Brno Contemporary Orchestra mezi hracími strojky a turbínami

Brno Contemporary Orchestra mezi hracími strojky a turbínami

Koncertní provoz roku 2022 zahájil ansámbl Brno Contemporary Orchestra s dirigentem a uměleckým vedoucím Pavlem Šnajdrem na netradičním místě: hudebním sálem, ve kterém v pondělí 24. ledna zazněl program Stroje a strojky, se totiž stala pádová zkušebna Leteckého ústavu Fakulty strojního inženýrství VUT. Koncert se měl původně odehrát v hlavních výstavních prostorách Technického muzea, a to hned vedle Kaplanovy turbíny, kvůli prosincovému poškození střechy však musel být přesunutý právě do pádové zkušebny. Orchestr však nenechal nic náhodě, a kromě přesunu celého večera „vyzdobil“ hracími strojky, které zapůjčilo Technické muzeum v Brně, a turbínami od VUT svůj nově vzniklý hudební sál. Návštěvníci měli dokonce možnost si na ně zahrát a jak s úsměvem uvedl Pavel Rudolf z Energetického ústavu: „Máme vybrána nádherně na poklep znějící oběžná kola vírových turbín. Patent profesora Pochylého nalezl další aplikační oblast.“ V souladu s tématem tvořily dramaturgii večera skladby, které jsou ve svých konceptech (zadáních) mechanické, fyzikální či matematické.

Koncert zahájilo dílo Pět polydynamických skladeb poněkud pozapomenutého představitele hudební avantgardy dvacátých let Miroslava Ponce. Skladatel přirozeně tíhnul k moderní kompozici. Kromě hudebních experimentů živených mj. studiem u Aloise Háby nalezl zalíbení také v kresbě, kolážích a matematice. Poncova inklinace k uměleckým dílům stojícím na žánrových pomezích hnala vodu na mlýn jeho vlastním intermediálním a mezižánrovým pokusům. Jeho Pět polydynamických skladeb je postaveno na horizontálních a vertikálních kombinacích vybraných tónů z chromatické stupnice. Jak nicméně napovídá název, středobodem pětice skladeb jsou především dynamické odstíny. Ponc se nezaměřuje pouze na šířku dynamického spektra, ale každému z nástrojů dává jeho vlastní a na ostatních nástrojích často nezávislý dynamický průběh. Je nicméně důležité uvědomit si, že Pět polydynamických skladeb je ve skutečnosti souborem pěti hudebních studií, které si kladou za cíl prozkoumat na zvoleném hudebním materiálu všemožné (a to i ne zcela hudebně funkční) dynamické kombinace. Umělecké dílo se zde stává akademickou prací a zdánlivě nekonečné řady variací a permutací vznikají jen a pouze „za účelem výzkumu“. Poncova skladba tento fakt bere s hlavou vztyčenou. Nejde totiž o suchou dřinu, ale o intelektuální zábavu. Nastudování Pavla Šnajdra studijní charakter díla navíc povedeně akcentovalo a dirigentovo objektivní uchopení hudby, ve které se přirozená lyrika snoubí s akademickým odstupem, skvěle podtrhlo skladatelský záměr.

