Carpet Cabinet: Be Good, Stay Strong, Live Long

9. leden 2017, 2:00

Carpet Cabinet: Be Good, Stay Strong, Live Long

Svěží čerstvý vítr přinesla na brněnskou scénu svým debutovým albem slovensko-česká skupina Carpet Cabinet. Sedmičlenná formace působí v jihomoravské metropoli od roku 2013 a spolu s několika zajímavými hosty přináší ve dvanácti skladbách profesionálně zahranou a nahranou směs moderních i tradičních žánrů, smršť rytmů a kaleidoskop barev. V oficiální tiskové zprávě hudebníci hovoří o inspiraci „od hiphopu po soul a R&B až k například drum’n’bassu a elektru“, ale pod všemi těmito žánry a jejich kombinacemi zurčí a bublá jazzový základ. Carpet Cabinet sice není čistě jazzová skupina, ale svou tvorbou ukazuje na jednu z cest, kterými se dnes jazz ve světě ubírá. Podobně jako Robert Glasper se svým nadžánrovým elektro-koktejlem loni zazářil na festivalu JazzFestBrno, září Carpet Cabinet na domácí scéně. Září pochopitelně zatím skromněji, ale k jakýmkoli náznakům provinčnosti má jejich album daleko.

Skupina zdůrazňuje, že album pojala podobně pestře jako své koncerty, na které si také zve hosty. Zatímco v jednom rozhovoru hudebníci prozradili, že sami poslouchají zhruba z 60 % instrumentální hudbu, na CD najdeme přesně polovinu písní s hostujícími vokalisty a polovinu instrumentálek (po šesti). Přitom písně jsou střídavě zpívané a rapované. Ve spojení s nástrojovým obsazením kapely (dva saxofony, trubka, piano, kytara, baskytara, bicí) vzniká pestrý živý tvar, do nějž i hiphopové prvky přistupují naprosto organicky bez sebemenšího prvku nepřístojné syntetičnosti. Elektronické zvuky – syntezátory i mašinky pro zkreslení hlasu – jsou sice samozřejmou součástí celku, ale živá hudba se stále přítomným napětím mezi průzračnými dechy a hutnými basovými linkami je základem.

Možná nejméně typickou a přitom pro album velmi důležitou skladbou je Thug Life s hostujícím slovenským raperem Hawkym. Jeho text (bohužel místy zbytečně vulgární a silácký) postupně dochází k pointě, že základním posláním (tím, „čo mám rád“) je „robiť hudbu“. Jako by slovy svého hosta chtěla kapela naznačit, že o hudbu, tedy o formu, jí jde víc, než o obsah (texty) písní. Proto i barvy hlasů přizvaných zpěvaček vnímám především jako další hudební nástroje, které skvěle zapadají do hudebního puzzle kapely. Krásným příkladem je hned úvodní píseň Strenght to Listen, v níž Sisa Fehérová působí úplně jinak než na svém aktuálním albu Cirrus. Ne náhodou Carpet Cabinet jako jeden ze svých inspiračních zdrojů uvádějí Sisinu starší kapelu Pitch Bender. Běžnému (jazz/soul)popu se z celého alba nejvíce blíží skladba Podoby se Zuzanou Mikulcovou, nicméně i ona klame. Krásně zazpívaná píseň se slovenským textem se totiž rozvine do osmiminutové skladby s dlouhou jazzovou instrumentální pasáží, aniž by jen na okamžik ztratila něco ze svého napětí. Další barvu na pomyslné plátno přináší se skladbou Smoke It! keňská raperka Tina Mweni, jejíž projev – nebýt poučeného doprovodu se zdůrazněním spodních proudů – jako by evokoval evropské taneční kapely počátku 90. let.

Z instrumentálních skladeb stojí za pozornost například lehce stravitelná Rebirth, v níž se jazzové prvky naprosto přirozeně prolínají s popovým základem. Pět minut v tomto případě uběhne tak rychle, že si povrchní posluchač nemá šanci všimnout členitosti skladby. Zcela jiným způsobem, na ploše sedmi minut, se rozvíjí kompozice God’s Sake, v níž mezi rozjezdovou pasáží s lehce načrtnutými dechy a energickým závěrem celokapelovým závěrem zaujme ambientní střední pasáž. Konec alba pak představuje příjemné finále s vyzrálým zpěvem a rapem Ashley Abrman a saxofonovými sóly (F. E. T.), s další směsí živého a elektro funku Magic Bloom a konečně s rytmickou rozlučkovou Hmm… Not Bad!, skladbou někde na pomezí mezi brazilským karnevalem a letními písněmi skupiny Midi Lidi.

