Bobby McFerrin zůstává šamanem hlasů

Bobby McFerrin zůstává šamanem hlasů

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.

Patrně vinou indispozice se do představení nezapojila zpěvačka Judi Vinar, takže avizovaný projekt Gimme5 se rázem překlopil v jinou, neméně osvědčenou koncertní variantu Bobby McFerrin & WeBe3. Aniž by ovšem někdo uznal za vhodné diváky informovat, proč se tak stalo. Ti ovšem o tradiční průběh představení ochuzeni nebyli. Ač je Bobby na pódiu už mnohém méně dominantní, než jak jsme bývali zvyklí, charisma, hlas ani výrazové dovednosti neztratil.

Jeho příznivci o něm už znají vše: zpěvák s obrovským rozsahem a hlasovou technikou, aranžér, komponista, hlasový pedagog, dirigent. Od každé z této jeho dovedností mohlo zcela zaplněné auditorium Sona ochutnat. Mnohem více však zapojoval své (protentokrát) tři souputníky, s nimiž spolupracuje od roku 1986. Všichni patří do zakladatelské sestavy a capellového  sdružení Voicestra, se kterým McFerrin objížděl svět a nahrál album Circlesongs (1997). K tomuto projektu se nedávno vrátil s užší sestavou (i když Voicestru mu na část představení supluje liberecký vokální ansámbl Akcent, pro tuto příležitost zúžený na tucet hlasů), kdy jeho blízká suita – Rhiannon, Joey Blake a David Worm – rozehrává předzpěvy nápěvů i ostinátních motivů pro sbor spolu s ním nebo místo něj. Tato trojice je, jak ostatně předvedli v samostatném minirecitálu v rámci představení, sezpívaná i jako trio WeBe3. To si založili jako vedlejšák paralelně s Voicestrou v roce 1986. Rhiannon je McFerrinovi věkově i naturelem nejbližší jazzová zpěvačka s uměleckým jménem odkazujícím k postavě z velšského mýtu Mabinogi. Je vyznavačkou a mnohaletou aktivní lektorkou stylu „sharing of song“ a vokální improvizace. Tato někdejší studentka a později vyučující jazzového zpěvu na univerzitě v Berkeley si pořídila (funkční) farmu na Havaji. Zde si vedle chovu kachen a hus či pěstování zeleniny vybudovala art centrum, v němž pořádá lekce, setkání i muzikantské festivaly.

mcferrin_bobby_2019_sono_foto_Bretfeldova_03

Joey Blake (v sestavě zastává roli basisty) o sobě říká: „Jsem to já, kdo je zodpovědný za nastavení hudebního stylu, harmonické struktury, rytmu a timingu, aby to ostatní nemuseli hlídat.“ Jeho vášní je improvizace ve všemožných stylech, od latiny, blues, funku, hiphopu až k jazzu a gospelu (jak ostatně v Brně předvedl na pódiu).

Jeho parťák David Worm, v sestavě zastávající vocal percussion a beatbox, je rovněž výborným zpěvákem-tenoristou. Blízkost k McFerrinově hudební filosofii dokládá jeho krédo: „Práce s různými technikami vokálních perkusí, s jazykem, rty, hrudníkem, dechem, je skvělý způsob, jak poznat řadu kulturních i hudebních identit celého světa a prostřednictvím jejich rytmů se spojit s tepem jejich společenství.“ Doprovodný sbor Akcent se trvalejší spoluprací se špičkovými improvizátory vyprofiloval ve tvárné hudební těleso, s nímž Bobby McFerrin pracuje s chutí. Potřebuje totiž nejen sbor schopný čtyřhlasého zpěvu, ale flexibilní, bohatě strukturovaný nástroj pro velmi niterně laděné improvizace.

