Blue Shadows a Invisible World: Písně se slovy i beze slov

10. duben 2018, 12:00
Blue Shadows a Invisible World: Písně se slovy i beze slov

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.

Obě hudební tělesa symbolicky spojuje příslušnost k tuzemskému jazzovému hudebnímu vydavatelství Animal Music, jež v posledních letech sbírá jednoho žánrového Anděla za druhým. Mnozí z koní této stáje se v Brně na JazzFestu rozbíhali ke společnému hraní a nahrávání či představovali bezprostředně po vydání své album (letos kupř. trio Křišťan-Torok-Slavík, Slavíkova a Friedlova Mateřština, loni třeba David Dorůžka Trio, Luboš Soukup Q s Lionelem Leukem, Vertigo či Beata Hlavenková).

Na pódiu se tak vystřídala dvě hudební tělesa s velmi volným vztahem k jazzu jako k vyhraněnému hudebnímu stylu: Blue Shadows, seskupení stavěné na kompozicích Petra Ostrouchova a v živém programu obohacené hlasem britského expata Jamese Harriese – a znovuvzkříšené, v rozšířené sestavě se vracející sdružení Invisible World s protagonistou Tomášem Liškou. Zatímco Liškův kvintet potvrdil dokonalou pódiovou sehranost stvrzenou četným účinkováním na festivalech i hudebními cenami (mj. Audience Award na Ostrava Music Crossroads 2017 i nominace na letošního žánrového Anděla), Blue Shadows se na svém třetím (!) společném koncertu na pódiu ještě místy hledali a sehrávali za běhu. Ačkoliv to nebylo implicitně vyřčeno, šlo vlastně o mimopražský křest jejich loňského eponymního alba Blue Shadows – a osm melodií z prvního alba také na koncertě zaznělo. Nesporně má ovšem toto volné hudební sdružení výrazných hráčských individualit kolem kytaristy, pianisty a invenčního tvůrce Petra Ostrouchova (sestavené vlastně náhodou v listopadu 2015 pro natáčení jeho hudby k televizní minisérii Modré stíny, jež inspirovala i název kapely) výrazný potenciál, který se s rostoucí koncertní praxí jistě umocní. Jeho žánrová rozvolněnost až rozprostraněnost založená na individuálních preferencích jednotlivých špičkových muzikantů (Josef Štěpánek – kytary, pedal steel aj., Jiří Bárta – violoncello, Martin Novák – bicí, nyní i Matěj Belko – baskytara) spojená „hudebním jazykem beze slov“ autora, ale i aktivního hráče Petra Ostrouchova (kytara, piano) nabízí paletu možností a cest.

jfb_2018_blue_shadows_foto_martin_zeman_01

Jde zjevně o šťastné setkání vyhledávaných studiových hráčů, kteří si porozuměli a společné hudební vyjádření postupně cizelují: mimochodem, pro album i koncert použili jen dvě témata z iniciační minisérie (titulní zpívané intro Blue Shadows a hudební plochu Theme From Blue Shadows). Zbylé skladby se rodily postupně, v kolektivní sounáležitosti během nahrávacího týdne ve studiu Sono v září 2016. „Nothing was pre-composed“, zdůrazňuje ve sleevenote alba Petr Ostrouchov, který je převažující, ale nikoliv výhradní autor skladeb. Bude ještě chvíli trvat, než se vzájemná chemie spoluhráčů výrazněji ozřejmí živému auditoriu, ale je to na dobré cestě: její začátek je symptomaticky zaklíčován už v názvu úvodní skladby koncertu – Talking Without Speaking.

I následující čtveřice písní představila brněnskému publiku kompozice z alba, v nichž Petr Ostrouchov prodal kromě své kompoziční invence i  tu aranžérskou (44 Years Later, Elsewhere, monumentální Theme From Blue Shadows i obměněné hlavní hudební téma ze zmíněné série Modré stíny obohacené hlasem Jamese Harriese). Harries zazpíval i dvě vlastní skladby - Thrift Store Angel a Sing It Out – a kapela za ním se bez problémů srovnala do role doprovodného tělesa. O šířce stylových hudebních preferencí Blue Shadows hodně vypověděl i následující blok tří coverů: původně Beckova Nobody´s Fault But My Own z desky Mutations vydané na sklonku devadesátých let, Cello Suite No 1, část Prelude in G Johanna Sebastiana Bacha originálně upravená pro violoncello a elektrickou kytaru a The Facts About Jimmy z alba A Few Small Repairs od Shawn Colvin rovněž z devadesátek.