Význam skupiny Carpet Cabinet netkví v hudební originalitě. Původnost zde vzniká pouze jako dobře vymyšlená kombinace už známých prvků a kapela samotná nic zásadně nového nepřináší. Nová je však cesta, kterou se tito jazzoví muzikanti vydali. Současná česká jazzová scéna zažívá už několik let obrovský rozmach, což se odráží v množství výborných muzikantů a kapel. Je tedy třeba se odlišit a ne každý je kompozičně nebo aranžérsky tak zdatný jako David Dorůžka, Luboš Soukup, Tomáš Liška, Martin Brunner nebo pánové a dáma z Vertiga. Hudebníci z Carpet Cabinet se rozhodli propojit své umění se světem popu, soulu, funku a elektronické taneční hudby, což u nás – počítáme-li stále s jazzovým základem – ještě není příliš obvyklé. Ve spojení s hosty a také s výtečným zvukem (Lukáš Martinek ze studia Svárov a následný mix a mastering ve studiuEcsona Waldese) to přineslo ovoce a album je nejen na brněnské scéně velkou  událostí.

Carpet Cabinet – Be Good, Stay Strong, Live Long. Vydáno vlastním nákladem, 2016. 12 skladeb, celkový čas: 62:29

Carpet Cabinet/ foto archiv skupiny

Zpěvačka Lenka Nová se narodila V Brně. Dodnes se sem často a ráda vrací. Loni na podzim vydala svou třetí profilovou desku Čtyřicítka, na které je desítka osobních písní s texty Michala Horáčka. Nedávno byla nominována na hudební cenu Anděl v kategorii Zpěvačka roku. Letos 8. a 9. března v baru U kouřícího králíka v rodném městě zahájila s nově nazkoušeným repertoárem koncertní turné Čtyřicítka Tour, jehož jarní část uzavře pražský koncert ve studiu DVA 21. května. A o tom všem jsme si povídaly…  více

Láska na dálku je současná opera, která už je nicméně jasnou klasikou. Národní divadlo Brno nastudováním skvělého díla Kaiji Saariaho sáhlo do světového repertoáru. Výběrem i realizací inscenace v tuzemském kontextu jedinečně a výrazně zabodovalo.  více

Zahlédl jsem jej na dolním konci ulice Kobližná. Tak přece! Je to vzácný exemplář, zřídka kdy k vidění. Tímto záznamem se mi obrázek brněnské hudební fauny pěkně zacelil. Jaké by to bylo město hudby, kdyby se v něm aspoň občas nevyskytoval flašinetář!  více

Basista Jan Martiník v klavírním doprovodu Davida Marečka v brněnském Besedním domě zakončili třítýdenní turné po České republice. Program byl semknutý – umělci provedli kompletní cyklus Zimní cestou, jedno z klíčových děl Franze Schuberta a písňové formy vůbec.  více

Podle ankety jazzových publicistů a odborníků, kterou na přelomu roku uspořádal Český rozhlas Jazz, je nejlepším domácím jazzovým albem roku 2016 novinka kytaristy Davida Dorůžky s názvem Autumn Tales. Dorůžka se svým triem toto své CD živě představí 23. března v Sono Centru v rámci úvodního večera festivalu JazzFestBrno.  více

Jedenadvacátého března se brněnským koncertem uzavírá ojedinělé tuzemské turné basisty Jana Martiníka a klavíristy Davida Marečka, při němž postupně pro pět měst připravili Schubertův písňový cyklus Zimní cesta. Pěvec, ostravský rodák, si pro tento projekt našel čas v programu svého berlínského operního angažmá, pianista čas hledal vedle své práce manažera: po několika letech strávených v ředitelském kresle Filharmonie Brno zastává nyní už šestým rokem stejnou funkci v České filharmonii. Uprostřed turné, po Ostravě a Plzni a před Zlínem a jihomoravskou metropolí, vystoupili 8. března v pražském Rudolfinu.  Rozhovor, vedený v noci hned po koncertě, prozradil pohodu osobního i uměleckého přátelství obou hudebníků, ale také obvyklé uvolnění, které se po zdařilém vystoupení dostavuje. David Mareček se před usednutím k mikrofonu však na delší dobu vytratil.  více

Velmi vtipné a tedy i zábavné, divadelně nápadité a hudebně zajímavé a navrch inteligentní: to vše jsou přívlastky, kterými lze označit novou hudební komedii Bítls v produkci Městského divadla Brno. Ztřeštěný muzikál postavený na písních legendárních Beatles je ukázkou původního divadla, které diváka skoro tři hodiny budí k salvám smíchu a zároveň má přidanou hodnotu v podobě nenucené a trefné sondy do naší socialistické minulosti.  více

