Bítls: blázni, které nesmíte minout

6. březen 2017, 12:30
 Bítls: blázni, které nesmíte minout

Velmi vtipné a tedy i zábavné, divadelně nápadité a hudebně zajímavé a navrch inteligentní: to vše jsou přívlastky, kterými lze označit novou hudební komedii Bítls v produkci Městského divadla Brno. Ztřeštěný muzikál postavený na písních legendárních Beatles je ukázkou původního divadla, které diváka skoro tři hodiny budí k salvám smíchu a zároveň má přidanou hodnotu v podobě nenucené a trefné sondy do naší socialistické minulosti.

Příběh o mladících z jihomoravského městečka roku 1967 snících o slávě velkých kapel a hrajících ve své kapele Beatrolls je dílem autorského tria Petr Štěpán, Jan Šotkovský a Stanislav Slovák, který novou inscenaci také režíroval. Při ohlédnutí se za dosavadní tvorbou těchto divadelníků, která u mne místy budila i rozpaky (Sněhurka a sedm trpaslíků, Měsíční kámen, Baron Trenck, Mendel aneb Vzpoura hrášků), lze nyní konstatovat, že Bítls je to nejpovedenější, co z této dílny vzešlo. Filmové či divadelní retro návraty do naší minulosti jsou často jen zástěrkou jak výdělečně recyklovat populární hity, osoby či události. To ale není případ inscenace Bítls. Bláznivá féerie s písněmi nejslavnější skupiny všech dob je nejen ukázkou kultivovaného a vtipného hudebního divadla. V jiné optice je tato hudební komedie žánrovým rámcem divadla, které je vlastně velkou poctou divadelní imaginaci, lidské svobodě, hudebnímu temperamentu Jižní Moravy i geniálních Brouků (a vzpomenete si na to nejen při hudební aranži slavné Žluté ponorky do cimbálové podoby). V příběhu čeká diváka překvapivá a doslovná srážka našeho žírného kraje limitovaného tehdy železnou oponou s ostrovním královstvím, jehož panovnice Alžběta do hry dokonce vstoupí, zasáhne a přijede na místní hody. Více by nebylo fér vyzradit.

Vtipné dialogy, přesně stavěné figury

Zdařilý výsledek tady stojí na dobře konstruovaném, vtipnými dialogy, a přesně stavěnými figurami bodrých venkovanů obdařeném, ale i zápletkami naditém scénáři, který je navrch prošpikovaný vtipnými úpravami veleznámých hitů. Už dlouho jsem na divadle nezaznamenal takovou neutuchající salvu slovních i situačních vtípků, které nejsou ze čtvrté cenové, nemají sestupnou tendenci a dokážou určit a formulovat odér celého večera. Jistě: Bítls jsou zejména bláznivou a veselou divadelní hříčkou, připomeňme však otřepané tvrzení, že dělat kvalitní a trefný humor je na divadle nelehká a dramaticky vážná věc. Tady se potkáme s příběhem chlapců Juřana, Žanka a Pavlíka, jejichž život se změní, když se na jejich socialisticky zatuchlém maloměstě objeví dva tajemní cizinci – první, který si v elegantním obleku v místní knajpě objednává martini s vodkou (ano je to ten slavný agent), a druhý, jenž nápadně připomíná právě chlapíka jménem Ringo Starr. Ten zase přijíždí na Moravu pátrat po svých rodinných kořenech.

Nejde o vtíravý písničkál

Na výsledku lze ocenit mnoho věcí. Inscenace Bítls není prachobyčejným písničkálem či juke box muzikálem tedy jakýmsi jevištním provedením slavných songů, kdy příběh je vlastně druhokolejný a je často jen chatrným lepidlem hudebního materiálu. Tvůrci inscenace si tady hrají s významy i použitím písniček, zábavně je montují do děje nebo na něj roubují. Dokázali jste si třeba někdy představit, že při slavné Oh! Darling může tajný agent James B. dělat jihomoravské pubescentce vynucený pánský striptýz? Ano, jde to…

