Diana Krall – večer několika překvapení

22. září 2017, 18:55

Diana Krall – večer několika překvapení

S kanadskou zpěvačkou a pianistkou Dianou Krall se pořadatelé JazzFestu Brno pokusili o něco, co si zatím netroufli u Chicka Corey, Herbieho Hancocka, Gregoryho Portera ani Bobbyho McFerrinna – zaplnit brněnskou DRFG Arénu (neboli postaru Rondo). Netuším, nakolik si Vilém Spilka a spol. věřili, ale jméno umělkyně ve spojení s dobře cílenou propagací přineslo plody v podobě téměř plně zaplněné hokejové haly. Divák nenavyklý navštěvovat sportovní akce a koncerty popových hvězd sice mohl žehrat na lehce nepohodlná sedadla, ale jinak se povedlo událost i po technické stránce zvládnout na výbornou. Zvuk byl špičkový, i daleko od pódia si fanoušci pochvalovali jeho čistotu a zřetelnost. Podobně dokonalý byl i obraz na dvou velkých obrazovkách, díky nimž si mohli vizuální zážitek vychutnat opět i lidé ve vzdálenějších koutech haly.

krall_diana_foto_Martin_Zeman_02

Dobrý zvuk a ostrý obraz by však byly k ničemu, kdyby umělci nepodali dobrý výkon. Diana Krall je pochopitelně jako zpěvačka i pianistka profesionálka, od níž se kvalita předpokládá. Kdo měl navíc naposlouchané nejnovější album Turn Up The Quiet a alespoň zběžně zná její předchozí diskografii, mohl zhruba tušit, co jej v Brně čeká. A přesto koncert přinesl několik výrazných překvapení.

Koncert sice vycházel z aktuálního alba a zpěvačka z něj skutečně nabídla pět skladeb v hlavní části programu (v čele se skvěle zazpívanou L-O-V-E) a jednu (Sway) jako přídavek. Přesto však nešlo o pouhé přehrávání desky. Oproti spíše klidnějším a romantickým polohám na albu přinesl koncert až překvapivé množství rychlejší pasáží, respektive proměn tempa a dynamiky v průběhu skladeb. Vrcholem v tomto ohledu byla starší úprava Temptation od Toma Waitse (z alba The Girl In The Other Room), kterou mohl nepozorný posluchač vnímat i jako dvě samostatné písně předělené delší instrumentálkou. S tím souvisí druhý výrazný rozdíl koncertu oproti nahrávkám. Jakkoli je Diana Krall vnímána více jako zpěvačka než pianistka, její koncert byl do značné míry dokonalou jízdou jazzových instrumentalistů. Hned v úvodní swingové skladbě Deed I Do se v sólech představili všichni čtyři hudebníci, kteří tak od počátku hráli více než jen doprovodnou roli. Jako první na sebe strhl pozornost kytarista Anthony Wilson, jehož nástroj – troufnu si tvrdit – hrál během večera důležitější roli než klavír. Velkým překvapením však byl přínos houslisty Stuarta Duncana, který rozzářil notoricky známou Night And Day Colea Portera a postupně během večera poodhaloval další a další momenty své mistrné hráčské techniky. Muzikant s bluegrassovou minulostí má dokonale zvládnutý i swingový repertoár a v kombinaci se zpěvaččiným altem zní vysoké (a často rychlé) tóny jeho houslí skutečně dokonale.

krall_diana_foto_Martin_Zeman_03

Sama Diana Krall pojala návštěvu Brna jako spontánní a bezprostřední večírek a navzdory lehce neosobnímu charakteru haly se snažila být k posluchačům co nejblíž. Komunikovala s nimi, alespoň stručně uváděla písně a v závěru vyzvala mnohohlavé publikum k účasti na fotografii u příležitosti mezinárodního dne míru. Jestliže se v několika málo momentech přibližně v polovině večera zdálo, jako by umělkyně byla lehce unavena, s blížícím se finále opět přesvědčovala publikum o opaku. Koncert naprosto přirozeně gradoval a kapela ani na chvíli neubrala plyn. Ostatně blok přídavků nebyl nejkratší (celková délka koncertu byla dalším překvapením) – dostalo se nejen na jasný hit nejnovějšího alba Sway, ale i na další trvalky East Of The Sun nebo How Deep Is The Ocean.

V souladu s obsahem svého nejnovějšího alba sahala Diana Krall během večera především po desetiletími prověřených písních z takzvaného Velkého amerického zpěvníku. Jména autorů jako Irving Berlin, Cole Porter nebo Peggy Lee (v případě I Don’t Know Enough About You s dalším skvělým houslovým sólem) jsou sázkou na jistotu. Fungoval ale i zmíněný Tom Waits a je jen škoda, že nedošlo na další úpravy písní nejazzových umělců, jak je Krall předvedla předloni na albu Wallflower. Například balada Eltona Johna Sorry Seems To Be The Hardest Word zní v jejím podání skvěle a já jsem se na konci koncertu přistihl, že čekám, jestli nezazní její úvodní slova „What have I got to do to make you love me…“. Nezazněla, ale výborný dojem z koncertu to nemohla vzít. Třebaže brněnskou halou zněly prakticky jen notoricky známé melodie, kapela sestavená ze špičkových instrumentalistů a s výraznou zpěvačkou v čele je dokázala nabídnout v originálním balení a ve skvělé formě.

Diana Krall (zpěv, piano); Robert Hurst (kontrabas), Karriem Riggins (bicí), Stuart Duncan (housle), Anthony Wilson (kytara). Brno, DRFG Aréna, 20. září 2017

Diana Krall/ foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více