Brno: Nejisté baroko s Luksem

14. prosinec 2017, 13:10
Brno: Nejisté baroko s Luksem

Na poli historicky poučené interpretace představuje dirigent, hráč na lesní roh a pedagog Václav Luks osobnost mezinárodního významu. Tento muž stojí v čele barokního orchestru Collegium 1704 a vokálního ansámblu Collegium Vocale 1704, obě tato tělesa za účelem interpretace staré hudby také založil. S tímto orchestrem a sborem provedl úctyhodné množství děl vrcholného a pozdního baroka. Na rozlehlém poli staré hudby se však obrátil i k počátkům barokní hudby vůbec a velkou pozornost věnuje obzvláště odkazu Claudia Monteverdiho. Stal se také iniciátorem koncertního cyklu Hudební most Praha – Drážďany, který je jediným koncertním cyklem českého souboru v zahraničí. Ve středu 13. prosince v brněnském Besedním domě po boku Filharmonie Brno a Lenky Cafourkové Ďuricové provedl předehru k opeře Agrippina a kantátu Ero e Leandro Georga Friedricha Händela, Koncert g moll pro tři hoboje, fagot, dvě zobcové flétny, housle, smyčce a cembalo Antonia Vivaldiho a Symfonii č. 36 C dur zvanou „Linecká“ Wolfganga Amadea Mozarta. Na koncertu účinkovala také cembalistka Monika Knoblohová a theorbista Jan Krejča.

Do jaké míry je vlastně možné uchopit orchestr stylového rozpětí jakým je Filharmonie Brno a přetavit jej v komorní, dobově uvažující těleso při maximální možné autenticitě? Je možné dosáhnout cíleného zvuku a zachovat si přitom lehkost a přirozenost interpretace? Inu... všechno má svoji cenu. Již při zahájení koncertu v podobě předehry k opeře Agrippina od Georga Friedricha Händela mohly vzniknout nemalé pochybnosti o smyslu celého počínání. Václavu Luksovi se doopravdy podařilo zásadně proměnit zvuk orchestru. Ta tam byla běžně se vyskytující vibrata smyčců sloužící k zahlazení různorodých intonačních nejistot. V souladu se současným poznáním hudební historie volil ansámbl dokonce i vhodná zdobení, důrazy a interpretaci přizpůsobil i celkovému afektu díla. Přimějete-li ovšem hudebníky nakládat s materiálem dle jiných zvyklostí, než které se obyčejně vyskytují v jim blízké hudební literatuře, musí se to zákonitě někde projevit. Problematická, ne vždy přesvědčivá intonace a celkově nejistá interpretace představovaly nejzásadnější nedostatky. V případě sólových houslích se navíc tón často nepříliš přesvědčivě chvěl a sólistce občas i neúmyslně poskočil smyčec. Nejednalo by se o velké prohřešky, kdyby zbytek provedení byl sebejistý a dokázal se za sebe postavit. Hudebníci však jen velmi nepřesvědčivě usilovali o dravý dobový patos. V případě kantáty Ero e Leonardo byl rozporuplný dojem trochu paradoxně umocněn výtečným přednesem zpěvačky Lenky Cafourkové Ďuricové. Zpěvačka, která se angažuje i ve skutečně barokních projektech tak paradoxně ještě více rozpoltila výsledné vyznění. Hlasové polohy se pohybovaly od tichého a tenkého, téměř prosebného projevu, až po mohutné a plné deklamace. Pochvalu zaslouží především příkladná práce s tónem a snaha o neustále hudební napětí.

adventni_koncert_filharmonie_brno_foto_jelinek_02

Ne že by Filharmonie Brno nepodala přiměřený výkon nebo nedokázala také vhodně volit dynamiku a zvukové polohy, dílům však scházela přesvědčivost a skutečné nasazení. Paradoxně největším dramatickým zážitkem byly energické „taneční kreace“ samotného dirigenta. Luks často až úsměvně teatrálně burcoval letargické hudebníky a za úporného supění, které se neslo až k zadním lavicím sálu, prožíval soukromé vytržení z uváděných hudebních děl. Netvrdím, že by měl dirigent zůstávat netečně a nezúčastněně nad věcí a blahosklonně projevovat emoce pouze při závěrečném potlesku. Pokud se však k posluchačům dostává hudba po většinu času okořeněná výrazným dýcháním a funěním, pak se milé uznání nad ponořením dirigenta do hudební faktury mění v čirou frustraci nad neustávajícími a rušivými zvuky, které žádný ze skladatelů do partitury určitě nevepsal.

