Bombarďák: Píp. Dětem, rychle a bez folku

Bombarďák: Píp. Dětem, rychle a bez folku

Bombarďák cílí přímo na dětského posluchače, a to na posluchače už malinko odrostlého. K dětem, které se nespokojí jen tak s něčím a které už brzy začnou se spolužáky poslouchat hity z komerčních rádií, se Bombarďák pokouší promlouvat jejich jazykem.

Na počátku byly dvě kompilace písní pro děti v podání různých interpretů – Bongo BonBoniéraBongo BomBarďák. Interpretovala je fiktivní kreslená kapela 3B (jakási česká soft varianta komiksových Gorillaz), která propůjčovala svou identitu Žambochům, Jablkoni, Slávku Janouškovi nebo Poletíme? S poslední zmíněnou kapelou projekt spojovala osoba Rudolfa Brančovského, muzikanta a také výtvarníka, který tříčlennou dvojrozměrnou kapelu ztvárnil. V neposlední řadě pak existovalo spojení s brněnskou zábavní halou Bongo – nejen názvem alb, ale opět i propojením s Brančovským-výtvarníkem. To vše přetrvávalo na albu Písničky kluka BomBarďáka, na kterém však už písně složila a nahrála nová kapela ve složení Michal Dalecký, Jiří JelínekFilip Nebřenský. Z kompilačního projektu se tedy stala samostatná skupina. Nyní přichází Bombarďák s druhým samostatným albem, s nímž se zřejmě definitivně odpoutává od své minulosti. Zmizelo spojení s Bongem i s původní kreslenou kapelou (Brančovský se svými Poletíme? mezitím zpřetrhal pouta se značkou Indies Scope a přešel k jinému vydavateli), z názvu Bombarďák zmizelo druhé velké „B“ (které mělo smysl právě ve spojení s konceptem 3B). O výtvarnou stránku obalu se nově postarala věčně třináctiletá komiksová rebelka Fagi, postava známá z Facebooku a také z představení divadla Dno, s nímž Bombarďáka pojí postava Jiřího Jelínka. Na ose výtvarník–hudba bylo tak jedno logické spojení (Brančovský) vystřídáno vazbou ještě logičtější (Jelínek—Fagi).

Zatímco grafika a vůbec prezentace kapely doznala velkých změn, po hudební stránce Bombarďák navazuje na předchozí album Písničky kluka BomBarďáka. Pánové se dál dělí o hudbu (Dalecký, Nebřenský) a texty (Jelínek) a tam, kde je to třeba, zvou do jednotlivých písní hosty. Jsou to například Milan Cais (Tata Bojs) na bicí, Václav Kalendra na trubku nebo Milan Jakeš na housle, ženské party nazpívala Johana Vaňousová. Pokračuje spolupráce s mistrem zvuku Ondřejem Ježkem (vše od různých nástrojů až po mix a mastering nahrávky) nebo s bubeníkem Ondřejem Pečenkou, který je mimochodem zakladatelem a bývalým členem Kašpárka v rohlíku a dnes protagonistou skupiny Pískomil se vrací.

A právě ke Kašpárkovi a Pískomilovi má Bombarďák ze všech ostatních současných písňových projektů pro děti nejblíže. Pánové Uhlíř a Svěrák dbají na didakticky pečlivou výslovnost, kultivovanou češtinu a hudební uhlazenost – někdy až příliš syntetickou. Petr Skoumal zhudebňoval texty předních básníků a i jeho hudební složka, jakkoli kvalitní, byla především líbivá a hitová. Slávek Janoušek na svých Dušičkách nebo Luboš Javůrek na Projdeme se po zoo zůstávají v dobrém slova smyslu v zajetí folkového jazyka a například novější projekt Loutky v nemocnici nebo Sto zvířat na svém dětském albu se hudebně pohybují na pomezí tvorby pro děti a pro dospělé, čemuž částečně podřizují i texty. Bombarďák – podobně jako Kašpárek i Pískomil – cílí přímo na dětského posluchače, a to na posluchače už malinko odrostlého (řekněme druhý stupeň základní školy). K dětem, které se nespokojí jen tak s něčím a které už brzy začnou se spolužáky poslouchat hity z komerčních rádií, se Bombarďák pokouší promlouvat jejich jazykem. Je to jazyk živý, dynamický, ne vždy nespisovný, ale přece jen s řadou prvků obecné češtiny (tím se odlišuje od Svěrákových textů). Tomu odpovídá i způsob interpretace – zpěv se střídá s mluvenými vstupy nebo i s řevem, místo mají v písních komické „divadelní“ scénky (záměna Turnova a Trutnova v písni Duet). Škála hudebních forem je opět úctyhodná. Bombarďák použije vše, co by děti mohlo oslovit a utahat (tedy co je dostatečně rychlé). Na albu tak najdeme ska (Josefína, Řval), swing (Racek), speed tango (Teplota) i vtipnou (protože laskavou) parodii romské hudby (Padavka s nejlepší hláškou alba „Housle padá…“ – poslechněte si!). Naopak písničkářskému folku (tedy tomu „staromódnímu“ s akustickou kytarou bez bohatšího doprovodu) se Bombarďák vyhýbá a country je přítomno pouze jako negativní vymezení („Znám jedno nádraží / vzhled má jak z country desky“).

Velmi pestrá je i textová složka alba. Přitom písničky – průměrná stopáž je těsně pod dvě minuty! – zpravidla stojí na jediném nápadu, roztaženém na plochu celé skladby. Typickým příkladem je úvodní Cáky cák, ve které se toho, přiznejme, moc neděje. Nebo Kukurukuku, kde se neděje vůbec nic. Ze zajímavých témat zmíním den otevřených klecí v zoo (píseň Čardáš; pamětníci srovnají s Amnestií Karla Plíhala), už zmíněný Duet, píseň Vánoční, ve které se do nesprávných rukou dostal křovinořez, nebo píseň o chechtavém rackovi, který marně přátelům vypráví vtipy (asi každý máme mezi přáteli podobně neúspěšného vypravěče). Přesah k písňové tvorbě pro dospělé představují písně Kostka (s pointou „Včera jsem letěla na nějaký demonstraci), Nádraží nebo Metař (vědí děti, co to znamená „c’est la vie“?). A závěrečná Želva je klidným protipólem Kašpárkova punkového hitu Želvy. Píp je prostě sbírka písní více i méně povedených, přičemž to lepší výrazně převažuje. Jediným momentem, s nímž mám jako posluchač i rodič problém, je píseň Pan kanál. Nápad propojit sprostého „pana kanála“ s kanárem, který mu vypípává sprostá slova, je samozřejmě vtipný. Bohužel v textu zůstalo nevypípaných „kanálových“ slov docela dost. Na druhou stranu – touha „potichoučku si zasprosťačit“ k určitému dětskému věku patří a možná je z psychologického hlediska správně, když se v jedné z osmnácti písní malinko upustí ventil.

Bombarďák – Píp, vydavatel: Indies Scope 2015. 18 skladeb, celková stopáž: 35:58

Foto gabin

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více