Brilantní Čtyři elementy baletu NdB

11. březen 2018, 10:00
Brilantní Čtyři elementy baletu NdB

Předloňský leden byl pro balet Národního divadla Brno jedním ze zásadních mezníků. V programu se objevil skvostný kus jednoho z nejvýraznějších světových choreografů Jiřího Kyliána. Jeho Petite Mort se stal pro brněnský soubor pomyslným vstupem mezi elitu padesáti nejlepších světových souborů, které získaly výsadu Kyliánovy choreografie uvádět. Tuto etablovanost podtrhla páteční premiéra, v níž soubor uvedl další dvě ikonické Kyliánovy choreografie spolu s dvěma kusy autorů s ním spjatými – Lukáše Timuláka a Nacho Duata.

Lukáš Timulák, jeden ze členů Kyliánovy taneční i choreografické líhně jeho domovského Netherlands Dance Theater, vytvořil pro premiéru choreografii Hidden Order/Skrytý řád. Striktní řád drží především scéna Petera Biľaka využívající geometrickou přesnost, čisté linie, pruhy, kontrasty černé a bílé. Zato Timulákův pohybový slovník překračuje všechna pravidla. Jestliže Kylián přeformuloval všechno dosavadní chápání tance, pak Timulák zachází ještě dál. Formuje tanečníka přes myslitelnou podobu možného a zejména v sólových miniaturách dosahuje absolutní divergence. Právě v těchto částech vynikali sólisté a demisólisté souboru jako Ivona Jeličová vytrvale obhajující svou taneční vyspělost v bilancích mezi klasickými baletními kánony a neoklasikou. Vedle ní ale zářili také členové souboru jako je Martin Segeťa, který předvedl neobyčejnou tvárnost. Závěrečné pas de deux bylo hrou se světlem a stínem. Ve válcovité proděravělé konstrukci projíždí ostrý zdroj světla, který tak vrhal stíny na tančící dvojici i hlediště. Spolu se světelným efektem a klidně plynoucí křišťálovou plochou hudby Briana Eno, ztvárnili něžnou choreografii v nesmírně citlivém podání Emilie Vuorio a Martin Svobodník. Oba dle mne jsou nejsvébytnějšími tanečníky souboru a nabídli dílo hluboce působivé.

Vnitřní část komponovaného večera tvořila Kyliánova Sarabande a Falling Angels. Obě choreografie si pohrávají se striktně mužským a ženským elementem. Sarabanda je jakousi hříčkou s otázkou Proč?, na niž hledáte odpověď po celou čtvrthodinu inscenace. Šest mužů, jež se vyloupnou zpod šesti krinolín choreograf postupně obnažuje, nechává růst jejich mužskou sílu a  hledat významy. Vše za hlasitého křiku prolamujícího Bachovu druhou partitu d moll, která tvoří k živelné choreografii zcela nepochopitelný kontrast. Tento Kyliánův part má zčásti ilustrovat čtrnáctou kapitolu knihy Jób. Zračí člověka narozeného z ženy, jež má krátký život, avšak utrpení do sytosti. Podobá se květu, rozkvétá, a stejně tak uvadá, zmizí jako stín. To se však divák dozví jen při hlubším hledání faktické souvislosti. Takto troufalá choreografie, nastiňující jen velmi kusou představu o obsahu, by možná zasluhovala většího vysvětlení, než se v programovém textu dostává. Široká paleta možných interpretací by si žádala alespoň drobné vodítko.

Kontrastní a ryze ženský element představoval titul Falling Angels. Složitá choreografie žen v prostoru ohraničeném světlem je hudebně dotvářena pouze rytmem perkusové skladby Drumming od Steva Reicha. Stejně jako je Reichova hudba založena na fázování, vychází choreografie z postupného vrstvení pohybu. Sám autor o díle prohlásil (což se bohužel divák také nedozví), že v ní jde o taneční povolání. Kompozice dbá přísné synchronizace tanečnic, žádá si značnou míru pohybového chápání i pohybové paměti, čistotu kontinuity pohybu. A mužský i ženský soubor brněnského baletu v těchto číslech opět obhájil elasticitu svých možností.

