Carsenova Káťa Kabanová zpět v Brně

20. listopad 2018, 11:17
Carsenova Káťa Kabanová zpět v Brně

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno 2018, který v sobotu začal ve znovuotevřené brněnské opeře, nabídne kompletní jevištní dílo Leoše Janáčka v pozoruhodných produkcích. Opera Káťa Kabanová v režii Roberta Carsena a se scénou a kostýmy Patricka Kinmontha tento požadavek nejen splňuje, ale navíc zapůsobila na brněnské publikum již během minulého janáčkovského festivalového bienále. Její včerejší festivalový návrat je tedy logickou volbou. Vedle režiséra a scénografa je třeba zmínit choreografa Philippea Giraudeaua a světelného designéra Petera van Praeta.

Titulní postavu nastudovala domácí Pavla Vykopalová, sekundoval jí Magnus Vigilius v roli Borise Grigorjeviče, role Kátina manžela Tichona Ivanyče Kabanova se ujal Gianluca Zampieri, Varvaru ztvárnila Lenka Schallenberger, Savěje Prokofjeviče Dikoje Jiří Sulženko, Kabanichu Eva Urbanová, Váňu Kudrjáše Jaroslav Březina, Kulgina Igor Loškár, Glašu Jitka Klečanská, Feklušu Jitka Zerhauová a Ženu z lidu Hana Procházková. Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno řídil Ondrej Olos. Oproti původnímu nastudování opery z roku 2016 se obsazení změnilo minimálně.

Jak jsem často zaslechnul o přestávce, většina pořítomných tuto druhou operu festivalu Janáček Brno už Káťu Kabanovou v režii Roberta Carsena viděla. A není se čemu divit. Když přede dvěma lety uvádělo Národní divadlo Brno tuto inscenaci poprvé, jednalo se o technický i uměleckých klenot, který přilákal do budovy před velkou rekonstrukcí davy. Je pochopitelné, že organizátoři festivalu neměli nejmenší zájem riskovat uvedení jiné verze, když tu Carsenovu brněnské publikum tak vřele přijalo.

Estetika Carsenovy režie je zřejmá hned po zdvižení opony – vodou pokryté jeviště divadla se stává dějištěm tragického osudu ženy uvězněné nejen v nešťastném manželství, ale také v sobě samé. Právě vodní hladina tvořící středobod scény je jedinou stálou a přitom proměnlivou kulisou příběhu – vodní žínky tedy tanečnice Národního divadla Brno přestavují dřevěné lávky tak, aby zapadly do sdělení příběhu; zbytek scény tvoří pouze vodní hladina. S tímto málem pracuje Carsen s maximální efektivitou, ať už se jedná o vratké mostky někde za vesnicí, pevný půdorys domu nebo dvě odlehlé a vzdálené lávky. Toto všechno vlivem výtečné vizuální kompozice a účelné práce se světlem poskytuje dostatek prostoru pro komorní lidské drama, kterým Janáčkova opera ve skutečnosti je. Také užití kamery snímající scénu seshora a projekce na plátno za scénou pomáhá dotvářet výsledné vyznění díla. Pravděpodobně nejpoetičtější se tato technika stává ve chvíli, kdy si milenci navzájem posílají vlnky zčeřené hladiny ze dvou vzdálených lávek.

Pěvecké výkony tvoří druhý pevný pilíř operního představení. Zpěváci mají své party dobře nacvičené již z minula, u mnohých byla jistota interpretace patrná hned od počátku. Výtečný výkon Magnuse Vigiliuse v roli Kátina milého dokázal oslnit nejen vášnivou sugestivností a živočišností, ale také jistou hluboce ukrytou, avšak stále přítomnou něhou, kterou se zpěvákovi podařilo v postavě nalézt a oživit. Také Gianluca Zampieri jako Kátin manžel Tichon dokázal vzbudit sympatie nad kvalitním výkonem. Postava sličné a rozpustilé Varvary v podání Lenky Schallenberger okouzlila nejen roztomilým hereckým, ale především výborným pěveckým výkonem. Její lehký a vzdušný hlas se výtečně hodil k dovádivé a frivolní svůdnici, kterou představovala. Královnou večera však byla nepochybně zpěvačka Pavla Vykopalová. Zpěvaččin bohatý výrazový a emoční fond dokázal vynést na světlo veškerou něhu, touhu, smutek, pokání i radost, kterou by mohla postava Káti Kabanové skutečně zažívat. Zpěvaččino jímavé „Varjo! Nemohu spát“ bylo natolik křehké, že se až tajil dech nad tímto výmluvným chvilkovým záchvěvem duše. Také orchestr odvedl více než dobrou práci. Pod vedením Ondreje Olose se hudebníkům podařilo proniknout do netradičně lyrické povahy Janáčkovy opery a přesto si zachovat jistý odstup, který nesváděl k přílišné romantizaci předlohy. Přestože se zřejmá citlivost v hudbě vyskytovala, zůstala pevně v otěžích Ondreje Olose a nepřerostla tak v karikaturu sebe sama.

Hudební festival Janáček Brno nabídl po novém režijním zpracování Příhod lišky Bystroušky titul, který se právem stal jednou z nejoceňovanějších inscenací posledních let zdejšího operního života. Noví zájemci se bohužel na žádnou chystanou reprízutohoto intimního vyprávění o boji lidského svědomí a milenecké touhy prozatím těšit nemohou. Jsem si téměř jistý, že zájem by byl stále enormní.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více