Brno Contemporary Orchestra mezi hracími strojky a turbínami

Brno Contemporary Orchestra mezi hracími strojky a turbínami

Koncertní provoz roku 2022 zahájil ansámbl Brno Contemporary Orchestra s dirigentem a uměleckým vedoucím Pavlem Šnajdrem na netradičním místě: hudebním sálem, ve kterém v pondělí 24. ledna zazněl program Stroje a strojky, se totiž stala pádová zkušebna Leteckého ústavu Fakulty strojního inženýrství VUT. Koncert se měl původně odehrát v hlavních výstavních prostorách Technického muzea, a to hned vedle Kaplanovy turbíny, kvůli prosincovému poškození střechy však musel být přesunutý právě do pádové zkušebny. Orchestr však nenechal nic náhodě, a kromě přesunu celého večera „vyzdobil“ hracími strojky, které zapůjčilo Technické muzeum v Brně, a turbínami od VUT svůj nově vzniklý hudební sál. Návštěvníci měli dokonce možnost si na ně zahrát a jak s úsměvem uvedl Pavel Rudolf z Energetického ústavu: „Máme vybrána nádherně na poklep znějící oběžná kola vírových turbín. Patent profesora Pochylého nalezl další aplikační oblast.“ V souladu s tématem tvořily dramaturgii večera skladby, které jsou ve svých konceptech (zadáních) mechanické, fyzikální či matematické.

Koncert zahájilo dílo Pět polydynamických skladeb poněkud pozapomenutého představitele hudební avantgardy dvacátých let Miroslava Ponce. Skladatel přirozeně tíhnul k moderní kompozici. Kromě hudebních experimentů živených mj. studiem u Aloise Háby nalezl zalíbení také v kresbě, kolážích a matematice. Poncova inklinace k uměleckým dílům stojícím na žánrových pomezích hnala vodu na mlýn jeho vlastním intermediálním a mezižánrovým pokusům. Jeho Pět polydynamických skladeb je postaveno na horizontálních a vertikálních kombinacích vybraných tónů z chromatické stupnice. Jak nicméně napovídá název, středobodem pětice skladeb jsou především dynamické odstíny. Ponc se nezaměřuje pouze na šířku dynamického spektra, ale každému z nástrojů dává jeho vlastní a na ostatních nástrojích často nezávislý dynamický průběh. Je nicméně důležité uvědomit si, že Pět polydynamických skladeb je ve skutečnosti souborem pěti hudebních studií, které si kladou za cíl prozkoumat na zvoleném hudebním materiálu všemožné (a to i ne zcela hudebně funkční) dynamické kombinace. Umělecké dílo se zde stává akademickou prací a zdánlivě nekonečné řady variací a permutací vznikají jen a pouze „za účelem výzkumu“. Poncova skladba tento fakt bere s hlavou vztyčenou. Nejde totiž o suchou dřinu, ale o intelektuální zábavu. Nastudování Pavla Šnajdra studijní charakter díla navíc povedeně akcentovalo a dirigentovo objektivní uchopení hudby, ve které se přirozená lyrika snoubí s akademickým odstupem, skvěle podtrhlo skladatelský záměr.

