Confession. Nostalgie a touha ve třech podobách

Confession. Nostalgie a touha ve třech podobách

Album Confession natočila mezzosopranistka Jana Hrochová s klavírním doprovodem svého manžela Martina Hrocha. Tři písňové cykly tří natolik rozdílných skladatelů jako jsou Giuseppe Verdi, Richard Wagner a Luboš Sluka napovídají, že se jedná skutečně o velmi osobní výběr. Interpreti si ho zřejmě dopřáli sobě pro radost, ale určitě dobře poslouží i jako prezentační materiál.

Pěvkyni Janu Hrochovou si publikum pravděpodobně spojuje spíš s operním jevištěm, ale komorní hudbě se věnuje rovněž s velkou intenzitou. Písňový repertoár je pro posluchače obvykle mnohem méně atraktivní a pro interpreta tím pádem velmi neefektivní. Nastudovat písňový cyklus je stejná dřina jako nastudovat operní roli a velkého vděku ani výdělku se pěvec nedočká (o klavíristovi nemluvě). Jana Hrochová má za sebou mnoho takové práce a na prvním místě je potřeba zmínit kompletní písně Bohuslava Martinů, které natočila pro vydavatelství Naxos. Ať už ji k písňovému repertoáru přitahovalo cokoliv, nyní má jistě ještě další motivaci v solidním doprovazeči, kterého má doma po ruce.

Martin Hroch je klavírista a cembalista, i když co se týká jeho preferencí, cembalo se zdá být na prvním místě. Intenzivně se věnuje interpretaci barokních a klasicistních autorů, ale objevil se i na Expozici nové hudby v roce 2014. Nedávno natočil na CD cembalová tria Františka Xavera Richtera, z čehož lze tušit jistou snahu o dramaturgicky pozoruhodné počiny ze starších materiálů. V tom by se mohl s Janou Hrochovou shodnout a na albu Confession se nachází takový počin přinejmenším jeden, ale spíš dva.

Tím prvním ne zcela jednoznačným počinem jsou Composizioni da camera, tedy komorní kompozice Giuseppe Verdiho pro zpěv a klavír. Jsou to písně, které se příliš neprovozují a patří v koncertním repertoáru i na nahrávkách spíš k okrajovým kuriozitám. Ne snad, že by na nich bylo něco špatného, ale od Verdiho se očekává něco jiného než melancholie a sentiment italských kanzonet a romancí. Charakter písní je víceméně neoperní, jemný, všechny působí velmi osobně už samotným stylem kompozice. Verdi tyto písně skládal průběžně v letech 1838–1869, na albu je z nich ale jen výběr pěti titulů.

Na druhém místě alba stojí slavný cyklus Wesendonck Lieder (nikoli Wesendonk, jak je uvedeno na obalu). Richard Wagner jej napsal v letech 1857–1858 na texty manželky svého mecenáše Otty Wesendoncka, který mu zabezpečil ve švýcarském vyhnanství pohodlný Asyl. Wagnerova nepokojná a impulsivní povaha kombinovaná s egoismem si ovšem k azylu přibrala i intenzivní vzplanutí k Matildě Wesendonckové. Wagner cyklus komponoval zároveň s Tristanem a Isoldou – tato opera má být podle legendy rovněž produktem Wagnerovy nenaplněné lásky k Mathildě. V písních Im TreibhausTräume se materiál opery objevuje v nehotovém stavu. Proti Verdimu je Wagnerův cyklus jedním z nejprováděnějších a nejnahrávanějších vůbec. Z tohoto hlediska působí zařazení cyklu na CD spíš jako doplněk a upozornění, že manželé Hrochovi mají Wesendoncken Lieder také v repertoáru.

Jednoznačným počinam – alespoň z dramaturgického hlediska – je zařazení písňového cyklu Jako tehdy současného českého skladatele Luboše Sluky (nar. 13. 9. 1928). Cyklus vznikal v letech 1944–1950 a je pardoxní, že při pouhém poslechu by nebyl problém zařadit si jej hudebně někam do doby Verdiho a Wagnera, a to ještě k těm naivnějším skladatelům. Působí tak především první dvě písně (Jarní, Holubička z dubu), až lidově přímočaré a skromné. Nelze samozřejmě popřít, že se patrně jednalo o záměr a vzhledem k době vzniku také o pochopitelný projev touhy po návratu starých časů. Ale přechod od rozechvělých tristanovských harmonií Träume k durovému popěvku Jarní působí dojmem časového skoku zpátky a stylového někam úplně pryč. Nostalgie dalších částí cyklu jej s předchozími opusy přece jen propojí. Premiérová nahrávka na CD dává zařazení cyklu Jako tehdy hlavní smysl.

Jana Hrochová se na albu projevuje jako zkušená interpretka se zřetelnou operní praxí a orientací na romantický repertoár. Dokáže svůj projev ukrotit do písňového charakteru bez teatrálních emocí, ale zároveň je poznat, že uvažuje ve velkých frázích a kantilénových obloucích. Vyniká tím melodický charakter písní, ale také poněkud uniká detailní práce s textem. Dokázali a dokáží se s ní vyrovnat mistři písňové interpretace, jejichž doménou byla i opera, a Jana Hrochová by měla v tomto směru také zapracovat. Její zpěv se dobře poslouchá, písně znějí pěkně, ale chybí druhý plán, který by obsahoval propracovaný výraz každé slabiky se samozřejmým zařazením do plynulého melodického proudu. Je samozřejmě těžké srovnávat se s mezzosopranistkami jako Christa Ludwig, Janet Baker nebo Anne Sofie von Otter, ale pro špičkové výsledky je to nezbytné.

Martin Hroch doprovází spolehlivě, citlivě jde pěveckému výrazu na ruku a podporuje ho. Zdá se ale, jako by se – snad podvědomě – snažil dostat z klavíru spíš cembalový přímočarý zvuk. U Verdiho to není problém, ale u Wagnera se dojem kontrolované rozmlženosti, která k Wesendoncken Lieder patří, nedaří navodit i navzdory výraznějšímu pedálu. Širšího zvuku se dočkal paradoxně právě Luboš Sluka, v jehož poslední písni Má noc se ozve i lesní roh hostujícího Antonína Koláře.

U Verdiho je potřeba ocenit citlivou práci s tempy, která dělá z potenciálních kolovrátků propracované výsledky. Italský repertoár je také Janě Hrochové slyšitelně blízký. Wesendonck Lieder znějí ve výsledku spíš odtažitě než jako niterné vyznání. Slukův cyklus Jako tehdy působí, jako by se v něm oba interpreti našli a cítili se v jeho nostalgickém světě jako doma.

Confession (Giuseppe Verdi: Composizioni da camera. Per canto e pianoforte, Richard Wagner: Wesendonck Lieder, Luboš Sluka: Jako tehdy). Jana Hrochová – mezzosoprán, Martin Hroch – klavír. Celková stopáž 45 min. Vydáno vlastním nákladem.

Foto Marek Olbrzymek a archiv Martina Hrocha

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vydavatelství Naxos se pustilo do projektu, který by měli uvítat všichni, kdo mají rádi Bohuslava Martinů: postupně mají vyjít všechny jeho písně. Dvě CD už jsou na světě, třetí je v plánu, jejich protagonisty jsou mezzosopranistka Jana Wallingerová a klavírista Giorgio Koukl.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více