Brno Contemporary Orchestra: Výtečné těleso a limity moderní tvorby

Brno Contemporary Orchestra: Výtečné těleso a limity moderní tvorby

Hudební těleso Brno Contemporary Orchestra - věnující se soudobé hudební tvorbě - navázalo na předchozí koncert From Czechoslovakia pohledem z druhé strany. Program koncertu For Czechoslovakia zahrnoval díla světových autorů, která byla buďto napsána přímo pro účel výročí nebo s tématem Československého státu alespoň nepřímo souvisí. Jako první zazněla skladba Quo vadis? skladatele Aloise Piňose, od jehož úmrtí 19. září uplyne rovných deset let.

Dílo začínající řinčením činelů a násilnými údery klavíru si ze Sienkiewiczovy rozsáhlé prózy bere ony věčné otázky – kam kráčíme, jaký je směr událostí života člověka, společnosti, jak se mění v průběhu času. Piňosovu výtvoru se nedá upřít různorodost a pestrost sdělení. Zatímco úvodní takty skladby dávají pocítit skladatelovu dravost a dramatičnost, záhy se v hudebním předivu objevují lyričtější, bezmála konejšivé pasáže. Čím více se však klidné vody prohlubují, tím humornějším a cyničtějším se toto hudební sdělení stává. Nesmlouvavé údery bicích však posluchače stále obrací zpět k závažnosti díla. Hudba umně kloubí moderní skladatelské postupy a objektivitu sdělení. Ve své nejzazší formě připomíná středověký hoquetus – jinak srozumitelné melodické linky jsou roztrhány a předávány mezi jednotlivými nástroji. Vzniká tak účelně organizovaný zmatek. Skladatel nicméně neupadá do bezbřehého negativismu a dílo navzdory všem disonancím a atypickým hudebním prvkům pouze vznáší již názvem avizovanou otázku… Quo vadis? Skladatel neodpovídá, pouze pokorně klopí hlavu.

BCO_pro_ceskoslovensko_foto_jan_prokopius_03

Skladba Rolanda Dahindena s prostým názvem Brno nabídla podobnou, ale v jistých ohledech diametrálně odlišnou porci hudební moderny. Koneckonců málokteré dílo se snaží napodobit zvuk mluvené češtiny. Dalším nevšedním prvkem bylo užití snímaného zvuku nástrojů, který se poté vracel jako ozvěna zpět posluchačům. Skladba Brno byla plná lomozu, skřípání, škrábání, hučení, vrzání, drnčení, zvonění a dalších možných hluků a zvuků, které jsou nástroje schopny vytvořit. Glissanda, hra u kobylky, dýchání do sólového basklarinetu – vše tu našlo své uplatnění. Něžná zvonkohra a sametový basklarinet výtečně kontrastovaly s úsečnými smyčci. Zdánlivě by se chtělo plesat nad pozoruhodným barevným spektrem, kterým výsledek oplýval… Jen kdyby to vše bylo alespoň trochu zajímavé. Dahindenova hudba totiž vyložila všechny karty na stůl hned z kraje, což jí bohužel na celou partii nevystačilo. Nač se skladatel vůbec obtěžoval členit dílo na jednotlivé vnitřní segmenty, když každá část oplývala stejnými hudebními postupy a stejným témbrovým pojetím? Jedná se vlastně do jisté míry o problém soudobé hudby obecně. Tvrdit, že moderní skladby postrádají punc novosti, je jako píchnout do vosího hnízda. Z mnoha stran se nejspíše sletí zarytí obhájci atonální melodiky, seriální kompoziční techniky, disonantního kontrapunktu nebo grafických partitur. Já však ani v nejmenším nesnižuji důležitost a kouzlo nové hudby, naopak! Skladatelé však v mnoha případech pouze vyměnili jedno klišé za druhé – rádoby nečekaná tremola s dramatickou ppp<fff>ppp (!) dynamikou se stávají pouhým ekvivalentem sekvencovitých postupů. Vlna moderní hudby tak ztratila to, co ji dělalo skutečně soudobou – momenty překvapení. Samozřejmě i dnes se najdou skladatelé, kteří dokáží balancovat na hraně starého a nového kompozičního jazyka, a přitom stále přesahovat tato rozdělení. Svěží moderna naneštěstí už není vlna, zůstali pouze jednotlivci.

