Besedním domem prošel Bůh

16. prosinec 2016, 13:00

Besedním domem prošel Bůh

Dalšímu z unikátních večerů sdružení pro novější hudbu Brno Contemporary Orchestra (BCO) patřil středeční večer v Besedním domě. Orchestr především díky svému zakladateli Pavlu Šnajdrovi v Brně již pět let provozuje hudbu 20. a 21. století s důrazem na díla instrumentačně atypická, výstřední či z jiných důvodů pro standardní symfonické orchestry provozně nevhodná, díla, která jsou přesto unikátní svojí hodnotou osvětovou i ryze hudební. Dramaturgie recenzovaného večera byla jedinečná a umocnil ji ještě malý předkoncert.

Graham a fantazie mladých violoncellistů

Půda Skleněné louky na Kounicově ulici za dobu své dosavadní existence prošla různými názvy i koncepty provozu. Nyní je velmi útulným klubovým místem pro setkávání se lidí okolo hudby, umění i aktuálních společenských témat. Nevím, zda podvečerní krátký koncert (jednoho!) díla Petera Grahama měl s večerem v Besedním domě souvislost cílenou či náhodnou. Jedná se však o vítané oživení koncertního provozu a třebas v Royal Festival Hall v Londýně se svého času na podobných předkoncertech zdarma a bez fraků hrával třeba Schnittke. Na Skleněné louce vystoupila dvojice znamenitých mladých violoncellistů Filip Skřivánek a Jan Zlámal, aby živě přednesli dva party z Grahamovy Fantazie pro šest violoncell (zbylé čtyři šly z nahrávky). Oba působili navenek nesměle a zjevně si se zdejším publikem nevěděli rady.

Grahamova desetiminutová konceptuální grafická kompozice je ve výsledku založena na kontrastu mezi banalitou sirénových glissand a nádherou cellového zvuku, důležitá je ale i cesta, jakou je schematická partitura vzkříšena k živému provozování. Oba mladíci věděli, co dělají, a potěšila i koncepce jejich přídavku. Skřivánek hrál Preludium z Bachovy sólové violoncellové suity G-dur v nepříliš živém tempu a bez snahy vyčnívat a Zlámal do Bacha doplňoval náhodně kontrapunktující druhý hlas. Když ovšem Bachova hudba došla, pustili se oba mladíci do rozverné improvizace, která měla po chvíli blíže k dětinskému blbnutí než k živé stavbě hudebních struktur. Rostoucí banalita se mohla leckomu zajídat. Violoncello je samo o sobě charismatický nástroj s obrovskou paletou všelijakých efektů, jehož vnějškovému kouzlu nicméně propadl nejeden nesoudný improvizátor.

bco_2016_foto_Julian Veverica_02Osudová dramata člověka

Večer v Besedním domě pak brněnští hudebníci pod vedením Pavla Šnajdra provedli náročný program nazvaný Božské? Ještě charakterističtější, byť na dnešní dobu nepatřičně patetická, by však byl název Osudová dramata člověka, který je vypůjčený z Kabeláčovy hudebně-dramatické trubkové sonáty. Hlavním lidským dramatem při koncertě byl vskutku nevšední charismatický projev houslisty Milana Paľy, který přednesl dvě z interpretačně nejnáročnějších skladeb posledních padesáti let. Jeho výkon nebudil nic než nadšení a obdiv.

Šest sólových Capriccií Salvatora Sciarrina z poloviny 70. let 20. století představuje unikátní pokus posunout technické možnosti a zvukové priority houslové hry někam úplně jinam. Technická složitost, zcela alternativní zvukový ideál i nemalé nároky na osobnost interpreta dělají z každého provedení výjimečnou událost. Nejinak tomu bylo v Paľově případě. Jeho suverénní nadhled nad technikou, zjevně podpořený dnes již spíše netypickou dávkou času věnovaného přípravě, z něj činí jednoho z nejpozoruhodnějších houslistů naší doby, navíc na vrcholu sil. Zapomeňte na světové superstar ze stále drahých cédéček a barevných žurnálů, zčásti v nich totiž jde o žijící legendy a toliko připomínky slavnější minulosti, zčásti jde o marketingové nádeníky beznadějně zapouzdřené ve svém omezeném repertoáru. Za pronikavou houslovou hrou nejezděte kus světa a raději si zjistěte, kdy má Milan Paľa další koncert. Byla by opravdu škoda neumět jej odlišit od okolní šedi.

