Ciment: metal, intelektuálové a valašská slivovice

Ciment: metal, intelektuálové a valašská slivovice

První album skupiny Ciment vyšlo v roce 1992 u firmy Monitor. Spojení svérázných ogarů z Valašska a chameleona českého popu Vladimíra Kočandrleho je do značné míry obrázkem polistopadového chaosu, z nějž vzešly privatizační aféry stejně jako vydavatelské počiny, které dnes působí naprosto bláznivým dojmem. Kočandrle prošel od původně novovlnného OK Bandu přes obhajobu režimního zátahu proti novovlnným kapelám až k založení vydavatelské firmy, která přišla v roce 1990 na trh s albem Punk’n’Oi Rebelie. Na této kompilaci se setkali naci-rasistický Orlík třeba s punkovým Šanovem a hospodskými Třemi sestrami. Na jedné straně v tom byl pozůstatek ohrožení společným nepřítelem – komunistická totalita pankáče i skinheady svým způsobem sjednocovala, nebo se aspoň mezi sebou nervali tak otevřeně. Na druhé straně v tom byla ukázka Kočandrleho čichu na to, co se bude prodávat. Orlík byl komerčně neskutečně úspěšný, což by se dnes už z různých důvodů sotva podařilo, Tři sestry také. Ostatně oba frontmani – Daniel Landa a Lou Fanánek Hagen – hýbou českou pop music celkem úspěšně dodnes. Monitor byl časem pohlcen firmou EMI, alba u něj vydaly mimo jiné Iveta Bartošová a Ilona Csáková.

Co v této společnosti dělá Ciment, je z dnešního hlediska zcela nepochopitelné, ale jejich zemitý metal prolezlý skrz naskrz folklorními prvky v sobě měl vždy něco přitažlivého. Co vedlo k tomu, že je Vladimír Kočandrle oslovil a nabídl jim vydání alba, o tom samozřejmě můžu jen spekulovat. Je ale dobré si uvědomit, že na začátku devadesátých let byla společnost hladová po novinkách a zvláštnostech, které dřív oficiálně nebyly k mání. Odbyli jsme si tehdy ve zkratce svoje obnovená šedesátá léta s jejich důrazem na neotřelost a třeba i velmi bizarní originalitu. Do takových měřítek už Ciment zapadá zcela bez problémů. Jeho první album Na srazu intelektuálů v Poteči nikomu néni do řeči vyšlo nedávno v reedici u Indies Happy Trails a působí jako skvělý katalyzátor vzpomínek.

Kolem folkloru se v době komunistické vlády nadělalo mnoho opiček, zaštiťovat se lidem a jeho spontánní kulturou patřilo k oficiální propagandě zcela neodmyslitelně. Zároveň to také vrhalo poněkud podezřelé světlo na každého, kdo si s folklorními inspiracemi něco začínal. Někdy nemuselo být jasně patrné, jestli to dotyčný myslí vážně, nebo se jedná o pouhý kalkul, aby na něj byly úřady hodnější (ve slovenských krojích tehdy vystupovala i Tublatanka). Myslím, že Ciment patřil k těm, kdo do takových rozpaků nikdy nikoho neuvedli. Jeho image uhlazeností pohrdajících mužů nebyla vymyšlená a s hudbou souzněla naprosto dokonale.

Pokud je komerčním výbleskem naší metalové tancovačky Kabát, Ciment tuto opovrhovanou kulturu reflektuje zespodu. Ožralí venkovští chasníci si sice zatřepali vlasatou hlavou u Breaking the Law, ale nakonec stejně skončili u zpěvu-řevu něčeho, co znali od svých babiček. Ciment to všechno kombinuje najednou, vlastně se k tomuto obskurnímu světu zcela otevřeně hlásí, ale zároveň je schopen jej pozorovat a ironicky komentovat. Pokud mluvíme o metalu, je dobré si říct, že se nejedná o žádnou kytarovou virtuozitu a kulometné bicí. Zpěvák Petr Zezulka sice říká, že má rád Blue Öyster Cult, ale já v Cimentu a jeho syrovosti i přímočarosti nejvíc ze všeho slyším Motörhead. Jenom tu není cítit Jack Daniel’s, ale slivovice (což je mimochodem mnohem lepší pití).

Reedice prvního alba Cimentu obsahuje kromě čtrnácti původních písní ještě čtyři bonusy. Kromě jednoho studiového jsou to tři živé rarity, které určitě udělaly radost skalním fanouškům. Zároveň je z nich ale poznat, že se studiový a živý projev kapely vlastně nijak výrazně neliší. V Indies Happy Trails CD nevydali v jejich typickém digipaku, ale pro reediční účely sáhli ke klasické umělohmotné krabičce, která umocňuje dojem dokumentu. Samotné médium imitující povrchem vinylovou desku pokládám za zbytečné – původní placka byla nejspíš normálně lesklá. Titulní stránka pochopitelně kopíruje originální obal, uvnitř bookletu najdeme texty písní, ale především rozhovory se členy Cimentu i Skupiny z Luhu, která mu předcházela. Škoda, že se nedostalo také na pěkný a zasvěcený doprovodný text od někoho mimo kapelu samotnou.

Reálie textů jsou často silně dobové. Policejní dohled nad fiktivním koncertem Metallicy ve Francovej lhotě nebo nutnost jezdit na Iron Maiden do Budapešti jsou už spíš součásti legend z nedávné doby. Není ale žádný důvod, proč by se i dnes nemohli pobít ogaři v Bečvě, a aby vám zase neučarovala Tereza z Valmeza.

Ciment: Na srazu intelektuálů v Poteči nikomu néni do řeči. Monitor 1992, reedice Indies Happy Trails 2013. Celkový čas 52:36

Foto zdroj www.ciment.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více


Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více