Zatímco úvodní skladbu ukolébal orchestr do mírného pianissima, následující For Large Ensemble, part C Luboše Mrkvičky vpadlo do nastalého ticha přímo dynamickým vrcholem. Právě část C, která na pondělním koncertu zazněla, zkomponoval autor roku 2017 přímo pro Brno Contemporary Orchestra. Zatímco pro Ponce byla středobodem díla dynamika, pro Mrkvičku to je barva. Sazba jí totiž doslova hýří: v rychle za sebou jdoucích úsecích se napříč všemi orchestrálními nástroji objevují drobné melodické útvary, které mizí stejně rychle jako se vynořily. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se jedná o středověký hoquetus aplikovaný na současnou tvorbu a vystupňovaný k maximálnímu využití techniky střídání hlasů a barev. Provedení orchestru bylo i v tomto případě na vysoké úrovni a hudebníci zůstávali rytmicky pevní i v náročných polyrytmických plochách. Druhá polovina díla naopak představovala výrazné uklidnění a skoro by se chtělo hledat paralelu opět ve středověké tvorbě – charakteristický zvuk druhé poloviny skladby totiž pramenil především ze hry nad dlouze položenou prodlevou. Tato technika představovala ve středověku důležitý mezistupeň mezi jednohlasem a polyfonií; pro její zřejmé zvukové kvality se k ní však skladatelé obracejí nadále. Mrkvička navíc využil bohatě obsazeného orchestru a tuto prodlevu postupně předával různým nástrojům, čímž povedeně měnil celkové vyznění skladby. Pavel Šnajdr zvládl s orchestrem výtečně i druhou polovinu díla, kde musel pečlivě sledovat a odstupňovat dynamiky jednotlivých nástrojů tak, aby zvuk i zvolené kompoziční a instrumentační techniky fungovaly tak, jak bylo třeba.

Premiérovaná Musica anima mechanica od Petra Hromádky, která také vznikla na objednávku Brno Contemporary Orchestra, představila ještě zcela odlišný kompoziční svět – na rozdíl od předcházejících děl použila skladba spíše tradičnější tonální hudební jazyk, tento nicméně obohatila o nahrávku různých mechanických zvuků, které s orchestrem tvořily živý dialog. Výsledná kombinace jako by vypadla z filmů Tima Burtona či z kabaretu – temná, rytmická, melodická, svůdná, místy mechanická a přiměřeně opulentní. V dobrém smyslu! Ostatně původním dramaturgickým záměrem bylo, aby skladatel zaranžoval a zvarioval některý z hracích strojků uložených v Technickém muzeu v Brně. Nakonec však vznikla zcela svébytná kompozice, která tuto estetiku využívá k dosažení vlastních uměleckých cílů. Provedení bylo taktéž velmi dobré, ačkoliv jej zpočátku trápily jisté rytmické nesrovnalosti mezi tepem orchestru a strojů a strojků z nahrávky. Dirigent nicméně reagoval okamžitě a naznačil zvukaři, aby odposlechy s nahrávkou zesílil. Po zbytek skladby si pak hudebníci udrželi rytmickou přesnost důležitou k adekvátnímu provedení Hromádkovy skladby.

Mezi skladby vycházející z racionálního konstruktu lze bezpochyby zařadit také Jalons (Milníky) Iannise Xenakise. Dílo vzniklo roku 1986 u příležitosti desátého výročí Ensemble intercontemporain, jehož vedoucímu a zakladateli Pierru Boulezovi byla věnována. Skladba dokazuje, že matematické modely mohou u hudební kompozice nejen fungovat, ale být stejně dechberoucí jako tradiční metody. Xenakisova skladba v sobě skýtá fascinující dynamické i melodické vrcholy, které umocnilo provedení Brno Contemporary Orchestra a obzvláště „ševelení“ v pianissimu bylo velmi působivé.

Závěrečné Dreams of Machines pro pianolu a ansámbl skladatele Trevora Grahla bylo poslední premiérou večera a současně jistým vyvrcholením všeho předešlého. Hudba byla tonálnější, ale současně „roztěkaná“, proměnlivá, polyrytmická, pravidelná i minimalistická. A to vše bylo korunováno bohatou barevností faktury. Za pianolu, která stála většinu času v opozici proti orchestru, usedl klavírista a skladatel Wolfgang Heisig. Kromě hudebníků zazněla také hrací skřínka, po které měl Heisig možnost vyměnit si váleček na poslední část skladby. Expresivní hudba, která jako by se vždy na chvíli poddala nějakému extrému, byla výtečnou tečkou za povedeným večerem. Spojením neotřelého prostředí, do kterého se člověk mimo profesi jen tak nedostane, pestré dramaturgie i skvělých hudebních výkonů vznikl večer, kterým Brno Contemporary Orchestra skutečně vkročila do roku 2022 tou správnou nohou.

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Nejčtenější

Kritika

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více