Brno: Nejisté baroko s Luksem

14. prosinec 2017, 13:10
Brno: Nejisté baroko s Luksem

Na poli historicky poučené interpretace představuje dirigent, hráč na lesní roh a pedagog Václav Luks osobnost mezinárodního významu. Tento muž stojí v čele barokního orchestru Collegium 1704 a vokálního ansámblu Collegium Vocale 1704, obě tato tělesa za účelem interpretace staré hudby také založil. S tímto orchestrem a sborem provedl úctyhodné množství děl vrcholného a pozdního baroka. Na rozlehlém poli staré hudby se však obrátil i k počátkům barokní hudby vůbec a velkou pozornost věnuje obzvláště odkazu Claudia Monteverdiho. Stal se také iniciátorem koncertního cyklu Hudební most Praha – Drážďany, který je jediným koncertním cyklem českého souboru v zahraničí. Ve středu 13. prosince v brněnském Besedním domě po boku Filharmonie Brno a Lenky Cafourkové Ďuricové provedl předehru k opeře Agrippina a kantátu Ero e Leandro Georga Friedricha Händela, Koncert g moll pro tři hoboje, fagot, dvě zobcové flétny, housle, smyčce a cembalo Antonia Vivaldiho a Symfonii č. 36 C dur zvanou „Linecká“ Wolfganga Amadea Mozarta. Na koncertu účinkovala také cembalistka Monika Knoblohová a theorbista Jan Krejča.

Do jaké míry je vlastně možné uchopit orchestr stylového rozpětí jakým je Filharmonie Brno a přetavit jej v komorní, dobově uvažující těleso při maximální možné autenticitě? Je možné dosáhnout cíleného zvuku a zachovat si přitom lehkost a přirozenost interpretace? Inu... všechno má svoji cenu. Již při zahájení koncertu v podobě předehry k opeře Agrippina od Georga Friedricha Händela mohly vzniknout nemalé pochybnosti o smyslu celého počínání. Václavu Luksovi se doopravdy podařilo zásadně proměnit zvuk orchestru. Ta tam byla běžně se vyskytující vibrata smyčců sloužící k zahlazení různorodých intonačních nejistot. V souladu se současným poznáním hudební historie volil ansámbl dokonce i vhodná zdobení, důrazy a interpretaci přizpůsobil i celkovému afektu díla. Přimějete-li ovšem hudebníky nakládat s materiálem dle jiných zvyklostí, než které se obyčejně vyskytují v jim blízké hudební literatuře, musí se to zákonitě někde projevit. Problematická, ne vždy přesvědčivá intonace a celkově nejistá interpretace představovaly nejzásadnější nedostatky. V případě sólových houslích se navíc tón často nepříliš přesvědčivě chvěl a sólistce občas i neúmyslně poskočil smyčec. Nejednalo by se o velké prohřešky, kdyby zbytek provedení byl sebejistý a dokázal se za sebe postavit. Hudebníci však jen velmi nepřesvědčivě usilovali o dravý dobový patos. V případě kantáty Ero e Leonardo byl rozporuplný dojem trochu paradoxně umocněn výtečným přednesem zpěvačky Lenky Cafourkové Ďuricové. Zpěvačka, která se angažuje i ve skutečně barokních projektech tak paradoxně ještě více rozpoltila výsledné vyznění. Hlasové polohy se pohybovaly od tichého a tenkého, téměř prosebného projevu, až po mohutné a plné deklamace. Pochvalu zaslouží především příkladná práce s tónem a snaha o neustále hudební napětí.

adventni_koncert_filharmonie_brno_foto_jelinek_02

Ne že by Filharmonie Brno nepodala přiměřený výkon nebo nedokázala také vhodně volit dynamiku a zvukové polohy, dílům však scházela přesvědčivost a skutečné nasazení. Paradoxně největším dramatickým zážitkem byly energické „taneční kreace“ samotného dirigenta. Luks často až úsměvně teatrálně burcoval letargické hudebníky a za úporného supění, které se neslo až k zadním lavicím sálu, prožíval soukromé vytržení z uváděných hudebních děl. Netvrdím, že by měl dirigent zůstávat netečně a nezúčastněně nad věcí a blahosklonně projevovat emoce pouze při závěrečném potlesku. Pokud se však k posluchačům dostává hudba po většinu času okořeněná výrazným dýcháním a funěním, pak se milé uznání nad ponořením dirigenta do hudební faktury mění v čirou frustraci nad neustávajícími a rušivými zvuky, které žádný ze skladatelů do partitury určitě nevepsal.

