Bobby McFerrin zůstává šamanem hlasů

Bobby McFerrin zůstává šamanem hlasů

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.

Patrně vinou indispozice se do představení nezapojila zpěvačka Judi Vinar, takže avizovaný projekt Gimme5 se rázem překlopil v jinou, neméně osvědčenou koncertní variantu Bobby McFerrin & WeBe3. Aniž by ovšem někdo uznal za vhodné diváky informovat, proč se tak stalo. Ti ovšem o tradiční průběh představení ochuzeni nebyli. Ač je Bobby na pódiu už mnohém méně dominantní, než jak jsme bývali zvyklí, charisma, hlas ani výrazové dovednosti neztratil.

Jeho příznivci o něm už znají vše: zpěvák s obrovským rozsahem a hlasovou technikou, aranžér, komponista, hlasový pedagog, dirigent. Od každé z této jeho dovedností mohlo zcela zaplněné auditorium Sona ochutnat. Mnohem více však zapojoval své (protentokrát) tři souputníky, s nimiž spolupracuje od roku 1986. Všichni patří do zakladatelské sestavy a capellového  sdružení Voicestra, se kterým McFerrin objížděl svět a nahrál album Circlesongs (1997). K tomuto projektu se nedávno vrátil s užší sestavou (i když Voicestru mu na část představení supluje liberecký vokální ansámbl Akcent, pro tuto příležitost zúžený na tucet hlasů), kdy jeho blízká suita – Rhiannon, Joey Blake a David Worm – rozehrává předzpěvy nápěvů i ostinátních motivů pro sbor spolu s ním nebo místo něj. Tato trojice je, jak ostatně předvedli v samostatném minirecitálu v rámci představení, sezpívaná i jako trio WeBe3. To si založili jako vedlejšák paralelně s Voicestrou v roce 1986. Rhiannon je McFerrinovi věkově i naturelem nejbližší jazzová zpěvačka s uměleckým jménem odkazujícím k postavě z velšského mýtu Mabinogi. Je vyznavačkou a mnohaletou aktivní lektorkou stylu „sharing of song“ a vokální improvizace. Tato někdejší studentka a později vyučující jazzového zpěvu na univerzitě v Berkeley si pořídila (funkční) farmu na Havaji. Zde si vedle chovu kachen a hus či pěstování zeleniny vybudovala art centrum, v němž pořádá lekce, setkání i muzikantské festivaly.

mcferrin_bobby_2019_sono_foto_Bretfeldova_03

Joey Blake (v sestavě zastává roli basisty) o sobě říká: „Jsem to já, kdo je zodpovědný za nastavení hudebního stylu, harmonické struktury, rytmu a timingu, aby to ostatní nemuseli hlídat.“ Jeho vášní je improvizace ve všemožných stylech, od latiny, blues, funku, hiphopu až k jazzu a gospelu (jak ostatně v Brně předvedl na pódiu).

Jeho parťák David Worm, v sestavě zastávající vocal percussion a beatbox, je rovněž výborným zpěvákem-tenoristou. Blízkost k McFerrinově hudební filosofii dokládá jeho krédo: „Práce s různými technikami vokálních perkusí, s jazykem, rty, hrudníkem, dechem, je skvělý způsob, jak poznat řadu kulturních i hudebních identit celého světa a prostřednictvím jejich rytmů se spojit s tepem jejich společenství.“ Doprovodný sbor Akcent se trvalejší spoluprací se špičkovými improvizátory vyprofiloval ve tvárné hudební těleso, s nímž Bobby McFerrin pracuje s chutí. Potřebuje totiž nejen sbor schopný čtyřhlasého zpěvu, ale flexibilní, bohatě strukturovaný nástroj pro velmi niterně laděné improvizace.

