Carpet Cabinet: Be Good, Stay Strong, Live Long

9. leden 2017, 2:00

Carpet Cabinet: Be Good, Stay Strong, Live Long

Svěží čerstvý vítr přinesla na brněnskou scénu svým debutovým albem slovensko-česká skupina Carpet Cabinet. Sedmičlenná formace působí v jihomoravské metropoli od roku 2013 a spolu s několika zajímavými hosty přináší ve dvanácti skladbách profesionálně zahranou a nahranou směs moderních i tradičních žánrů, smršť rytmů a kaleidoskop barev. V oficiální tiskové zprávě hudebníci hovoří o inspiraci „od hiphopu po soul a R&B až k například drum’n’bassu a elektru“, ale pod všemi těmito žánry a jejich kombinacemi zurčí a bublá jazzový základ. Carpet Cabinet sice není čistě jazzová skupina, ale svou tvorbou ukazuje na jednu z cest, kterými se dnes jazz ve světě ubírá. Podobně jako Robert Glasper se svým nadžánrovým elektro-koktejlem loni zazářil na festivalu JazzFestBrno, září Carpet Cabinet na domácí scéně. Září pochopitelně zatím skromněji, ale k jakýmkoli náznakům provinčnosti má jejich album daleko.

Skupina zdůrazňuje, že album pojala podobně pestře jako své koncerty, na které si také zve hosty. Zatímco v jednom rozhovoru hudebníci prozradili, že sami poslouchají zhruba z 60 % instrumentální hudbu, na CD najdeme přesně polovinu písní s hostujícími vokalisty a polovinu instrumentálek (po šesti). Přitom písně jsou střídavě zpívané a rapované. Ve spojení s nástrojovým obsazením kapely (dva saxofony, trubka, piano, kytara, baskytara, bicí) vzniká pestrý živý tvar, do nějž i hiphopové prvky přistupují naprosto organicky bez sebemenšího prvku nepřístojné syntetičnosti. Elektronické zvuky – syntezátory i mašinky pro zkreslení hlasu – jsou sice samozřejmou součástí celku, ale živá hudba se stále přítomným napětím mezi průzračnými dechy a hutnými basovými linkami je základem.

Možná nejméně typickou a přitom pro album velmi důležitou skladbou je Thug Life s hostujícím slovenským raperem Hawkym. Jeho text (bohužel místy zbytečně vulgární a silácký) postupně dochází k pointě, že základním posláním (tím, „čo mám rád“) je „robiť hudbu“. Jako by slovy svého hosta chtěla kapela naznačit, že o hudbu, tedy o formu, jí jde víc, než o obsah (texty) písní. Proto i barvy hlasů přizvaných zpěvaček vnímám především jako další hudební nástroje, které skvěle zapadají do hudebního puzzle kapely. Krásným příkladem je hned úvodní píseň Strenght to Listen, v níž Sisa Fehérová působí úplně jinak než na svém aktuálním albu Cirrus. Ne náhodou Carpet Cabinet jako jeden ze svých inspiračních zdrojů uvádějí Sisinu starší kapelu Pitch Bender. Běžnému (jazz/soul)popu se z celého alba nejvíce blíží skladba Podoby se Zuzanou Mikulcovou, nicméně i ona klame. Krásně zazpívaná píseň se slovenským textem se totiž rozvine do osmiminutové skladby s dlouhou jazzovou instrumentální pasáží, aniž by jen na okamžik ztratila něco ze svého napětí. Další barvu na pomyslné plátno přináší se skladbou Smoke It! keňská raperka Tina Mweni, jejíž projev – nebýt poučeného doprovodu se zdůrazněním spodních proudů – jako by evokoval evropské taneční kapely počátku 90. let.

Z instrumentálních skladeb stojí za pozornost například lehce stravitelná Rebirth, v níž se jazzové prvky naprosto přirozeně prolínají s popovým základem. Pět minut v tomto případě uběhne tak rychle, že si povrchní posluchač nemá šanci všimnout členitosti skladby. Zcela jiným způsobem, na ploše sedmi minut, se rozvíjí kompozice God’s Sake, v níž mezi rozjezdovou pasáží s lehce načrtnutými dechy a energickým závěrem celokapelovým závěrem zaujme ambientní střední pasáž. Konec alba pak představuje příjemné finále s vyzrálým zpěvem a rapem Ashley Abrman a saxofonovými sóly (F. E. T.), s další směsí živého a elektro funku Magic Bloom a konečně s rytmickou rozlučkovou Hmm… Not Bad!, skladbou někde na pomezí mezi brazilským karnevalem a letními písněmi skupiny Midi Lidi.

