Cesta Michala Horáčka za kvalitním popovým písničkářstvím

25. duben 2016, 0:57
Cesta Michala Horáčka za kvalitním popovým písničkářstvím

Michal Horáček se svou „kočovnou společností“ slavil v brněnském Sono Centru zasloužený úspěch. Pětice špičkových muzikantů, tři zpěváci, zvukař plus autor všech odzpívaných textů nabídli reprezentativní průřez Horáčkovou tvorbou za bezmála třicetiletí jeho tvorby.

Už podruhé ve stejném sále, ale s obměněnou sestavou, představil v Brně svůj další cestovní projekt textař a vydavatel Michal Horáček. Pořad Na cestěuváděl minulý rok cestovní podobu debutového alba Františka Segrada s jeho hosty. Letošní verze s totožným názvem představila trojici zpěváků svázanou s několika Horáčkovými projekty. Tradiční oporu písňového recitálu Františka Segrada a dva rodáky z Brna: Lenku Novou a Jana Sklenáře.

Horáčkovy sázky na koně jsou příslovečné a daří se mu sázet i na ty muzikantské: trojice zpěváckých osobností se na jevišti výborně doplňovala, empaticky doprovázená pětičlenným ansámblem snů. Od různých kytar (ale i banja) minibandu šéfuje univerzální multiinstrumentalista, aranžér a vyhledávaný studiový hráč Josef Štěpánek. Doplňuje ho skvělá cellistka Petra Malíšková a tři výteční jazzmani: pianista Jan Steindorfer, kontrabasista Jan Tengler a bubeník Pavel Bady Zbořil.

Skromná sestava si troufá na třicetiletou retrospektivu tvorby textaře Michala Horáčka počínaje prvním společným albem s Petrem Hapkou pro Hanu Hegerovou Potměšilý host z roku 1987 až k písním na chystané album Lenky Nové 40, které by mělo vyjít na konci roku (Poslední noc, Čtyřicet, Zabijte ji tiše, Postrádám), ze kterých v rámci pořadu pro Lenku vznikl malý kompaktní ochutnávkový recitál.

Dominantní pro pořad Na cestě je pochopitelně společná Horáčkova tvorba s Petrem Hapkou, už ale zdaleka není výlučná. Právě Lenka Nová se autorsky (i pěvecky, samozřejmě) prosadila už na album Ohrožený druh a zhudebnila i některé písně na své chystané třetí album. Spolu s Janou Amrichovou nejcharismatičtější „Laura“ s vizáží femme fatale ke krásnému tmavému hlasovému témbru postupně přidává výrazovou pevnost a probarvující valéry hlasu s reflexí prožitých zkušeností.

K Horáčkovým „úlovkům“ ostatně patří i původem a vzděláním brněnský herec a klasicky školený zpěvák Jan Sklenář; představitel Štamgasta v muzikálu Kudykam se bez naděje na alternaci naučil titulní roli – a Horáček umí respekt a píli ocenit, takže se své šance na scéně dočkal a zazpíval si později i v Českém kalendáři. Jeho projev je herecky civilní, přesto se ctí zvládl přezpívat i part Richarda Müllera v písni Pod plynárnou z CD Citová investice i Kocábova SebastiánaStáří. Po svém, s respektem, ale bez zbytečných úliteb svým slavným předchůdcům.

Nejhotovějším (myšleno nejdůvěryhodnějším) zpěvákem z trojice je František Segrado. Od první chvíle spolupráce s Michalem Horáčkem na albu Tak to chodí (2003) jedou na společné vlně pochopení textu do nejmenších nuancí a Segradova sdělnost a neokázalost projevu Horáčkově poetice pokorně slouží. Titulní píseň z alba Strážce plamene je mu psaná na míru – zasloužila by si empatičtější videoklip, Segrado je navíc dobrý herec. Za oněch třináct let se vypracoval především jako suverénní zpěvák se širokým výrazovým rejstříkem a potvrdil Horáčkovu úspěšnost i na poli sázek na starší koně: jeho předloňské album Segrado je platinové a Horáčkovy texty na písně Paola Conteho, Peppe Voltarelliho, Toma Waitse a Billy Joela (na koncertě zazněl Piano Man s textem Se štěstím mohly by být) patří k tomu nejlepšímu z Horáčkovy éry „po Hapkovi“.

Výborný nápad byl na albu zachovat v nových aranžích oba nadčasové texty s hudbou Jaroslava „Trabanda“ Svobody: Prahua Něco hezkého; obě písně také na koncertě sklidily největší ovace, a nejen kvůli aktuálním politickým konotacím. U Segrada navíc nehrozí nápodoba kohokoliv ani náhodou, prostě to neumí a především nechce. Po svém si zfrázoval druhdy Müllerovo Štěstí je krásná věc, do Stáří vysyčel povedený pendant recitativu Josefa Kemra, věrohodně podal i píseň pro Hanu Hegerovou Žít a nechat žít. Naprosto nečekaně se ovšem vypořádal s dvouoktávovou, kantilénově vystavěnou finální skladbou z Kudykama Tante cose da veder’s náročnou gradací. Slušela mu právě pro onu empatii, patrnost prožitků a zkušeností let, které sděluje text.

Na kvalitě hudebních úprav starších i novějších skladeb mají výrazný společný podíl dva nejméně nápadní členové koncertního týmu: již zmíněný kytarista Josef Štěpánek a mistr zvuku Michal Pekárek, Horáčkův dlouholetý souputník.

Zkušenost a empatii projevil – last but not least – i průvodce večerem Michal Horáček, který oproti dřívějším projektům ku prospěchu věci významně zredukoval svůj slovní příspěvek. Mluvené slovo v jeho podání provázelo večerem nejen životními moudry, ale především humorem s nádechem sebeironie.

Na cestě. Michal Horáček a hosté – František Segrado, Lenka Nová, Jan Sklenář. 21. dubna 2016, Sono Centrum, Brno.

Foto Ilona Pavlátová a Tomáš Svoboda

Komentáře

Reagovat
  • Eva a Míťa Flajšmannovi

    30. duben 2016, 15:38
    Vážený pane Horáčku, velmi jsme se těšili na koncert do SONO,21.4.2016.Ale byli jsme velice zklamaní,že nepřijel Ondřej Ruml a vůbec nebyl omluven.Slouží Vám jeho jméno pouze jako reklama?Také se nám nelíbilo zpolitizování.(Narážky na současnou vládu).Pan František Segrado má velmi dobrý hlas,jediný, který se nám líbil.Avšak píseň o Praze a narážka na Hrad také nebyla dost fér.Obzvláště nás urazilo zaznění melodie Státní hymny,vůbec se to nehodilo do zábavného programu.Vás jsme si vždy vážili jako filosofa, ale to co jste předvedl (Skákal pes přes oves a Měla babka čtyři jabka) byly bláboly.Snad to způsobilo víno,kterého jste vypili až na scéně přespříliš.A to se nebudeme vyjadřovat o zpěvačce Lence Nové, která by ve svých 42 letech mohla být více vyzpívaná. Moc nás mrzí to,co jsme Vám museli upřímně sdělit. Zdraví Eva a Míťa Flajšmannovi P.S.Jsme lidé, kteří navštěvují divadla a koncerty a to, co jsme shlédli nás zklamalo.
    • Sam

      10. květen 2016, 23:30
      To jsou kecy jezis maria. Lenka bola hodne dobra a politicke narazky byli asi az prilis na miste a aktualni.




V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více