Dennis Russell Davies: první setkání se šéfdirigentem-klavíristou

Dennis Russell Davies: první setkání se šéfdirigentem-klavíristou

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.

Zatímco dramaturgii očekávaných Daviesových koncertů z větší částí tvoří hudba 20. století, pro úvodní seznámení s interpretačním uměním nového šéfdirigenta byla volena díla klasičtějšího rázu. Koncert zahájila orchestrální úprava Dvořákova díla Maličkosti (Bagatelles). Dennis Russell Davies ponechal většinu houslových partů smyčcové sekci a rozdělil pasáže harmonia do skupin jednotlivých nástrojů. Osobně považuji aranžmá původně komorních děl do orchestrální podoby za příslovečnou chůzi po tenkém ledu – může to být vzrušující zážitek, ale neustále hrozí, že šlápnete vedle a začnete tonout. Komorní intimitu a ryzí subjektivnost hudebního sdělení, kterou orchestr nemůže už z principu napodobit, musí hráči v čele s dirigentem nahradit čistě orchestrálními prvky. Tam kde byl jedinečný výraz sólové melodické linky, může být výraznější práce s barvami jednotlivých nástrojů. Tam kde se do ticha komorního sálu zařezávají expresivní tóny houslí, mohou být burácející pasáže orchestru podepřené žesťovými nástroji, tympány a cíleně vyhrocenou dynamikou.

Daviesova úprava však jako by se snažila sloužit dvěma pánům naráz a chtěla skloubit měkkou hravost a laskavost původní verze s důstojným zvukem malého orchestru. Výsledek nicméně působil unyle a bez života. Nepříliš využité barevné spektrum hudebního tělesa a především absence dynamických změn způsobila, že ačkoliv hrál orchestr kvalitně a bez větších intonačních nebo rytmických potíží, dílo jako takové nedokázalo vyložit všechny trumfy na stůl. Jistě by se dalo namítat, že se Davies snažil zachovat původní atmosféru, to však jde v orchestrálních úpravách skutečně jen velmi těžko. Některé instrumentační postupy mají svůj půvab a při několika drobných změnách by výsledek vyzněl o mnoho lépe. Stačilo by třeba začít dynamikou…

Co scházelo Dvořákově Maličkostem v úpravě šéfdirigenta brněnské filharmonie, se bohatě nacházelo v Symfonii D dur Jana Václava Huga Voříška. Přestože se jedná o dílo relativně mladého skladatele, je pozoruhodné, s jakou technickou a kompoziční brilancí zachází skladatel se samotnými hudebními motivy, jednotlivými nástroji i formou. Voříšek nejenže zasypává posluchače stále novými a nečekanými podněty, ale navíc tak činí s až bezprostřední elegancí a samozřejmostí. Právě tato nenucenost se příznivě projevila také v interpretaci Filharmonie Brno. Přitom se nejedná o jednoduché dílo – časté změny smyků, rychlé figurativní běhy a působivé dynamické změny se vyskytují v hojné míře v každé z vět. Voříšek navíc věnuje nezvyklou péči orchestrálním skupinám, ze kterých tu a tam vystupují s krátkými mezihrami sólisté. Přestože nebyla úroveň sólových partů u všech interpretů zcela shodná, jednalo se ve výsledku o povedený celek pouze s drobnými intonačními nedostatky.

Poněkud nešťastně uzavíral večer Mozartův Klavírní koncert č. 24 c moll. Ačkoliv měla být skladba uvedena ještě před přestávkou, z pochopitelných technických důvodů zazněla až na samotném závěru. Je to škoda, neboť po výbojném a energickém Voříškovi působilo nevyhnutelné zklidnění až příliš násilně. Mozartův Klavírní koncert bývá často interpretován s romantickým přesahem a nejinak tomu bylo i včera. Měkký a zasněný začátek Davisova partu šel ruku v ruce s až zbytečně mírnou dynamikou orchestru – ani ve vyhrocenějších částech se totiž nijak zásadně neměnila. Klavírní hra samotného Daviese byla kultivovaná a na vysoké technické úrovni. Přesto výsledná interpretace – i vzhledem k poměrně výrazné pedalizaci a časté agogice – připomínala místy více díla Chopinova než Mozartova. Nelze opomenout povedené kadence z per Balduina Sulzera a Philipa Glass, který napsal svoji kadenci pro Rudolfa Firkušného a není známo, zda ten ji kdy hrál, o druhou kadenci požádal osobně Dennis Russell Davies katolického duchovního a skladatele Balduina Sulzera. Obzvláště Sulzerova kadence se stala vzhledem k modernímu kompozičnímu jazyku nečekaným hudebním ozvláštněním, které navíc mírně poodhalilo, jak by mohlo vypadat Daviesovo uchopení soudobých klavírních skladeb. Orchestr si zachoval kvalitní zvuk i v tomto případě, přesto je třeba přiznat, že hudebníkům sluší mnohem více dramatičtější a výrazově pestřejší skladby.

První večer s šéfdirigentem za klavírem nabídl tradiční hudební díla, která přinesla několik premiér. První z nich bylo samotné uvedení nové orchestrální úpravy Dvořákovy skladby Maličkosti, těmi druhými a na první pohled méně zřejmými premiérami byly právě klavírní kadence v Mozartově koncertu. Již v prvním večeru s šéfdirigentem za klaviaturou se tak podařilo vetkat do jinak tradičních děl nitku novosti. Škoda však nešťastného pořadí skladeb a nezvykle ploché dynamiky.

ANTONÍN DVOŘÁK / arr. DENNIS RUSSELL DAVIES Maličkosti op. 47, česká premiéra
WOLFGANG AMADEUS MOZART Klavírní koncert č. 24 c moll KV 491
JAN VÁCLAV HUGO VOŘÍŠEK Symfonie D dur op. 23
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies klavír

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více