adventni_koncert_filharmonie_brno_foto_jelinek_03

Samostatnou kapitolou je pak užití současných hudebních nástrojů. Zde by se mohly o slovo přihlásit nesouhlasné hlasy a vyčítat mi, že doba pokročila, nástroje se zdokonalují, Filharmonie Brno prostě nemá barokní housle a smyčce pro hráče, a i kdyby měla, stejně na ně nejsou patřičně zvyklí. Pravda! Co naplat, že s barokním smyčcem se tón tvoří jinak, proč se trápit tím, že střevové struny mají diametrálně odlišný charakter zvuku. V jistém slova smyslu jsou tyto námitky oprávněné! Vždyť přece i Barokní orchestr Pražské konzervatoře pod taktovkou Jakuba Kydlíčka si dává za cíl seznamovat studenty se zásadami historicky poučené interpretace a mladí hudebníci užívají také současných nástrojů. Jistě… jenže pomineme-li fakt, že Kydlíčkovi žáci věnují studiu barokního repertoáru podstatně více času než Filharmonie Brno a jsou proto i na charakteristické hudebně-interpretační znaky doby zvyklí, stále nám zbývá absurdní kombinování nástrojů z různých období v Koncertu g moll Antonia Vivaldiho. Co se stane, přidáme-li do relativně početného orchestru osazeného moderními nástroji dvě dobové zobcové flétny? Nic! Flétny jako by tam totiž ani nebyly. Tu a tam, když se proud tónů dostatečně ukáznil, flétny vykoukly z hudební faktury, vzápětí však byly převálcovány zvukem moderních nástrojů. Ano, i v Kydlíčkově orchestru vystupují zobcové flétny po boku moderních houslí, velikost ansámblu je však nesrovnatelná.

adventni_koncert_filharmonie_brno_foto_jelinek_04

Z hlediska interpretace byla nejsilnějším kusem večera Symfonie č. 36 C dur „Linecká“ Wolfganga Amadea Mozarta, zde se orchestr zjevně cítil mnohem více doma. Ovšem ani v tomto případě nebyl výsledný výkon stoprocentní. Například ve druhé části Poco adagio se mírně neshodly žesťové nástroje, objevovala se i intonační nejistota napříč celým orchestrem.

Koncert Filharmonie BrnoVáclavem Luksem sliboval mnohé, dostál svému slovu však jen částečně. Orchestru se nedá upřít upřímná snaha o podání co nejvěrnějšího výkonu – smyčcová sekce se držela Luksova vedení velmi dobře, nad vším se však vznášel opar nejistoty a ani obyčejně rozšafně a příjemně naladěný orchestr nehýřil nadšením. Problém však nebyl vůbec na jeho straně! Filharmonie Brno se projevuje jako orchestr, který výtečně zvládá hudební díla pozdního 18. a 19. století. V současné době těleso představuje také výtečného interpreta soudobé hudby, což je bezesporu věc, kterou by se Filharmonie Brno měla ohánět v každou příhodnou chvíli. Luks naopak potvrdil, že je na slovo vzatým odborníkem na tzv. historicky poučenou interpretaci. (Ať již tento výraz dirigent rád má nebo ne.) Dokázal totiž v jediném koncertu vštípit ohromné množství interpretačních zásad orchestru, který se ani v nejmenší míře na zvolené období nespecializuje. Výsledek však nemohl být již z principu věci srovnatelný s provedením stejných děl orchestrem, který se na starou hudbu specializuje. Pro koho tedy byl koncert vlastně určen? Přiznám se, že jsem měl pochybnosti. Když jsem již začínal přemýšlet, mělo-li to celé vlastně smysl, ozval se za mými zády šepot: „A co je to vlastně za ten veliký nástroj?“ Po přibližně deseti minutách se ozval další hlas z opačné strany: „Hmmm, theorba? To jsem v životě neslyšela!“ Pokud tedy koncert nakonec obohatil posluchače, byť jen o část specifického instrumentáře staré hudby, nejednalo se o promarněný čas…

