Bobby McFerrin zůstává šamanem hlasů

Bobby McFerrin zůstává šamanem hlasů

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.

Patrně vinou indispozice se do představení nezapojila zpěvačka Judi Vinar, takže avizovaný projekt Gimme5 se rázem překlopil v jinou, neméně osvědčenou koncertní variantu Bobby McFerrin & WeBe3. Aniž by ovšem někdo uznal za vhodné diváky informovat, proč se tak stalo. Ti ovšem o tradiční průběh představení ochuzeni nebyli. Ač je Bobby na pódiu už mnohém méně dominantní, než jak jsme bývali zvyklí, charisma, hlas ani výrazové dovednosti neztratil.

Jeho příznivci o něm už znají vše: zpěvák s obrovským rozsahem a hlasovou technikou, aranžér, komponista, hlasový pedagog, dirigent. Od každé z této jeho dovedností mohlo zcela zaplněné auditorium Sona ochutnat. Mnohem více však zapojoval své (protentokrát) tři souputníky, s nimiž spolupracuje od roku 1986. Všichni patří do zakladatelské sestavy a capellového  sdružení Voicestra, se kterým McFerrin objížděl svět a nahrál album Circlesongs (1997). K tomuto projektu se nedávno vrátil s užší sestavou (i když Voicestru mu na část představení supluje liberecký vokální ansámbl Akcent, pro tuto příležitost zúžený na tucet hlasů), kdy jeho blízká suita – Rhiannon, Joey Blake a David Worm – rozehrává předzpěvy nápěvů i ostinátních motivů pro sbor spolu s ním nebo místo něj. Tato trojice je, jak ostatně předvedli v samostatném minirecitálu v rámci představení, sezpívaná i jako trio WeBe3. To si založili jako vedlejšák paralelně s Voicestrou v roce 1986. Rhiannon je McFerrinovi věkově i naturelem nejbližší jazzová zpěvačka s uměleckým jménem odkazujícím k postavě z velšského mýtu Mabinogi. Je vyznavačkou a mnohaletou aktivní lektorkou stylu „sharing of song“ a vokální improvizace. Tato někdejší studentka a později vyučující jazzového zpěvu na univerzitě v Berkeley si pořídila (funkční) farmu na Havaji. Zde si vedle chovu kachen a hus či pěstování zeleniny vybudovala art centrum, v němž pořádá lekce, setkání i muzikantské festivaly.

mcferrin_bobby_2019_sono_foto_Bretfeldova_03

Joey Blake (v sestavě zastává roli basisty) o sobě říká: „Jsem to já, kdo je zodpovědný za nastavení hudebního stylu, harmonické struktury, rytmu a timingu, aby to ostatní nemuseli hlídat.“ Jeho vášní je improvizace ve všemožných stylech, od latiny, blues, funku, hiphopu až k jazzu a gospelu (jak ostatně v Brně předvedl na pódiu).

Jeho parťák David Worm, v sestavě zastávající vocal percussion a beatbox, je rovněž výborným zpěvákem-tenoristou. Blízkost k McFerrinově hudební filosofii dokládá jeho krédo: „Práce s různými technikami vokálních perkusí, s jazykem, rty, hrudníkem, dechem, je skvělý způsob, jak poznat řadu kulturních i hudebních identit celého světa a prostřednictvím jejich rytmů se spojit s tepem jejich společenství.“ Doprovodný sbor Akcent se trvalejší spoluprací se špičkovými improvizátory vyprofiloval ve tvárné hudební těleso, s nímž Bobby McFerrin pracuje s chutí. Potřebuje totiž nejen sbor schopný čtyřhlasého zpěvu, ale flexibilní, bohatě strukturovaný nástroj pro velmi niterně laděné improvizace.