Význam skupiny Carpet Cabinet netkví v hudební originalitě. Původnost zde vzniká pouze jako dobře vymyšlená kombinace už známých prvků a kapela samotná nic zásadně nového nepřináší. Nová je však cesta, kterou se tito jazzoví muzikanti vydali. Současná česká jazzová scéna zažívá už několik let obrovský rozmach, což se odráží v množství výborných muzikantů a kapel. Je tedy třeba se odlišit a ne každý je kompozičně nebo aranžérsky tak zdatný jako David Dorůžka, Luboš Soukup, Tomáš Liška, Martin Brunner nebo pánové a dáma z Vertiga. Hudebníci z Carpet Cabinet se rozhodli propojit své umění se světem popu, soulu, funku a elektronické taneční hudby, což u nás – počítáme-li stále s jazzovým základem – ještě není příliš obvyklé. Ve spojení s hosty a také s výtečným zvukem (Lukáš Martinek ze studia Svárov a následný mix a mastering ve studiuEcsona Waldese) to přineslo ovoce a album je nejen na brněnské scéně velkou  událostí.

Carpet Cabinet – Be Good, Stay Strong, Live Long. Vydáno vlastním nákladem, 2016. 12 skladeb, celkový čas: 62:29

Carpet Cabinet/ foto archiv skupiny

Za dirigentský pult brněnských filharmoniků se téměř přesně po roce vrátil americký dirigent Case Scaglione. Loni si v Janáčkově divadle vytvořil renomé výborného umělce, které včerejším koncertem v Besedním domě jen stvrdil.  více

Hudebník, skladatel, zpěvák a producent Martin E. Kyšperský má za sebou pestrý rok. Psal nové písně pro svou skupinu Květy, která změnila sestavu. Produkoval album písničkářce Lucii Krpalové. Vydal sbírku básní. Hrál ve dvou televizních seriálech. Moderovat rozhovory v rádiu. Organizoval čtenářské kroužky. A vydal nové sólové album, zajímavé zvukem i tématem. S Martinem jsme hovořili o radosti z tvorby i o bolesti ze ztráty přítelkyně.  více

Italská opera nemusí být nutně reprezentována jen jménem Verdi. Ponchielliho Gioconda ze sedmdesátých let devatenáctého století je toho důkazem. Tím spíš, když se její inscenace povede tak jako nyní v Národním divadle Brno.  více

Jiří Plocek si muzikantské řemeslo vyzkoušel ze všech možných úhlů pohledu: jako řadový hráč ve skupině Poutníci, jako kapelník Teagrassu, jako vydavatel i rozhlasový redaktor. Jeho zamyšlení o hudbě každý rok moc rád poslouchám na odborném kolokviu v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Nedávno se Jiří pustil do velkého díla. Chce prozkoumat a jako knižní monografii sepsat a vydat fenomén, který nazval Píseň duše.  více

4. února uvede Janáčkova opera Národního divadla Brno poprvé ve své historii operu La Gioconda italského skladatele Amilcare Ponchielliho. S režisérem Tomášem Pilařem a dirigentem inscenace Jaroslavem Kyzlinkem ve videorozhovorech odkrýváme více z připravované operní inscenace. La Gioconda byla již při své premiéře v milánské La Scale v roce 1876 odměněna dvaceti oponami a v roce 1883 byla jedním z vybraných titulů první sezony Metropolitní opery v New Yorku. V titulní roli brněnské inscenace se představí maďarská sopranistka Csilla Boross a Iveta Jiříková, v roli Enza jihokorejský tenorista Sung Kyu Park a Luciano Mastro.  více

Filharmonie Brno uspořádala další skvostný koncert, nad jehož silou účinku zůstává rozum stát. Vzhledem k tomu, že nás v poslední době takto blaží týden co týden, nabízí se otázka, čím to všechno skončí. Odpověď známe: zavřením Janáčkova divadla a dlouhými prodlevami mezi koncerty. Právě světová úroveň zdejší dramaturgie, jež mimo Vídeň stěží hledá obdobu na stovky kilometrů daleko, je vhodným řešením pro nárazově fungující orchestr, který nyní přichází o poslední důstojné působiště.  více

Brněnská skupina Tranzan vznikla transformací z kapely Model Bazaar. Kytaristu Jana Řeřuchu, který odešel do projektu IAN, vystřídal pianista Ondřej Strouhal. Ostatní členové – kytarista a zpěvák Radek Malý, violoncellistka Soňa Malá, baskytarista Jakub Šimáně a bubeník Pospe – zůstali. Přestože šlo o pouhou výměnu jednoho člena (a jednoho nástroje), změna názvu je na místě. Zatímco Model Bazaar měl anglické texty, Tranzan se orientuje na slova v češtině a jasné a srozumitelné poselství je jeho devízou. Jde vlastně o monotematickou nebo koncepční kapelu – pod dlouhým názvem alba Příběhy o životě, smrti a o tom, co je mezi tím se totiž skrývá pásmo ekologicky laděných písní. Více než o laciné „agitky“ však jde o poetické příběhy a písně plné silných obratů, které doufám osloví i posluchače, který zatím nedokáže rozlišit modrý kontejner od žlutého.  více

V evropské premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno muzikál Chaplin. Na tuzemské jeviště se tak dostal hudební příběh o jednom z nejslavnějších filmových tvůrců minulého století a v inscenaci režiséra Stanislava Moši velmi výpravná, poněkud natahovaná a hudebně spíše prostřední show s několika mimořádnými výkony.  více

