Carmen na Špilberku nešustila pouze šatem

Carmen na Špilberku nešustila pouze šatem

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.

MHFS_2018_carmen_zahajeni_02_jelinek

První skladbou večera byla již zmiňovaná Malagueña Ernesta Lecuony v úpravě pro sólový akordeon. Barevný, plný a v tom nejlepším slova smyslu robustní zvuk, který mistři zvuku dokázali při sólové hře Ksenije Sidorové zprostředkovat, neměl mít bohužel dlouhého trvání. Po interpretačně dramatickém a živelném uchopení Lecuonovy skladby, při kterém nástroj tu burácel a tam zase tichounce prozpěvoval, nastoupili totiž na pódium další hudebníci a na jejich počet už možnosti zvukové techniky nestačily. Utrpěl především zvuk houslí – byť se Alejandro Loguercio nepochybně snažil vytěžit z nástroje co nejvíce barvy a dramatického náboje, jeho úmysly podkopal plochý, tenký a nepříjemně ostrý zvuk. Zatímco při sólových výkonech byl zvuk „pouze“ nelibý, při častém překrývání se s akordeonem hrajícím ve vyšších polohách vznikaly doslova fyzicky nepříjemné frekvence. Nejlépe dopadlo nazvučení kytary, jejíž ostrý a k artificiální hudbě nepříliš vhodný zvuk se dokázal s živelností interpretace relativně dobře snoubit. Nutno dodat, že vystupoval-li kterýkoliv nástroj v sólovém čísle, jeho nazvučení bylo z pochopitelných důvodů o několik řádů lepší.

MHFS_2018_carmen_zahajeni_03_jelinek

Zatímco sólisté – navzdory problematické barvě houslí – byli jako celek nazvučeni bez větších problémů a jejich melodické linky byly jasné a vhodně dynamicky odstupňované, orchestr se ukázal být skutečným zvukařským oříškem. Hudební těleso s tímto počtem nástrojů se zkrátka nevyhnulo rozmazanému, nekonkrétnímu a rozpitému zvuku a neúmyslně tak překrylo i intonačně mírně nestabilní trombón. V konečném výsledku orchestr často tvořil pouze barevnou skvrnu, a tak se nejednou vloudila myšlenka, zda byl skutečně v této podobě nezbytný. Aby toho nebylo málo, všemožné praskání citlivých mikrofonů a šustění reprobeden výslednému zvuku na kráse také příliš nepřidalo. Zdálo by se, že koncert skončí zklamáním a vyvolá pouze roztrpčení… Tak to naštěstí vůbec nebylo.

MHFS_2018_carmen_zahajeni_04_jelinek

Výkony hudebníků dokázaly zcela vyvážit problematickou kvalitu zvuku. Ať už se jednalo o prvotřídní práci s tempem, ze kterého bezmála tryskala prchlivá španělská nátura, o výrazovou bohatost, kterou do hudby vnášely všechny sólové nástroje, nebo o samotné sólové vstupy, které nezřídka vplouvaly až do vzdálených jazzových vod – to vše dohromady dokázalo vyvážit těžké břemeno amplifikovaného zvuku. Působivá byla také fantazijní preludia hudebníků, která tvořila občasné předěly mezi jednotlivými skladbami; obzvláště sólo perkusisty Davida Kuckhermanna zaujalo nápaditostí. Poslední skladbou večera a zároveň jediným výrazným vstupem orchestru bylo aranžmá Joachima Schmeissera s názvem Carmen’s Spiel. Zdálo se, že bez sólistů se zvukařům podařilo zlepšit zvuk orchestru na mnohem reprezentativnější úroveň. Je škoda, že rytmické cítění Ksenije Sidorové a orchestru se na několika místech zásadně rozcházelo, což vytvářelo nechtěné pnutí.

MHFS_2018_carmen_zahajeni_05_jelinek

Zahajovací koncert devatenáctého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk tratil ve své podstatě pouze na možnostech zvukové techniky. Byla by nicméně chyba neslyšet přes občasná praskání a šustění hudebníky, kteří podali veskrze kvalitní a až na občasný komunikační šum mezi sólisty a orchestrem sehraný multižánrový výkon.

ERNESTO LECUONA (1895–1963):
Malagueña (akordeon sólo)

GEORGES BIZET (1838–1875) úpravy hudby z opery Carmen:

Spanish Pride (Španělská pýcha)
kytara sólo
La siesta
Seguidilla
Love Song (Píseň lásky)*
Daybreak (Rozbřesk)
Sunrise over Seville (Svítání nad Sevillou)*
In the Cards (V kartách)
Date with Destiny (Dostaveníčko s osudem)*

Toreador
perkuse sólo
La fiesta (Býčí zápasy)
kytara a perkuse sólo
Soir mélancolique (Melancholický večer)
The Other Woman (Jiná žena)*
Carmen´s Shadow (Stín Carmen)
À la bohèmienne (Cikánsky)
GEORGES BIZET / arr. Joachim Schmeisser
Carmen´s Spiel (Hra Carmen)*

* skladby s orchestrem

Ksenija Sidorova: akordeon
Alejandro Loguercio: housle
Claudio Constantini: klavír
Roberto Koch: kontrabas
Reentko Dirks: kytara
David Kuckhermann: bicí nástroje
Filharmonie Brno
dirigent Marko Ivanović

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více