasías y Ficciones para clavicembalo, Joseph Umstatt: Partita in a pro cembalo, Johann Sebastian Bach: Partita D dur BWV 828, Chromatická fantazie a fuga d moll BWV 903, Jiří Antonín Benda: Sonatinas l-lll, Miloš Štědroň: Villanelle reloaded. Barbara Maria Willi – cembalo. Středa 9. března 2016, 19.30, Konvent milosrdných bratří, Brno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..