Besedním domem prošel Bůh

16. prosinec 2016, 13:00

Besedním domem prošel Bůh

Dalšímu z unikátních večerů sdružení pro novější hudbu Brno Contemporary Orchestra (BCO) patřil středeční večer v Besedním domě. Orchestr především díky svému zakladateli Pavlu Šnajdrovi v Brně již pět let provozuje hudbu 20. a 21. století s důrazem na díla instrumentačně atypická, výstřední či z jiných důvodů pro standardní symfonické orchestry provozně nevhodná, díla, která jsou přesto unikátní svojí hodnotou osvětovou i ryze hudební. Dramaturgie recenzovaného večera byla jedinečná a umocnil ji ještě malý předkoncert.

Graham a fantazie mladých violoncellistů

Půda Skleněné louky na Kounicově ulici za dobu své dosavadní existence prošla různými názvy i koncepty provozu. Nyní je velmi útulným klubovým místem pro setkávání se lidí okolo hudby, umění i aktuálních společenských témat. Nevím, zda podvečerní krátký koncert (jednoho!) díla Petera Grahama měl s večerem v Besedním domě souvislost cílenou či náhodnou. Jedná se však o vítané oživení koncertního provozu a třebas v Royal Festival Hall v Londýně se svého času na podobných předkoncertech zdarma a bez fraků hrával třeba Schnittke. Na Skleněné louce vystoupila dvojice znamenitých mladých violoncellistů Filip Skřivánek a Jan Zlámal, aby živě přednesli dva party z Grahamovy Fantazie pro šest violoncell (zbylé čtyři šly z nahrávky). Oba působili navenek nesměle a zjevně si se zdejším publikem nevěděli rady.

Grahamova desetiminutová konceptuální grafická kompozice je ve výsledku založena na kontrastu mezi banalitou sirénových glissand a nádherou cellového zvuku, důležitá je ale i cesta, jakou je schematická partitura vzkříšena k živému provozování. Oba mladíci věděli, co dělají, a potěšila i koncepce jejich přídavku. Skřivánek hrál Preludium z Bachovy sólové violoncellové suity G-dur v nepříliš živém tempu a bez snahy vyčnívat a Zlámal do Bacha doplňoval náhodně kontrapunktující druhý hlas. Když ovšem Bachova hudba došla, pustili se oba mladíci do rozverné improvizace, která měla po chvíli blíže k dětinskému blbnutí než k živé stavbě hudebních struktur. Rostoucí banalita se mohla leckomu zajídat. Violoncello je samo o sobě charismatický nástroj s obrovskou paletou všelijakých efektů, jehož vnějškovému kouzlu nicméně propadl nejeden nesoudný improvizátor.

bco_2016_foto_Julian Veverica_02Osudová dramata člověka

Večer v Besedním domě pak brněnští hudebníci pod vedením Pavla Šnajdra provedli náročný program nazvaný Božské? Ještě charakterističtější, byť na dnešní dobu nepatřičně patetická, by však byl název Osudová dramata člověka, který je vypůjčený z Kabeláčovy hudebně-dramatické trubkové sonáty. Hlavním lidským dramatem při koncertě byl vskutku nevšední charismatický projev houslisty Milana Paľy, který přednesl dvě z interpretačně nejnáročnějších skladeb posledních padesáti let. Jeho výkon nebudil nic než nadšení a obdiv.

Šest sólových Capriccií Salvatora Sciarrina z poloviny 70. let 20. století představuje unikátní pokus posunout technické možnosti a zvukové priority houslové hry někam úplně jinam. Technická složitost, zcela alternativní zvukový ideál i nemalé nároky na osobnost interpreta dělají z každého provedení výjimečnou událost. Nejinak tomu bylo v Paľově případě. Jeho suverénní nadhled nad technikou, zjevně podpořený dnes již spíše netypickou dávkou času věnovaného přípravě, z něj činí jednoho z nejpozoruhodnějších houslistů naší doby, navíc na vrcholu sil. Zapomeňte na světové superstar ze stále drahých cédéček a barevných žurnálů, zčásti v nich totiž jde o žijící legendy a toliko připomínky slavnější minulosti, zčásti jde o marketingové nádeníky beznadějně zapouzdřené ve svém omezeném repertoáru. Za pronikavou houslovou hrou nejezděte kus světa a raději si zjistěte, kdy má Milan Paľa další koncert. Byla by opravdu škoda neumět jej odlišit od okolní šedi.

V Kabeláčových dílech hraje mluvené i zpívané slovo významnou úlohu. Na rozdíl od běžného zhudebňování textu se tady jedná o maximální dominanci slova, které však nemusí být použito jako součást syntaktických struktur (vět, souvětí a celých sdělení), nýbrž podle hudební logiky jako evokativní útržky rozličných délek a závažností. Osudová dramata člověka jsou sonátou pro trubku, klavír, bicí a recitátora a použity jsou zde ikonické fragmenty z Hamleta, pašijí, lamentační veršované sekvence Stabat Mater a z Komenského Labyrintu. Sonáta vznikla ve stejné době jako Sciarrinova Capriccia. Kabeláčův upřímný patos tady byl umocněn špičkovou interpretací. Dominovala v ní jak precizní trubka, tak i na poslední chvíli zaskakující herec David Vonšík, který se vyvaroval recitačních manýr a svou inteligentní mírností umocnil hodnověrnost slova.

