Ciment: metal, intelektuálové a valašská slivovice

Ciment: metal, intelektuálové a valašská slivovice

První album skupiny Ciment vyšlo v roce 1992 u firmy Monitor. Spojení svérázných ogarů z Valašska a chameleona českého popu Vladimíra Kočandrleho je do značné míry obrázkem polistopadového chaosu, z nějž vzešly privatizační aféry stejně jako vydavatelské počiny, které dnes působí naprosto bláznivým dojmem. Kočandrle prošel od původně novovlnného OK Bandu přes obhajobu režimního zátahu proti novovlnným kapelám až k založení vydavatelské firmy, která přišla v roce 1990 na trh s albem Punk’n’Oi Rebelie. Na této kompilaci se setkali naci-rasistický Orlík třeba s punkovým Šanovem a hospodskými Třemi sestrami. Na jedné straně v tom byl pozůstatek ohrožení společným nepřítelem – komunistická totalita pankáče i skinheady svým způsobem sjednocovala, nebo se aspoň mezi sebou nervali tak otevřeně. Na druhé straně v tom byla ukázka Kočandrleho čichu na to, co se bude prodávat. Orlík byl komerčně neskutečně úspěšný, což by se dnes už z různých důvodů sotva podařilo, Tři sestry také. Ostatně oba frontmani – Daniel Landa a Lou Fanánek Hagen – hýbou českou pop music celkem úspěšně dodnes. Monitor byl časem pohlcen firmou EMI, alba u něj vydaly mimo jiné Iveta Bartošová a Ilona Csáková.

Co v této společnosti dělá Ciment, je z dnešního hlediska zcela nepochopitelné, ale jejich zemitý metal prolezlý skrz naskrz folklorními prvky v sobě měl vždy něco přitažlivého. Co vedlo k tomu, že je Vladimír Kočandrle oslovil a nabídl jim vydání alba, o tom samozřejmě můžu jen spekulovat. Je ale dobré si uvědomit, že na začátku devadesátých let byla společnost hladová po novinkách a zvláštnostech, které dřív oficiálně nebyly k mání. Odbyli jsme si tehdy ve zkratce svoje obnovená šedesátá léta s jejich důrazem na neotřelost a třeba i velmi bizarní originalitu. Do takových měřítek už Ciment zapadá zcela bez problémů. Jeho první album Na srazu intelektuálů v Poteči nikomu néni do řeči vyšlo nedávno v reedici u Indies Happy Trails a působí jako skvělý katalyzátor vzpomínek.

Kolem folkloru se v době komunistické vlády nadělalo mnoho opiček, zaštiťovat se lidem a jeho spontánní kulturou patřilo k oficiální propagandě zcela neodmyslitelně. Zároveň to také vrhalo poněkud podezřelé světlo na každého, kdo si s folklorními inspiracemi něco začínal. Někdy nemuselo být jasně patrné, jestli to dotyčný myslí vážně, nebo se jedná o pouhý kalkul, aby na něj byly úřady hodnější (ve slovenských krojích tehdy vystupovala i Tublatanka). Myslím, že Ciment patřil k těm, kdo do takových rozpaků nikdy nikoho neuvedli. Jeho image uhlazeností pohrdajících mužů nebyla vymyšlená a s hudbou souzněla naprosto dokonale.

Pokud je komerčním výbleskem naší metalové tancovačky Kabát, Ciment tuto opovrhovanou kulturu reflektuje zespodu. Ožralí venkovští chasníci si sice zatřepali vlasatou hlavou u Breaking the Law, ale nakonec stejně skončili u zpěvu-řevu něčeho, co znali od svých babiček. Ciment to všechno kombinuje najednou, vlastně se k tomuto obskurnímu světu zcela otevřeně hlásí, ale zároveň je schopen jej pozorovat a ironicky komentovat. Pokud mluvíme o metalu, je dobré si říct, že se nejedná o žádnou kytarovou virtuozitu a kulometné bicí. Zpěvák Petr Zezulka sice říká, že má rád Blue Öyster Cult, ale já v Cimentu a jeho syrovosti i přímočarosti nejvíc ze všeho slyším Motörhead. Jenom tu není cítit Jack Daniel’s, ale slivovice (což je mimochodem mnohem lepší pití).

Reedice prvního alba Cimentu obsahuje kromě čtrnácti původních písní ještě čtyři bonusy. Kromě jednoho studiového jsou to tři živé rarity, které určitě udělaly radost skalním fanouškům. Zároveň je z nich ale poznat, že se studiový a živý projev kapely vlastně nijak výrazně neliší. V Indies Happy Trails CD nevydali v jejich typickém digipaku, ale pro reediční účely sáhli ke klasické umělohmotné krabičce, která umocňuje dojem dokumentu. Samotné médium imitující povrchem vinylovou desku pokládám za zbytečné – původní placka byla nejspíš normálně lesklá. Titulní stránka pochopitelně kopíruje originální obal, uvnitř bookletu najdeme texty písní, ale především rozhovory se členy Cimentu i Skupiny z Luhu, která mu předcházela. Škoda, že se nedostalo také na pěkný a zasvěcený doprovodný text od někoho mimo kapelu samotnou.

Reálie textů jsou často silně dobové. Policejní dohled nad fiktivním koncertem Metallicy ve Francovej lhotě nebo nutnost jezdit na Iron Maiden do Budapešti jsou už spíš součásti legend z nedávné doby. Není ale žádný důvod, proč by se i dnes nemohli pobít ogaři v Bečvě, a aby vám zase neučarovala Tereza z Valmeza.

Ciment: Na srazu intelektuálů v Poteči nikomu néni do řeči. Monitor 1992, reedice Indies Happy Trails 2013. Celkový čas 52:36

Foto zdroj www.ciment.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více