Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).
Smyčcový kvartet č. 3 Jana Kapra (1914–1988) vznikl v polovině 50. let, kdy se autor kromě této skladby věnoval také Milostným písním pro baryton a klavír či Koncertu pro housle a orchestr. Dílo bylo poprvé provedeno v rámci Pražského jara roku 1957 Smetanovým kvartetem. Původně se mělo jednat o přepracování Smyčcového kvarteta č. 2, nakonec však vznikla úplně nová skladba, která v sobě nese a přebírá určitá témata této starší kompozice. V živelném a pestrobarevném úvodu díla si Jan Kapr pohrává se střídáním hlasů, přenášením hlavní linie mezi nástroji, ale i s pasážemi vedenými unisono. Právě unisona mezi nástroji představovala kritické momenty, v nichž občasně docházelo k intonačním nesrovnalostem. Je nutné však podotknout, že se autor nebál využít zajímavých kombinací, například vysoko napsaných prvních houslí s violoncellem v první větě, které skrze svou náročnost tato úskalí generují. Ke svižnosti a rozvernosti jednotlivých částí skladby dopomáhaly drobné hodnoty a rafinovaně zakomponovaný pohyb (rytmika), s nímž si kvarteto výtečné poradilo. Skladba měla spád, tah a kýženou energii, přičemž si obdiv zaslouží houslistka Barbara Tolarová a violoncellistka Iva Wiesnerová, které svými sólovými vstupy jednotlivé melodické linie rozezpívaly.
Ve světové premiéře zazněla kompozice Smyčcový kvartet č. 4, op. 26 brněnského skladatele Radima Bednaříka (*1979) plnící v rámci programu funkci přemostění mezi dvěma krajními skladbami. Smyčcový kvartet je teda záměrně jednovětou záležitostí – jakýmsi intermezzem. „Inspiroval jsem se rovněž velmi rozdílnými životními osudy a poetikou skladeb obou autorů, tak i společenskou atmosférou, osobní životní mezifází a hudebním vývojem s vědomím, kde všude dochází, či brzy nutně musí dojít ke změně.“ Takto vše popsal v autorském komentáři Radim Bednařík. Dílo zpočátku začíná velice nenápadně: prodlevy na dlouhých tónech (i v podobě flažoletů), drobné melodické motivy okořeněné pizzicatem, z nichž vystoupí sólová viola (David Křivský). Průběhu skladby dominuje soustředěnost, niternost a velice intimní atmosféra, skrze kterou prostupuje motiv tikání – pulzace dodávající dílu vnitřní napětí. Byť se jednalo o časově nejkratší kompozici večera, bylo velice zajímavé ve skladbě jako posluchač sledovat rozdílné vnímání času a působení niterného charakteru na člověka, jež se podařilo Diversa Quartet svojí hrou vykreslit.
Koncert uzavřel Smyčcový kvartet č. 2 do C, op. 26 z pera Osvalda Chlubny (1893–1971), jenž ve dvacátých letech minulého století studoval v mistrovské třídě u Leoše Janáčka. Janáčkův vliv se bezesporu otiskl do tvůrčí činnosti Osvalda Chlubny, kdy například Chlubna instrumentoval druhou verzi Janáčkovy první opery Šárka, dále podle skladatelových poznámek dokončil symfonii Dunaj a jako pokračovatel vyučoval na brněnské konzervatoři Janáčkovo uchopení hudební teorie. I ve Smyčcovém kvartetu č. 2 do C, především pak ve třetí větě, můžeme slyšet několik janáčkovských prvků jako je ostinátní sčasovka nebo vedení melodie nad tremolem dalších nástrojů. Poprvé bylo dílo uvedeno roku 1929 Moravským kvartetem v rozhlasovém matiné. Koncertní premiéra se uskutečnila o rok později na řádném koncertu Klubu moravských skladatelů. Chlubna však kvartet v roce 1957 revidoval, čímž vznikla poslední verze kompozice. Byť skladba vyšla v edici Českého hudebního fondu (1960), obsahovala chyby, které po několika desetiletích opravil a celou skladbu editoval muzikolog a specialista na Chlubnův život a dílo Martin Pašek. Nastudování tělesa Diversa Quartet oplývalo širokým, barevným a plným tónem, a to zvláště ve violoncellovém partu podtrhujícím hutnou fakturu díla. Opět se i v tomto případě prokázal hráčský um houslistky Barbary Tolarové, jež bravurně zvládla exponované části.
Komorní koncert Diversa Quartet naservíroval divákům pestrou paletu smyčcových kvartetů brněnských skladatelů, kterou nejen skrze dramaturgii, ale i výkony hráčů vzdal hold brněnské kompoziční tradici.
Program:
Jan Kapr – Smyčcový kvartet č. 3 (1955)
Radim Bednařík – Smyčcový kvartet č. 4, op. 26 (2025), premiéra
Osvald Chlubna – Smyčcový kvartet č. 2 do C, op. 26 (1928/1957)
Diversa Quartet:
Barbara Tolarová – 1. housle
Jan Bělohlávek – 2. housle
David Křivský – viola
Iva Wiesnerová – violoncello
Pondělí 7. dubna 2025 v 19h, Vila Löw-Beer
Zatím nebyl přidán žádný komentář..