Bombarďák: Píp. Dětem, rychle a bez folku

Bombarďák: Píp. Dětem, rychle a bez folku

Bombarďák cílí přímo na dětského posluchače, a to na posluchače už malinko odrostlého. K dětem, které se nespokojí jen tak s něčím a které už brzy začnou se spolužáky poslouchat hity z komerčních rádií, se Bombarďák pokouší promlouvat jejich jazykem.

Na počátku byly dvě kompilace písní pro děti v podání různých interpretů – Bongo BonBoniéraBongo BomBarďák. Interpretovala je fiktivní kreslená kapela 3B (jakási česká soft varianta komiksových Gorillaz), která propůjčovala svou identitu Žambochům, Jablkoni, Slávku Janouškovi nebo Poletíme? S poslední zmíněnou kapelou projekt spojovala osoba Rudolfa Brančovského, muzikanta a také výtvarníka, který tříčlennou dvojrozměrnou kapelu ztvárnil. V neposlední řadě pak existovalo spojení s brněnskou zábavní halou Bongo – nejen názvem alb, ale opět i propojením s Brančovským-výtvarníkem. To vše přetrvávalo na albu Písničky kluka BomBarďáka, na kterém však už písně složila a nahrála nová kapela ve složení Michal Dalecký, Jiří JelínekFilip Nebřenský. Z kompilačního projektu se tedy stala samostatná skupina. Nyní přichází Bombarďák s druhým samostatným albem, s nímž se zřejmě definitivně odpoutává od své minulosti. Zmizelo spojení s Bongem i s původní kreslenou kapelou (Brančovský se svými Poletíme? mezitím zpřetrhal pouta se značkou Indies Scope a přešel k jinému vydavateli), z názvu Bombarďák zmizelo druhé velké „B“ (které mělo smysl právě ve spojení s konceptem 3B). O výtvarnou stránku obalu se nově postarala věčně třináctiletá komiksová rebelka Fagi, postava známá z Facebooku a také z představení divadla Dno, s nímž Bombarďáka pojí postava Jiřího Jelínka. Na ose výtvarník–hudba bylo tak jedno logické spojení (Brančovský) vystřídáno vazbou ještě logičtější (Jelínek—Fagi).

Zatímco grafika a vůbec prezentace kapely doznala velkých změn, po hudební stránce Bombarďák navazuje na předchozí album Písničky kluka BomBarďáka. Pánové se dál dělí o hudbu (Dalecký, Nebřenský) a texty (Jelínek) a tam, kde je to třeba, zvou do jednotlivých písní hosty. Jsou to například Milan Cais (Tata Bojs) na bicí, Václav Kalendra na trubku nebo Milan Jakeš na housle, ženské party nazpívala Johana Vaňousová. Pokračuje spolupráce s mistrem zvuku Ondřejem Ježkem (vše od různých nástrojů až po mix a mastering nahrávky) nebo s bubeníkem Ondřejem Pečenkou, který je mimochodem zakladatelem a bývalým členem Kašpárka v rohlíku a dnes protagonistou skupiny Pískomil se vrací.

A právě ke Kašpárkovi a Pískomilovi má Bombarďák ze všech ostatních současných písňových projektů pro děti nejblíže. Pánové Uhlíř a Svěrák dbají na didakticky pečlivou výslovnost, kultivovanou češtinu a hudební uhlazenost – někdy až příliš syntetickou. Petr Skoumal zhudebňoval texty předních básníků a i jeho hudební složka, jakkoli kvalitní, byla především líbivá a hitová. Slávek Janoušek na svých Dušičkách nebo Luboš Javůrek na Projdeme se po zoo zůstávají v dobrém slova smyslu v zajetí folkového jazyka a například novější projekt Loutky v nemocnici nebo Sto zvířat na svém dětském albu se hudebně pohybují na pomezí tvorby pro děti a pro dospělé, čemuž částečně podřizují i texty. Bombarďák – podobně jako Kašpárek i Pískomil – cílí přímo na dětského posluchače, a to na posluchače už malinko odrostlého (řekněme druhý stupeň základní školy). K dětem, které se nespokojí jen tak s něčím a které už brzy začnou se spolužáky poslouchat hity z komerčních rádií, se Bombarďák pokouší promlouvat jejich jazykem. Je to jazyk živý, dynamický, ne vždy nespisovný, ale přece jen s řadou prvků obecné češtiny (tím se odlišuje od Svěrákových textů). Tomu odpovídá i způsob interpretace – zpěv se střídá s mluvenými vstupy nebo i s řevem, místo mají v písních komické „divadelní“ scénky (záměna Turnova a Trutnova v písni Duet). Škála hudebních forem je opět úctyhodná. Bombarďák použije vše, co by děti mohlo oslovit a utahat (tedy co je dostatečně rychlé). Na albu tak najdeme ska (Josefína, Řval), swing (Racek), speed tango (Teplota) i vtipnou (protože laskavou) parodii romské hudby (Padavka s nejlepší hláškou alba „Housle padá…“ – poslechněte si!). Naopak písničkářskému folku (tedy tomu „staromódnímu“ s akustickou kytarou bez bohatšího doprovodu) se Bombarďák vyhýbá a country je přítomno pouze jako negativní vymezení („Znám jedno nádraží / vzhled má jak z country desky“).

Velmi pestrá je i textová složka alba. Přitom písničky – průměrná stopáž je těsně pod dvě minuty! – zpravidla stojí na jediném nápadu, roztaženém na plochu celé skladby. Typickým příkladem je úvodní Cáky cák, ve které se toho, přiznejme, moc neděje. Nebo Kukurukuku, kde se neděje vůbec nic. Ze zajímavých témat zmíním den otevřených klecí v zoo (píseň Čardáš; pamětníci srovnají s Amnestií Karla Plíhala), už zmíněný Duet, píseň Vánoční, ve které se do nesprávných rukou dostal křovinořez, nebo píseň o chechtavém rackovi, který marně přátelům vypráví vtipy (asi každý máme mezi přáteli podobně neúspěšného vypravěče). Přesah k písňové tvorbě pro dospělé představují písně Kostka (s pointou „Včera jsem letěla na nějaký demonstraci), Nádraží nebo Metař (vědí děti, co to znamená „c’est la vie“?). A závěrečná Želva je klidným protipólem Kašpárkova punkového hitu Želvy. Píp je prostě sbírka písní více i méně povedených, přičemž to lepší výrazně převažuje. Jediným momentem, s nímž mám jako posluchač i rodič problém, je píseň Pan kanál. Nápad propojit sprostého „pana kanála“ s kanárem, který mu vypípává sprostá slova, je samozřejmě vtipný. Bohužel v textu zůstalo nevypípaných „kanálových“ slov docela dost. Na druhou stranu – touha „potichoučku si zasprosťačit“ k určitému dětskému věku patří a možná je z psychologického hlediska správně, když se v jedné z osmnácti písní malinko upustí ventil.

Bombarďák – Píp, vydavatel: Indies Scope 2015. 18 skladeb, celková stopáž: 35:58

Foto gabin

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více