Písničkáře Filipa Drlíka znám z jihomoravských kol Porty. V roce 2014 se v něm umístil dokonce na druhém místě, a postoupil tak do semifinále v Řevnicích u Prahy. I když jsem byl tehdy členem poroty, sám jsem měl jiné favority. Filip na mě působil jako průměrný autor a interpret s ne úplně vyrovnaným repertoárem. Jenže co člověk stihne posoudit během soutěžního minivystoupení o třech písních, že? Proto jsem byl docela zvědavý na Filipovo debutové album, které vyšlo v roce 2016 pod názvem Hudba ze světlíku. Je krátké – trvá jen málo přes půl hodiny –, ale přesto příjemně překvapí hudební pestrostí. Drlík se na něm představuje jako skladatel, textař, zpěvák a kytarista, ale velmi důležitá je přidaná hodnota v podobě hudebních hostů. Nevím, zda jsou aranže přímo dílem písničkářovým, nebo se na nich výrazněji podílel Martin Mynář jako mistr zvuku a producent alba. V každém případě však proplouvání mezi různými hudebními styly zachraňuje celek před hrozící šedivostí.  více

Za dirigentský pult brněnských filharmoniků se téměř přesně po roce vrátil americký dirigent Case Scaglione. Loni si v Janáčkově divadle vytvořil renomé výborného umělce, které včerejším koncertem v Besedním domě jen stvrdil.  více

Hudebník, skladatel, zpěvák a producent Martin E. Kyšperský má za sebou pestrý rok. Psal nové písně pro svou skupinu Květy, která změnila sestavu. Produkoval album písničkářce Lucii Krpalové. Vydal sbírku básní. Hrál ve dvou televizních seriálech. Moderovat rozhovory v rádiu. Organizoval čtenářské kroužky. A vydal nové sólové album, zajímavé zvukem i tématem. S Martinem jsme hovořili o radosti z tvorby i o bolesti ze ztráty přítelkyně.  více

Italská opera nemusí být nutně reprezentována jen jménem Verdi. Ponchielliho Gioconda ze sedmdesátých let devatenáctého století je toho důkazem. Tím spíš, když se její inscenace povede tak jako nyní v Národním divadle Brno.  více

Jiří Plocek si muzikantské řemeslo vyzkoušel ze všech možných úhlů pohledu: jako řadový hráč ve skupině Poutníci, jako kapelník Teagrassu, jako vydavatel i rozhlasový redaktor. Jeho zamyšlení o hudbě každý rok moc rád poslouchám na odborném kolokviu v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Nedávno se Jiří pustil do velkého díla. Chce prozkoumat a jako knižní monografii sepsat a vydat fenomén, který nazval Píseň duše.  více

4. února uvede Janáčkova opera Národního divadla Brno poprvé ve své historii operu La Gioconda italského skladatele Amilcare Ponchielliho. S režisérem Tomášem Pilařem a dirigentem inscenace Jaroslavem Kyzlinkem ve videorozhovorech odkrýváme více z připravované operní inscenace. La Gioconda byla již při své premiéře v milánské La Scale v roce 1876 odměněna dvaceti oponami a v roce 1883 byla jedním z vybraných titulů první sezony Metropolitní opery v New Yorku. V titulní roli brněnské inscenace se představí maďarská sopranistka Csilla Boross a Iveta Jiříková, v roli Enza jihokorejský tenorista Sung Kyu Park a Luciano Mastro.  více

Filharmonie Brno uspořádala další skvostný koncert, nad jehož silou účinku zůstává rozum stát. Vzhledem k tomu, že nás v poslední době takto blaží týden co týden, nabízí se otázka, čím to všechno skončí. Odpověď známe: zavřením Janáčkova divadla a dlouhými prodlevami mezi koncerty. Právě světová úroveň zdejší dramaturgie, jež mimo Vídeň stěží hledá obdobu na stovky kilometrů daleko, je vhodným řešením pro nárazově fungující orchestr, který nyní přichází o poslední důstojné působiště.  více

Brněnská skupina Tranzan vznikla transformací z kapely Model Bazaar. Kytaristu Jana Řeřuchu, který odešel do projektu IAN, vystřídal pianista Ondřej Strouhal. Ostatní členové – kytarista a zpěvák Radek Malý, violoncellistka Soňa Malá, baskytarista Jakub Šimáně a bubeník Pospe – zůstali. Přestože šlo o pouhou výměnu jednoho člena (a jednoho nástroje), změna názvu je na místě. Zatímco Model Bazaar měl anglické texty, Tranzan se orientuje na slova v češtině a jasné a srozumitelné poselství je jeho devízou. Jde vlastně o monotematickou nebo koncepční kapelu – pod dlouhým názvem alba Příběhy o životě, smrti a o tom, co je mezi tím se totiž skrývá pásmo ekologicky laděných písní. Více než o laciné „agitky“ však jde o poetické příběhy a písně plné silných obratů, které doufám osloví i posluchače, který zatím nedokáže rozlišit modrý kontejner od žlutého.  více