Vlakem sice už dávno nejezdím denně, ale coby nemotorista z přesvědčení využívám služeb Českých drah nebo alternativních dopravců poměrně často. A z mých „vlakových“ zážitků, nahromaděných za všechna ta léta od střední školy do současnosti, by se jistě dala sestavit sbírka povídek nebo básní. Martin E. Kyšperský napsal soubor textů, které následně zhudebnil, během jediné cesty vlakem. Začal psát v Praze, ještě než se souprava rozjela, a skončil při průjezdů vsí Bezpráví, pár kilometrů před Ústím nad Orlicí. Do Brna mu tedy ještě kus cesty zbýval, ale Martin prý ve vlaku nespí. Možná tedy na trase Česká Třebová – Svitavy – Blansko – Brno přemýšlel, co s hotovými volnými verši provede.  více

Často slýcháme o skvostné dramaturgické práci orchestru Filharmonie Brno. Chvála je namístě a neomrzí, ovšem vedle fascinujících nových kontextů, v nichž se prověřené repertoárové kusy ocitají, je třeba zdůraznit také průběžně rostoucí úroveň dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují. Jedním z nich je i osmačtyřicetiletý Němec Alexander Liebreich, který nastudoval velmi zdařilého Mahlera: nekompromisního, krásně rozezpívaného, přitom ale vojensky disciplinovaného. Po slabém výkonu na prosincovém koncertě (Musorgskij) se tentokrát kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Filharmonie Brno pod Liebreichovou charismatickou taktovkou vykouzlila nezapomenutelný večer s Mahlerovou Symfonie č. 4 G dur, kterou doplnily Čtyři poslední písně od Richarda Strausse.  více

Svěží čerstvý vítr přinesla na brněnskou scénu svým debutovým albem slovensko-česká skupina Carpet Cabinet. Sedmičlenná formace působí v jihomoravské metropoli od roku 2013 a spolu s několika zajímavými hosty přináší ve dvanácti skladbách profesionálně zahranou a nahranou směs moderních i tradičních žánrů, smršť rytmů a kaleidoskop barev. V oficiální tiskové zprávě hudebníci hovoří o inspiraci „od hiphopu po soul a R&B až k například drum’n’bassu a elektru“, ale pod všemi těmito žánry a jejich kombinacemi zurčí a bublá jazzový základ. Carpet Cabinet sice není čistě jazzová skupina, ale svou tvorbou ukazuje na jednu z cest, kterými se dnes jazz ve světě ubírá. Podobně jako Robert Glasper se svým nadžánrovým elektro-koktejlem loni zazářil na festivalu JazzFestBrno, září Carpet Cabinet na domácí scéně. Září pochopitelně zatím skromněji, ale k jakýmkoli náznakům provinčnosti má jejich album daleko.  více

Relax, pohoda, souznění, ale také energie nebo slast z nesouhlasu – to jsou některé z kategorií, které v nás mohou vyvolávat nebo posilovat libovolná umělecká nebo popkulturní díla. O stupeň výše řadí takové umělecké výtvory, které člověku dávají odpovědi na jeho otázky. A úplně nejvýš pak stojí kategorii artefaktů, které doplňují otázky k našim odpovědím. A i když to, co se svou čistě mužskou doprovodnou kapelou produkuje zpěvačka Nikola Mucha, zní na první poslech jako útok na první signální, nové album Nána ve skutečnosti nabízí spoustu zásadních otázek.  více

Má sedmadvacet let a je talentovaný barytonista. Jmenuje se Roman Hoza. V posledních letech se řadí k nejvíce sledovaným českým pěvcům své generace. Laureát několika mezinárodních soutěží se mimo jiné představil třeba na prestižním Salcburském festivalu či na festivalu Pražské jaro. Absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně a roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Od letošní sezony je stálým členem souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Během ledna bude v brněnské opeře debutovat jako svůdník Don Giovanni.  více

Pro Martina Kyšperského byl závěr roku 2016 velmi plodný. V době, kdy připravuje novou desku s novou sestavou kapely Květy, vyšly hned tři tituly, na kterých se výrazně podílel – sólové koncepční album Vlakem, sbírka surrealistických básní Marťanské lodě a také debutové album projektu Prune. Prune je nová hudební identita písničkářky Lucie Krpalové, nicméně Martin Kyšperský jí album Kruhy aranžoval, produkoval a nahrál. Je to tedy z velké části i jeho dílo a Lucie mu za to, „že tohle dobrodružství nastartoval a z velké části pomohl zhmotnit“, v bookletu CD děkuje.  více

Hana a Petr Ulrychovi, Tata Bojs, izraelská zpěvačka Noa nebo jazzová hvězda Patricia Barber. To jsou někteří z interpretů, které na počátku roku 2017 na svých prknech přivítá Národní divadlo Brno. O koncertech v Mahenově a v Janáčkově divadle hovoříme s jejich dramaturgem Filipem Habrmanem.  více