Besedním domem prošel Bůh

16. prosinec 2016, 13:00

Besedním domem prošel Bůh

Dalšímu z unikátních večerů sdružení pro novější hudbu Brno Contemporary Orchestra (BCO) patřil středeční večer v Besedním domě. Orchestr především díky svému zakladateli Pavlu Šnajdrovi v Brně již pět let provozuje hudbu 20. a 21. století s důrazem na díla instrumentačně atypická, výstřední či z jiných důvodů pro standardní symfonické orchestry provozně nevhodná, díla, která jsou přesto unikátní svojí hodnotou osvětovou i ryze hudební. Dramaturgie recenzovaného večera byla jedinečná a umocnil ji ještě malý předkoncert.

Graham a fantazie mladých violoncellistů

Půda Skleněné louky na Kounicově ulici za dobu své dosavadní existence prošla různými názvy i koncepty provozu. Nyní je velmi útulným klubovým místem pro setkávání se lidí okolo hudby, umění i aktuálních společenských témat. Nevím, zda podvečerní krátký koncert (jednoho!) díla Petera Grahama měl s večerem v Besedním domě souvislost cílenou či náhodnou. Jedná se však o vítané oživení koncertního provozu a třebas v Royal Festival Hall v Londýně se svého času na podobných předkoncertech zdarma a bez fraků hrával třeba Schnittke. Na Skleněné louce vystoupila dvojice znamenitých mladých violoncellistů Filip Skřivánek a Jan Zlámal, aby živě přednesli dva party z Grahamovy Fantazie pro šest violoncell (zbylé čtyři šly z nahrávky). Oba působili navenek nesměle a zjevně si se zdejším publikem nevěděli rady.

Grahamova desetiminutová konceptuální grafická kompozice je ve výsledku založena na kontrastu mezi banalitou sirénových glissand a nádherou cellového zvuku, důležitá je ale i cesta, jakou je schematická partitura vzkříšena k živému provozování. Oba mladíci věděli, co dělají, a potěšila i koncepce jejich přídavku. Skřivánek hrál Preludium z Bachovy sólové violoncellové suity G-dur v nepříliš živém tempu a bez snahy vyčnívat a Zlámal do Bacha doplňoval náhodně kontrapunktující druhý hlas. Když ovšem Bachova hudba došla, pustili se oba mladíci do rozverné improvizace, která měla po chvíli blíže k dětinskému blbnutí než k živé stavbě hudebních struktur. Rostoucí banalita se mohla leckomu zajídat. Violoncello je samo o sobě charismatický nástroj s obrovskou paletou všelijakých efektů, jehož vnějškovému kouzlu nicméně propadl nejeden nesoudný improvizátor.

bco_2016_foto_Julian Veverica_02Osudová dramata člověka

Večer v Besedním domě pak brněnští hudebníci pod vedením Pavla Šnajdra provedli náročný program nazvaný Božské? Ještě charakterističtější, byť na dnešní dobu nepatřičně patetická, by však byl název Osudová dramata člověka, který je vypůjčený z Kabeláčovy hudebně-dramatické trubkové sonáty. Hlavním lidským dramatem při koncertě byl vskutku nevšední charismatický projev houslisty Milana Paľy, který přednesl dvě z interpretačně nejnáročnějších skladeb posledních padesáti let. Jeho výkon nebudil nic než nadšení a obdiv.

Šest sólových Capriccií Salvatora Sciarrina z poloviny 70. let 20. století představuje unikátní pokus posunout technické možnosti a zvukové priority houslové hry někam úplně jinam. Technická složitost, zcela alternativní zvukový ideál i nemalé nároky na osobnost interpreta dělají z každého provedení výjimečnou událost. Nejinak tomu bylo v Paľově případě. Jeho suverénní nadhled nad technikou, zjevně podpořený dnes již spíše netypickou dávkou času věnovaného přípravě, z něj činí jednoho z nejpozoruhodnějších houslistů naší doby, navíc na vrcholu sil. Zapomeňte na světové superstar ze stále drahých cédéček a barevných žurnálů, zčásti v nich totiž jde o žijící legendy a toliko připomínky slavnější minulosti, zčásti jde o marketingové nádeníky beznadějně zapouzdřené ve svém omezeném repertoáru. Za pronikavou houslovou hrou nejezděte kus světa a raději si zjistěte, kdy má Milan Paľa další koncert. Byla by opravdu škoda neumět jej odlišit od okolní šedi.