Nacho Duato v choreografii Gnawa sleduje kořeny svých předků a jejich sounáležitost s oblastí Středozemního moře. Užívá v něm arabské rytmy, rituál a marocký folklór. Autor využil na jevišti velmi silného efektu skupinového tance i tance párového. V něm zářili Arthur Abram a opět Emilia Vuorio. Ta má neobyčejný dar se zcela vyloupnout z tělesné schránky a propůjčit se čistě tančící entitě. Zobrazená exotika, brilantně vybroušená choreografie, pohybová vytříbenost a naturální verva každého z tanečníků investovaly do díla silnou emocí, která v hledišti ještě dlouze rezonovala nejen při opravdu dlouhotrvajícím potlesku.

Hidden Order/skrytý řád – Lukáš Timulák; Sarabande – Jiří Kylián; Falling Angels – Jiří Kylián; Gnawa – Nacho Duato. 4 Elements. Soubor baletu Národního divadla Brno. Premiéra 9. března 2018.  

Komentáře

Reagovat
  • Jolana Němcová

    12. březen 2018, 15:41
    Škoda, že autorka recenze nezmínila, že hudba ke třem (ze čtyř) choreografiím byla z nahrávky a jen Kyliánův titul Falling Angels byl hrán živě na perkuse čtyřmi členy DAMA DAMA (Dan Dlouhý, Ctibor Bártek, Jan Řihák a Martin Švec) z pravého boku zvýšeného orchestřiště...

Podtitulem Bohatýrsko-milostná hudební komedie o dvanácti obrazech označilo svoji nejnovější inscenaci Tři mušketýři Městské divadlo Brno, které tímto titulem zároveň zahájilo provoz letní scény v Biskupském dvoře. Není třeba se kočkovat o žánrové vymezení této ponejvíce hry se zpěvy. Důležitější je, co tato open air produkce divákovi nabízí…  více

Na včerejším Koncertu hejtmana jihomoravského kraje na slavkovském zámku představil světoznámý kontratenorista Dominique Visse i s nově vzniklým hudebním tělesem Vis musica nevážné, komické a někdy i drze ironické skladby. A nebyla to náhoda. Další koncert hudebního festivalu Concentus Moraviae, jehož letošní ročník je zasvěcen hudbě a humoru, tak svrchovaně naplnil dramaturgickou linku. Visse se navíc s úspěchem představil již na třech festivalových ročnících.  více

Nazpívat album notoricky známých jazzových standardů v překladech do češtiny a přitom si nejen nevylámat zuby, ale dokonce působit přirozeně a v rámci možností i originálně je mimořádně náročná disciplína. Darku Neumannovi, „takové té brněnské figurce“ (jak stojí v bookletu alba) se to povedlo. Na tom, že se zdárně pohybuje na samé hraně sentimentu a bluesové ryzosti, mají velkou zásluhu i texty Ester Kočičkové.  více

Mandolinista Martin Krajíček hraje v kapelách různých žánrů. Má vlastní akustické trio, je členem tria Jitky Šuranské, působí v „mexické“ kapele Mariachi Espuelas a v Cimbal Classicu, hraje klezmer a hru na mandolínu také vyučuje. Od loňského roku je také pořadelem Mandolínového festivalu v Boskovicích. Letošní ročník se bude konat od 8. do 10. června.  více

