Craig Taborn a Shai Maestro spustili klávesovou smršť JazzFestuBrno

17. březen 2015, 6:42

Craig Taborn a Shai Maestro spustili klávesovou smršť JazzFestuBrno

V solidně zaplněném Sono Centru se představili dva typově naprosto odlišní hráči. O sedmnáct let mladší Maestro překvapivě předvedl hudbu srozumitelnější a pro neškoleného posluchače přístupnější než Taborn.

Čtrnáctý ročník festivalu JazzFestBrno nabízí opět vkusně a kvalitně namíchaný mix hudebníků tuzemských i světových, hvězd první kategorie i nadějí, tradicionalistů i inovátorů. V programu najdeme prvotřídní zpěváky a zpěvačky (Bobby McFerrin, Dianne Reeves, Miriam Bayle, Peter Lipa), tuzemské i zahraniční basisty (Jaromír Honzák, Tomáš Liška, Ben Williams) i saxofonisty (Petr Kalfus, Mihály Borbély, Ondřej Štveráček). Přesto mám pocit, že co do pestrosti jazzového jazyka si letos na své přijdou především milovníci klavíru a klávesových nástrojů obecně. V následujících týdnech nás čekají vystoupení Freda Hersche, Geralda Claytona, Briana Charetta nebo mladého Rakušana Davida Helbocka a vše vygraduje v červnu s návratem Chicka Corey.

Ostrou přípravou na jarní smršť pohybu prstů po klávesách byl už úvodní koncert festivalu. Během večera v solidně zaplněném Sono Centru se představili dva typově naprosto odlišní hráči – jako zástupce střední generace Američan Craig Taborn a jako jeho kolega z progresivní mladé školy izraelský hráč Shai Maestro. Už v této stručné charakteristice se však skrývá paradox. O sedmnáct let mladší Maestro totiž předvedl hudbu srozumitelnější a pro neškoleného posluchače přístupnější než Taborn, libující si v experimentech se zvukem, s nástrojem i s formami. Obě – nestejně dlouhé – části večera však měly své kouzlo a každá z nich byla důstojným úvodem k velkému svátku hudby.

Craig Taborn v Brně hrál už potřetí. Poprvé se představil v triu kontrabasisty Michaela Formanka. Podruhé přijel zahrát do brněnské Reduty s vlastním triem a už tehdy měl možnost uvést se jako nevšední hráč, průkopník nových forem. V rozhovoru pro Harmonii mi tehdy řekl: „Nejsem žádný velký radikál, ale mohu přece použít stejnou instrumentaci a přitom hrát úplně jiné věci. Je snadné dělat něco, co nedělali ti přede mnou. Na druhou stranu ne vše, co se dá použít, zní ve skutečnosti dobře. […] Mým cílem není dělat za každou cenu něco nového, ale nechci ani opakovat to, co už tady bylo přede mnou.“ Tato slova lze velmi jednoduše aplikovat na letošní Tabornův výkon v Sono Centru. Pianista se posadil za nástroj značky Steinway a bez zbytečných řečí odehrál hodinový recitál. Zdálo se, že hru přerušuje pouze v okamžiku, kdy má potřebu se napít – poprvé dokonce sáhl po láhvi s vodou nečekaně, jakoby uprostřed taktu. Jeho hra však byla od prvních tónů nevšední a koncert nakonec budil zdání celistvého díla. Pět skladeb (či spíše úseků, oddělených „občerstvovací pauzou“) – pět variant či stylů klavírní hry. Zatímco v úvodu překvapil impresionistickým minimalismem, následovaným jakoby těžkopádnými údery prokládanými zajímavou prací s basovou linkou, v dalších momentech střídal svěží rytmickou hru, náznak lyrické balady, odlehčené momenty a opět zdůraznění rytmu. Posluchači tak měli možnost se ve zkratce seznámit s různými možnostmi sólového jazzového piana, přičemž jazz zde můžeme brát jako synonymum pro svobodu.

maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-006 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-014 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-016 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-028 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-029 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-032

„Vedle samotného aspektu hry na nástroj si můžeme klást otázku, co nám má hudba sdělit, jaký prostor pro naše další uvažování může vytvořit,“ řekl mi Taborn v už zmíněném rozhovoru. Bylo zajímavé těsně po doznění posledních tónů sledovat, jak jeho recitál zapůsobil na diváky v sále. Zaznamenal jsem naprosté nadšení (včetně sdělování, který moment z koncertu dotyčné nejvíce oslovil) i nepochopení (jistý posluchač sděloval známému, že během hodiny byly možná tři krátké momenty, kdy se mu to líbilo).

Mezi ty, kteří na adresu Craiga Taborna nešetřili chválou, patřil i jeho mladší kolega Shai Maestro. Ani on nebyl v Brně poprvé. Se svým mezinárodním (izraelsko-peruánským triem) vydal už tři alba a v Sono Centru se opět představil nejen jako na svůj věk opravdu skvělý pianista, ale především jako součást velmi silné kapely. A třebaže se Maestro jako skladatel snaží zaměřit především na lidské nitro („Chci podniknout cestu co nejhlouběji do nitra mé duše, abych sám poznal, co tam někde v hloubce je, a abych to dostal na povrch pomocí hudby,“ řekl mi při své minulé návštěvě Brna), jeho hra je v dobrém slova smyslu expresivní. Jeho jazyk je tradičněji jazzový než Tabornův. Více pracuje s melodií a s variacemi na ni, zaujme smyslem pro gradaci. Současně však v sobě nezapře blízkovýchodní kořeny ani oblibu ve flamencu či afrokubánské hudbě nebo fakt, že studoval i hru na tabla. Mimochodem právě smysl pro rytmus je v Maestrově kapele určující – sóla bubeníka Ziva Ravitze jsou úžasná (člověk by hádal, že právě on pochází z Jižní Ameriky) a nezaostává ani Jorge Roeder, jehož kontrabas jako by během večera čím dál víc nabýval na významu.

Oproti Tabornovi Shai Maestro více komunikoval s publikem, což korespondovalo i s jeho sdílnější hudbou. Součástí „hry“ byl i moment, kdy muzikanti přiznali, že nemají domluvené pořadí a „neprofesionálně“ se na pódiu chvíli radili. Improvizace však na jazzový festival jaksi přirozeně patří…

Několikerý přídavek Maestrova tria byl dobrým znamením. Na JazzFestuBrno se i letos sešli skvělí muzikanti a neméně dobré a vnímavé publikum. O tom, že to nebude platit jen pro první večer, jsem už teď přesvědčen.

Craig Taborn (solo) + Shai Maestro Trio (v rámci festivalu JazzFestBrno), 15. března 2015, Sono Centrum, Brno

Foto Jan Přenosil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brad Mehldau se svým triem včera okouzlil publikum v Janáčkově divadle a dostál vynikající pověsti, která ho předcházela. JazzFestBrno začal po všech stránkách skvěle.  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více

V roce 2012 obdržel Jaromír Honzák na v rámci JazzFestuBrno Cenu Gustava Broma. Letos se kontrabasista, skladatel a pedagog na brněnský festival vrací. Své nové album Uncertainty představí 9. dubna na Flédě. O pouhé dva dny dříve se budou v Praze rozdávat žánrové ceny Anděl. Jaromír Honzák je se svou novinkou mezi nominovanými v jazzové kategorii.  více




Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více