Confession. Nostalgie a touha ve třech podobách

Confession. Nostalgie a touha ve třech podobách

Album Confession natočila mezzosopranistka Jana Hrochová s klavírním doprovodem svého manžela Martina Hrocha. Tři písňové cykly tří natolik rozdílných skladatelů jako jsou Giuseppe Verdi, Richard Wagner a Luboš Sluka napovídají, že se jedná skutečně o velmi osobní výběr. Interpreti si ho zřejmě dopřáli sobě pro radost, ale určitě dobře poslouží i jako prezentační materiál.

Pěvkyni Janu Hrochovou si publikum pravděpodobně spojuje spíš s operním jevištěm, ale komorní hudbě se věnuje rovněž s velkou intenzitou. Písňový repertoár je pro posluchače obvykle mnohem méně atraktivní a pro interpreta tím pádem velmi neefektivní. Nastudovat písňový cyklus je stejná dřina jako nastudovat operní roli a velkého vděku ani výdělku se pěvec nedočká (o klavíristovi nemluvě). Jana Hrochová má za sebou mnoho takové práce a na prvním místě je potřeba zmínit kompletní písně Bohuslava Martinů, které natočila pro vydavatelství Naxos. Ať už ji k písňovému repertoáru přitahovalo cokoliv, nyní má jistě ještě další motivaci v solidním doprovazeči, kterého má doma po ruce.

Martin Hroch je klavírista a cembalista, i když co se týká jeho preferencí, cembalo se zdá být na prvním místě. Intenzivně se věnuje interpretaci barokních a klasicistních autorů, ale objevil se i na Expozici nové hudby v roce 2014. Nedávno natočil na CD cembalová tria Františka Xavera Richtera, z čehož lze tušit jistou snahu o dramaturgicky pozoruhodné počiny ze starších materiálů. V tom by se mohl s Janou Hrochovou shodnout a na albu Confession se nachází takový počin přinejmenším jeden, ale spíš dva.

Tím prvním ne zcela jednoznačným počinem jsou Composizioni da camera, tedy komorní kompozice Giuseppe Verdiho pro zpěv a klavír. Jsou to písně, které se příliš neprovozují a patří v koncertním repertoáru i na nahrávkách spíš k okrajovým kuriozitám. Ne snad, že by na nich bylo něco špatného, ale od Verdiho se očekává něco jiného než melancholie a sentiment italských kanzonet a romancí. Charakter písní je víceméně neoperní, jemný, všechny působí velmi osobně už samotným stylem kompozice. Verdi tyto písně skládal průběžně v letech 1838–1869, na albu je z nich ale jen výběr pěti titulů.

Na druhém místě alba stojí slavný cyklus Wesendonck Lieder (nikoli Wesendonk, jak je uvedeno na obalu). Richard Wagner jej napsal v letech 1857–1858 na texty manželky svého mecenáše Otty Wesendoncka, který mu zabezpečil ve švýcarském vyhnanství pohodlný Asyl. Wagnerova nepokojná a impulsivní povaha kombinovaná s egoismem si ovšem k azylu přibrala i intenzivní vzplanutí k Matildě Wesendonckové. Wagner cyklus komponoval zároveň s Tristanem a Isoldou – tato opera má být podle legendy rovněž produktem Wagnerovy nenaplněné lásky k Mathildě. V písních Im TreibhausTräume se materiál opery objevuje v nehotovém stavu. Proti Verdimu je Wagnerův cyklus jedním z nejprováděnějších a nejnahrávanějších vůbec. Z tohoto hlediska působí zařazení cyklu na CD spíš jako doplněk a upozornění, že manželé Hrochovi mají Wesendoncken Lieder také v repertoáru.

Jednoznačným počinam – alespoň z dramaturgického hlediska – je zařazení písňového cyklu Jako tehdy současného českého skladatele Luboše Sluky (nar. 13. 9. 1928). Cyklus vznikal v letech 1944–1950 a je pardoxní, že při pouhém poslechu by nebyl problém zařadit si jej hudebně někam do doby Verdiho a Wagnera, a to ještě k těm naivnějším skladatelům. Působí tak především první dvě písně (Jarní, Holubička z dubu), až lidově přímočaré a skromné. Nelze samozřejmě popřít, že se patrně jednalo o záměr a vzhledem k době vzniku také o pochopitelný projev touhy po návratu starých časů. Ale přechod od rozechvělých tristanovských harmonií Träume k durovému popěvku Jarní působí dojmem časového skoku zpátky a stylového někam úplně pryč. Nostalgie dalších částí cyklu jej s předchozími opusy přece jen propojí. Premiérová nahrávka na CD dává zařazení cyklu Jako tehdy hlavní smysl.

Jana Hrochová se na albu projevuje jako zkušená interpretka se zřetelnou operní praxí a orientací na romantický repertoár. Dokáže svůj projev ukrotit do písňového charakteru bez teatrálních emocí, ale zároveň je poznat, že uvažuje ve velkých frázích a kantilénových obloucích. Vyniká tím melodický charakter písní, ale také poněkud uniká detailní práce s textem. Dokázali a dokáží se s ní vyrovnat mistři písňové interpretace, jejichž doménou byla i opera, a Jana Hrochová by měla v tomto směru také zapracovat. Její zpěv se dobře poslouchá, písně znějí pěkně, ale chybí druhý plán, který by obsahoval propracovaný výraz každé slabiky se samozřejmým zařazením do plynulého melodického proudu. Je samozřejmě těžké srovnávat se s mezzosopranistkami jako Christa Ludwig, Janet Baker nebo Anne Sofie von Otter, ale pro špičkové výsledky je to nezbytné.

Martin Hroch doprovází spolehlivě, citlivě jde pěveckému výrazu na ruku a podporuje ho. Zdá se ale, jako by se – snad podvědomě – snažil dostat z klavíru spíš cembalový přímočarý zvuk. U Verdiho to není problém, ale u Wagnera se dojem kontrolované rozmlženosti, která k Wesendoncken Lieder patří, nedaří navodit i navzdory výraznějšímu pedálu. Širšího zvuku se dočkal paradoxně právě Luboš Sluka, v jehož poslední písni Má noc se ozve i lesní roh hostujícího Antonína Koláře.

U Verdiho je potřeba ocenit citlivou práci s tempy, která dělá z potenciálních kolovrátků propracované výsledky. Italský repertoár je také Janě Hrochové slyšitelně blízký. Wesendonck Lieder znějí ve výsledku spíš odtažitě než jako niterné vyznání. Slukův cyklus Jako tehdy působí, jako by se v něm oba interpreti našli a cítili se v jeho nostalgickém světě jako doma.

Confession (Giuseppe Verdi: Composizioni da camera. Per canto e pianoforte, Richard Wagner: Wesendonck Lieder, Luboš Sluka: Jako tehdy). Jana Hrochová – mezzosoprán, Martin Hroch – klavír. Celková stopáž 45 min. Vydáno vlastním nákladem.

Foto Marek Olbrzymek a archiv Martina Hrocha

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vydavatelství Naxos se pustilo do projektu, který by měli uvítat všichni, kdo mají rádi Bohuslava Martinů: postupně mají vyjít všechny jeho písně. Dvě CD už jsou na světě, třetí je v plánu, jejich protagonisty jsou mezzosopranistka Jana Wallingerová a klavírista Giorgio Koukl.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více