V Kabeláčových dílech hraje mluvené i zpívané slovo významnou úlohu. Na rozdíl od běžného zhudebňování textu se tady jedná o maximální dominanci slova, které však nemusí být použito jako součást syntaktických struktur (vět, souvětí a celých sdělení), nýbrž podle hudební logiky jako evokativní útržky rozličných délek a závažností. Osudová dramata člověka jsou sonátou pro trubku, klavír, bicí a recitátora a použity jsou zde ikonické fragmenty z Hamleta, pašijí, lamentační veršované sekvence Stabat Mater a z Komenského Labyrintu. Sonáta vznikla ve stejné době jako Sciarrinova Capriccia. Kabeláčův upřímný patos tady byl umocněn špičkovou interpretací. Dominovala v ní jak precizní trubka, tak i na poslední chvíli zaskakující herec David Vonšík, který se vyvaroval recitačních manýr a svou inteligentní mírností umocnil hodnověrnost slova.

bco_2016_foto_JuliusVeverica_03Paľa  zcela opanoval pódium

Svoji tři roky starou koncertní větu pro housle a velký komorní orchestr Dieter Ammann pojmenoval Unbalanced Instability. Jde o explozivní eklektickou přehlídku rozličných orchestračních fines a i zde je třeba ocenit mimořádnou úroveň orchestrální hry, nevídanou nejen na některých dřívějších koncertech BCO, ale i u místní filharmonie. Paľa opět zcela opanoval pódium a pronikl technicky záludnou partiturou s mimořádnou soustředěností a pokorou. Zmínit je třeba i čítankovou příhodu, kdy mu závada na nástroji (zřejmě krajní expresivitou přetržená struna) nedovolila pokračovat ve hře. Paľa proto nejblíže sedícímu orchestrálnímu hráči bleskově zrekvíroval housle a dohrál na ně bez známky nedostatku a zřejmě jen s minimem vynechání.

Jak už to někdy u výjimečných, citlivě promyšlených a posluchačsky prožitých dramaturgických počinů bývá, závěr koncertu byl silný a překvapivý. Navíc ovšem ve své umanutosti a oproštěnosti byl umocněný vším pachtěním, jež mu předcházelo a dočkalo se tak alternativního pohledu z úplně jiného kontextu. Galina Ustvolskaja patřící k největším outsiderům hudebních dějin zcela pomíjela technické či společenské okolnosti konpomování a koncertování. Dokázala vždy šokovat mírou nadhledu a dominance nad samotným aktem tvoření, nad jeho smyslem, psychologií i marností. Její pátá symfonie AMEN je psána pro recitátora (textem je modlitba Otče náš v církevní slovanštině), housle, hoboj, trubku (tentokrát s jiným hráčem v ne zcela optimální formě), tubu a překližkovou krabici s dřevěnými paličkami. Jako nesmírně silný se ukázal její styl práce s pomalými repetitivními strukturami a ostinaty, jež v mysli člověka vyjedou koleje a později při každém opakování intenzivně drásají.

Drásal bohužel i hluk ze schodiště Besedního domu, který zkazil několik tichých momentů. A patřil k nim i závěr Ustvolské symfonie. Není to v Besedním domě zdaleka poprvé. I když mohlo jít o samotné čekající hudebníky, měl by v této elitní brněnské koncertní síni existovat režim, jenž by během všech koncertů rušení vyloučil. Celkově se ale navzdory panujícím venkovským poměrům jednalo o jeden z nejintenzivnějších brněnských koncertů letošního roku. Kdo dosud působení souboru BCO nezaznamenal, měl by zbystřit.

BCO/ foto Julian Veverica

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více