Barbara Maria Willi. Vášně dnešní i historické

Barbara Maria Willi. Vášně dnešní i historické

Konvent Milosrdných bratří hostil ve středu 9. března další z koncertů série „Barbara Maria Willi uvádí...“ Renomovaná hráčka na klávesové nástroje se tentokrát představila v sólovém recitálu. V premiéře uvedla skladbu Miloše Štedroně, kterou postavila vedle hudby o dekádu mladšího Petra Grahama a autorů osmnáctého století, včetně Johanna Sebastiana Bacha.

Barbara Maria Willi je nerozlučně spojena s rozsáhlými pedagogickými a popularizačními snahami na poli staré hudby. Koncert tedy začal naprosto příznačně – lektorským úvodem. V něm Willi slovníkem přívětivým i pro laiky vysvětlila publiku souvislosti mezi jednotlivými kusy koncertního programu.

Jako první zazněl výběr z cyklu Fantasías y Ficciones skladatele Petra Grahama. Grahamova Hudba protékající mezi prsty, skladba zásadně ovlivněná francouzskými preludii „non mesurés“, tedy bez jasně stanovené délky jednotlivých not, je skladbou umožňující nespočet interpretací. Skladatel totiž ve své experimentální partituře zapsal tónové výšky jen velmi vágně. Přednes cembalistky byl rozvážný, citový a zdravě výrazový. Druhá část s názvem Tango arabesco působila groteskně – nejenom netypickým spojením tanga a barokního cembala, nýbrž i samotným námětem. Autor jej v programu osvětlil jako „hru sličné cembalistky v burce hrající v tajném nočním klubu v Káhiře – při pozorném poslechu je však poznat, že cembalistka strávila nějaký čas na Moravě.“ Konec trápení byl pak sentimentálním pomníkem skladateli Eriku Satiemu. Všechny vybrané skladby tedy měly programní podtext či se přímo odkazovaly k hudebně historickým reáliím. Byly pestré a posluchačsky velmi přátelské.

Prvním z přímých historických exkurzů byla pětidílná Partita in aJosepha Umstatta, vídeňského skladatele pozdního baroka, který krátce působil i v Brně. Skladbu s typicky barokní rozmanitostí v harmonii přednesla Willi energicky, volila převážně svižnější tempa.

Prní polovinu koncertu zakončil další sled tanečních vět, a to Partita D durJohanna Sebastiana Bacha. V Ouvertuře si Willi počínala majestátně, se svými citovými ritardandy místy úplně zastavovala hudební tok. Fugové prvky byly technicky brilantní, Willi proplouvala obrovským množstvím Bachova tónového materiálu s grácií. Allemande zaujala výraznými tempovými změnami, Courante pak explozivní dynamikou. Menuet zněl hravě, jiskrně a jaksepatří tanečně.

Po celou dobu přestávky měli diváci možnost si prohlédnout a osahat koncertní nástroj na podiu za výkladu Willi, z níž vyzařoval nevyčerpatelný entuziasmus.

První skladbou druhé poloviny večera byla trojce sonatin Jiřího Antonína Bendy, významného zástupce české hudební emigrace druhé poloviny osmnáctého století. S harmonicky průzračnějším obsahem než u předchozího Bacha přišel i střízlivý výraz interpretky, množství melodických ozdob navzdory. V četných šestnáctitónových úprcích byla Willi opět naprosto suverénní.

Se skupinou šesti skladeb s podtitulem Villanelle reloadedMiloše Štědroně přišel zásadní dramaturgický skok, který musel nutně přimět ke zvýšení pozornosti každého posluchače v sále. Hudba byla plná nadsázky a ironie, prvků pro Štědroně tolik příznačných. Byť měla druhá věta do jisté míry historizující charakter, některé ze Štědroňových disonantních postupů zněly po klasickém Bendovi téměř nestoudně. Třetí věta, opět polystylová, slučovala barokní kráčející bas a téměř středověká loutnová arpeggia s autorovou charakteristickou ironií. Disonantní plochy v poslední části dovedl Štědroň do takových rozměrů, že se publikum místy smálo úplně bez zábran.

Willi uzavřela koncert návratem k Bachovi, konkrétně k jeho Chromatické fantazii a fuze d moll. Fantazie oplývala skvěle znějícími mohutnými arpeggii, náročné běhy dávaly průchod zářné virtuozitě interpretky. Ve fuze pak šetřila rychlejšími tempy. Když na ně však došlo, stála za to.

Celý recitál byl vyplněný nejen mimořádně kvalitní produkcí, ale také oduševnělou a citlivě sestavenou dramaturgií a charismatem Barbary Marie Willi. Její nadšení pro hudbu se zdá bezedné, osobní požitek ze hry na cembalo očividný. Při koncertování Willi plně dostává svým slovům: „Chci, abyste si vy všichni tady zamilovali hudbu tak, jak jsem si ji zamilovala já.“

Barbara Maria Willi uvádí: Cyklus koncertů staré hudby, „Všechno, co jste kdy chtěli vědět o cembalu (a báli jste se zeptat)“. Peter Graham: Fantasías y Ficciones para clavicembalo, Joseph Umstatt: Partita in a pro cembalo, Johann Sebastian Bach: Partita D dur BWV 828, Chromatická fantazie a fuga d moll BWV 903, Jiří Antonín Benda: Sonatinas l-lll, Miloš Štědroň: Villanelle reloaded. Barbara Maria Willi – cembalo. Středa 9. března 2016, 19.30, Konvent milosrdných bratří, Brno

Foto archiv BMW

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Barbara Maria Willi je vynikající cembalistka, varhanice, pedagožka, podílí se na dramaturgii festivalu Concentus Moraviae, vytváří vlastní cyklus staré hudby. Mluvit by se s ní dalo o tolika věcech, že jsme si raději dvě základní témata vymezili hned na začátku. Zaprvé to byl jedenáctý ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí, jehož zahájení nás čeká příští týden, a druhým zásadním tématem bylo rozšíření Katedry varhanní a historické interpretace na JAMU.  více





Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více