Zatímco úvodní skladbu ukolébal orchestr do mírného pianissima, následující For Large Ensemble, part C Luboše Mrkvičky vpadlo do nastalého ticha přímo dynamickým vrcholem. Právě část C, která na pondělním koncertu zazněla, zkomponoval autor roku 2017 přímo pro Brno Contemporary Orchestra. Zatímco pro Ponce byla středobodem díla dynamika, pro Mrkvičku to je barva. Sazba jí totiž doslova hýří: v rychle za sebou jdoucích úsecích se napříč všemi orchestrálními nástroji objevují drobné melodické útvary, které mizí stejně rychle jako se vynořily. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se jedná o středověký hoquetus aplikovaný na současnou tvorbu a vystupňovaný k maximálnímu využití techniky střídání hlasů a barev. Provedení orchestru bylo i v tomto případě na vysoké úrovni a hudebníci zůstávali rytmicky pevní i v náročných polyrytmických plochách. Druhá polovina díla naopak představovala výrazné uklidnění a skoro by se chtělo hledat paralelu opět ve středověké tvorbě – charakteristický zvuk druhé poloviny skladby totiž pramenil především ze hry nad dlouze položenou prodlevou. Tato technika představovala ve středověku důležitý mezistupeň mezi jednohlasem a polyfonií; pro její zřejmé zvukové kvality se k ní však skladatelé obracejí nadále. Mrkvička navíc využil bohatě obsazeného orchestru a tuto prodlevu postupně předával různým nástrojům, čímž povedeně měnil celkové vyznění skladby. Pavel Šnajdr zvládl s orchestrem výtečně i druhou polovinu díla, kde musel pečlivě sledovat a odstupňovat dynamiky jednotlivých nástrojů tak, aby zvuk i zvolené kompoziční a instrumentační techniky fungovaly tak, jak bylo třeba.

Premiérovaná Musica anima mechanica od Petra Hromádky, která také vznikla na objednávku Brno Contemporary Orchestra, představila ještě zcela odlišný kompoziční svět – na rozdíl od předcházejících děl použila skladba spíše tradičnější tonální hudební jazyk, tento nicméně obohatila o nahrávku různých mechanických zvuků, které s orchestrem tvořily živý dialog. Výsledná kombinace jako by vypadla z filmů Tima Burtona či z kabaretu – temná, rytmická, melodická, svůdná, místy mechanická a přiměřeně opulentní. V dobrém smyslu! Ostatně původním dramaturgickým záměrem bylo, aby skladatel zaranžoval a zvarioval některý z hracích strojků uložených v Technickém muzeu v Brně. Nakonec však vznikla zcela svébytná kompozice, která tuto estetiku využívá k dosažení vlastních uměleckých cílů. Provedení bylo taktéž velmi dobré, ačkoliv jej zpočátku trápily jisté rytmické nesrovnalosti mezi tepem orchestru a strojů a strojků z nahrávky. Dirigent nicméně reagoval okamžitě a naznačil zvukaři, aby odposlechy s nahrávkou zesílil. Po zbytek skladby si pak hudebníci udrželi rytmickou přesnost důležitou k adekvátnímu provedení Hromádkovy skladby.

Mezi skladby vycházející z racionálního konstruktu lze bezpochyby zařadit také Jalons (Milníky) Iannise Xenakise. Dílo vzniklo roku 1986 u příležitosti desátého výročí Ensemble intercontemporain, jehož vedoucímu a zakladateli Pierru Boulezovi byla věnována. Skladba dokazuje, že matematické modely mohou u hudební kompozice nejen fungovat, ale být stejně dechberoucí jako tradiční metody. Xenakisova skladba v sobě skýtá fascinující dynamické i melodické vrcholy, které umocnilo provedení Brno Contemporary Orchestra a obzvláště „ševelení“ v pianissimu bylo velmi působivé.

Závěrečné Dreams of Machines pro pianolu a ansámbl skladatele Trevora Grahla bylo poslední premiérou večera a současně jistým vyvrcholením všeho předešlého. Hudba byla tonálnější, ale současně „roztěkaná“, proměnlivá, polyrytmická, pravidelná i minimalistická. A to vše bylo korunováno bohatou barevností faktury. Za pianolu, která stála většinu času v opozici proti orchestru, usedl klavírista a skladatel Wolfgang Heisig. Kromě hudebníků zazněla také hrací skřínka, po které měl Heisig možnost vyměnit si váleček na poslední část skladby. Expresivní hudba, která jako by se vždy na chvíli poddala nějakému extrému, byla výtečnou tečkou za povedeným večerem. Spojením neotřelého prostředí, do kterého se člověk mimo profesi jen tak nedostane, pestré dramaturgie i skvělých hudebních výkonů vznikl večer, kterým Brno Contemporary Orchestra skutečně vkročila do roku 2022 tou správnou nohou.

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Nejčtenější

Kritika

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více