Craig Taborn a Shai Maestro spustili klávesovou smršť JazzFestuBrno

17. březen 2015, 6:42

Craig Taborn a Shai Maestro spustili klávesovou smršť JazzFestuBrno

V solidně zaplněném Sono Centru se představili dva typově naprosto odlišní hráči. O sedmnáct let mladší Maestro překvapivě předvedl hudbu srozumitelnější a pro neškoleného posluchače přístupnější než Taborn.

Čtrnáctý ročník festivalu JazzFestBrno nabízí opět vkusně a kvalitně namíchaný mix hudebníků tuzemských i světových, hvězd první kategorie i nadějí, tradicionalistů i inovátorů. V programu najdeme prvotřídní zpěváky a zpěvačky (Bobby McFerrin, Dianne Reeves, Miriam Bayle, Peter Lipa), tuzemské i zahraniční basisty (Jaromír Honzák, Tomáš Liška, Ben Williams) i saxofonisty (Petr Kalfus, Mihály Borbély, Ondřej Štveráček). Přesto mám pocit, že co do pestrosti jazzového jazyka si letos na své přijdou především milovníci klavíru a klávesových nástrojů obecně. V následujících týdnech nás čekají vystoupení Freda Hersche, Geralda Claytona, Briana Charetta nebo mladého Rakušana Davida Helbocka a vše vygraduje v červnu s návratem Chicka Corey.

Ostrou přípravou na jarní smršť pohybu prstů po klávesách byl už úvodní koncert festivalu. Během večera v solidně zaplněném Sono Centru se představili dva typově naprosto odlišní hráči – jako zástupce střední generace Američan Craig Taborn a jako jeho kolega z progresivní mladé školy izraelský hráč Shai Maestro. Už v této stručné charakteristice se však skrývá paradox. O sedmnáct let mladší Maestro totiž předvedl hudbu srozumitelnější a pro neškoleného posluchače přístupnější než Taborn, libující si v experimentech se zvukem, s nástrojem i s formami. Obě – nestejně dlouhé – části večera však měly své kouzlo a každá z nich byla důstojným úvodem k velkému svátku hudby.

Craig Taborn v Brně hrál už potřetí. Poprvé se představil v triu kontrabasisty Michaela Formanka. Podruhé přijel zahrát do brněnské Reduty s vlastním triem a už tehdy měl možnost uvést se jako nevšední hráč, průkopník nových forem. V rozhovoru pro Harmonii mi tehdy řekl: „Nejsem žádný velký radikál, ale mohu přece použít stejnou instrumentaci a přitom hrát úplně jiné věci. Je snadné dělat něco, co nedělali ti přede mnou. Na druhou stranu ne vše, co se dá použít, zní ve skutečnosti dobře. […] Mým cílem není dělat za každou cenu něco nového, ale nechci ani opakovat to, co už tady bylo přede mnou.“ Tato slova lze velmi jednoduše aplikovat na letošní Tabornův výkon v Sono Centru. Pianista se posadil za nástroj značky Steinway a bez zbytečných řečí odehrál hodinový recitál. Zdálo se, že hru přerušuje pouze v okamžiku, kdy má potřebu se napít – poprvé dokonce sáhl po láhvi s vodou nečekaně, jakoby uprostřed taktu. Jeho hra však byla od prvních tónů nevšední a koncert nakonec budil zdání celistvého díla. Pět skladeb (či spíše úseků, oddělených „občerstvovací pauzou“) – pět variant či stylů klavírní hry. Zatímco v úvodu překvapil impresionistickým minimalismem, následovaným jakoby těžkopádnými údery prokládanými zajímavou prací s basovou linkou, v dalších momentech střídal svěží rytmickou hru, náznak lyrické balady, odlehčené momenty a opět zdůraznění rytmu. Posluchači tak měli možnost se ve zkratce seznámit s různými možnostmi sólového jazzového piana, přičemž jazz zde můžeme brát jako synonymum pro svobodu.

maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-006 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-014 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-016 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-028 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-029 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-032

„Vedle samotného aspektu hry na nástroj si můžeme klást otázku, co nám má hudba sdělit, jaký prostor pro naše další uvažování může vytvořit,“ řekl mi Taborn v už zmíněném rozhovoru. Bylo zajímavé těsně po doznění posledních tónů sledovat, jak jeho recitál zapůsobil na diváky v sále. Zaznamenal jsem naprosté nadšení (včetně sdělování, který moment z koncertu dotyčné nejvíce oslovil) i nepochopení (jistý posluchač sděloval známému, že během hodiny byly možná tři krátké momenty, kdy se mu to líbilo).

Mezi ty, kteří na adresu Craiga Taborna nešetřili chválou, patřil i jeho mladší kolega Shai Maestro. Ani on nebyl v Brně poprvé. Se svým mezinárodním (izraelsko-peruánským triem) vydal už tři alba a v Sono Centru se opět představil nejen jako na svůj věk opravdu skvělý pianista, ale především jako součást velmi silné kapely. A třebaže se Maestro jako skladatel snaží zaměřit především na lidské nitro („Chci podniknout cestu co nejhlouběji do nitra mé duše, abych sám poznal, co tam někde v hloubce je, a abych to dostal na povrch pomocí hudby,“ řekl mi při své minulé návštěvě Brna), jeho hra je v dobrém slova smyslu expresivní. Jeho jazyk je tradičněji jazzový než Tabornův. Více pracuje s melodií a s variacemi na ni, zaujme smyslem pro gradaci. Současně však v sobě nezapře blízkovýchodní kořeny ani oblibu ve flamencu či afrokubánské hudbě nebo fakt, že studoval i hru na tabla. Mimochodem právě smysl pro rytmus je v Maestrově kapele určující – sóla bubeníka Ziva Ravitze jsou úžasná (člověk by hádal, že právě on pochází z Jižní Ameriky) a nezaostává ani Jorge Roeder, jehož kontrabas jako by během večera čím dál víc nabýval na významu.

Oproti Tabornovi Shai Maestro více komunikoval s publikem, což korespondovalo i s jeho sdílnější hudbou. Součástí „hry“ byl i moment, kdy muzikanti přiznali, že nemají domluvené pořadí a „neprofesionálně“ se na pódiu chvíli radili. Improvizace však na jazzový festival jaksi přirozeně patří…

Několikerý přídavek Maestrova tria byl dobrým znamením. Na JazzFestuBrno se i letos sešli skvělí muzikanti a neméně dobré a vnímavé publikum. O tom, že to nebude platit jen pro první večer, jsem už teď přesvědčen.

Craig Taborn (solo) + Shai Maestro Trio (v rámci festivalu JazzFestBrno), 15. března 2015, Sono Centrum, Brno

Foto Jan Přenosil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brad Mehldau se svým triem včera okouzlil publikum v Janáčkově divadle a dostál vynikající pověsti, která ho předcházela. JazzFestBrno začal po všech stránkách skvěle.  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více

V roce 2012 obdržel Jaromír Honzák na v rámci JazzFestuBrno Cenu Gustava Broma. Letos se kontrabasista, skladatel a pedagog na brněnský festival vrací. Své nové album Uncertainty představí 9. dubna na Flédě. O pouhé dva dny dříve se budou v Praze rozdávat žánrové ceny Anděl. Jaromír Honzák je se svou novinkou mezi nominovanými v jazzové kategorii.  více




Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více