soprán: Lenka Cafourková, housle: Marie Petříková, hoboj: Marcela Tománková, zobcová flétna: Michaela, zobcová flétna: Irena Ošťádalová, dirigent: Václav Luks. Filharmonie Brno 13. prosince 2017

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více

Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.  více

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.  více

Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.  více

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.  více

Brněnský zpěvák a hráč na foukací harmoniku Darek Neumann (*1967) prošel kapelami různých žánrů od folku přes bigbít po zpívání s velkou jazzovou kapelou. Na svém aktuálním albu Svět, který znám zpívá úpravy jazzových standardů s novými českými texty, které – většinou přímo pro něj – psala Ester Kočičková.  více

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.  více

„Beránci a vlci jsou moje osobní vize moravské world music,“ tvrdí Marian Friedl, který je stejně skvělým hráčem na vlastnoručně vyrobené lidové píšťalky jako na jazzový kontrabas. Právě jeho zkušenosti s různými žánry od folkloru po free jazz plus samozřejmě spojení s podobně stylově rozkročenou Jitkou Šuranskou vedly ke vzniku mimořádného hudebního pásma, které má svůj prapůvod v představení Z kořenů k world music na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Díky grantu z Ministerstva kultury vzniklo album Beránci a vlci s účastí čtyř hudebních uskupení různých stylů (což je dohromady přes dvacet muzikantů a zpěváků), které získalo zaslouženě Anděla v rozšířené kategorii Folk (pod kterou nově spadá i žánr world music). Mezitím v létě 2017 proběhla koncertní premiéra Beránků a vlků opět v Náměšti nad Oslavou (s účastí vydavatele alba Milana Páleše v převleku za Ovčí babičku) a poté další festivalová vystoupení – na Hradeckém slunovratu v Hradci nad Moravicí nebo na Colours of Ostrava. Malým snem Mariana Friedla a všech jeho beránků a vlků bylo přenést pásmo do zvukově čistého prostředí brněnského Sono centra, což se díky úspěšné crowdfundingové kampani povedlo. Zhruba hodinový koncert byl tím pádem nejen prostým „přehráním“ desky, ale především obrovskou oslavou a možná i novým startem projektu – vstříc větším a větším sálům.  více

Prostory brněnských lázní na Rašínově ulici naplnil v neděli večer nový projekt uměleckého spolku Hausopera, kladoucího si za cíl přinést nové a kvalitní kulturní produkce do míst denního provozu, která jinak s hudbou, potažmo přímo s operou, nemají mnoho společného. První vlaštovkou je krátká opera Poslední pólo skladatele - dirigenta Marka Ivanoviće a libretisty - operního pěvce Josefa Škarky pojednávající o dvou přátelích, zamlčené lásce a černém svědomí. Dílo režíroval Petr Hašek, scénografii navrhl Ján Tereba a o světelný design se postarali Pavla Beranová, Michal Hór a Zuzana Bottová. Hlavní postavy ztvárnili Tomáš Krejčí, Aleš Procházka a Andrea Široká. Na akordeon hrála Žaneta Vítová, na vibrafon a bicí pak Kristýna Švihálková. Přednášela Lenka Sedláčková.  více

Soubory Národního divadla Brno vstoupily do sezony 2018/19 společným koncertem na Zelném trhu. Součástí programu bylo představení připravovaných inscenací. Vystoupil orchestr Janáčkovy opery NdB se svým šéfdirigentem Markem Ivanovićem, sbor a sólisté Jana Šrejma Kačírková, Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková, Roman Hoza, Jiří Sulženko a další.  více

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.  více

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Nejčtenější

Kritika

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více