A co víc: návrat k písním beze slov z alba Blue Shadows (Home, Dancing in the Supine) prošel plynule a samozřejmě. Suverénní, na českých pódiích dávno zdomácnělý James Harries přidal hitovku Everybody´s Talkin´, kterou proslavil Harry Nilsson jako titulní melodii filmu Midnight Cowboy v roce 1969, a vzápětí další (jednu ze dvou zpívaných) píseň z alba – Song of Happiness. Přídavkem byla Harriesova singlová novinka Lights z loňského podzimu. Limitem Blue Shadows  (překonatelným rodící se sounáležitostí, sehraností a společnou hudební řečí) je paradoxně hráčská zručnost a pestrost snáze dosažitelná postupným vrstvením ve studiových podmínkách, hůře přenosná do živého hraní (například Štěpánkovy různě kombinované kytary či doplňky v podobě mandolin a banja zhutňující nahrávku). Pět muzikantů na pódiu na dvanáct nástrojů současně prostě nezahraje ani při extrémním nasazení. Je tu ovšem řada možností, cest – a další motivace: režisér původní série Modrých stínů Viktor Tauš chystá pokračování s názvem Vodník a opět počítá s Petrem Ostrouchovem jako s autorem hudby.

Druhá polovina koncertního večera na Provázku se nesla ve znamení dalšího, tentokrát obnoveného projektu Tomáše Lišky Invisible World. Eponymní album tohoto hudebního seskupení vyšlo v roce 2009; tehdy byli kmenovými hráči David Dorůžka (kytara), Tomáš Liška (kontrabas) a Daniele di Bonaventura (bandoleon) a kapela se profilovala příklonem k iberské a latinské muzice. Mezitím (2016) Liška na JazzFestu představil svůj společný projekt s Lubošem Malinou (banjo) a Michalem Nejtkem (piano) – Fragile Bliss; paralelně ovšem formoval novou sestavu Invisible World. Z té původní v ní zůstal pouze kytarový mág David Dorůžka; starobylý bandoleon nahradil akordeon Vídeňana Nikoly Zariće, muzikanta srbského původu. Přidal se jeho stálý spoluhráč, rodák z Istanbulu Efe Turumtay (housle), který spolu s Nikolou žije a koncertuje ve Vídni. Sestavu završil Liškův spoluhráč z Druhé trávy Kamil Slezák (bicí). Loňské album Invisible Faces spolu s obměnami složení kapely naznačilo, že latinské rytmy doplní rytmika východního Balkánu – a tak se také stalo.

jfb_tomas_liska_q._foto_martin_zeman

Album – jak podotkl Liška během koncertu – sklidilo řadu vesměs kladných recenzí; jen Efeho se prý poněkud dotklo, že byl označen za zpěváka. Je pochopitelné, že se cítí být (a je!) především houslistou – ovšem jeho procítěný vokální přednes turecké lidové písně Bahçada Yeşil Çınar podepisuje recenzentův dojem. Jeho herní styl ovlivněný orientálními melodickými postupy v souhře se stálým souputníkem Zarićem a invenčním Liškou, jehož převážně sólový kontrabas jim sekunduje, je ovšem pro hudební tvář nové sestavy, alba i koncertního vystoupení dominantní. Zdánlivě do pozadí ustoupila kytara Davida Dorůžky, ale jen do okamžiků, kdy si zjednal pozornost sólovou pasáží (např. hned v úvodu alba i koncertu, ve skladbě Safran). I druhá, rozsáhlá hudební plocha, k níž Lišku inspiroval jeden z pohádkových příběhů Hermanna Hesse (People from Faldum), nabídla každému z hudební sestavy dostatečný prostor (mimo jiné krásný dialog mezi akordeonem a kontrabasem). Několika reminiscencemi se kapela vrátila k předchozímu projektu Invisible World (Alegría con masca, Bonami), převážily však nadžánrové hudební kompozice z albové novinky i mimo ni (Kalimba, Bartaruga i „Nikiho nová skladba“ ještě bez názvu). Podobně jako u Blue Shadows prozradil o hudebních preferencích a směřování kapely zvolený cover – v případě Invisible World jeden jediný: Atmaca (čti atmadža = turecky jestřáb) od v Turecku usazené tradiční romské kapely Laco Tayfa. Jejich improvizační styl zvaný dogaclama blízký dvojici Zarić-Turumtay, kteří se ve vlastní úpravě jejich řízné balkánské skladby spolu s Liškou dokonale vyřádili, chytil a nadchl i přítomné posluchače – a ukázal, za které hranice se Tomáš Liška (se svou pečlivě vybranou suitou spoluhráčů - spolucestovatelů po neviditelných, málo zřetelných cestách mimo zavedené styly a žánry) vypravil tentokrát.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více