Bítls nabízí mnoho velmi zdařilých hudebních aranží bítlsácké muziky třeba do podoby moravského foklóru, dechovky, symfonické či až staré barokní muziky. Nápadité úpravy pořízené speciálně pro orchestr divadla představují velmi záslužné dílo Daniela Kyzlinka a Jiřího Levíčka a mají lví podíl na úspěchu večera. Kriticky přiznejme, že někdy zejména sólové interpretace válů (zní tady Here Comes the Sun, Love Me Do, All You Need Is Love, Let It Be, Michelle, Help! ) občas trochu pokulhávají, ale radost z gejzíru energie, jak se tady na vás po celou dobu řítí, převažuje. Čeká vás totiž řada choreograficky i režijně výtečně vedených sborových čísel. Při písni Lucy in the Sky with Diamonds (Brouci tehdy jeli na halucinogenní droze LSD) inscenace nabídne vydařený delirický obraz, kdy se prostupují dva zcela rozdílné světy zaplněné pop ikonami sedmi posledních dekád černobílého socialistického a barvami hýřícího kapitalistického světa. Ferda Mravenec si v tomto výstupu zatančí s jeho Výsostí Alžbětou II. a k tomu jim uklízí Fredie Mercury oblečený za ženu nebo se tady motá Harry Potter. Tyto sborové výstupy spolu s finální scénou na závěr jsou královskou korunou jedinečného večera, který má šanci se stát hitem pro všechny generace.

Ocenit musím také svižnou práci orchestru, který divákům až na dvě odhalení zůstává zatajen. Orchestřiště je tentokrát nápaditě situováno a vykryto nad scénou. A kapela pod vedením Emy Mikeškové tak sedí na pomyslném nebi přímo nad hlavami účinkujících. A odhalit ji může - jak jinak - jen Rockový pánbůh, který tady vstupuje do děje. Když ve finále zápletka hrozí zašmodrcháním velmi vtipně ji tento Bůh v tradici deus ex machina na závěr také uzavře i se svými čtyřmi apoštoly (Ray Charkes , Jimi Hendrix, Janis Joplin, Aretha Franklin). Uznání zaslouží povedená často jen náznaková scéna Jaroslava Milfajta z jakoby lepenkového vlnitého papundeklu a výtečné dobové šatky z dílny Andrey Kučerové.

Nerozjívené výkony herců

Vedle zdařilé režie Stano Slováka, která kontroluje účinkující, aby se neutrhli z řetězu a přísně drželi své groteskní role, musím poukázat na několik výkonů, i když se mi tady líbil celý soubor. Vezměme to z domácí strany: inscenaci herecky kraluje Petr Štěpán jako předseda MNV Homola, tento portrét soudruha nepostrádá koncentrovanou českou ustrašenost, ale i srdečnost našinců z regionu. Za jedna! Výtečný obrázek jeho podržtašky Kolóška podal Alan Novotný, perfektně držená figura nejistého patolízala a přes den nuceně abstinujícího alkoholika. V centru pozornosti stojí chlapecká kapela složená z tří teenagerů mimo soubor. Já viděl Dominika Brychtu, Matyáše Kyncla a Tomáše Herajta a musím konstatovat, že jim velké jeviště pranic nepřekáželo. Výkony neškolených herců mají v tomto případě autenticitu, nejsou přehrávané a škarohlídům může vadit jen imitování hraní na elektrické kytary stejně jako fakt, kolik dospívajících ji v té době asi opravdu mělo. Kristýna Daňhelová strhne jako přesně odehraná obecní kráska Maňa, mimořádně živě napsaná figura. Režie musí do budoucna přísně uhlídat tyto přesné groteskní kontury všech, aby se z Bítls po čase nestala laciná estráda.

jpegZahraničí stranu (ať už ostrovní či nadpozemskou) výtečně zastupuje James B. v podání Aleše Slaniny. Ten ve figuře vtipně zaměstnal filmová gesta svého hrdiny, která uvozuje všudypřítomným ššš.  Rockový pánbůh Dušana Vitázka je do detailu cizelovanou postavou nebeského lehce samolibého suveréna, jehož slovenština mu dává neskutečný glanc. Zajímavou postavou je po celou dobu mlčící britská panovnice Alžběta, která si v podání Sáry Milfajtové vypálí toliko jeden ale dech beroucí song.

Douška na závěr: Bítls je primárně hudební komedií určenou k pobavení a tuto ambici inscenace po všech stránkách naplňuje. Přestože tvůrci po celý večer v textu i výkladu inscenace obchází zjevnější politikum látky, ještě před závěrečným mejdanem při A Hard Days Night promítnou sérii černobílých snímků, kterou inscenaci zaplaťpánbůh na chvilku a možná i trochu alibisticky povznesou nad toliko zábavnou spotřební šarádu.  V hořké tečce zde ukazují násilně vymítané symboly doby ústící do tvrdé normalizace, ať to byl bratříček Kryl, vězněný Havel, souzení Plastici, zavržená Čáslavská či Brežněvovy jidášké polibky nebo nechvalně známá Anticharta. Tyto snímky a slova Rockového pánbíčka tak naštěstí připomenou, že vše to tehdy nebyla jen bezbřehá bžunda, i když jsme - slovy jistého českého pop koryfeje -  měli krásný uděl a měli ho žít non-stop. 

Bítls/ foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více