Český filharmonický sbor Brno. Dvacet pět let existence a Requiem na oslavu

Český filharmonický sbor Brno. Dvacet pět let existence a Requiem na oslavu

Requiem coby zádušní mše za zemřelé mívá pochmurný charakter. Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy si paradoxně vybral právě requiem pro připomenutí dvaceti pěti let od svého vzniku. Zároveň také otevřel již desátou abonentní sezónu.

Český filharmonický sbor Brno byl založen roku 1990 a je jedním z nejvýznamnějších hudebních uskupení v České republice.V úvodu Davida Marečka, současného ředitele České filharmonie, tak po právu padaly superlativy. Mareček důsledně upozornil na skutečnost, jak je nutné si hudební tělesa mimořádných kvalit hýčkat. Fialův sbor totiž ročně odzpívá nevídaný počet koncertů a kvalitou prováděných skladeb se řadí mezi světovou elitu. Za zmínku stojí například zahraniční úspěch Fialova sboru při koncertních provedeních Dvořákovy Rusalky ve spolupráci s dirigentem Ivánem Fischerem a jeho Budapešťským festivalovým orchestrem minulý rok. V publiku se pochopitelně sešla řada významných osobností a koncertní prostor Besedního domu byl celkově důstojně zaplněný.

První část večera nabídla dvě různá Regina Coeli od Wolfganga Amadea Mozarta, konkrétně in C (KV 108) a in B (KV 127). Pro část druhou bylo zvoleno Requiem, a to od Gabriela Faurého (op. 48). Mozartovy kantáty, obě napsané na text mariánského hymnu Regina Coeli, byly interpretačním trumfem jak pro sbor a doprovázející PKF – Prague Philharmonia, tak – a to především – pro sólistku Hanu Škarkovou. Mozart, který obě z prováděných kantát napsal ve věku šestnácti až sedmnácti let, kdy cestoval se svým otcem po Itálii, připravil vhodnou půdu pro exhibici muzikantství nejvyšší jakosti.

Škarková vstoupila do první Mozartovy kantáty Regina coeli in C ve druhé větě. Excelovala v typicky italských koloraturách, její sólové vstupy byly celkově oslnivé. Vášeň projevu byla přitom kultivovaná a precizní. Pozornému posluchači neuniklo dramatické zvýraznění v patřičných pasážích duchovního textu, zejména ve verších, v nichž se hovoří o Kristově vzkříšení. Akusticky byly sbor, varhany (Martin Jakubíček) i orchestr vyvážené v jakékoli dynamické intenzitě, nenašla se snad jediná nečitelná pasáž. Vokální party byly intonačně pevné ve všech situacích. V radostném Aleluja čtvrté věty nabral sbor s orchestrem na intenzitě a dostal tak první z kantát do zářivě oslavného výrazu.

V Regina coeli in B bylo ze sboru, snad ještě více než předtím, patrné nadšení. Náhlé, silné dynamické důrazy vykazovaly největší možnou jednotnost a v dlouhých legatech opět došlo na žádoucí důraz při slovu resurrexit. Závěrečné Aleluja působilo ze začátku trochu unaveně, což se ovšem během krátké chvíle změnilo a celý koncertní prostor se svěže probral k životu. Hana Škarková dostala ve druhé z kantát ještě větší prostor a ve virtuózním sóle byla opět mimořádná. Oběma Mozartovým kantátám se dostalo vynikajícího provedení. Otázkou však je, zda má smysl provádět je takto po sobě, jelikož posluchačům pak mohou v mysli dost snadno splynout.

