Bobby McFerrin a Chick Corea: Hmyz v oku a další hrátky

19. červen 2015, 7:49

Bobby McFerrin a Chick Corea: Hmyz v oku a další hrátky

V roce 2011 vystoupil v Brně v rámci JazzFestuBrno sólově Bobby McFerrin. O dva roky později přijel na Moravu Chick Corea se svou tehdy novou kapelou The Vigil. A o další dva roky později se v hale Vodova oba velikáni jazzu a improvizované hudby setkali. Přestože si právě připomínáme 25 let od natočení jejich společného alba Play, u nás se pánové na pódiu sešli poprvé.

Bylo tedy nač se těšit a také co očekávat. Zvlášť když minulý McFerrinův koncert v Brně přinesl pestrou škálu pěveckých a improvizačních technik, neustávající komunikaci s publikem a hudební humor v kombinaci se špičkovými výkony. A Corea předloni, přestože se zaměřil spíše na elektrickou část své tvorby, nadchl Brňany i svou hrou na akustické piano. Že jeho brilantní hra a muzikantský nadhled může ve spojení s McFerrinovým komediantstvím a smyslem pro improvizaci fungovat výtečně, dobře víme právě z alba Play. Například notoricky známá Coreova skladba Spain v desetiminutové verzi i o minutu delší standard Autumn Leaves znějí skvěle. Obě melodie se dostaly i na playlist brněnského koncertu a z různých důvodů patřily k vrcholům hodinu a půl dlouhého recitálu.

Ve Spain, která zazněla těsně před přídavkem, mohl Chick Corea naplno projevit svůj hráčský talent, přičemž McFerrin mu zdatně sekundoval a naprosto přirozeně přebíral iniciativu. U slavné skladby budapešťského rodáka Josepha Kosmy se zpěvák naopak snažil předat mikrofonu zájemcům z publika. Dobrovolníci se našli dva – jeden odzpíval jednu sloku a druhý, zkušený Michal Žáček, nadchl publikum i samotného McFerrina flétnovým sólem. Zopakoval si tak podobně improvizovaný výstup z roku 2011, kdy ke zpěvákovi přiběhl pro změnu se saxofonem.

Ostatně improvizace si diváci užili spoustu, i když se po skončení koncertu nesly odcházejícím davem debaty o tom, co asi bylo připravené a kdy šlo skutečně o spontánní reakci na dění v hale. Předpokládám, že hmyz, který na úplném začátku programu vletěl McFerrinovi do oka, ve scénáři nebyl. Ze slibné v reálném čase vytvářené písně „There is a bug in my eye“ však nakonec nebylo nic, protože protagonista musel odběhnout do zákulisí odstranit bezobratlého tvora z oka. Kolega za pianem se však iniciativy chopil mistrně a ihned navázal komunikaci s diváky. Vůbec během celého večera to byl spíše Chick Corea, kdo udržoval bezprostřední kontakt s publikem, předehrával pasáže, které diváci měli zpívat, a po celou hodinu se očividně bavil. Bobby McFerrin se – ve srovnání s minulým brněnským koncertem – držel spíše stranou. Tentokrát nedošlo na žádné poskakování po pomyslné klaviatuře, neměl potřebu rozčlenit halu na jednotlivé sbory, a dokonce i jeho hlasový rejstřík byl tentokrát jaksi chudší – jednak co do rozsahu (ve výškách si byl méně jistý), tak co do pestrosti. Scatování s bušením do hrudi se po hodině zdálo být přece jen trochu ohrané.

Nicméně na oblíbenou McFerrinovu komunikaci s publikem přece jen došlo. Vybral si k tomu postupně dvě děti, na jejichž jména – Alice a Dan – zaimprovizoval krátké písně. V Danově případě do hry zapojil i tatínka Vladimíra, jehož jméno dunělo brněnskou městskou halou, jako by McFerrina pěvecky jistili všichni Alexandrovci. Zvukomalebná věta „Vladimír is Dan’s dad“ by mohla aspirovat na hitový slogan, který však zřejmě na žádném dalším koncertě znít nebude.

Brněnské setkání dvou výrazných osobností současného jazzu bylo vlastně předvídatelné. Zazněly standardy (vedle Autumn Leaves to byla například velmi rozvolněná verze I’ve Got The World On A String) i vokální improvizace, momenty, kdy to mezi oběma hudebníky jiskřilo, i prázdnější místa, která jen díky zkušenostem obou protagonistů nevyzněla rozpačitě. Zvlášť pro toho, kdo viděl McFerrina a/nebo Coreu naživo poprvé, mohl být večer opravdu obrovským zážitkem. Ze srovnání s předchozím účinkováním obou mistrů v Brně mi však letošní večer vychází jako o něco slabší. Jako by – možná ve snaze nahrávat kolegovi a reagovat na jeho nápady – ani jeden nestíhal naplno rozvinout své umění. A přestože o téměř deset let starší Chick Corea působil vitálněji, ani on neměl dostatek prostoru k tomu, aby se mistrně rozehrál jako před dvěma lety. To samozřejmě neznamená, že bych litoval návštěvy koncertu. Naopak, byl to velký zážitek, už kvůli spoustě McFerrinových vtipů a gest a kvůli pohodě, kterou kolem sebe šířil mistr Corea, a samozřejmě kvůli skvělé Spain. Jen mám pocit, že když jsou na pódiu každý sám za sebe, dokážou pánové více překvapovat, udržet napětí a především dotahovat nápady do konce. Vždyť jsme se ani nedozvěděli, jak skončila píseň o hmyzu v oku.

Bobby McFerrin & Chick Corea. 17. června 2015, hala Vodova, Brno, JazzFestBrno 2015.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více

V solidně zaplněném Sono Centru se představili dva typově naprosto odlišní hráči. O sedmnáct let mladší Maestro překvapivě předvedl hudbu srozumitelnější a pro neškoleného posluchače přístupnější než Taborn.  více

V roce 2012 obdržel Jaromír Honzák na v rámci JazzFestuBrno Cenu Gustava Broma. Letos se kontrabasista, skladatel a pedagog na brněnský festival vrací. Své nové album Uncertainty představí 9. dubna na Flédě. O pouhé dva dny dříve se budou v Praze rozdávat žánrové ceny Anděl. Jaromír Honzák je se svou novinkou mezi nominovanými v jazzové kategorii.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více