BCO_pro_ceskoslovensko_foto_jan_prokopius_02

Skladba Concordanza Sofie Gubajduliny nabídla o něco umírněnější hudební jazyk. I skupiny nástrojů byly o něco jednotnější než v předchozích dílech.  Skladatelka však okořenila skladbu i užitím sykavek a dalších zvuků, které instrumentalisté vydávali. Homogennější faktura navíc pomohla k jednoznačnějšímu odstínování dynamiky. I zde se však objevovala spousta opotřebených hudebních sdělení. Skladba sice pochází z roku 1971, a není tedy zcela férové vyčítat dílu jistou - z dnešního úhlu pohledu - vnímanou schematičnost, přesto její uvedení ještě o něco více prohloubilo zřetelná rizika nové hudby.

Konec dobrý, všechno dobré. Plastový hrad Elliotta Sharpa, napsaný na objednávku BCO, naopak ukázal, proč nová hudba má nejen smysl, ale proč je třeba ji i aktivně propagovat. Už jen zastoupení harfy a cimbálu v orchestru bylo relativně netypické, hlavní devizou však zůstává skladatelovo nakládání s hudebním předivem. Kombinování barevných lyrických skvrn, úsečných dramatických rytmů, glissand, pizzicat, náhlých meditativních souzvuků dlouhých tónu a zvuků křičícího, bezmála jazzového basklarinetu – s tím vším skladatel nakládal v každé části díla nově a svěže. Výtečná byla také práce s dynamikou, za což zaslouží pochvalu nejen skladatel, ale především interpreti. Náhlý kontrast něžné souhry klarinetu a cimbálu proti burácejícímu orchestru, to vše zajistilo, že dílo skutečně ožilo. Nikoliv přímo obsazením a dynamikou samotnou, ale hlavně hudební logikou – akcí a reakcí.

BCO_pro_ceskoslovensko_foto_jan_prokopius_04

Orchestr pod vedením Pavla Šnajdra podal výtečný výkon. Soudobá hudba bývá pro interprety oříškem, na Brno Contemporary Orchestra je však vidět, že moderna je jejich denním chlebem. Sólový basklarinetista Lukáš Daňhel dodal tónům basklarinetu osobitý odstín a vypořádal se i s technickými nesnázemi skladeb. Až na skutečně pár drobných chyb – jako byly například přeznívající housle v dramatickém a jinak náhlém konci Dahindenova Brna – podali hudebníci pozoruhodný výkon.

Nedá mi to. Je mrzuté, že i v tomto případě Besední dům zel prázdnotou. Je jasné, že moderní hudební tvorba nemusí oslovovat každého, ale z prázdného sálu, tolik kontrastního k plnému nasazení hudebníků, mi bylo trochu smutno. Dvě skladby byly nově složeny přímo pro orchestr a zbývající dvojice patří stále ke svěží hudební tvorbě konce 20. a začátku 21. století. Ale kde byli posluchači?

Alois Piňos: Quo Vadis? Hudba pro trombon sólo a komorní soubor (2001), Roland Dahinden: Brno. Klangraumprozess for bassclarinet with 2 violins, viola, cello, double bass, percussion and electronic (2018) – Objednávka BCO, Sofia Gubajodulina: Concordanza. Pro komorní orchestr (1971), Elliott Sharp: Plastový hrad (2018) – objednávka BCO. 20. března 2018, Besední dům.

