Dennis Russell Davies: první setkání se šéfdirigentem-klavíristou

Dennis Russell Davies: první setkání se šéfdirigentem-klavíristou

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.

Zatímco dramaturgii očekávaných Daviesových koncertů z větší částí tvoří hudba 20. století, pro úvodní seznámení s interpretačním uměním nového šéfdirigenta byla volena díla klasičtějšího rázu. Koncert zahájila orchestrální úprava Dvořákova díla Maličkosti (Bagatelles). Dennis Russell Davies ponechal většinu houslových partů smyčcové sekci a rozdělil pasáže harmonia do skupin jednotlivých nástrojů. Osobně považuji aranžmá původně komorních děl do orchestrální podoby za příslovečnou chůzi po tenkém ledu – může to být vzrušující zážitek, ale neustále hrozí, že šlápnete vedle a začnete tonout. Komorní intimitu a ryzí subjektivnost hudebního sdělení, kterou orchestr nemůže už z principu napodobit, musí hráči v čele s dirigentem nahradit čistě orchestrálními prvky. Tam kde byl jedinečný výraz sólové melodické linky, může být výraznější práce s barvami jednotlivých nástrojů. Tam kde se do ticha komorního sálu zařezávají expresivní tóny houslí, mohou být burácející pasáže orchestru podepřené žesťovými nástroji, tympány a cíleně vyhrocenou dynamikou.

Daviesova úprava však jako by se snažila sloužit dvěma pánům naráz a chtěla skloubit měkkou hravost a laskavost původní verze s důstojným zvukem malého orchestru. Výsledek nicméně působil unyle a bez života. Nepříliš využité barevné spektrum hudebního tělesa a především absence dynamických změn způsobila, že ačkoliv hrál orchestr kvalitně a bez větších intonačních nebo rytmických potíží, dílo jako takové nedokázalo vyložit všechny trumfy na stůl. Jistě by se dalo namítat, že se Davies snažil zachovat původní atmosféru, to však jde v orchestrálních úpravách skutečně jen velmi těžko. Některé instrumentační postupy mají svůj půvab a při několika drobných změnách by výsledek vyzněl o mnoho lépe. Stačilo by třeba začít dynamikou…

Co scházelo Dvořákově Maličkostem v úpravě šéfdirigenta brněnské filharmonie, se bohatě nacházelo v Symfonii D dur Jana Václava Huga Voříška. Přestože se jedná o dílo relativně mladého skladatele, je pozoruhodné, s jakou technickou a kompoziční brilancí zachází skladatel se samotnými hudebními motivy, jednotlivými nástroji i formou. Voříšek nejenže zasypává posluchače stále novými a nečekanými podněty, ale navíc tak činí s až bezprostřední elegancí a samozřejmostí. Právě tato nenucenost se příznivě projevila také v interpretaci Filharmonie Brno. Přitom se nejedná o jednoduché dílo – časté změny smyků, rychlé figurativní běhy a působivé dynamické změny se vyskytují v hojné míře v každé z vět. Voříšek navíc věnuje nezvyklou péči orchestrálním skupinám, ze kterých tu a tam vystupují s krátkými mezihrami sólisté. Přestože nebyla úroveň sólových partů u všech interpretů zcela shodná, jednalo se ve výsledku o povedený celek pouze s drobnými intonačními nedostatky.

Poněkud nešťastně uzavíral večer Mozartův Klavírní koncert č. 24 c moll. Ačkoliv měla být skladba uvedena ještě před přestávkou, z pochopitelných technických důvodů zazněla až na samotném závěru. Je to škoda, neboť po výbojném a energickém Voříškovi působilo nevyhnutelné zklidnění až příliš násilně. Mozartův Klavírní koncert bývá často interpretován s romantickým přesahem a nejinak tomu bylo i včera. Měkký a zasněný začátek Davisova partu šel ruku v ruce s až zbytečně mírnou dynamikou orchestru – ani ve vyhrocenějších částech se totiž nijak zásadně neměnila. Klavírní hra samotného Daviese byla kultivovaná a na vysoké technické úrovni. Přesto výsledná interpretace – i vzhledem k poměrně výrazné pedalizaci a časté agogice – připomínala místy více díla Chopinova než Mozartova. Nelze opomenout povedené kadence z per Balduina Sulzera a Philipa Glass, který napsal svoji kadenci pro Rudolfa Firkušného a není známo, zda ten ji kdy hrál, o druhou kadenci požádal osobně Dennis Russell Davies katolického duchovního a skladatele Balduina Sulzera. Obzvláště Sulzerova kadence se stala vzhledem k modernímu kompozičnímu jazyku nečekaným hudebním ozvláštněním, které navíc mírně poodhalilo, jak by mohlo vypadat Daviesovo uchopení soudobých klavírních skladeb. Orchestr si zachoval kvalitní zvuk i v tomto případě, přesto je třeba přiznat, že hudebníkům sluší mnohem více dramatičtější a výrazově pestřejší skladby.

První večer s šéfdirigentem za klavírem nabídl tradiční hudební díla, která přinesla několik premiér. První z nich bylo samotné uvedení nové orchestrální úpravy Dvořákovy skladby Maličkosti, těmi druhými a na první pohled méně zřejmými premiérami byly právě klavírní kadence v Mozartově koncertu. Již v prvním večeru s šéfdirigentem za klaviaturou se tak podařilo vetkat do jinak tradičních děl nitku novosti. Škoda však nešťastného pořadí skladeb a nezvykle ploché dynamiky.

ANTONÍN DVOŘÁK / arr. DENNIS RUSSELL DAVIES Maličkosti op. 47, česká premiéra
WOLFGANG AMADEUS MOZART Klavírní koncert č. 24 c moll KV 491
JAN VÁCLAV HUGO VOŘÍŠEK Symfonie D dur op. 23
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies klavír

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více