Dennis Russell Davies: první setkání se šéfdirigentem-klavíristou

Dennis Russell Davies: první setkání se šéfdirigentem-klavíristou

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.

Zatímco dramaturgii očekávaných Daviesových koncertů z větší částí tvoří hudba 20. století, pro úvodní seznámení s interpretačním uměním nového šéfdirigenta byla volena díla klasičtějšího rázu. Koncert zahájila orchestrální úprava Dvořákova díla Maličkosti (Bagatelles). Dennis Russell Davies ponechal většinu houslových partů smyčcové sekci a rozdělil pasáže harmonia do skupin jednotlivých nástrojů. Osobně považuji aranžmá původně komorních děl do orchestrální podoby za příslovečnou chůzi po tenkém ledu – může to být vzrušující zážitek, ale neustále hrozí, že šlápnete vedle a začnete tonout. Komorní intimitu a ryzí subjektivnost hudebního sdělení, kterou orchestr nemůže už z principu napodobit, musí hráči v čele s dirigentem nahradit čistě orchestrálními prvky. Tam kde byl jedinečný výraz sólové melodické linky, může být výraznější práce s barvami jednotlivých nástrojů. Tam kde se do ticha komorního sálu zařezávají expresivní tóny houslí, mohou být burácející pasáže orchestru podepřené žesťovými nástroji, tympány a cíleně vyhrocenou dynamikou.

Daviesova úprava však jako by se snažila sloužit dvěma pánům naráz a chtěla skloubit měkkou hravost a laskavost původní verze s důstojným zvukem malého orchestru. Výsledek nicméně působil unyle a bez života. Nepříliš využité barevné spektrum hudebního tělesa a především absence dynamických změn způsobila, že ačkoliv hrál orchestr kvalitně a bez větších intonačních nebo rytmických potíží, dílo jako takové nedokázalo vyložit všechny trumfy na stůl. Jistě by se dalo namítat, že se Davies snažil zachovat původní atmosféru, to však jde v orchestrálních úpravách skutečně jen velmi těžko. Některé instrumentační postupy mají svůj půvab a při několika drobných změnách by výsledek vyzněl o mnoho lépe. Stačilo by třeba začít dynamikou…

Co scházelo Dvořákově Maličkostem v úpravě šéfdirigenta brněnské filharmonie, se bohatě nacházelo v Symfonii D dur Jana Václava Huga Voříška. Přestože se jedná o dílo relativně mladého skladatele, je pozoruhodné, s jakou technickou a kompoziční brilancí zachází skladatel se samotnými hudebními motivy, jednotlivými nástroji i formou. Voříšek nejenže zasypává posluchače stále novými a nečekanými podněty, ale navíc tak činí s až bezprostřední elegancí a samozřejmostí. Právě tato nenucenost se příznivě projevila také v interpretaci Filharmonie Brno. Přitom se nejedná o jednoduché dílo – časté změny smyků, rychlé figurativní běhy a působivé dynamické změny se vyskytují v hojné míře v každé z vět. Voříšek navíc věnuje nezvyklou péči orchestrálním skupinám, ze kterých tu a tam vystupují s krátkými mezihrami sólisté. Přestože nebyla úroveň sólových partů u všech interpretů zcela shodná, jednalo se ve výsledku o povedený celek pouze s drobnými intonačními nedostatky.

Poněkud nešťastně uzavíral večer Mozartův Klavírní koncert č. 24 c moll. Ačkoliv měla být skladba uvedena ještě před přestávkou, z pochopitelných technických důvodů zazněla až na samotném závěru. Je to škoda, neboť po výbojném a energickém Voříškovi působilo nevyhnutelné zklidnění až příliš násilně. Mozartův Klavírní koncert bývá často interpretován s romantickým přesahem a nejinak tomu bylo i včera. Měkký a zasněný začátek Davisova partu šel ruku v ruce s až zbytečně mírnou dynamikou orchestru – ani ve vyhrocenějších částech se totiž nijak zásadně neměnila. Klavírní hra samotného Daviese byla kultivovaná a na vysoké technické úrovni. Přesto výsledná interpretace – i vzhledem k poměrně výrazné pedalizaci a časté agogice – připomínala místy více díla Chopinova než Mozartova. Nelze opomenout povedené kadence z per Balduina Sulzera a Philipa Glass, který napsal svoji kadenci pro Rudolfa Firkušného a není známo, zda ten ji kdy hrál, o druhou kadenci požádal osobně Dennis Russell Davies katolického duchovního a skladatele Balduina Sulzera. Obzvláště Sulzerova kadence se stala vzhledem k modernímu kompozičnímu jazyku nečekaným hudebním ozvláštněním, které navíc mírně poodhalilo, jak by mohlo vypadat Daviesovo uchopení soudobých klavírních skladeb. Orchestr si zachoval kvalitní zvuk i v tomto případě, přesto je třeba přiznat, že hudebníkům sluší mnohem více dramatičtější a výrazově pestřejší skladby.

První večer s šéfdirigentem za klavírem nabídl tradiční hudební díla, která přinesla několik premiér. První z nich bylo samotné uvedení nové orchestrální úpravy Dvořákovy skladby Maličkosti, těmi druhými a na první pohled méně zřejmými premiérami byly právě klavírní kadence v Mozartově koncertu. Již v prvním večeru s šéfdirigentem za klaviaturou se tak podařilo vetkat do jinak tradičních děl nitku novosti. Škoda však nešťastného pořadí skladeb a nezvykle ploché dynamiky.

ANTONÍN DVOŘÁK / arr. DENNIS RUSSELL DAVIES Maličkosti op. 47, česká premiéra
WOLFGANG AMADEUS MOZART Klavírní koncert č. 24 c moll KV 491
JAN VÁCLAV HUGO VOŘÍŠEK Symfonie D dur op. 23
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies klavír

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více