Bobby McFerrin a Chick Corea: Hmyz v oku a další hrátky

19. červen 2015, 7:49

Bobby McFerrin a Chick Corea: Hmyz v oku a další hrátky

V roce 2011 vystoupil v Brně v rámci JazzFestuBrno sólově Bobby McFerrin. O dva roky později přijel na Moravu Chick Corea se svou tehdy novou kapelou The Vigil. A o další dva roky později se v hale Vodova oba velikáni jazzu a improvizované hudby setkali. Přestože si právě připomínáme 25 let od natočení jejich společného alba Play, u nás se pánové na pódiu sešli poprvé.

Bylo tedy nač se těšit a také co očekávat. Zvlášť když minulý McFerrinův koncert v Brně přinesl pestrou škálu pěveckých a improvizačních technik, neustávající komunikaci s publikem a hudební humor v kombinaci se špičkovými výkony. A Corea předloni, přestože se zaměřil spíše na elektrickou část své tvorby, nadchl Brňany i svou hrou na akustické piano. Že jeho brilantní hra a muzikantský nadhled může ve spojení s McFerrinovým komediantstvím a smyslem pro improvizaci fungovat výtečně, dobře víme právě z alba Play. Například notoricky známá Coreova skladba Spain v desetiminutové verzi i o minutu delší standard Autumn Leaves znějí skvěle. Obě melodie se dostaly i na playlist brněnského koncertu a z různých důvodů patřily k vrcholům hodinu a půl dlouhého recitálu.

Ve Spain, která zazněla těsně před přídavkem, mohl Chick Corea naplno projevit svůj hráčský talent, přičemž McFerrin mu zdatně sekundoval a naprosto přirozeně přebíral iniciativu. U slavné skladby budapešťského rodáka Josepha Kosmy se zpěvák naopak snažil předat mikrofonu zájemcům z publika. Dobrovolníci se našli dva – jeden odzpíval jednu sloku a druhý, zkušený Michal Žáček, nadchl publikum i samotného McFerrina flétnovým sólem. Zopakoval si tak podobně improvizovaný výstup z roku 2011, kdy ke zpěvákovi přiběhl pro změnu se saxofonem.

Ostatně improvizace si diváci užili spoustu, i když se po skončení koncertu nesly odcházejícím davem debaty o tom, co asi bylo připravené a kdy šlo skutečně o spontánní reakci na dění v hale. Předpokládám, že hmyz, který na úplném začátku programu vletěl McFerrinovi do oka, ve scénáři nebyl. Ze slibné v reálném čase vytvářené písně „There is a bug in my eye“ však nakonec nebylo nic, protože protagonista musel odběhnout do zákulisí odstranit bezobratlého tvora z oka. Kolega za pianem se však iniciativy chopil mistrně a ihned navázal komunikaci s diváky. Vůbec během celého večera to byl spíše Chick Corea, kdo udržoval bezprostřední kontakt s publikem, předehrával pasáže, které diváci měli zpívat, a po celou hodinu se očividně bavil. Bobby McFerrin se – ve srovnání s minulým brněnským koncertem – držel spíše stranou. Tentokrát nedošlo na žádné poskakování po pomyslné klaviatuře, neměl potřebu rozčlenit halu na jednotlivé sbory, a dokonce i jeho hlasový rejstřík byl tentokrát jaksi chudší – jednak co do rozsahu (ve výškách si byl méně jistý), tak co do pestrosti. Scatování s bušením do hrudi se po hodině zdálo být přece jen trochu ohrané.

Nicméně na oblíbenou McFerrinovu komunikaci s publikem přece jen došlo. Vybral si k tomu postupně dvě děti, na jejichž jména – Alice a Dan – zaimprovizoval krátké písně. V Danově případě do hry zapojil i tatínka Vladimíra, jehož jméno dunělo brněnskou městskou halou, jako by McFerrina pěvecky jistili všichni Alexandrovci. Zvukomalebná věta „Vladimír is Dan’s dad“ by mohla aspirovat na hitový slogan, který však zřejmě na žádném dalším koncertě znít nebude.

Brněnské setkání dvou výrazných osobností současného jazzu bylo vlastně předvídatelné. Zazněly standardy (vedle Autumn Leaves to byla například velmi rozvolněná verze I’ve Got The World On A String) i vokální improvizace, momenty, kdy to mezi oběma hudebníky jiskřilo, i prázdnější místa, která jen díky zkušenostem obou protagonistů nevyzněla rozpačitě. Zvlášť pro toho, kdo viděl McFerrina a/nebo Coreu naživo poprvé, mohl být večer opravdu obrovským zážitkem. Ze srovnání s předchozím účinkováním obou mistrů v Brně mi však letošní večer vychází jako o něco slabší. Jako by – možná ve snaze nahrávat kolegovi a reagovat na jeho nápady – ani jeden nestíhal naplno rozvinout své umění. A přestože o téměř deset let starší Chick Corea působil vitálněji, ani on neměl dostatek prostoru k tomu, aby se mistrně rozehrál jako před dvěma lety. To samozřejmě neznamená, že bych litoval návštěvy koncertu. Naopak, byl to velký zážitek, už kvůli spoustě McFerrinových vtipů a gest a kvůli pohodě, kterou kolem sebe šířil mistr Corea, a samozřejmě kvůli skvělé Spain. Jen mám pocit, že když jsou na pódiu každý sám za sebe, dokážou pánové více překvapovat, udržet napětí a především dotahovat nápady do konce. Vždyť jsme se ani nedozvěděli, jak skončila píseň o hmyzu v oku.

Bobby McFerrin & Chick Corea. 17. června 2015, hala Vodova, Brno, JazzFestBrno 2015.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více

V solidně zaplněném Sono Centru se představili dva typově naprosto odlišní hráči. O sedmnáct let mladší Maestro překvapivě předvedl hudbu srozumitelnější a pro neškoleného posluchače přístupnější než Taborn.  více

V roce 2012 obdržel Jaromír Honzák na v rámci JazzFestuBrno Cenu Gustava Broma. Letos se kontrabasista, skladatel a pedagog na brněnský festival vrací. Své nové album Uncertainty představí 9. dubna na Flédě. O pouhé dva dny dříve se budou v Praze rozdávat žánrové ceny Anděl. Jaromír Honzák je se svou novinkou mezi nominovanými v jazzové kategorii.  více




První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Nejčtenější

Kritika

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více