Brno: Nejisté baroko s Luksem

14. prosinec 2017, 13:10
Brno: Nejisté baroko s Luksem

Na poli historicky poučené interpretace představuje dirigent, hráč na lesní roh a pedagog Václav Luks osobnost mezinárodního významu. Tento muž stojí v čele barokního orchestru Collegium 1704 a vokálního ansámblu Collegium Vocale 1704, obě tato tělesa za účelem interpretace staré hudby také založil. S tímto orchestrem a sborem provedl úctyhodné množství děl vrcholného a pozdního baroka. Na rozlehlém poli staré hudby se však obrátil i k počátkům barokní hudby vůbec a velkou pozornost věnuje obzvláště odkazu Claudia Monteverdiho. Stal se také iniciátorem koncertního cyklu Hudební most Praha – Drážďany, který je jediným koncertním cyklem českého souboru v zahraničí. Ve středu 13. prosince v brněnském Besedním domě po boku Filharmonie Brno a Lenky Cafourkové Ďuricové provedl předehru k opeře Agrippina a kantátu Ero e Leandro Georga Friedricha Händela, Koncert g moll pro tři hoboje, fagot, dvě zobcové flétny, housle, smyčce a cembalo Antonia Vivaldiho a Symfonii č. 36 C dur zvanou „Linecká“ Wolfganga Amadea Mozarta. Na koncertu účinkovala také cembalistka Monika Knoblohová a theorbista Jan Krejča.

Do jaké míry je vlastně možné uchopit orchestr stylového rozpětí jakým je Filharmonie Brno a přetavit jej v komorní, dobově uvažující těleso při maximální možné autenticitě? Je možné dosáhnout cíleného zvuku a zachovat si přitom lehkost a přirozenost interpretace? Inu... všechno má svoji cenu. Již při zahájení koncertu v podobě předehry k opeře Agrippina od Georga Friedricha Händela mohly vzniknout nemalé pochybnosti o smyslu celého počínání. Václavu Luksovi se doopravdy podařilo zásadně proměnit zvuk orchestru. Ta tam byla běžně se vyskytující vibrata smyčců sloužící k zahlazení různorodých intonačních nejistot. V souladu se současným poznáním hudební historie volil ansámbl dokonce i vhodná zdobení, důrazy a interpretaci přizpůsobil i celkovému afektu díla. Přimějete-li ovšem hudebníky nakládat s materiálem dle jiných zvyklostí, než které se obyčejně vyskytují v jim blízké hudební literatuře, musí se to zákonitě někde projevit. Problematická, ne vždy přesvědčivá intonace a celkově nejistá interpretace představovaly nejzásadnější nedostatky. V případě sólových houslích se navíc tón často nepříliš přesvědčivě chvěl a sólistce občas i neúmyslně poskočil smyčec. Nejednalo by se o velké prohřešky, kdyby zbytek provedení byl sebejistý a dokázal se za sebe postavit. Hudebníci však jen velmi nepřesvědčivě usilovali o dravý dobový patos. V případě kantáty Ero e Leonardo byl rozporuplný dojem trochu paradoxně umocněn výtečným přednesem zpěvačky Lenky Cafourkové Ďuricové. Zpěvačka, která se angažuje i ve skutečně barokních projektech tak paradoxně ještě více rozpoltila výsledné vyznění. Hlasové polohy se pohybovaly od tichého a tenkého, téměř prosebného projevu, až po mohutné a plné deklamace. Pochvalu zaslouží především příkladná práce s tónem a snaha o neustále hudební napětí.

adventni_koncert_filharmonie_brno_foto_jelinek_02

Ne že by Filharmonie Brno nepodala přiměřený výkon nebo nedokázala také vhodně volit dynamiku a zvukové polohy, dílům však scházela přesvědčivost a skutečné nasazení. Paradoxně největším dramatickým zážitkem byly energické „taneční kreace“ samotného dirigenta. Luks často až úsměvně teatrálně burcoval letargické hudebníky a za úporného supění, které se neslo až k zadním lavicím sálu, prožíval soukromé vytržení z uváděných hudebních děl. Netvrdím, že by měl dirigent zůstávat netečně a nezúčastněně nad věcí a blahosklonně projevovat emoce pouze při závěrečném potlesku. Pokud se však k posluchačům dostává hudba po většinu času okořeněná výrazným dýcháním a funěním, pak se milé uznání nad ponořením dirigenta do hudební faktury mění v čirou frustraci nad neustávajícími a rušivými zvuky, které žádný ze skladatelů do partitury určitě nevepsal.

