Confession. Nostalgie a touha ve třech podobách

Confession. Nostalgie a touha ve třech podobách

Album Confession natočila mezzosopranistka Jana Hrochová s klavírním doprovodem svého manžela Martina Hrocha. Tři písňové cykly tří natolik rozdílných skladatelů jako jsou Giuseppe Verdi, Richard Wagner a Luboš Sluka napovídají, že se jedná skutečně o velmi osobní výběr. Interpreti si ho zřejmě dopřáli sobě pro radost, ale určitě dobře poslouží i jako prezentační materiál.

Pěvkyni Janu Hrochovou si publikum pravděpodobně spojuje spíš s operním jevištěm, ale komorní hudbě se věnuje rovněž s velkou intenzitou. Písňový repertoár je pro posluchače obvykle mnohem méně atraktivní a pro interpreta tím pádem velmi neefektivní. Nastudovat písňový cyklus je stejná dřina jako nastudovat operní roli a velkého vděku ani výdělku se pěvec nedočká (o klavíristovi nemluvě). Jana Hrochová má za sebou mnoho takové práce a na prvním místě je potřeba zmínit kompletní písně Bohuslava Martinů, které natočila pro vydavatelství Naxos. Ať už ji k písňovému repertoáru přitahovalo cokoliv, nyní má jistě ještě další motivaci v solidním doprovazeči, kterého má doma po ruce.

Martin Hroch je klavírista a cembalista, i když co se týká jeho preferencí, cembalo se zdá být na prvním místě. Intenzivně se věnuje interpretaci barokních a klasicistních autorů, ale objevil se i na Expozici nové hudby v roce 2014. Nedávno natočil na CD cembalová tria Františka Xavera Richtera, z čehož lze tušit jistou snahu o dramaturgicky pozoruhodné počiny ze starších materiálů. V tom by se mohl s Janou Hrochovou shodnout a na albu Confession se nachází takový počin přinejmenším jeden, ale spíš dva.

Tím prvním ne zcela jednoznačným počinem jsou Composizioni da camera, tedy komorní kompozice Giuseppe Verdiho pro zpěv a klavír. Jsou to písně, které se příliš neprovozují a patří v koncertním repertoáru i na nahrávkách spíš k okrajovým kuriozitám. Ne snad, že by na nich bylo něco špatného, ale od Verdiho se očekává něco jiného než melancholie a sentiment italských kanzonet a romancí. Charakter písní je víceméně neoperní, jemný, všechny působí velmi osobně už samotným stylem kompozice. Verdi tyto písně skládal průběžně v letech 1838–1869, na albu je z nich ale jen výběr pěti titulů.

Na druhém místě alba stojí slavný cyklus Wesendonck Lieder (nikoli Wesendonk, jak je uvedeno na obalu). Richard Wagner jej napsal v letech 1857–1858 na texty manželky svého mecenáše Otty Wesendoncka, který mu zabezpečil ve švýcarském vyhnanství pohodlný Asyl. Wagnerova nepokojná a impulsivní povaha kombinovaná s egoismem si ovšem k azylu přibrala i intenzivní vzplanutí k Matildě Wesendonckové. Wagner cyklus komponoval zároveň s Tristanem a Isoldou – tato opera má být podle legendy rovněž produktem Wagnerovy nenaplněné lásky k Mathildě. V písních Im TreibhausTräume se materiál opery objevuje v nehotovém stavu. Proti Verdimu je Wagnerův cyklus jedním z nejprováděnějších a nejnahrávanějších vůbec. Z tohoto hlediska působí zařazení cyklu na CD spíš jako doplněk a upozornění, že manželé Hrochovi mají Wesendoncken Lieder také v repertoáru.

Jednoznačným počinam – alespoň z dramaturgického hlediska – je zařazení písňového cyklu Jako tehdy současného českého skladatele Luboše Sluky (nar. 13. 9. 1928). Cyklus vznikal v letech 1944–1950 a je pardoxní, že při pouhém poslechu by nebyl problém zařadit si jej hudebně někam do doby Verdiho a Wagnera, a to ještě k těm naivnějším skladatelům. Působí tak především první dvě písně (Jarní, Holubička z dubu), až lidově přímočaré a skromné. Nelze samozřejmě popřít, že se patrně jednalo o záměr a vzhledem k době vzniku také o pochopitelný projev touhy po návratu starých časů. Ale přechod od rozechvělých tristanovských harmonií Träume k durovému popěvku Jarní působí dojmem časového skoku zpátky a stylového někam úplně pryč. Nostalgie dalších částí cyklu jej s předchozími opusy přece jen propojí. Premiérová nahrávka na CD dává zařazení cyklu Jako tehdy hlavní smysl.

Jana Hrochová se na albu projevuje jako zkušená interpretka se zřetelnou operní praxí a orientací na romantický repertoár. Dokáže svůj projev ukrotit do písňového charakteru bez teatrálních emocí, ale zároveň je poznat, že uvažuje ve velkých frázích a kantilénových obloucích. Vyniká tím melodický charakter písní, ale také poněkud uniká detailní práce s textem. Dokázali a dokáží se s ní vyrovnat mistři písňové interpretace, jejichž doménou byla i opera, a Jana Hrochová by měla v tomto směru také zapracovat. Její zpěv se dobře poslouchá, písně znějí pěkně, ale chybí druhý plán, který by obsahoval propracovaný výraz každé slabiky se samozřejmým zařazením do plynulého melodického proudu. Je samozřejmě těžké srovnávat se s mezzosopranistkami jako Christa Ludwig, Janet Baker nebo Anne Sofie von Otter, ale pro špičkové výsledky je to nezbytné.

Martin Hroch doprovází spolehlivě, citlivě jde pěveckému výrazu na ruku a podporuje ho. Zdá se ale, jako by se – snad podvědomě – snažil dostat z klavíru spíš cembalový přímočarý zvuk. U Verdiho to není problém, ale u Wagnera se dojem kontrolované rozmlženosti, která k Wesendoncken Lieder patří, nedaří navodit i navzdory výraznějšímu pedálu. Širšího zvuku se dočkal paradoxně právě Luboš Sluka, v jehož poslední písni Má noc se ozve i lesní roh hostujícího Antonína Koláře.

U Verdiho je potřeba ocenit citlivou práci s tempy, která dělá z potenciálních kolovrátků propracované výsledky. Italský repertoár je také Janě Hrochové slyšitelně blízký. Wesendonck Lieder znějí ve výsledku spíš odtažitě než jako niterné vyznání. Slukův cyklus Jako tehdy působí, jako by se v něm oba interpreti našli a cítili se v jeho nostalgickém světě jako doma.

Confession (Giuseppe Verdi: Composizioni da camera. Per canto e pianoforte, Richard Wagner: Wesendonck Lieder, Luboš Sluka: Jako tehdy). Jana Hrochová – mezzosoprán, Martin Hroch – klavír. Celková stopáž 45 min. Vydáno vlastním nákladem.

Foto Marek Olbrzymek a archiv Martina Hrocha

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vydavatelství Naxos se pustilo do projektu, který by měli uvítat všichni, kdo mají rádi Bohuslava Martinů: postupně mají vyjít všechny jeho písně. Dvě CD už jsou na světě, třetí je v plánu, jejich protagonisty jsou mezzosopranistka Jana Wallingerová a klavírista Giorgio Koukl.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více