Bítls: blázni, které nesmíte minout

6. březen 2017, 12:30
 Bítls: blázni, které nesmíte minout

Velmi vtipné a tedy i zábavné, divadelně nápadité a hudebně zajímavé a navrch inteligentní: to vše jsou přívlastky, kterými lze označit novou hudební komedii Bítls v produkci Městského divadla Brno. Ztřeštěný muzikál postavený na písních legendárních Beatles je ukázkou původního divadla, které diváka skoro tři hodiny budí k salvám smíchu a zároveň má přidanou hodnotu v podobě nenucené a trefné sondy do naší socialistické minulosti.

Příběh o mladících z jihomoravského městečka roku 1967 snících o slávě velkých kapel a hrajících ve své kapele Beatrolls je dílem autorského tria Petr Štěpán, Jan Šotkovský a Stanislav Slovák, který novou inscenaci také režíroval. Při ohlédnutí se za dosavadní tvorbou těchto divadelníků, která u mne místy budila i rozpaky (Sněhurka a sedm trpaslíků, Měsíční kámen, Baron Trenck, Mendel aneb Vzpoura hrášků), lze nyní konstatovat, že Bítls je to nejpovedenější, co z této dílny vzešlo. Filmové či divadelní retro návraty do naší minulosti jsou často jen zástěrkou jak výdělečně recyklovat populární hity, osoby či události. To ale není případ inscenace Bítls. Bláznivá féerie s písněmi nejslavnější skupiny všech dob je nejen ukázkou kultivovaného a vtipného hudebního divadla. V jiné optice je tato hudební komedie žánrovým rámcem divadla, které je vlastně velkou poctou divadelní imaginaci, lidské svobodě, hudebnímu temperamentu Jižní Moravy i geniálních Brouků (a vzpomenete si na to nejen při hudební aranži slavné Žluté ponorky do cimbálové podoby). V příběhu čeká diváka překvapivá a doslovná srážka našeho žírného kraje limitovaného tehdy železnou oponou s ostrovním královstvím, jehož panovnice Alžběta do hry dokonce vstoupí, zasáhne a přijede na místní hody. Více by nebylo fér vyzradit.

Vtipné dialogy, přesně stavěné figury

Zdařilý výsledek tady stojí na dobře konstruovaném, vtipnými dialogy, a přesně stavěnými figurami bodrých venkovanů obdařeném, ale i zápletkami naditém scénáři, který je navrch prošpikovaný vtipnými úpravami veleznámých hitů. Už dlouho jsem na divadle nezaznamenal takovou neutuchající salvu slovních i situačních vtípků, které nejsou ze čtvrté cenové, nemají sestupnou tendenci a dokážou určit a formulovat odér celého večera. Jistě: Bítls jsou zejména bláznivou a veselou divadelní hříčkou, připomeňme však otřepané tvrzení, že dělat kvalitní a trefný humor je na divadle nelehká a dramaticky vážná věc. Tady se potkáme s příběhem chlapců Juřana, Žanka a Pavlíka, jejichž život se změní, když se na jejich socialisticky zatuchlém maloměstě objeví dva tajemní cizinci – první, který si v elegantním obleku v místní knajpě objednává martini s vodkou (ano je to ten slavný agent), a druhý, jenž nápadně připomíná právě chlapíka jménem Ringo Starr. Ten zase přijíždí na Moravu pátrat po svých rodinných kořenech.

Nejde o vtíravý písničkál

Na výsledku lze ocenit mnoho věcí. Inscenace Bítls není prachobyčejným písničkálem či juke box muzikálem tedy jakýmsi jevištním provedením slavných songů, kdy příběh je vlastně druhokolejný a je často jen chatrným lepidlem hudebního materiálu. Tvůrci inscenace si tady hrají s významy i použitím písniček, zábavně je montují do děje nebo na něj roubují. Dokázali jste si třeba někdy představit, že při slavné Oh! Darling může tajný agent James B. dělat jihomoravské pubescentce vynucený pánský striptýz? Ano, jde to…

