Barbara Maria Willi. Vášně dnešní i historické

Barbara Maria Willi. Vášně dnešní i historické

Konvent Milosrdných bratří hostil ve středu 9. března další z koncertů série „Barbara Maria Willi uvádí...“ Renomovaná hráčka na klávesové nástroje se tentokrát představila v sólovém recitálu. V premiéře uvedla skladbu Miloše Štedroně, kterou postavila vedle hudby o dekádu mladšího Petra Grahama a autorů osmnáctého století, včetně Johanna Sebastiana Bacha.

Barbara Maria Willi je nerozlučně spojena s rozsáhlými pedagogickými a popularizačními snahami na poli staré hudby. Koncert tedy začal naprosto příznačně – lektorským úvodem. V něm Willi slovníkem přívětivým i pro laiky vysvětlila publiku souvislosti mezi jednotlivými kusy koncertního programu.

Jako první zazněl výběr z cyklu Fantasías y Ficciones skladatele Petra Grahama. Grahamova Hudba protékající mezi prsty, skladba zásadně ovlivněná francouzskými preludii „non mesurés“, tedy bez jasně stanovené délky jednotlivých not, je skladbou umožňující nespočet interpretací. Skladatel totiž ve své experimentální partituře zapsal tónové výšky jen velmi vágně. Přednes cembalistky byl rozvážný, citový a zdravě výrazový. Druhá část s názvem Tango arabesco působila groteskně – nejenom netypickým spojením tanga a barokního cembala, nýbrž i samotným námětem. Autor jej v programu osvětlil jako „hru sličné cembalistky v burce hrající v tajném nočním klubu v Káhiře – při pozorném poslechu je však poznat, že cembalistka strávila nějaký čas na Moravě.“ Konec trápení byl pak sentimentálním pomníkem skladateli Eriku Satiemu. Všechny vybrané skladby tedy měly programní podtext či se přímo odkazovaly k hudebně historickým reáliím. Byly pestré a posluchačsky velmi přátelské.

Prvním z přímých historických exkurzů byla pětidílná Partita in aJosepha Umstatta, vídeňského skladatele pozdního baroka, který krátce působil i v Brně. Skladbu s typicky barokní rozmanitostí v harmonii přednesla Willi energicky, volila převážně svižnější tempa.

Prní polovinu koncertu zakončil další sled tanečních vět, a to Partita D durJohanna Sebastiana Bacha. V Ouvertuře si Willi počínala majestátně, se svými citovými ritardandy místy úplně zastavovala hudební tok. Fugové prvky byly technicky brilantní, Willi proplouvala obrovským množstvím Bachova tónového materiálu s grácií. Allemande zaujala výraznými tempovými změnami, Courante pak explozivní dynamikou. Menuet zněl hravě, jiskrně a jaksepatří tanečně.

Po celou dobu přestávky měli diváci možnost si prohlédnout a osahat koncertní nástroj na podiu za výkladu Willi, z níž vyzařoval nevyčerpatelný entuziasmus.

První skladbou druhé poloviny večera byla trojce sonatin Jiřího Antonína Bendy, významného zástupce české hudební emigrace druhé poloviny osmnáctého století. S harmonicky průzračnějším obsahem než u předchozího Bacha přišel i střízlivý výraz interpretky, množství melodických ozdob navzdory. V četných šestnáctitónových úprcích byla Willi opět naprosto suverénní.

Se skupinou šesti skladeb s podtitulem Villanelle reloadedMiloše Štědroně přišel zásadní dramaturgický skok, který musel nutně přimět ke zvýšení pozornosti každého posluchače v sále. Hudba byla plná nadsázky a ironie, prvků pro Štědroně tolik příznačných. Byť měla druhá věta do jisté míry historizující charakter, některé ze Štědroňových disonantních postupů zněly po klasickém Bendovi téměř nestoudně. Třetí věta, opět polystylová, slučovala barokní kráčející bas a téměř středověká loutnová arpeggia s autorovou charakteristickou ironií. Disonantní plochy v poslední části dovedl Štědroň do takových rozměrů, že se publikum místy smálo úplně bez zábran.

Willi uzavřela koncert návratem k Bachovi, konkrétně k jeho Chromatické fantazii a fuze d moll. Fantazie oplývala skvěle znějícími mohutnými arpeggii, náročné běhy dávaly průchod zářné virtuozitě interpretky. Ve fuze pak šetřila rychlejšími tempy. Když na ně však došlo, stála za to.

Celý recitál byl vyplněný nejen mimořádně kvalitní produkcí, ale také oduševnělou a citlivě sestavenou dramaturgií a charismatem Barbary Marie Willi. Její nadšení pro hudbu se zdá bezedné, osobní požitek ze hry na cembalo očividný. Při koncertování Willi plně dostává svým slovům: „Chci, abyste si vy všichni tady zamilovali hudbu tak, jak jsem si ji zamilovala já.“

Barbara Maria Willi uvádí: Cyklus koncertů staré hudby, „Všechno, co jste kdy chtěli vědět o cembalu (a báli jste se zeptat)“. Peter Graham: Fantasías y Ficciones para clavicembalo, Joseph Umstatt: Partita in a pro cembalo, Johann Sebastian Bach: Partita D dur BWV 828, Chromatická fantazie a fuga d moll BWV 903, Jiří Antonín Benda: Sonatinas l-lll, Miloš Štědroň: Villanelle reloaded. Barbara Maria Willi – cembalo. Středa 9. března 2016, 19.30, Konvent milosrdných bratří, Brno

Foto archiv BMW

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Barbara Maria Willi je vynikající cembalistka, varhanice, pedagožka, podílí se na dramaturgii festivalu Concentus Moraviae, vytváří vlastní cyklus staré hudby. Mluvit by se s ní dalo o tolika věcech, že jsme si raději dvě základní témata vymezili hned na začátku. Zaprvé to byl jedenáctý ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí, jehož zahájení nás čeká příští týden, a druhým zásadním tématem bylo rozšíření Katedry varhanní a historické interpretace na JAMU.  více





Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více