adventni_koncert_filharmonie_brno_foto_jelinek_03

Samostatnou kapitolou je pak užití současných hudebních nástrojů. Zde by se mohly o slovo přihlásit nesouhlasné hlasy a vyčítat mi, že doba pokročila, nástroje se zdokonalují, Filharmonie Brno prostě nemá barokní housle a smyčce pro hráče, a i kdyby měla, stejně na ně nejsou patřičně zvyklí. Pravda! Co naplat, že s barokním smyčcem se tón tvoří jinak, proč se trápit tím, že střevové struny mají diametrálně odlišný charakter zvuku. V jistém slova smyslu jsou tyto námitky oprávněné! Vždyť přece i Barokní orchestr Pražské konzervatoře pod taktovkou Jakuba Kydlíčka si dává za cíl seznamovat studenty se zásadami historicky poučené interpretace a mladí hudebníci užívají také současných nástrojů. Jistě… jenže pomineme-li fakt, že Kydlíčkovi žáci věnují studiu barokního repertoáru podstatně více času než Filharmonie Brno a jsou proto i na charakteristické hudebně-interpretační znaky doby zvyklí, stále nám zbývá absurdní kombinování nástrojů z různých období v Koncertu g moll Antonia Vivaldiho. Co se stane, přidáme-li do relativně početného orchestru osazeného moderními nástroji dvě dobové zobcové flétny? Nic! Flétny jako by tam totiž ani nebyly. Tu a tam, když se proud tónů dostatečně ukáznil, flétny vykoukly z hudební faktury, vzápětí však byly převálcovány zvukem moderních nástrojů. Ano, i v Kydlíčkově orchestru vystupují zobcové flétny po boku moderních houslí, velikost ansámblu je však nesrovnatelná.

adventni_koncert_filharmonie_brno_foto_jelinek_04

Z hlediska interpretace byla nejsilnějším kusem večera Symfonie č. 36 C dur „Linecká“ Wolfganga Amadea Mozarta, zde se orchestr zjevně cítil mnohem více doma. Ovšem ani v tomto případě nebyl výsledný výkon stoprocentní. Například ve druhé části Poco adagio se mírně neshodly žesťové nástroje, objevovala se i intonační nejistota napříč celým orchestrem.

Koncert Filharmonie BrnoVáclavem Luksem sliboval mnohé, dostál svému slovu však jen částečně. Orchestru se nedá upřít upřímná snaha o podání co nejvěrnějšího výkonu – smyčcová sekce se držela Luksova vedení velmi dobře, nad vším se však vznášel opar nejistoty a ani obyčejně rozšafně a příjemně naladěný orchestr nehýřil nadšením. Problém však nebyl vůbec na jeho straně! Filharmonie Brno se projevuje jako orchestr, který výtečně zvládá hudební díla pozdního 18. a 19. století. V současné době těleso představuje také výtečného interpreta soudobé hudby, což je bezesporu věc, kterou by se Filharmonie Brno měla ohánět v každou příhodnou chvíli. Luks naopak potvrdil, že je na slovo vzatým odborníkem na tzv. historicky poučenou interpretaci. (Ať již tento výraz dirigent rád má nebo ne.) Dokázal totiž v jediném koncertu vštípit ohromné množství interpretačních zásad orchestru, který se ani v nejmenší míře na zvolené období nespecializuje. Výsledek však nemohl být již z principu věci srovnatelný s provedením stejných děl orchestrem, který se na starou hudbu specializuje. Pro koho tedy byl koncert vlastně určen? Přiznám se, že jsem měl pochybnosti. Když jsem již začínal přemýšlet, mělo-li to celé vlastně smysl, ozval se za mými zády šepot: „A co je to vlastně za ten veliký nástroj?“ Po přibližně deseti minutách se ozval další hlas z opačné strany: „Hmmm, theorba? To jsem v životě neslyšela!“ Pokud tedy koncert nakonec obohatil posluchače, byť jen o část specifického instrumentáře staré hudby, nejednalo se o promarněný čas…

soprán: Lenka Cafourková, housle: Marie Petříková, hoboj: Marcela Tománková, zobcová flétna: Michaela, zobcová flétna: Irena Ošťádalová, dirigent: Václav Luks. Filharmonie Brno 13. prosince 2017

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Radek Zapadlo je brněnský jazzový saxofonista, který působí například ve skupinách Two-Generation Trio nebo Vilém Spilka Quartet. Kromě toho stojí v čele vlastní kapely Four in Blue, která funguje v obsazení saxofon, kytara, varhany a bicí. Debutové album této skupiny vyšlo jako první titul nového brněnského vydavatelství Bivak Records.  více

Pres Veselé je chodníček, aj po něm jezdil na kole nebo chodil s typicky opřenou basou na rameni Jaroslav Smutný. Od středy 5. ledna 2022 už ho tam ale nepotkáte. Sběratel lidových písní, muzikant, zpěvák a hlavně tělem, duší i srdcem zapálený milovník folkloru nás totiž právě onoho dne opustil. Svým úsilím a neutuchající vášní dokázal vzkřísit dávno zapomenuté písně, které následně ožily a znovu se staly součástí repertoáru lidových muzik. Písně, které sám složil, v některých případech navíc zlidověly.  více

