Čtyřikrát a pokaždé poprvé s Milanem Paľou

Čtyřikrát a pokaždé poprvé s Milanem Paľou

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.

eod_koncert_pro_milanolo_2018_01

Je smutnou ironií, že ačkoliv právě koncerty prezentující současná hudební díla by měla požívat největší vážnosti, bojují pořadatelé ve většině případů s nízkou návštěvností a nezájmem. Koncert pro Milanolo, jak těleso Ensemble Opera Diversa hudební večer pojmenovalo, však s nízkou návštěvností naštěstí nezápasil. Velkým lákadlem pro mnoho posluchačů mohla být právě osobnost Milana Paľy, který s orchestrem již několikrát vystupoval. V tomto případě však houslista nejen každé z děl interpretoval, ona mu byla napsána přímo na tělo. Respektive na housle – Milanolo je totiž název sólistových pětistrunných houslí.

Koncert zahájila skladba Struny: steny, zhluky, sny skladatele Adriána Demoče. Přestože orchestr pod vedením Mariána Lejavy podal výtečný výkon, jednalo se v porovnání s ostatními skladbami o nejslabší dílo večera. Ani precizní výkon Milana Paľy nedokázal postavit výsledek na roveň zbývajícím třem skladbám. Monotónní štěkání orchestru připomínalo po delší době zdegenerované Psycho Bernarda Herrmanna.  Expresivně brutální zářezy smyčců mohly být dramaticky nosné, pokud by obsahovaly alespoň stopu vývoje. Ani v lyričtějších částech nevystoupila skladba z šedi banality. Nad barevnou skvrnou orchestru se nezúčastněně nesla sterilní melodie sólových houslí. Tento kompoziční princip se v hudbě 20. a 21. století vyskytuje poměrně často, a přestože nezřídka působí jako prvek stagnační, může sloužit k prezentaci skladatelova barevného myšlení. V případě skladby Adriána Demoče se nezvyklé barevné skvrny neobjevovaly. Přesto se v díle vyskytla i řada dobrých nápadů. Za nejpůsobivější lze považovat rychlý a stále naléhavější sled agresivních tahů smyčce. Při takřka okamžité rytmické i melodické imitaci, která zaznívala z různých koutů orchestru, vzrůstalo hudební napětí takřka geometrickou řadou. A v těchto momentech byla skladba Adriána Demoče nejsilnější.

eod_koncert_pro_milanolo_2018_03

Na Struny: steny, zhluky, sny navázala skladba Alef Pascala Manoliose. Dílo srší melodickými i rytmickými nápady. Časté změny faktury, skoky z nejhlubších poloh do těch nejvyšších, dramatické střídání rytmů nebo i pokroucené a zlověstné přiznávky takřka tanečního charakteru – všechny tyto aspekty, ačkoliv zabaleny do jazyka veskrze moderního, skloubil autor do díla vnitřně konzistentního a srozumitelného. Skladbě prospívá také vývoj nálady, která se pohybuje od agrese až po temnou tesknotu. Naopak náhlé mručení kontrabasu představuje prvek z opačného kompozičního tábora moderního hudebního jazyka. Snad jen konečný dovětek za výtečnou gradací, kterou mohlo dílo klidně skončit, byl poněkud zbytečný.

Druhou polovinu koncertu zahájila skladba EmFraGre autora Jevgenije Iršaie. Zatímco Manolisova skladba budovala většinu svého hudebního efektu na příkrých kontrastech a exponovaném dramatu, dílo Jevgenije Iršaie dávalo největší prostor především lyrickým sólovým houslím. Zvuk orchestru byl v podstatě většinu času kultivovaný a plný. V podobném duchu následovala i poslední skladba Omayra skladatele a dirigenta koncertu Mariána Lejavy. Zde však kromě kultivace zvuku byly do jisté míry zahlazeny i kontrastní přechody mezi jednotlivými hudebními plochami. Po dramatickém vstupu se hudba spíše přelévala z extrému do extrému, než že by násilně stavěla jednotlivé hudební faktury proti sobě. Samozřejmě netvrdím, že by díla postrádala dramatické momenty, pouze k nim zaujímala mírně odlišné stanovisko.

eod_koncert_pro_milanolo_2018_04

Koncert Ensemble Opera Diversa nabídl skladby současných autorů v kvalitní a energické interpretaci. Všechna díla představovala z hlediska techniky hraní výzvu jak pro orchestr, tak pro sólistu Milana Paľu. Houslista bez problémů zvládal i ty nejnáročnější pasáže a se zapálením sobě vlastním hleděl na kvalitu interpretace i u něžnějších a éteričtějších pasáží. Pokud jste tedy chtěli poznat současnou slovenskou hudby či hudbu o Slovensku, nemohli jste být na lepším místě.

Jevgenij Iršai: EmFraGre – koncert pro pětistrunné housle milanolo a smyčce, Marián Lejava: Omayra – Requiem concerto op. 20 pro milanolo a smyčcový orchestr, Adrián Demoč: Struny: steny, zhluky, sny – koncert pro milanolo a smyčce, Pascal Manolios: Alef – koncert pro milanolo a smyčce. Psáno z koncertu 20. února 2018 v Konventu Milosrdných bratří.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více