Bítls nabízí mnoho velmi zdařilých hudebních aranží bítlsácké muziky třeba do podoby moravského foklóru, dechovky, symfonické či až staré barokní muziky. Nápadité úpravy pořízené speciálně pro orchestr divadla představují velmi záslužné dílo Daniela Kyzlinka a Jiřího Levíčka a mají lví podíl na úspěchu večera. Kriticky přiznejme, že někdy zejména sólové interpretace válů (zní tady Here Comes the Sun, Love Me Do, All You Need Is Love, Let It Be, Michelle, Help! ) občas trochu pokulhávají, ale radost z gejzíru energie, jak se tady na vás po celou dobu řítí, převažuje. Čeká vás totiž řada choreograficky i režijně výtečně vedených sborových čísel. Při písni Lucy in the Sky with Diamonds (Brouci tehdy jeli na halucinogenní droze LSD) inscenace nabídne vydařený delirický obraz, kdy se prostupují dva zcela rozdílné světy zaplněné pop ikonami sedmi posledních dekád černobílého socialistického a barvami hýřícího kapitalistického světa. Ferda Mravenec si v tomto výstupu zatančí s jeho Výsostí Alžbětou II. a k tomu jim uklízí Fredie Mercury oblečený za ženu nebo se tady motá Harry Potter. Tyto sborové výstupy spolu s finální scénou na závěr jsou královskou korunou jedinečného večera, který má šanci se stát hitem pro všechny generace.

Ocenit musím také svižnou práci orchestru, který divákům až na dvě odhalení zůstává zatajen. Orchestřiště je tentokrát nápaditě situováno a vykryto nad scénou. A kapela pod vedením Emy Mikeškové tak sedí na pomyslném nebi přímo nad hlavami účinkujících. A odhalit ji může - jak jinak - jen Rockový pánbůh, který tady vstupuje do děje. Když ve finále zápletka hrozí zašmodrcháním velmi vtipně ji tento Bůh v tradici deus ex machina na závěr také uzavře i se svými čtyřmi apoštoly (Ray Charkes , Jimi Hendrix, Janis Joplin, Aretha Franklin). Uznání zaslouží povedená často jen náznaková scéna Jaroslava Milfajta z jakoby lepenkového vlnitého papundeklu a výtečné dobové šatky z dílny Andrey Kučerové.

Nerozjívené výkony herců

Vedle zdařilé režie Stano Slováka, která kontroluje účinkující, aby se neutrhli z řetězu a přísně drželi své groteskní role, musím poukázat na několik výkonů, i když se mi tady líbil celý soubor. Vezměme to z domácí strany: inscenaci herecky kraluje Petr Štěpán jako předseda MNV Homola, tento portrét soudruha nepostrádá koncentrovanou českou ustrašenost, ale i srdečnost našinců z regionu. Za jedna! Výtečný obrázek jeho podržtašky Kolóška podal Alan Novotný, perfektně držená figura nejistého patolízala a přes den nuceně abstinujícího alkoholika. V centru pozornosti stojí chlapecká kapela složená z tří teenagerů mimo soubor. Já viděl Dominika Brychtu, Matyáše Kyncla a Tomáše Herajta a musím konstatovat, že jim velké jeviště pranic nepřekáželo. Výkony neškolených herců mají v tomto případě autenticitu, nejsou přehrávané a škarohlídům může vadit jen imitování hraní na elektrické kytary stejně jako fakt, kolik dospívajících ji v té době asi opravdu mělo. Kristýna Daňhelová strhne jako přesně odehraná obecní kráska Maňa, mimořádně živě napsaná figura. Režie musí do budoucna přísně uhlídat tyto přesné groteskní kontury všech, aby se z Bítls po čase nestala laciná estráda.

jpegZahraničí stranu (ať už ostrovní či nadpozemskou) výtečně zastupuje James B. v podání Aleše Slaniny. Ten ve figuře vtipně zaměstnal filmová gesta svého hrdiny, která uvozuje všudypřítomným ššš.  Rockový pánbůh Dušana Vitázka je do detailu cizelovanou postavou nebeského lehce samolibého suveréna, jehož slovenština mu dává neskutečný glanc. Zajímavou postavou je po celou dobu mlčící britská panovnice Alžběta, která si v podání Sáry Milfajtové vypálí toliko jeden ale dech beroucí song.

Douška na závěr: Bítls je primárně hudební komedií určenou k pobavení a tuto ambici inscenace po všech stránkách naplňuje. Přestože tvůrci po celý večer v textu i výkladu inscenace obchází zjevnější politikum látky, ještě před závěrečným mejdanem při A Hard Days Night promítnou sérii černobílých snímků, kterou inscenaci zaplaťpánbůh na chvilku a možná i trochu alibisticky povznesou nad toliko zábavnou spotřební šarádu.  V hořké tečce zde ukazují násilně vymítané symboly doby ústící do tvrdé normalizace, ať to byl bratříček Kryl, vězněný Havel, souzení Plastici, zavržená Čáslavská či Brežněvovy jidášké polibky nebo nechvalně známá Anticharta. Tyto snímky a slova Rockového pánbíčka tak naštěstí připomenou, že vše to tehdy nebyla jen bezbřehá bžunda, i když jsme - slovy jistého českého pop koryfeje -  měli krásný uděl a měli ho žít non-stop. 

Bítls/ foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více