BCO/ foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Přestože obecně bývá pozornost posluchačů zaměřena především na již lety prověřená hudební tělesa, včerejší koncert nově vzniklého ansámblu Camerata Brunensis v Historickém sále brněnského Biskupského dvora dokázal, že i mladá krev může nabídnout pozoruhodný umělecký zážitek. Koncert vznikl ve spolupráci Moravského zemského muzea a Akademie staré hudby při Masarykově univerzitě, kterou interpreti Cameraty Brunensis navštěvují. Ansámbl tvoří sopranistka Veronika Vojířová, která vystupovala například se soubory Collegium Marianum, Collegium Floreum, Capella Regia Praha či Cappella Mariana, a flétnistka Michaela Durajová, kterou mohli posluchači slyšet například s Orchestrální akademií Filharmonie Brno, s Moravskou filharmonií Olomouc, s orchestrem Czech Virtuosi či s Pražským filharmonickým orchestrem. Také kontrabasista a violonista Matyáš Berdych pravidelně hraje s významnými hudebními tělesy, jako je například Musica Florea, Collegium Marianum nebo Czech Ensemble Baroque. Páteř ansámblu tvoří cembalista Jan Hajič fungující jako korepetitor pražského sboru Vagantes, na Pražské konzervatoři doprovází koncerty a mistrovské kurzy a pod vedením Roberta Huga působí jako záložní varhaník pražské Akademické farnosti.  více

Filip Míšek a Ema Brabcová spolupracují už dvacet let. Pokrali se v roce 1999 v kapele Roe-Deer, v jejímž rámci pak vytvořili vlastní projekt s názvem Khoiba. Pod tímto názvem vydali alba Nice Traps (2004) a Mellow Drama (2007), zazářili na tuzemské scéně a dali o sobě vědět i v sousedním Německu, ale poté se každý z protagonistů vydal vlastní cestou – Filip si vymyslel sólový projekt Dikolson a Ema působila nejprve v kapele Luno a poté se stala součástí skupiny The Antagonists pod vedením Jana P. Muchowa. Až v lednu 2019 na sebe upozornila znovuzrozená Khoiba – nejprve singlem Log a o dva měsíce později albem Khoiba. Dvojice je v rámci intenzivního jarního turné přijede představit i do Brna. Koncert v Kabinetu múz se koná 24. dubna a Khoibu na něm podpoří Jan Boroš s Čarami života, oceněnými letos cenou Apollo.  více

Každá premiéra Vojenského uměleckého souboru Ondráš je událostí, která se těší velkému zájmu folklorních nadšenců. Nejinak tomu bylo ve čtvrtek v lehce stísněných prostorách Divadla Bolka Polívky. Koncert s názvem Krajinou času byl vyprodán více než měsíc předem.  více

Včerejší koncert z Šéfdirigentské řady Filharmonie Brno představil v komorně pojatém programu koncertní mistryni Coloradského symfonického orchestru houslistku Yumi Hwang-Williams. Společně s šéfdirigentem brněnské filharmonie Dennisem Russellem Daviesem přednesla některá z klasických i moderních děl zkomponovaných pro housle a klavír. Brněnské publikum tak mělo možnost seznámit se sólistkou ještě dříve, než zítra stane po boku samotného orchestru Filharmonie Brno.  více

V téměř čtyřhodinovém programu mohli ve Veselí nad Moravou diváci i účinkující slavit osmdesáté narozeniny legendy horňáckého folkloru Martina Hrbáče. Koncert, který se v neděli 24. března k této příležitosti konal, se však zapíše do dějin nejen svojí délkou, ale zejména plejádou folklorních legend, které se na jevišti vystřídaly.  více

Klavírní recitál šéfdirigenta brněnské filharmonie Denise Russella Daviese a jeho manželky klavíristky Maki Namekawy včera v Besedním domě nabídnul skladby tří výrazných tváří amerického minimalismu. V průběhu večera zazněla minimalistická tvorba Steva Reicha v podobě díla Piano Phase, skladba Hallelujah Junction Johna Adamse a Four Movements for Two Pianos Philipa Glasse.  více

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více