adventni_koncert_filharmonie_brno_foto_jelinek_03

Samostatnou kapitolou je pak užití současných hudebních nástrojů. Zde by se mohly o slovo přihlásit nesouhlasné hlasy a vyčítat mi, že doba pokročila, nástroje se zdokonalují, Filharmonie Brno prostě nemá barokní housle a smyčce pro hráče, a i kdyby měla, stejně na ně nejsou patřičně zvyklí. Pravda! Co naplat, že s barokním smyčcem se tón tvoří jinak, proč se trápit tím, že střevové struny mají diametrálně odlišný charakter zvuku. V jistém slova smyslu jsou tyto námitky oprávněné! Vždyť přece i Barokní orchestr Pražské konzervatoře pod taktovkou Jakuba Kydlíčka si dává za cíl seznamovat studenty se zásadami historicky poučené interpretace a mladí hudebníci užívají také současných nástrojů. Jistě… jenže pomineme-li fakt, že Kydlíčkovi žáci věnují studiu barokního repertoáru podstatně více času než Filharmonie Brno a jsou proto i na charakteristické hudebně-interpretační znaky doby zvyklí, stále nám zbývá absurdní kombinování nástrojů z různých období v Koncertu g moll Antonia Vivaldiho. Co se stane, přidáme-li do relativně početného orchestru osazeného moderními nástroji dvě dobové zobcové flétny? Nic! Flétny jako by tam totiž ani nebyly. Tu a tam, když se proud tónů dostatečně ukáznil, flétny vykoukly z hudební faktury, vzápětí však byly převálcovány zvukem moderních nástrojů. Ano, i v Kydlíčkově orchestru vystupují zobcové flétny po boku moderních houslí, velikost ansámblu je však nesrovnatelná.

adventni_koncert_filharmonie_brno_foto_jelinek_04

Z hlediska interpretace byla nejsilnějším kusem večera Symfonie č. 36 C dur „Linecká“ Wolfganga Amadea Mozarta, zde se orchestr zjevně cítil mnohem více doma. Ovšem ani v tomto případě nebyl výsledný výkon stoprocentní. Například ve druhé části Poco adagio se mírně neshodly žesťové nástroje, objevovala se i intonační nejistota napříč celým orchestrem.

Koncert Filharmonie BrnoVáclavem Luksem sliboval mnohé, dostál svému slovu však jen částečně. Orchestru se nedá upřít upřímná snaha o podání co nejvěrnějšího výkonu – smyčcová sekce se držela Luksova vedení velmi dobře, nad vším se však vznášel opar nejistoty a ani obyčejně rozšafně a příjemně naladěný orchestr nehýřil nadšením. Problém však nebyl vůbec na jeho straně! Filharmonie Brno se projevuje jako orchestr, který výtečně zvládá hudební díla pozdního 18. a 19. století. V současné době těleso představuje také výtečného interpreta soudobé hudby, což je bezesporu věc, kterou by se Filharmonie Brno měla ohánět v každou příhodnou chvíli. Luks naopak potvrdil, že je na slovo vzatým odborníkem na tzv. historicky poučenou interpretaci. (Ať již tento výraz dirigent rád má nebo ne.) Dokázal totiž v jediném koncertu vštípit ohromné množství interpretačních zásad orchestru, který se ani v nejmenší míře na zvolené období nespecializuje. Výsledek však nemohl být již z principu věci srovnatelný s provedením stejných děl orchestrem, který se na starou hudbu specializuje. Pro koho tedy byl koncert vlastně určen? Přiznám se, že jsem měl pochybnosti. Když jsem již začínal přemýšlet, mělo-li to celé vlastně smysl, ozval se za mými zády šepot: „A co je to vlastně za ten veliký nástroj?“ Po přibližně deseti minutách se ozval další hlas z opačné strany: „Hmmm, theorba? To jsem v životě neslyšela!“ Pokud tedy koncert nakonec obohatil posluchače, byť jen o část specifického instrumentáře staré hudby, nejednalo se o promarněný čas…

soprán: Lenka Cafourková, housle: Marie Petříková, hoboj: Marcela Tománková, zobcová flétna: Michaela, zobcová flétna: Irena Ošťádalová, dirigent: Václav Luks. Filharmonie Brno 13. prosince 2017

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více