Brněnské vystoupení nemělo úplně pevný rámec (i když pouze o živelnou improvizaci nešlo ani náhodou). Zůstalo schéma, v němž se každá skladba rozehrává pod taktovkou jednoho ze čtveřice vokalistů Ten sbor „naučí“ hlavní ostinátní motiv, který pak podbarvuje celou skladbu a do nějž pak sám nebo s někým ze zbylé trojice improvizuje v určitém stylu (významnou roli má dvojice sidemanů Blake a Worm, kteří logicky suplují basu a bicí). Předností takového koncertu je symbolická lekce z řady hudebních stylů (mnohdy z několika v jediné písni), které se posluchači dostává: od afrických kultovních zpěvů Zuluů, súfijských chorálů a indických rág až k extatickým gospelovým sborovým modlitbám. V těch nejzdařilejších momentech šlo i díky bezprostřední blízkosti s publikem o téměř mystický zážitek, oslavu hudební sounáležitosti a spontánnosti.

mcferrin_bobby_2019_sono_foto_Bretfeldova_02

Jindy se ovšem Bobby McFerrin držel stranou a dění na pódiu pozoroval jakoby s odstupem, jako demiurg přehlížející, co sám stvořil.  Obvyklé hlavní téma opakované v podkresu evokuje společnou modlitbu, do níž předzpěvák vnáší improvizovaná sdělení v tajemném jazyce (muzikanti tomu říkají svahilština), z něhož občas probleskne anglické slovo či víceslovné sdělení. Toto se pak opakuje jako mantra. Naléhavostí i jistou manipulativností to připomíná kultovní vzývání či obřad jakéhosi očistného rituálu, zvláště pokud se podaří vtáhnout a zapojit publikum.  Už od první skladby zpívaného dialogu Bobbyho s Rhiannon, který podbarvovaly basa a bicí, rozehrál McFerrin škálu svých dovedností od krásně znělého falzetového zpěvu s basovými přídechy evokujícího dvojhlas až k používání vlastního hrudníku jako ozvučnice doprovodného bubnu, který rozezníval rytmickými údery do prsou. Další, tentokrát bezeslovný vášnivý až hádavý dialog s Rhiannon vyústil do kňouravé kakofonie, aby se vzápětí zklidnil a spolu se sborem vyústil do srozumitelné zpívané mantry Here We Are. Vzápětí se McFerrin stáhl do role pozorovatele a exhibovali jiní. V ukázce nácviku gospelu si Joey Blake sbor za sebou rozezpíval po sekcích a své vlastní sólo podepřené sborovým ostinátem vystupňoval až extatickému závěru ve stylu filmu Sestra v akci. Poněkud jinak modifikovaný gospel nabídl i David Worm, jenž zapojil do rytmu tleskající publikum a jehož mantrou byl Life in Peace. Příležitost k samostatné prezentaci dostali i sbor Akcent v krásném harmonickém čtyřhlasu – a následně i WeBe3 v ukázce z vlastního repertoáru. Rhiannon v ukázce svého jedinečného hlasového rozsahu v bezeslovném sólu provázená basou a beatboxem Joeyho a Davida vrcholící společnými mantrami Don´t Go Alone, Try to Find A Way a (společně s Bobbym) Eyes Open Wide.

V několika závěrečných číslech se opět vrátil do popředí Bobby McFerrin, aby rozehrál škálu svých hlasových dovedností v dialogu s auditoriem. Očekávanými hříčkami, z nichž dříve sestával celý program koncertu, tentokrát ovšem hlavní protagonista poměrně šetřil. A tak došlo na simulaci rytmu jedoucího vlaku, řízenou improvizaci střídáním dvou melodických nápěvů, které naučil publikum. Hrou s melodií i rytmem navodil pocit sounáležitosti s každým v sále, kdo byl ochoten a schopen si alespoň pobrukovat.  Větší plochu rozehrál nad starozákonním příběhem muže, který se nebyl schopen rozhodnout – Double Minded Man, tentokrát se skutečným textem, příběhem s poselstvím ve stylu starých country recitativů. Podobně až mystickou atmosféru navodil další gospel Who´s Riding My Car. Pak přišlo zpívané poděkování publiku a spoluhráčům – a po nadšených standing ovations i tradiční (stejný jako před osmi lety na JazzFestu) subtilní, procítěný přídavek na dobrou noc: Somewhere Over the Rainbow.  Pro ty, kteří docenili i filosofický přesah McFerrinova projektu, byl koncert zážitkem.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více