Na počátku třetího adventního týdne dýchla slavnostní atmosféra při společném vystoupení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a Dětského pěveckého sboru Českého rozhlasu. Koncert se konal v Konventu milosrdných bratří v Brně a představil dvě alba, která tato tělesa společně natočila.  více

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.  více

Když přibližně před třemi lety hudební těleso Brno Contemporary Orchestra uvádělo v sále Konventu Milosrdných bratří šestivětý cyklus Má vlast vzniklý na objednávku orchestru a vycházející ze Smetanovy stejnojmenné symfonické básně, bylo tomu ke stému výročí vzniku naší republiky. Skladatelé Petr Kofroň, Marek Piaček, Miloš Štědroň, Pavel Zemek Novák, Miroslav Tóth a Daniel Forró si „rozebrali“ původní věty (v některých případech spíše tematické inspirace) Smetanovy Mé vlasti a pokusili se sdělit, jak tato hudba rezonuje u dnešních autorů. V říjnu 2021 vyšla pod hlavičkou Navona Records (NV6349) nahrávka „nové“ Mé vlasti šestice skladatelů a Brno Contemporary Orchestra (řídí Pavel Šnajdr) pod názvem My Country – A cycle of symphonic poems after Bedřich Smetanavíce

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Daviesvíce

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdrvíce

Součástí Českého rozhlasu Brno je už téměř sedmdesát let také folklorní redakce. V rozhovoru s jejím současným dramaturgem, ale také cimbalistou a pedagogem Jaroslavem Kneislem se dozvíte, co se v nově zrekonstruované budově brněnského rozhlasu právě chystá. A dále vám kupříkladu prozradíme, proč by měl každý milovník lidové hudby ladit tuto stanici právě v listopadu.  více

Sváteční večer 28. října oslavila část brněnských folklorních nadšenců v honosném prostoru Mahenova divadla. Hned dvakrát po sobě zde stejným programem oslavil své půlkulaté čtyřicáté páté výročí Dětský národopisný soubor brněnský Valášek.  více

Tvorba britského skladatele Benjamina Brittena tvoří zásadní část současné operní produkce. V celosvětovém měřítku dokonce jde o nejčastěji inscenovaného autora narozeného ve 20. století. Operou, která určila směr také dalším Brittenovým hudebně-dramatickým dílům, se stal Peter Grimes na libreto Montagu Slatera a na motivy básně George Crabbea. A právě titulem Peter Grimes zahájilo Národní divadlo Brno svoji operní část sezóny 2021/2022. Příběh hrubiána a drsného rybáře, kterému zahynou brzy po sobě hned dva malí učedníci a on v důsledku toho odplouvá na moře, kde potápí svoji loď a s ní i sebe, měl československou premiéru právě v Brně v červnu roku 1947. Po takřka 75 letech nyní opět ožívá v režii Davida Radoka a v hudebním nastudováním Marka Ivanoviće v Janáčkově divadle příběh o rybářské vesnici, zášti, krutosti a pomluvách. V titulní roli se představil tenorista Joachim Bäckström a ovdovělou učitelku Ellen Orfordovou, která nalezla v Grimesovi zalíbení, ztvárnila sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Není to poprvé, co se tito dva setkávají na společném pódiu – právě s Markem Ivanovićem a Davidem Radokem totiž spojili již dříve své síly při inscenaci Juliette / Lidský hlas. Dále vystoupili Jana Hrochová (Tetička), Andrea Široká (Neteř), Tereza Kyzlinková (Neteř), Svatopluk Sem (Balstrode), Jitka Sapara-Fischerová (Paní Nabob Sedleyová), Jan Šťáva (Swallow), Vít Nosek (Bob Boles), Petr Levíček (Horace Adams), David Nykl (Hobson), Jiří Hájek (Ned Keene), Ivo Šiler (Dr. Crabbe) a další.  více

Slavný román Jane Eyrová od spisovatelky Charlotte Brontëové inspiroval řadu umělců. Mimořádná próza patří k vrcholům romantické literatury. O jejím významu svědčí také přes třicet filmových, televizních a muzikálových adaptací. A právě v české premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno (MdB) její muzikálové zpracování. Inscenace režiséra Petra Gazdíka představuje silné a působivé hudební divadlo, které zaujme hudebním nastudováním, pěveckými i hereckými výkony, ale také kostýmním, scénografickým i pohybovým zpracováním.  více

Pod „šifrou“ 29/2 (čti „Dvacátý devátý únor“) se skrývá kapela, která vznikla tak trochu z legrace. Použila kompoziční postupy, které by při psaní písní vůbec neměly fungovat. Sjednotila muzikanty, kteří si už z podstaty snad ani nemohou navzájem rozumět. A přitom vzniklo album velmi silných písní, které při vší experimentálnosti mají hlavu a patu a funguji i jako celek.  více

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Nejčtenější

Kritika

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.  více