Brněnské vystoupení nemělo úplně pevný rámec (i když pouze o živelnou improvizaci nešlo ani náhodou). Zůstalo schéma, v němž se každá skladba rozehrává pod taktovkou jednoho ze čtveřice vokalistů Ten sbor „naučí“ hlavní ostinátní motiv, který pak podbarvuje celou skladbu a do nějž pak sám nebo s někým ze zbylé trojice improvizuje v určitém stylu (významnou roli má dvojice sidemanů Blake a Worm, kteří logicky suplují basu a bicí). Předností takového koncertu je symbolická lekce z řady hudebních stylů (mnohdy z několika v jediné písni), které se posluchači dostává: od afrických kultovních zpěvů Zuluů, súfijských chorálů a indických rág až k extatickým gospelovým sborovým modlitbám. V těch nejzdařilejších momentech šlo i díky bezprostřední blízkosti s publikem o téměř mystický zážitek, oslavu hudební sounáležitosti a spontánnosti.

mcferrin_bobby_2019_sono_foto_Bretfeldova_02

Jindy se ovšem Bobby McFerrin držel stranou a dění na pódiu pozoroval jakoby s odstupem, jako demiurg přehlížející, co sám stvořil.  Obvyklé hlavní téma opakované v podkresu evokuje společnou modlitbu, do níž předzpěvák vnáší improvizovaná sdělení v tajemném jazyce (muzikanti tomu říkají svahilština), z něhož občas probleskne anglické slovo či víceslovné sdělení. Toto se pak opakuje jako mantra. Naléhavostí i jistou manipulativností to připomíná kultovní vzývání či obřad jakéhosi očistného rituálu, zvláště pokud se podaří vtáhnout a zapojit publikum.  Už od první skladby zpívaného dialogu Bobbyho s Rhiannon, který podbarvovaly basa a bicí, rozehrál McFerrin škálu svých dovedností od krásně znělého falzetového zpěvu s basovými přídechy evokujícího dvojhlas až k používání vlastního hrudníku jako ozvučnice doprovodného bubnu, který rozezníval rytmickými údery do prsou. Další, tentokrát bezeslovný vášnivý až hádavý dialog s Rhiannon vyústil do kňouravé kakofonie, aby se vzápětí zklidnil a spolu se sborem vyústil do srozumitelné zpívané mantry Here We Are. Vzápětí se McFerrin stáhl do role pozorovatele a exhibovali jiní. V ukázce nácviku gospelu si Joey Blake sbor za sebou rozezpíval po sekcích a své vlastní sólo podepřené sborovým ostinátem vystupňoval až extatickému závěru ve stylu filmu Sestra v akci. Poněkud jinak modifikovaný gospel nabídl i David Worm, jenž zapojil do rytmu tleskající publikum a jehož mantrou byl Life in Peace. Příležitost k samostatné prezentaci dostali i sbor Akcent v krásném harmonickém čtyřhlasu – a následně i WeBe3 v ukázce z vlastního repertoáru. Rhiannon v ukázce svého jedinečného hlasového rozsahu v bezeslovném sólu provázená basou a beatboxem Joeyho a Davida vrcholící společnými mantrami Don´t Go Alone, Try to Find A Way a (společně s Bobbym) Eyes Open Wide.

V několika závěrečných číslech se opět vrátil do popředí Bobby McFerrin, aby rozehrál škálu svých hlasových dovedností v dialogu s auditoriem. Očekávanými hříčkami, z nichž dříve sestával celý program koncertu, tentokrát ovšem hlavní protagonista poměrně šetřil. A tak došlo na simulaci rytmu jedoucího vlaku, řízenou improvizaci střídáním dvou melodických nápěvů, které naučil publikum. Hrou s melodií i rytmem navodil pocit sounáležitosti s každým v sále, kdo byl ochoten a schopen si alespoň pobrukovat.  Větší plochu rozehrál nad starozákonním příběhem muže, který se nebyl schopen rozhodnout – Double Minded Man, tentokrát se skutečným textem, příběhem s poselstvím ve stylu starých country recitativů. Podobně až mystickou atmosféru navodil další gospel Who´s Riding My Car. Pak přišlo zpívané poděkování publiku a spoluhráčům – a po nadšených standing ovations i tradiční (stejný jako před osmi lety na JazzFestu) subtilní, procítěný přídavek na dobrou noc: Somewhere Over the Rainbow.  Pro ty, kteří docenili i filosofický přesah McFerrinova projektu, byl koncert zážitkem.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více