Brněnské vystoupení nemělo úplně pevný rámec (i když pouze o živelnou improvizaci nešlo ani náhodou). Zůstalo schéma, v němž se každá skladba rozehrává pod taktovkou jednoho ze čtveřice vokalistů Ten sbor „naučí“ hlavní ostinátní motiv, který pak podbarvuje celou skladbu a do nějž pak sám nebo s někým ze zbylé trojice improvizuje v určitém stylu (významnou roli má dvojice sidemanů Blake a Worm, kteří logicky suplují basu a bicí). Předností takového koncertu je symbolická lekce z řady hudebních stylů (mnohdy z několika v jediné písni), které se posluchači dostává: od afrických kultovních zpěvů Zuluů, súfijských chorálů a indických rág až k extatickým gospelovým sborovým modlitbám. V těch nejzdařilejších momentech šlo i díky bezprostřední blízkosti s publikem o téměř mystický zážitek, oslavu hudební sounáležitosti a spontánnosti.

mcferrin_bobby_2019_sono_foto_Bretfeldova_02

Jindy se ovšem Bobby McFerrin držel stranou a dění na pódiu pozoroval jakoby s odstupem, jako demiurg přehlížející, co sám stvořil.  Obvyklé hlavní téma opakované v podkresu evokuje společnou modlitbu, do níž předzpěvák vnáší improvizovaná sdělení v tajemném jazyce (muzikanti tomu říkají svahilština), z něhož občas probleskne anglické slovo či víceslovné sdělení. Toto se pak opakuje jako mantra. Naléhavostí i jistou manipulativností to připomíná kultovní vzývání či obřad jakéhosi očistného rituálu, zvláště pokud se podaří vtáhnout a zapojit publikum.  Už od první skladby zpívaného dialogu Bobbyho s Rhiannon, který podbarvovaly basa a bicí, rozehrál McFerrin škálu svých dovedností od krásně znělého falzetového zpěvu s basovými přídechy evokujícího dvojhlas až k používání vlastního hrudníku jako ozvučnice doprovodného bubnu, který rozezníval rytmickými údery do prsou. Další, tentokrát bezeslovný vášnivý až hádavý dialog s Rhiannon vyústil do kňouravé kakofonie, aby se vzápětí zklidnil a spolu se sborem vyústil do srozumitelné zpívané mantry Here We Are. Vzápětí se McFerrin stáhl do role pozorovatele a exhibovali jiní. V ukázce nácviku gospelu si Joey Blake sbor za sebou rozezpíval po sekcích a své vlastní sólo podepřené sborovým ostinátem vystupňoval až extatickému závěru ve stylu filmu Sestra v akci. Poněkud jinak modifikovaný gospel nabídl i David Worm, jenž zapojil do rytmu tleskající publikum a jehož mantrou byl Life in Peace. Příležitost k samostatné prezentaci dostali i sbor Akcent v krásném harmonickém čtyřhlasu – a následně i WeBe3 v ukázce z vlastního repertoáru. Rhiannon v ukázce svého jedinečného hlasového rozsahu v bezeslovném sólu provázená basou a beatboxem Joeyho a Davida vrcholící společnými mantrami Don´t Go Alone, Try to Find A Way a (společně s Bobbym) Eyes Open Wide.

V několika závěrečných číslech se opět vrátil do popředí Bobby McFerrin, aby rozehrál škálu svých hlasových dovedností v dialogu s auditoriem. Očekávanými hříčkami, z nichž dříve sestával celý program koncertu, tentokrát ovšem hlavní protagonista poměrně šetřil. A tak došlo na simulaci rytmu jedoucího vlaku, řízenou improvizaci střídáním dvou melodických nápěvů, které naučil publikum. Hrou s melodií i rytmem navodil pocit sounáležitosti s každým v sále, kdo byl ochoten a schopen si alespoň pobrukovat.  Větší plochu rozehrál nad starozákonním příběhem muže, který se nebyl schopen rozhodnout – Double Minded Man, tentokrát se skutečným textem, příběhem s poselstvím ve stylu starých country recitativů. Podobně až mystickou atmosféru navodil další gospel Who´s Riding My Car. Pak přišlo zpívané poděkování publiku a spoluhráčům – a po nadšených standing ovations i tradiční (stejný jako před osmi lety na JazzFestu) subtilní, procítěný přídavek na dobrou noc: Somewhere Over the Rainbow.  Pro ty, kteří docenili i filosofický přesah McFerrinova projektu, byl koncert zážitkem.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více