Skupina D.N.A. Brno, vítěz finále Porty z roku 2011, vydala po čtyřech letech nové album. Vedle nového příjmení baskytaristky (ale stále je to tatáž Barbora, která před lety – tehdy ještě dívčí a dětskou – kapelu spoluzakládala) došlo v sestavě k důležité změně. Novým členem se stal Ondra Bojanovský (syn kapelník FT Primu Aleše Bojanovského), který ovládá rytmické nástroje. Bývalá perkusistka Lenka Ručková se tím pádem mohla naplno přesunout ke klavíru. Jinak zůstává vše zdánlivě při starém: D.N.A. jsou skupina mladých lidí, z větší části klasicky vzdělaných, kteří mají vedle klasické hudby rádi folk. Ten hrají po muzikantské stránce mistrně – k jejich zručnosti, kterou v jednotlivých písních dávají najevo, nelze mít výhrad. Samotný repertoár už na minulém albu vyrostl z dětských let a novinka je pochopitelně i v tomto ohledu ještě o kus dospělejší. Kapela vlastně nepřekvapila nějakým nečekaným posunem. Ale výsledek je o kus vyzrálejší a sebevědomější. A přibylo také vážných, a přitom důvěryhodně podaných témat.  více

Už 23. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae včera zahájil koncert v Bystřici nad Pernštejnem. Humor a hudba představuje letos spojení, které tvoří páteř a jednotící téma celého festivalu. Dramaturgie festivalu je letos dílem belgického muzikologa a básníka Jellea Dierickxe. Pokud se Dierickxovi podařilo stvořit pestrý program festivalu, který od počátku až do konce nabízí hudební humor ve všech podobách, pak zahajovací koncert bylo možné vnímat jako souhrn popsaného koncepctu. O nelehký úkol provést stylově diametrálně odlišná a humorem propojená díla se v případě včera postaral orchestr PKF – Prague Philharmonia pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće.   více

Miloš Štědroň se letos podílí jako rezidenční umělec na festivalu Concentus Moraviae. Stalo se to vítanou záminkou k rozhovoru. Byl věnován jeho muzikantským začátkům, jeho cestě k hudebnímu vzdělání, jeho uměleckému vývoji a jeho znamenitým učitelům, příklonu k odkazu hudební avantgardy i příčině, proč se k ní záhy dobral určitého odstupu, jak se zasvětil věrné a úspěšné spolupráci s Divadlem Husa na provázku i jak se ho dotýkaly dobové politické proměny, jak překonával jejich tlak, jak spolupracoval se zakázaným dramatikem a svým dnešním tazatelem, jak tvořil pro skvělé Due Boemi di Praga, jak vyučoval hudbě a hudebním dějinám a působil jako oblíbený popularizátor, jak zasvěceně vykládal starou hudbu, ale i Leoše Janáčka, jak pracoval jako editor, jak se stal významnou a známou kulturní osobností, a to nejen brněnskou, a jak všemi úlohami, které si vytkl a jež za svůj pestrý a bohatý tvůrčí život plnil a plní, jak tím vším je rád.  více

Brněnského písničkáře Michala „Kosmonauta“ Šimíčka vnímám dlouhodobě jako člověka, který umí napsat poetický, často mnohovrstevnatý text a propojit jej se zajímavou hudbou. Už první album jeho skupiny Nevermore & Kosmonaut na mne působilo jako koncepční projekt. Písně na sebe sice nenavazovaly přímo, ale díky drobným detailům, textovým i hudebním, jako by jedna s druhou souvisely. Na novince Bleděmodré město však jde kapela mnohem dál. Tentokrát je to tematicky sevřený celek, věnovaný městu Brnu, propracovaný do posledního detailu. „Konceptuální album je naší odpovědí na současný trend, kdy se stává zvykem udělat jeden singl s videoklipem a poslouchat písně útržkovitě bez pořadí,“ vysvětluje Šimíček v bookletu alba a tento booklet je nedílnou součástí projektu a „příběhu“.  více

