Cat: Ve vlasech

Cat: Ve vlasech

Brněnská zpěvačka a autorka Jana Jun Šrámková tvrdí, že název jejího nového alba Ve vlasech nesouvisí s její profesí kadeřnice. A je pravda, že více než s nůžkami nebo kulmou si vlasy v tomto případě spojuji s větrem, který je profoukává a který do nich foukal už na Janině předchozím albu Nahá. V textech na nové desce však namísto větru jako důležitá konstanta figuruje voda. V jednotlivých písních se objevují peřeje, pádla, lodě i oceán. Ale ani to není nejpodstatnější informace. Jakkoli jsou v Janiných skladbách slova důležitá, pokračuje nové album v linii, kterou načrtly předchozí desky Intimně (2010) a Nahá (2014). Nad příběhem stojí pocit, kresba slabikami, mlhavá scenérie, načrtnutá hlasem a domalovaná dalšími nástroji.

O přerodu někdejší regulérní kapely Cat Dogs’ Band ve zpěvaččin sólový projekt s doprovodnou kapelou jsem psal už v souvislosti s minulým albem. Jana se od akustického folku postupně posouvala k náladovému popu či folkpopu s prvky dalších stylů a já jsem ji tehdy srovnával například s kapelou Lanugo, která se k podobně znějící hudbě dostala odjinud, od jazzu.

Album Ve vlasech jeho autorka natočila jako Cat. Své psí (a tedy mužské) přátele tentokrát z názvu projektu vymazala. Je to paradox, protože na novince hrají muži výraznější roli než na dvou předchozích deskách. Vůbec nejde o to, že s výjimkou harfenistky Ivany Švestkové a violoncellistky Alžběty Poukarové jsou všichni doprovodní muzikanti muži. Důležitější je, že jeden z těchto mužů – basista Jakub Šimáně – byl současně spoluproducentem a hudebním režisérem alba. Že důležitým aktérem, pokud jde o vytváření nálad a barev, je Petr Uvira z opavské skupiny Ladě. A že několik pozoruhodných duetů Jana nazpívala s nepřeslechnutelným Jaroslavem Záděrou ze skupiny Děti kapitána Morgana. K tomu přidejme bubeníka Pospeho (Šimáněho kolega z kapely Tranzan) a v jedné skladbě na perkuse Víta Halšku (pro změnu Uvirův kolega z Ladě) a na akustickou kytaru Jaroslava Vitekera, se kterým Jana Jun Šrámková ještě nedávno hrála v čistě folkové kapele Tři masa. I když je tedy Ve vlasech sólovou nahrávkou zpívající skladatelky, mužský element je na něm stále velmi výrazný.

Jana Šrámková se jako autorka nikdy nedrala dopředu za každou cenu. V souvislosti s aktuálním albem říká, že by si je ráda třeba dvakrát zahrála naživo a pak je odložila.

Přestože na novém albu Jana/Cat opakuje své osvědčené postupy a elementy (zasněný hlas a už zmíněné náladové texty ve stylu raných nahrávek skupiny Oceán), došlo zde k nikoli nepodstatnému posunu. Na jedné straně jako by se autorka zkoušela vrátit k akustickému folku a na straně druhou svůj zpěv, klavír a nástroje dalších muzikantů doplňuje samply. Výsledek se tentokrát neblíží modernímu popu, nemluvil bych ani o nu jazzu, ale o nejsoučasnějším vyjádření folku. Ambientnímu folku, v němž rytmus připomínající kapky vody i zamlžené kontury jednotlivých tónu vyprávějí své příběhy stejně vydatně jako slabiky a slova. K umělcům, k nimž Janu Šrámkovou přirovnávám dlouhodobě, na tomto místě přidávám Lenku Dusilovou, jejíž barvě hlasu se brněnská zpěvačka v některých momentech blíží. Dále například Enyu, jejíž náladotvorné písně mi Janin vokál občas připomíná. A pochopitelně znovu Oceán jako skupinu sice jiného žánru, ale podobné práce s jazykem.

Janě Jun Šrámkové a jejím hostům se v nových písních podařilo vybalancovat roli akustických a elektronických zvuků. Cítím, že autorka pečlivě volila nejen jednotlivé nástroje, ale především konkrétní barvy a jejich intenzitu. Rozhodnutí pozvat si na desku právě Petra Uviru, skvělého kytaristu, který však s brněnskou scénou nemá nic společného, chválím. Zajímavý je také podíl Jaroslava Záděry v několika písních (v titulní Ve vlasech jako bych slyšel Michaela Kocába v pomalejších písních Pražského výběru) a především role Jakuba Šimáněho. Jeho basa v celé své kráse vypluje na povrch například v písni Dům, velmi příjemný doprovod má úvodní píseň Obří srdce a práci s perkusemi oceňuji například ve skladbě V lodi. Sama zpěvačka a pianistka (viz pěkná práce s tóny v písni Kousek tíhy) se občas nedokáže zbavit manýry v podobně natahování původně krátkých slabik („prósákúje“ nebo „hlúbóko“), ale i to je vlastně součástí její práce se zvukomalbou a náladami. I zde platí to, co jsem zmiňoval už před lety v souvislosti s albem Intimně, že totiž Janiny skladby nejsou hitové či snadno zapamatovatelné. Poslouchají se však velmi příjemně a nejen to. Jsem přesvědčen, že na albu Ve vlasech autorka došla zatím nejdéle v hledání sebe sama a že tento obraz její tvorby je zatím nejryzejší. Takhle si představuji sólovou Cat, která se však ani tentokrát neobešla bez svých Dogs.

Cat – Ve vlasech. Vydáno vlastním nákladem 2016. 10 skladeb, celková stopáž: 36:00

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více