bco_2016_foto_JuliusVeverica_03Paľa  zcela opanoval pódium

Svoji tři roky starou koncertní větu pro housle a velký komorní orchestr Dieter Ammann pojmenoval Unbalanced Instability. Jde o explozivní eklektickou přehlídku rozličných orchestračních fines a i zde je třeba ocenit mimořádnou úroveň orchestrální hry, nevídanou nejen na některých dřívějších koncertech BCO, ale i u místní filharmonie. Paľa opět zcela opanoval pódium a pronikl technicky záludnou partiturou s mimořádnou soustředěností a pokorou. Zmínit je třeba i čítankovou příhodu, kdy mu závada na nástroji (zřejmě krajní expresivitou přetržená struna) nedovolila pokračovat ve hře. Paľa proto nejblíže sedícímu orchestrálnímu hráči bleskově zrekvíroval housle a dohrál na ně bez známky nedostatku a zřejmě jen s minimem vynechání.

Jak už to někdy u výjimečných, citlivě promyšlených a posluchačsky prožitých dramaturgických počinů bývá, závěr koncertu byl silný a překvapivý. Navíc ovšem ve své umanutosti a oproštěnosti byl umocněný vším pachtěním, jež mu předcházelo a dočkalo se tak alternativního pohledu z úplně jiného kontextu. Galina Ustvolskaja patřící k největším outsiderům hudebních dějin zcela pomíjela technické či společenské okolnosti konpomování a koncertování. Dokázala vždy šokovat mírou nadhledu a dominance nad samotným aktem tvoření, nad jeho smyslem, psychologií i marností. Její pátá symfonie AMEN je psána pro recitátora (textem je modlitba Otče náš v církevní slovanštině), housle, hoboj, trubku (tentokrát s jiným hráčem v ne zcela optimální formě), tubu a překližkovou krabici s dřevěnými paličkami. Jako nesmírně silný se ukázal její styl práce s pomalými repetitivními strukturami a ostinaty, jež v mysli člověka vyjedou koleje a později při každém opakování intenzivně drásají.

Drásal bohužel i hluk ze schodiště Besedního domu, který zkazil několik tichých momentů. A patřil k nim i závěr Ustvolské symfonie. Není to v Besedním domě zdaleka poprvé. I když mohlo jít o samotné čekající hudebníky, měl by v této elitní brněnské koncertní síni existovat režim, jenž by během všech koncertů rušení vyloučil. Celkově se ale navzdory panujícím venkovským poměrům jednalo o jeden z nejintenzivnějších brněnských koncertů letošního roku. Kdo dosud působení souboru BCO nezaznamenal, měl by zbystřit.

BCO/ foto Julian Veverica

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.  více

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.  více

Rozestupy mezi jednotlivými řadovými alby skupiny Cimbal Classic se zvětšují. Tentokrát museli fanoušci melodických písniček Dalibora Štrunce na novinku čekat osm let (předtím pět). V mezidobí však kapela a především její principál nezaháleli. V roce 2010 vzniklo CD Betlém s písněmi z představení Městského divadla Brno, v roce 2013 skupina natočila zvláštní instrumentální album Melodies From Around The Globe se 46 pouze půldruhé minuty dlouhými melodiemi ze zemí, které se tehdy účastnily biatlonového mistrovství v Novém Městě na Moravě. A v roce 2016 vyšlo autorské „vážné“ album Dalibora Štrunce Malované na cimbál se skladbami v interpretaci tří mladých cimbalistek, Štruncových žákyň. V roce 2016 však Dalibor Štrunc také slavil padesáté narozeniny a téma zrání, bilancování a – nebojme se to pojmenovat – počínajícího stárnutí předznamenává novinkovou desku. Úvodní píseň Padesátý první – ano, co rok, to jeden „bratříček“ – je totiž právě o tom, že „už toho kňourání a stesků bylo dost“ a že „až nás bude šedesát, to teprve bude věk“. Ostatně propojení rozverného charakteru se štruncovsky silnou melodií a vynikajícími aranžemi dělá právě z této písně jeden z nejsilnějších momentů nejen tohoto alba, ale celé diskografie kapely.  více

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.  více

S podtitulem Zůstaňte zde a bděte se mnou včera nabídnul Velikonoční festival duchovní hudby další z koncertů a to v kostele svatého Augustina. K uvedení Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma přizval festival dva renomované německé soubory – Ensemble Musikfabrik a vokální sexteto Singer Pur, pro které bylo dílo zkomponováno. Za bravurním provedení nesmírně drásavé skladby stál dirigent Christian Eggen.  více

Velikonoční festival duchovní hudby ve svém druhém dni nabídnul v kostele Neposkvrněného početí panny Marie na Křenové ulici Lidové pašije podle svatého Jana, jejichž autorem je Petr Varmuža – umělecký vedoucí BROLNu.  více

Další z řady dvojkoncertů mezinárodního festivalu Jazz Fest Brno 2018 se odehrál v sobotu v Divadle Husa na provázku. Oba tentokrát propojil skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík. V první půli programu předvedl své jazzové interpretační a improvizační schopnosti, když na piano doprovodil jazzového bubeníka Douga Hammonda. Poté představil koncertní verzi svého unikátního projektu Mateřština, za který vloni získal cenu Anděl v kategorii world music.  více

Nejčtenější

Kritika

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více