Ulice a náměstí po celé republice včera ovládli malí umělci. Do druhého ročníku celostátního happeningu se zapojilo na 400 základních uměleckých škol v 333 městech. Takřka tisíc akcí probíhalo na nejrůznějších místech Čech i Moravy. Malí umělci se vydali do ulic, kostelů, zámků, muzeí, galerií, nádraží, nákupních center a kaváren. Do programu ZUŠ Open se opět osobně zapojila patronka projektu Magdalena Kožená, která včera zamířila do Liberce, Benátek nad Jizerou a zúčastní se i slavnostního závěrečného večera ve Valdštejnské zahradě v Praze. Do ZUŠ Open se zapojila i celá řada dalších umělců například garanti jednotlivých uměleckých oborů za ZUŠ Open Alice Nellis a bratři Bubeníčkové, dále En.dru, Jiří Bárta, Karolína Berková, Vadim Petrov, ale i třeba hráči Karlovarského symfonického orchestru. ZUŠ Open proběhlo v Brně ve spolupráci Brnem městem hudby kreativní sítě UNESCO. Brněnské vystoupení základních uměleckých škol moderoval Pavel Borský, zástupce ředitelky ZUŠ Kaprálová.  více

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více

Skupina Plachý host vznikla v Brně kolem kytaristy a skladatele Martina Kostaše a zpěváka Pavla Kudrny. V souvislosti s jejím prvním albem, natočeným v roce 2015, jsem upozorňoval na sympatickou „plachost“, která jako by se z názvu tělesa přenesla do samotných písní. Skladby to byly opravdu tiché a jejich meditativní atmosféru jen občas narušovaly rockovější rejstříky Kudrnova hlasu a výpomoc hostů. Ostatně skupinu na debutu vedle obou zakladatelů teoreticky tvořili saxofonista Marek Bílý a hráč na perkuse Lukáš Krejčí, avšak celá sestava se představila pouze ve čtyřech skladbách. Na druhém albu Sbírka otazníků, natočeném v roce 2017 je to jinak. Vedle zmíněné čtveřice jsou jako členové skupiny uvedeni baskytarista Radovan Leskovský a bubeník Pavel Magnusek, a i když se všech šest hráčů sejde pouze v písni Uvnitř, zvuk Plachého hosta zhutněl, lehce zrockověl, vybarvil se. Písně jsou méně plaché, a tak zatímco minulé album mi svou náladou připomínalo Oldřicha Janotu nebo sólového Vladimíra Václavka, tentokrát jako bych za některými písněmi slyšel AG Flek.  více

Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.  více

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.  více

Po třech letech natočily Rózinky z jihomoravských Kozojídek své druhé album. Děvčata spolu navštěvují základní uměleckou školu a písničky jim stále píše jejich paní učitelka Kateřina Mičková, která skupinu dala dohromady. Dívky společně vystoupily v rozhlasových a televizních pořadech a hrály na různých festivalech od Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou až po rockový TrutnOff. Otázka, zda skupina bude životaschopná, až její členky vyrostou a dopějí (a budou mít zřejmě jiné hudební zájmy a chutě), stále visí ve vzduchu. Nad deskou Cvrkot se lehce vznáší, ovšem nikoli jako hrozba, ale spíše jako důvod k větší pestrosti alba.  více

Břitký humor, skvělé melodie, rozkošnou pohádkovou scénografii, báječné herecké výkony a nápaditou režii si dosyta užijí návštěvníci poslední muzikálové novinky Spamalot v Městském divadle Brno. Inscenace Stanislava Slováka je ukázkou svižného, důvtipného a po všech stránkách kompaktního hudebního divadla. A troufám si tvrdit, že na jevišti Hudební scény MDB jde o nejlepší muzikálovou inscenaci sezony.  více

Nejčtenější

Kritika

Podtitulem Bohatýrsko-milostná hudební komedie o dvanácti obrazech označilo svoji nejnovější inscenaci Tři mušketýři Městské divadlo Brno, které tímto titulem zároveň zahájilo provoz letní scény v Biskupském dvoře. Není třeba se kočkovat o žánrové vymezení této ponejvíce hry se zpěvy. Důležitější je, co tato open air produkce divákovi nabízí…  více