Cat: Ve vlasech

Cat: Ve vlasech

Brněnská zpěvačka a autorka Jana Jun Šrámková tvrdí, že název jejího nového alba Ve vlasech nesouvisí s její profesí kadeřnice. A je pravda, že více než s nůžkami nebo kulmou si vlasy v tomto případě spojuji s větrem, který je profoukává a který do nich foukal už na Janině předchozím albu Nahá. V textech na nové desce však namísto větru jako důležitá konstanta figuruje voda. V jednotlivých písních se objevují peřeje, pádla, lodě i oceán. Ale ani to není nejpodstatnější informace. Jakkoli jsou v Janiných skladbách slova důležitá, pokračuje nové album v linii, kterou načrtly předchozí desky Intimně (2010) a Nahá (2014). Nad příběhem stojí pocit, kresba slabikami, mlhavá scenérie, načrtnutá hlasem a domalovaná dalšími nástroji.

O přerodu někdejší regulérní kapely Cat Dogs’ Band ve zpěvaččin sólový projekt s doprovodnou kapelou jsem psal už v souvislosti s minulým albem. Jana se od akustického folku postupně posouvala k náladovému popu či folkpopu s prvky dalších stylů a já jsem ji tehdy srovnával například s kapelou Lanugo, která se k podobně znějící hudbě dostala odjinud, od jazzu.

Album Ve vlasech jeho autorka natočila jako Cat. Své psí (a tedy mužské) přátele tentokrát z názvu projektu vymazala. Je to paradox, protože na novince hrají muži výraznější roli než na dvou předchozích deskách. Vůbec nejde o to, že s výjimkou harfenistky Ivany Švestkové a violoncellistky Alžběty Poukarové jsou všichni doprovodní muzikanti muži. Důležitější je, že jeden z těchto mužů – basista Jakub Šimáně – byl současně spoluproducentem a hudebním režisérem alba. Že důležitým aktérem, pokud jde o vytváření nálad a barev, je Petr Uvira z opavské skupiny Ladě. A že několik pozoruhodných duetů Jana nazpívala s nepřeslechnutelným Jaroslavem Záděrou ze skupiny Děti kapitána Morgana. K tomu přidejme bubeníka Pospeho (Šimáněho kolega z kapely Tranzan) a v jedné skladbě na perkuse Víta Halšku (pro změnu Uvirův kolega z Ladě) a na akustickou kytaru Jaroslava Vitekera, se kterým Jana Jun Šrámková ještě nedávno hrála v čistě folkové kapele Tři masa. I když je tedy Ve vlasech sólovou nahrávkou zpívající skladatelky, mužský element je na něm stále velmi výrazný.

Jana Šrámková se jako autorka nikdy nedrala dopředu za každou cenu. V souvislosti s aktuálním albem říká, že by si je ráda třeba dvakrát zahrála naživo a pak je odložila.

Přestože na novém albu Jana/Cat opakuje své osvědčené postupy a elementy (zasněný hlas a už zmíněné náladové texty ve stylu raných nahrávek skupiny Oceán), došlo zde k nikoli nepodstatnému posunu. Na jedné straně jako by se autorka zkoušela vrátit k akustickému folku a na straně druhou svůj zpěv, klavír a nástroje dalších muzikantů doplňuje samply. Výsledek se tentokrát neblíží modernímu popu, nemluvil bych ani o nu jazzu, ale o nejsoučasnějším vyjádření folku. Ambientnímu folku, v němž rytmus připomínající kapky vody i zamlžené kontury jednotlivých tónu vyprávějí své příběhy stejně vydatně jako slabiky a slova. K umělcům, k nimž Janu Šrámkovou přirovnávám dlouhodobě, na tomto místě přidávám Lenku Dusilovou, jejíž barvě hlasu se brněnská zpěvačka v některých momentech blíží. Dále například Enyu, jejíž náladotvorné písně mi Janin vokál občas připomíná. A pochopitelně znovu Oceán jako skupinu sice jiného žánru, ale podobné práce s jazykem.

Janě Jun Šrámkové a jejím hostům se v nových písních podařilo vybalancovat roli akustických a elektronických zvuků. Cítím, že autorka pečlivě volila nejen jednotlivé nástroje, ale především konkrétní barvy a jejich intenzitu. Rozhodnutí pozvat si na desku právě Petra Uviru, skvělého kytaristu, který však s brněnskou scénou nemá nic společného, chválím. Zajímavý je také podíl Jaroslava Záděry v několika písních (v titulní Ve vlasech jako bych slyšel Michaela Kocába v pomalejších písních Pražského výběru) a především role Jakuba Šimáněho. Jeho basa v celé své kráse vypluje na povrch například v písni Dům, velmi příjemný doprovod má úvodní píseň Obří srdce a práci s perkusemi oceňuji například ve skladbě V lodi. Sama zpěvačka a pianistka (viz pěkná práce s tóny v písni Kousek tíhy) se občas nedokáže zbavit manýry v podobně natahování původně krátkých slabik („prósákúje“ nebo „hlúbóko“), ale i to je vlastně součástí její práce se zvukomalbou a náladami. I zde platí to, co jsem zmiňoval už před lety v souvislosti s albem Intimně, že totiž Janiny skladby nejsou hitové či snadno zapamatovatelné. Poslouchají se však velmi příjemně a nejen to. Jsem přesvědčen, že na albu Ve vlasech autorka došla zatím nejdéle v hledání sebe sama a že tento obraz její tvorby je zatím nejryzejší. Takhle si představuji sólovou Cat, která se však ani tentokrát neobešla bez svých Dogs.

Cat – Ve vlasech. Vydáno vlastním nákladem 2016. 10 skladeb, celková stopáž: 36:00

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více