V Kabeláčových dílech hraje mluvené i zpívané slovo významnou úlohu. Na rozdíl od běžného zhudebňování textu se tady jedná o maximální dominanci slova, které však nemusí být použito jako součást syntaktických struktur (vět, souvětí a celých sdělení), nýbrž podle hudební logiky jako evokativní útržky rozličných délek a závažností. Osudová dramata člověka jsou sonátou pro trubku, klavír, bicí a recitátora a použity jsou zde ikonické fragmenty z Hamleta, pašijí, lamentační veršované sekvence Stabat Mater a z Komenského Labyrintu. Sonáta vznikla ve stejné době jako Sciarrinova Capriccia. Kabeláčův upřímný patos tady byl umocněn špičkovou interpretací. Dominovala v ní jak precizní trubka, tak i na poslední chvíli zaskakující herec David Vonšík, který se vyvaroval recitačních manýr a svou inteligentní mírností umocnil hodnověrnost slova.

bco_2016_foto_JuliusVeverica_03Paľa  zcela opanoval pódium

Svoji tři roky starou koncertní větu pro housle a velký komorní orchestr Dieter Ammann pojmenoval Unbalanced Instability. Jde o explozivní eklektickou přehlídku rozličných orchestračních fines a i zde je třeba ocenit mimořádnou úroveň orchestrální hry, nevídanou nejen na některých dřívějších koncertech BCO, ale i u místní filharmonie. Paľa opět zcela opanoval pódium a pronikl technicky záludnou partiturou s mimořádnou soustředěností a pokorou. Zmínit je třeba i čítankovou příhodu, kdy mu závada na nástroji (zřejmě krajní expresivitou přetržená struna) nedovolila pokračovat ve hře. Paľa proto nejblíže sedícímu orchestrálnímu hráči bleskově zrekvíroval housle a dohrál na ně bez známky nedostatku a zřejmě jen s minimem vynechání.

Jak už to někdy u výjimečných, citlivě promyšlených a posluchačsky prožitých dramaturgických počinů bývá, závěr koncertu byl silný a překvapivý. Navíc ovšem ve své umanutosti a oproštěnosti byl umocněný vším pachtěním, jež mu předcházelo a dočkalo se tak alternativního pohledu z úplně jiného kontextu. Galina Ustvolskaja patřící k největším outsiderům hudebních dějin zcela pomíjela technické či společenské okolnosti konpomování a koncertování. Dokázala vždy šokovat mírou nadhledu a dominance nad samotným aktem tvoření, nad jeho smyslem, psychologií i marností. Její pátá symfonie AMEN je psána pro recitátora (textem je modlitba Otče náš v církevní slovanštině), housle, hoboj, trubku (tentokrát s jiným hráčem v ne zcela optimální formě), tubu a překližkovou krabici s dřevěnými paličkami. Jako nesmírně silný se ukázal její styl práce s pomalými repetitivními strukturami a ostinaty, jež v mysli člověka vyjedou koleje a později při každém opakování intenzivně drásají.

Drásal bohužel i hluk ze schodiště Besedního domu, který zkazil několik tichých momentů. A patřil k nim i závěr Ustvolské symfonie. Není to v Besedním domě zdaleka poprvé. I když mohlo jít o samotné čekající hudebníky, měl by v této elitní brněnské koncertní síni existovat režim, jenž by během všech koncertů rušení vyloučil. Celkově se ale navzdory panujícím venkovským poměrům jednalo o jeden z nejintenzivnějších brněnských koncertů letošního roku. Kdo dosud působení souboru BCO nezaznamenal, měl by zbystřit.

BCO/ foto Julian Veverica

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více