Brněnský Rent čili zanícené hudební divadlo

6. listopad 2018, 11:50
Brněnský Rent čili zanícené hudební divadlo

Americký muzikál Rent, jehož premiéru o víkendu uvedlo Městské divadlo Brno, má nálepku kultovního díla. A má na ni právo. Podtrhuje to i tragický osud autora (a to prosím námětu, libreta, hudby i textů v jedné osobě!) Jonathana Larsona, který roku 1996 zemřel krátce před premiérou v šestatřiceti letech. Nikdy se tak nedočkal úspěchů svého díla: třeba čtyř cen Tony a za námět dokonce i Pulitzerovy ceny. Stvrdila brněnská inscenace režiséra Stanislava Moši kvality fenoménu jménem Rent?

Tento titul je na poli hudebního divadla opravdu speciálním jevem. Když se Rent krátce po prvním uvedení přestěhoval na Broadway, nikdo netušil, že tady zůstane dalších dvanáct let a bude mít více než pět tisíc repríz. Sevřená komorní rocková opera, což je přesnější žánrové označení pro Rent, se stala pendantem k velkým rozmáchlým a symfonickým muzikálovým produkcím, o které mladí diváci už moc nejevili zájem. Nejde dnes jen o fakt, že Rent patří mezi desítku nejhranějších muzikálů, ale převrat v historii hudebního divadla způsobil také zvolenými tématy. Otevřeně mluví o AIDS, homosexualitě nebo transsexualitě. A když k tomu přidáte autorskou apotéozu lidské svobody, práva na lásku i život v pravdě, jste u divadelních esencí, kterými si muzikál publikum podmanil.

rent_2018_MdB_foto_archiv_divadla_02

Stejnou šanci má také Mošova inscenace. Jasně, srozumitelně a bez zbytečných jevištních ornamentů totiž s popsanými tématy i jejich přesahem pracuje. A trefně je importuje do hlediště. Druhdy kontroverzní témata však byla při první premiéře této inscenace v Brně servírovaná možná až s velkou dávkou interpretační exaltovanosti (nervozita tohoto uvedení se místy přelévala až do jisté herecké přepjatosti, která reprízováním jistě vymizí nebo se usadí). Jako výsledným dojmem i přesto zůstala režijní i herecká zanícenost, která se nebojí sáhnout po přezvětšeném hlasovém či obličejovém gestu. To aby účinkující ukázali, jak tomuto dílu věří, jak jsou s osudy svých hrdinů zajedno.

Larson si jako inspirační zdroj vybral slavnou Pucciniho operu La Bohéme. Jeho příběh mladých bohémů, šlapek a začínajících umělců je však namísto Paříže umístěný do alternativní čtvrti jižní části newyorského Manhatanu - East Willage. A jedna z Larsonových hrdinek se výmluvně jmenuje Mimi, kterou – jako mnohé ostatní – nedrtí tuberkulóza, ale infekce HIV a vlastně také chudoba. Pandemie AIDS není dnes (bohužel) už takovým strašákem jako v devadesátých letech. Mošova inscenace prostá těžkopádných aktualizací však dokáže tuto fatální stigmatizaci mladých lidí odvyprávět jako naléhavé téma. U těchto hrdinů však nejde jen o těžký infekt, mnohem bezvýchodněji divák cítí neustálou konfrontaci snů a drsné skutečnosti těchto mladých lidí „současné“ Ameriky. A nad tím vším přízrak drog, nezaměstnanosti a AIDS tedy témat, které jsme z předchozích dvou dekád zdědili.