Po přestávce nastoupil orchestr obohacený o trombony, připravený doprovodit vokalisty v jedné z nejsilnějších skladeb Gabriela Faurého, a to v již zmíněnémRequiem, op. 48. Původně ohlášený sólista Igor Loškár byl omluven pro hlasovou indispozici a barytonového sóla se tak místo něj zhostil člen sboru Tomáš Badura. Requiem, které Fauré nesložil konkrétní osobě, ale „jen tak pro potěšení“, nabídlo po virtuózní hudbě Wolfganga Amadea Mozarta emocionálně barvité hody. Fauré se nedržel liturgické předlohy requiem coby zádušní bohoslužby, nýbrž zkomponoval dílo vzbuzující spíš naději a útěchu. Začátek skladby se nesl tajemně, z forte pasáží mrazilo, a v těch tichých si trumpetista v orchestru počínal s potěšující citlivostí. Tiché melodie ženské části sboru na začátku druhé věty okouzlovaly, na konci celý sbor přednesl lyrická piana ve vysokých polohách.

Třetí věta zaujala zvláštní fúzí romanticko-moderní harmonie, příznačnou pro Faurého s jeho kompozičním vzděláním ze strany Camilla Saint-Saëna a Césara Francka. Forte lesních rohů spolu s varhanami dodalo části Sanctus majestátní charakter. V Pie Jesu se Hana Škarková sytostí svého hlasu prosadila tiché poloze navzdory. To se, bohužel, nedá říci o Tomáši Badurovi ve druhé větě, který v tišších místech poněkud zanikal, jeho piana nebyla příliš nosná. Náhradou za Igora loškára byl však Badura solidní a s rostoucí dynamikou jeho projev nabíral na intenzitě a barevnosti.

Agnus Dei se zpočátku poslouchači mohlo zdát až podezřele líbivé, posléze se však otočilo k zebavým chromatismům, se kterými se sbor vypořádal s největší profesionalitou. V Libera me měl Tomáš Badura opět silnější momenty spíše ve forte. Závěrečná část In paradisum začala s rajskou zvukomalebností a přinášela tak katarzi i samotnému koncertu – program totiž nakonec nevyzněl ani zdaleka tak ponuře, jak se na první pohled zdálo. Faurého Requiem je úžasným posluchačským zážitkem a Český filharmonický sbor Brno společně s PKF – Prague Philharmonia a sólisty jej předvedl ve skvostné podobě.

Wolfgang Amadeus Mozart: Regina coeli C dur, Regina coeli B dur, Gabriel Fauré: Requiem. Hana Škarková – soprán, Tomáš Badura – baryton, Martin Jakubíček – varhany, PKF – Prague Philharmonia, Český filharmonický sbor Brno, dirigent Petr Fiala. 6. září 2015, Besední dům, Brno.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Ondřej Múčka

    8. září 2015, 9:34
    Zajímavá věta v této oslavné hudební kritice je: "...Fauré se nedržel liturgické předlohy requiem coby zádušní bohoslužby, nýbrž zkomponoval dílo vzbuzující spíš naději a útěchu..." Vždyť zde právě liturgie má celkově vzbudit naději a útěchu... Strašení pekelnými řetězy a úpění pod tíhou vlastních vin je skutečně již jaksi "mimo mísu" současnému chápání současných katolíků - možná právě proto byl do programu zvolen Fauré a nikoliv nějaký jiný "ponurista".
    • Lukáš Baumann

      8. září 2015, 16:23
      Vážený pane Múčko, máte naprostou pravdu. Ta moje formulace je skutečně poněkud nemotorná a zavádějící. Šlo o kontrast mezi requiem Faurého a právě těmi "ponuristy".

Dále si přečtěte

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více

Čtvrtý abonentní koncert Českého filharmonického sboru Brno přinesl velmi poutavý anglo-francouzský program, jenž posluchačům představil čtyři generace skladatelů. Čtyři školy a čtyři rozdílná, ale v jádru obdobně filozoficky a nábožensky založená díla.  více

Ve čtvrtek večer, necelou půlhodinu po astronomickém úplňku, nastoupil orchestr Filharmonie Brno na pódium Janáčkova divadla, aby předvedl dvojici velkých děl, která se pro své autory stala osudovými. Také z jejich spojení v rámci jednoho večera na člověka místy sahala smrt, tedy alespoň v představách.  více





Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce