Brno Contemporary Orchestra: Výtečné těleso a limity moderní tvorby

Brno Contemporary Orchestra: Výtečné těleso a limity moderní tvorby

Hudební těleso Brno Contemporary Orchestra - věnující se soudobé hudební tvorbě - navázalo na předchozí koncert From Czechoslovakia pohledem z druhé strany. Program koncertu For Czechoslovakia zahrnoval díla světových autorů, která byla buďto napsána přímo pro účel výročí nebo s tématem Československého státu alespoň nepřímo souvisí. Jako první zazněla skladba Quo vadis? skladatele Aloise Piňose, od jehož úmrtí 19. září uplyne rovných deset let.

Dílo začínající řinčením činelů a násilnými údery klavíru si ze Sienkiewiczovy rozsáhlé prózy bere ony věčné otázky – kam kráčíme, jaký je směr událostí života člověka, společnosti, jak se mění v průběhu času. Piňosovu výtvoru se nedá upřít různorodost a pestrost sdělení. Zatímco úvodní takty skladby dávají pocítit skladatelovu dravost a dramatičnost, záhy se v hudebním předivu objevují lyričtější, bezmála konejšivé pasáže. Čím více se však klidné vody prohlubují, tím humornějším a cyničtějším se toto hudební sdělení stává. Nesmlouvavé údery bicích však posluchače stále obrací zpět k závažnosti díla. Hudba umně kloubí moderní skladatelské postupy a objektivitu sdělení. Ve své nejzazší formě připomíná středověký hoquetus – jinak srozumitelné melodické linky jsou roztrhány a předávány mezi jednotlivými nástroji. Vzniká tak účelně organizovaný zmatek. Skladatel nicméně neupadá do bezbřehého negativismu a dílo navzdory všem disonancím a atypickým hudebním prvkům pouze vznáší již názvem avizovanou otázku… Quo vadis? Skladatel neodpovídá, pouze pokorně klopí hlavu.

BCO_pro_ceskoslovensko_foto_jan_prokopius_03

Skladba Rolanda Dahindena s prostým názvem Brno nabídla podobnou, ale v jistých ohledech diametrálně odlišnou porci hudební moderny. Koneckonců málokteré dílo se snaží napodobit zvuk mluvené češtiny. Dalším nevšedním prvkem bylo užití snímaného zvuku nástrojů, který se poté vracel jako ozvěna zpět posluchačům. Skladba Brno byla plná lomozu, skřípání, škrábání, hučení, vrzání, drnčení, zvonění a dalších možných hluků a zvuků, které jsou nástroje schopny vytvořit. Glissanda, hra u kobylky, dýchání do sólového basklarinetu – vše tu našlo své uplatnění. Něžná zvonkohra a sametový basklarinet výtečně kontrastovaly s úsečnými smyčci. Zdánlivě by se chtělo plesat nad pozoruhodným barevným spektrem, kterým výsledek oplýval… Jen kdyby to vše bylo alespoň trochu zajímavé. Dahindenova hudba totiž vyložila všechny karty na stůl hned z kraje, což jí bohužel na celou partii nevystačilo. Nač se skladatel vůbec obtěžoval členit dílo na jednotlivé vnitřní segmenty, když každá část oplývala stejnými hudebními postupy a stejným témbrovým pojetím? Jedná se vlastně do jisté míry o problém soudobé hudby obecně. Tvrdit, že moderní skladby postrádají punc novosti, je jako píchnout do vosího hnízda. Z mnoha stran se nejspíše sletí zarytí obhájci atonální melodiky, seriální kompoziční techniky, disonantního kontrapunktu nebo grafických partitur. Já však ani v nejmenším nesnižuji důležitost a kouzlo nové hudby, naopak! Skladatelé však v mnoha případech pouze vyměnili jedno klišé za druhé – rádoby nečekaná tremola s dramatickou ppp<fff>ppp (!) dynamikou se stávají pouhým ekvivalentem sekvencovitých postupů. Vlna moderní hudby tak ztratila to, co ji dělalo skutečně soudobou – momenty překvapení. Samozřejmě i dnes se najdou skladatelé, kteří dokáží balancovat na hraně starého a nového kompozičního jazyka, a přitom stále přesahovat tato rozdělení. Svěží moderna naneštěstí už není vlna, zůstali pouze jednotlivci.

BCO_pro_ceskoslovensko_foto_jan_prokopius_02

Skladba Concordanza Sofie Gubajduliny nabídla o něco umírněnější hudební jazyk. I skupiny nástrojů byly o něco jednotnější než v předchozích dílech.  Skladatelka však okořenila skladbu i užitím sykavek a dalších zvuků, které instrumentalisté vydávali. Homogennější faktura navíc pomohla k jednoznačnějšímu odstínování dynamiky. I zde se však objevovala spousta opotřebených hudebních sdělení. Skladba sice pochází z roku 1971, a není tedy zcela férové vyčítat dílu jistou - z dnešního úhlu pohledu - vnímanou schematičnost, přesto její uvedení ještě o něco více prohloubilo zřetelná rizika nové hudby.

Konec dobrý, všechno dobré. Plastový hrad Elliotta Sharpa, napsaný na objednávku BCO, naopak ukázal, proč nová hudba má nejen smysl, ale proč je třeba ji i aktivně propagovat. Už jen zastoupení harfy a cimbálu v orchestru bylo relativně netypické, hlavní devizou však zůstává skladatelovo nakládání s hudebním předivem. Kombinování barevných lyrických skvrn, úsečných dramatických rytmů, glissand, pizzicat, náhlých meditativních souzvuků dlouhých tónu a zvuků křičícího, bezmála jazzového basklarinetu – s tím vším skladatel nakládal v každé části díla nově a svěže. Výtečná byla také práce s dynamikou, za což zaslouží pochvalu nejen skladatel, ale především interpreti. Náhlý kontrast něžné souhry klarinetu a cimbálu proti burácejícímu orchestru, to vše zajistilo, že dílo skutečně ožilo. Nikoliv přímo obsazením a dynamikou samotnou, ale hlavně hudební logikou – akcí a reakcí.

BCO_pro_ceskoslovensko_foto_jan_prokopius_04

Orchestr pod vedením Pavla Šnajdra podal výtečný výkon. Soudobá hudba bývá pro interprety oříškem, na Brno Contemporary Orchestra je však vidět, že moderna je jejich denním chlebem. Sólový basklarinetista Lukáš Daňhel dodal tónům basklarinetu osobitý odstín a vypořádal se i s technickými nesnázemi skladeb. Až na skutečně pár drobných chyb – jako byly například přeznívající housle v dramatickém a jinak náhlém konci Dahindenova Brna – podali hudebníci pozoruhodný výkon.

Nedá mi to. Je mrzuté, že i v tomto případě Besední dům zel prázdnotou. Je jasné, že moderní hudební tvorba nemusí oslovovat každého, ale z prázdného sálu, tolik kontrastního k plnému nasazení hudebníků, mi bylo trochu smutno. Dvě skladby byly nově složeny přímo pro orchestr a zbývající dvojice patří stále ke svěží hudební tvorbě konce 20. a začátku 21. století. Ale kde byli posluchači?

Alois Piňos: Quo Vadis? Hudba pro trombon sólo a komorní soubor (2001), Roland Dahinden: Brno. Klangraumprozess for bassclarinet with 2 violins, viola, cello, double bass, percussion and electronic (2018) – Objednávka BCO, Sofia Gubajodulina: Concordanza. Pro komorní orchestr (1971), Elliott Sharp: Plastový hrad (2018) – objednávka BCO. 20. března 2018, Besední dům.

BCO/ foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více