Tento naoko bezútěšný muzikál, který se stal sedmým nejdéle hraným v historii Broadwaye, je však z jiného úhlu velkou oslavou všech podob lidské lásky a to nejen hetero, homo či trans, ale také partnerské i nezištné přátelské lásky. A to vše se v této rockové variantě „devadesátkových Hair“ snaží brněnská inscenace zdůraznit. Přestože patnáct mladých herců tady příkladně drží divadelně pospolu, každý z nich jasně koloruje svoje individuální téma. Jinými slovy: brněnská inscenace Rent je ukázkou poutavého osobnostního herectví, které na jevišti rozkrývají nejen zdejší zavedení muzikáloví matadoři jako Dušan Vitázek či Markéta Sedláčková. Prvně jmenovaný dotáhne svoji roli k  vrcholu opravdu sugestivně a nepateticky hranou bolestí nad smrtí svého transsexuálního partnera Angela, který novodobému moru podlehne. Vitázek tak nejenže pozoruhodně napíná lyrické možnosti figury homosexuálního učitele informatiky Toma, ale herec vycházející ze svého mužného habitu tady rozšířil i možnosti vlastního hereckého projevu. Sedláčková si vyhrála s uječenými figurkami matek dvou hrdinů, v těchto vřeštivě vyrážených partech (zpívají se tady vlastně vzkazy z telefonního záznamníku) osvědčila nenucený smysl pro komiku. Jiným vrcholem je výkon Aleše Slaniny v roli traňdáka Angela, jehož bláznivá sukničková postrojení nepudí diváka k prvoplánové reakci z travesti show. Slanina stvořil upřímnou a jímavou lidskou figuru chlapa, kterému je lépe v dámských šatech. Posiluje tak ústřední, výše zmíněný message večera. Škoda jen, že brněnská inscenace díky obsazení zdejších herců anulovala i zajímavý multietnický rozměr a tedy další téma amerického divadelního originálu.

rent_2018_MdB_foto_archiv_divadla_01

Mošova inscenace je nadvakrát alternovaná (druhému obsazení se tedy moc omlouvám), ale v té prvopremiérové variantě byla ukázkou skutečně zajímavého muzikálového herectví, kteréžto slovní spojení odpůrci muzikálové žánrů pociťují často i jako protimluv. Jednu významnou osu představení vytvořila Andrea Zelová jako Mimi a prokázala znovu svoji interpretační disponovanost pro dramatické role nespoutaných děvčat brojících proti různému establishmentu. Pro mne ale osobním zjevením byla jiné dva dámské výkony, a sice lesbické dvojice Joanne (Dagmar Křížová) a Maureen (Kristýna Daňhelová). U obou oceňuji, že svoji velkou hlasovou i hereckou bravuru nestrhly přes hranici divácké uvěřitelnosti. Daňhelová se ve svém sólovém bláznivém songu aktivistky (v originálu píseň Over The Moon) postarala o jeden z pěveckých vrcholů večera.

Důležité je ovšem vzpomenout, že brněnský Rent uslyší zájemci kompletně v češtině a v překladu Zuzany Čtveráčkové. Její převod účinkujícím v puse nepřekáží, jak občas býváme zvykem jinde, je zpěvný a vtipný, i když místy probleskne jistá slovní přepjatost a banalita muzikálového prozpěvování. Sousloví La Vie Boheme se v jedné z ústředních stejnojmenných písní Čtveráčková nesnažila otrocky počeštit, jinak si této češtiny užijete. A to nejen díky původní zmínce jména Václav Havla. Škoda jen, že české libreto není zveřejněno v programu.

Sama Larsonova muzika se ponejvíce blíží poprocku, dobře se poslouchá, aniž by jakási líbivost zplošťovala výsledný dojem v kontrastu s tragikou nabízených témat. Zajímavé jsou vícehlasé songy, čekají vás samozřejmě i dramaticky jímavá sólová čísla. Partitura je přehledná, v představení se mluví jen minimálně, proto byla řeč o rockové opeře. Orchestrace brněnské inscenace čítá jen dvoje klávesy, dvě kytary, bicí a basu, muzikanti sedí v kóji přímo nad hlavami účinkujících. Zvuk premiéry obtáhnul přitažlivý rozměr hudební výbavy. Autor výpravy Christoph Weyers na dvojstupňovou scénu postavil horní molo a díky opraskaným cihlovým portálům má člověk místy dojem oné neútulné zimomřivé mansardy z Puccuiniho předobrazu. Ze slavné opery si Larson si vypůjčil vedle některých jmen zejména neútěšnou zpověď mladých lidí své doby, v níž se hrdinové neustále rvou o svoji pozici v profesní sféře, zdravotním či existenčním rozměru i ve svých vztazích. Jejich až neurastenistický pocit se režiséru Mošovi podařilo z příběhu vytáhnout a přesvědčivě ho přes individuální výkony na jevišti i evokovat. Městské divadlo Brno má tak silnou hudební inscenaci, která pro výše řečené osloví zejména mladé lidi, odrostlejší xenofoby naštve. Obojí je dobře….

Foto MdB

Komentáře

Reagovat
  • jindra

    8. leden 2019, 17:55
    doufám, že tam bude Dušan Vitázek

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více