Barbara Maria Willi. Vášně dnešní i historické

Barbara Maria Willi. Vášně dnešní i historické

Konvent Milosrdných bratří hostil ve středu 9. března další z koncertů série „Barbara Maria Willi uvádí...“ Renomovaná hráčka na klávesové nástroje se tentokrát představila v sólovém recitálu. V premiéře uvedla skladbu Miloše Štedroně, kterou postavila vedle hudby o dekádu mladšího Petra Grahama a autorů osmnáctého století, včetně Johanna Sebastiana Bacha.

Barbara Maria Willi je nerozlučně spojena s rozsáhlými pedagogickými a popularizačními snahami na poli staré hudby. Koncert tedy začal naprosto příznačně – lektorským úvodem. V něm Willi slovníkem přívětivým i pro laiky vysvětlila publiku souvislosti mezi jednotlivými kusy koncertního programu.

Jako první zazněl výběr z cyklu Fantasías y Ficciones skladatele Petra Grahama. Grahamova Hudba protékající mezi prsty, skladba zásadně ovlivněná francouzskými preludii „non mesurés“, tedy bez jasně stanovené délky jednotlivých not, je skladbou umožňující nespočet interpretací. Skladatel totiž ve své experimentální partituře zapsal tónové výšky jen velmi vágně. Přednes cembalistky byl rozvážný, citový a zdravě výrazový. Druhá část s názvem Tango arabesco působila groteskně – nejenom netypickým spojením tanga a barokního cembala, nýbrž i samotným námětem. Autor jej v programu osvětlil jako „hru sličné cembalistky v burce hrající v tajném nočním klubu v Káhiře – při pozorném poslechu je však poznat, že cembalistka strávila nějaký čas na Moravě.“ Konec trápení byl pak sentimentálním pomníkem skladateli Eriku Satiemu. Všechny vybrané skladby tedy měly programní podtext či se přímo odkazovaly k hudebně historickým reáliím. Byly pestré a posluchačsky velmi přátelské.

Prvním z přímých historických exkurzů byla pětidílná Partita in aJosepha Umstatta, vídeňského skladatele pozdního baroka, který krátce působil i v Brně. Skladbu s typicky barokní rozmanitostí v harmonii přednesla Willi energicky, volila převážně svižnější tempa.

Prní polovinu koncertu zakončil další sled tanečních vět, a to Partita D durJohanna Sebastiana Bacha. V Ouvertuře si Willi počínala majestátně, se svými citovými ritardandy místy úplně zastavovala hudební tok. Fugové prvky byly technicky brilantní, Willi proplouvala obrovským množstvím Bachova tónového materiálu s grácií. Allemande zaujala výraznými tempovými změnami, Courante pak explozivní dynamikou. Menuet zněl hravě, jiskrně a jaksepatří tanečně.

Po celou dobu přestávky měli diváci možnost si prohlédnout a osahat koncertní nástroj na podiu za výkladu Willi, z níž vyzařoval nevyčerpatelný entuziasmus.

První skladbou druhé poloviny večera byla trojce sonatin Jiřího Antonína Bendy, významného zástupce české hudební emigrace druhé poloviny osmnáctého století. S harmonicky průzračnějším obsahem než u předchozího Bacha přišel i střízlivý výraz interpretky, množství melodických ozdob navzdory. V četných šestnáctitónových úprcích byla Willi opět naprosto suverénní.

Se skupinou šesti skladeb s podtitulem Villanelle reloadedMiloše Štědroně přišel zásadní dramaturgický skok, který musel nutně přimět ke zvýšení pozornosti každého posluchače v sále. Hudba byla plná nadsázky a ironie, prvků pro Štědroně tolik příznačných. Byť měla druhá věta do jisté míry historizující charakter, některé ze Štědroňových disonantních postupů zněly po klasickém Bendovi téměř nestoudně. Třetí věta, opět polystylová, slučovala barokní kráčející bas a téměř středověká loutnová arpeggia s autorovou charakteristickou ironií. Disonantní plochy v poslední části dovedl Štědroň do takových rozměrů, že se publikum místy smálo úplně bez zábran.

Willi uzavřela koncert návratem k Bachovi, konkrétně k jeho Chromatické fantazii a fuze d moll. Fantazie oplývala skvěle znějícími mohutnými arpeggii, náročné běhy dávaly průchod zářné virtuozitě interpretky. Ve fuze pak šetřila rychlejšími tempy. Když na ně však došlo, stála za to.

Celý recitál byl vyplněný nejen mimořádně kvalitní produkcí, ale také oduševnělou a citlivě sestavenou dramaturgií a charismatem Barbary Marie Willi. Její nadšení pro hudbu se zdá bezedné, osobní požitek ze hry na cembalo očividný. Při koncertování Willi plně dostává svým slovům: „Chci, abyste si vy všichni tady zamilovali hudbu tak, jak jsem si ji zamilovala já.“

Barbara Maria Willi uvádí: Cyklus koncertů staré hudby, „Všechno, co jste kdy chtěli vědět o cembalu (a báli jste se zeptat)“. Peter Graham: Fantasías y Ficciones para clavicembalo, Joseph Umstatt: Partita in a pro cembalo, Johann Sebastian Bach: Partita D dur BWV 828, Chromatická fantazie a fuga d moll BWV 903, Jiří Antonín Benda: Sonatinas l-lll, Miloš Štědroň: Villanelle reloaded. Barbara Maria Willi – cembalo. Středa 9. března 2016, 19.30, Konvent milosrdných bratří, Brno

Foto archiv BMW

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Barbara Maria Willi je vynikající cembalistka, varhanice, pedagožka, podílí se na dramaturgii festivalu Concentus Moraviae, vytváří vlastní cyklus staré hudby. Mluvit by se s ní dalo o tolika věcech, že jsme si raději dvě základní témata vymezili hned na začátku. Zaprvé to byl jedenáctý ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí, jehož zahájení nás čeká příští týden, a druhým zásadním tématem bylo rozšíření Katedry varhanní a historické interpretace na JAMU.  více





Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více