Domácí hašteření a planetka B 612 v soudobých operách

Domácí hašteření a planetka B 612 v soudobých operách

Téměř šedesát studentů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně spojilo síly při uvedení dvou oper ve svém kmenovém Divadle na Orlí. Večer patřil dvojici komorních operních děl. Premiérově byla uvedena krátká opera Mistrová aneb Když Bolševici zrušili Vánoce Petra Haly. A po téměř čtyřiceti letech zazněla opera Malý princ od Miroslava Háby.

Režisérce Kristýně Kopřivové, pro kterou premiéra stejně jako pro některé sólisty byla absolventským představení, byla svěřena kombinace rozverně satirické Mistrové a dílo na motivy Saint-Exupéryho existenciální pohádky. Mistrová byla dokončena v roce 2015 a nyní premiérově uvedena. Malý princ se na jeviště vrátil poprvé od svého uvedení v roce 1979 v Redutě, kdy jej kvůli idealistickému námětu záhy po premiéře z politických důvodů stáhli z repertoáru.Obě opery jsou vzájemně tak kontrastní, jak jen lze pomyslet.

Až ladovský charakter scénografie první opery podtrhovala i Halova instrumentace a roztržitá melodika. Spolu s Mistrem Dratvičkou (Vojtěch Šembera) výstup zahájila Marie Mičánová v roli uklízející uvaděčky. Na její hlasivky se part zdál příliš nízko a některé pasáže tak nevyzněly s dostatečnou plností. Vojtěchu Šemberovi však - zdá se - role sedla velmi dobře a v Mistrové byl jednoznačně dominujícím hlasem. Z pohledu frázování zpěváci neměli své party jednoduché. Zejména Barbora Ďubeková v roli Mistrové poněkud zápasila se srozumitelností.

mistrova:maly_princ_foto_zbynek_maderic_02V programu avizovaná politická satira, čerpající z textů Jaroslava Haška, jakoby zůstala jen na papíře – opera působila spíše civilním dojmem a sexuální narážky celkovému dramatickému vyznění také příliš nepomáhaly. Mistrová jako celek tak budila přinejmenším rozpaky. Za vydařený lze však rozhodně označit výkon orchestru, ze kterého barvou a přednesem příjemně vyčníval hoboj. Po rytmické stránce byla partitura bohatá na záludnosti, které však dirigent Joel Hána svým vedením překlenul.

Po přestávce na jevišti došlo k absolutnímu obratu. Scénografie hostujícího Jaroslava Záděry  se posunula ke střídmému a vycentrovanému provedení, v němž se účelně pracovalo s jevištní technikou, což zasvěcené upomnělo na původní profesi autora výpravy. Pozornost upoutala i výprava, kostýmy hostující Lenky Černé byly kouzelné.

mistrova:maly_princ_foto_vojtech_haba_03Hábův Malý princ, místy atonálnější a abstraktnější než Mistrová, střídal mluvené slovo se zpěvem. Od samého počátku podávala pozoruhodný výkon Zuzana Barochová v hlavní roli. Kupříkladu její dialog s Letcem v podání Tomáše Krejčího, který se pedagogicky podílel na hudebním nastudování opery, byl milý a uvěřitelný. Barochové celkově nechyběl dětsky naivní výraz a mimika, po celou dobu trvání se jí dařilo. Zpívala výrazně, čistě a srozumitelně. Tomáš Krejčí nemusí zpívat, aby byla radost ho poslouchat, jeho mírný (avšak výrazný) herecký přednes byl jedním z klíčových elementů, které utvářely atmosféru i výraz inscenace. Michaelu Robotkovi se pak výborně povedla grotesknost roztěkaného Finančníka počítajícího hvězdy, jeho úsměvná parlandová pasáž neměla daleko k rapu. Podruhé se po přestávce na jevišti objevila Barbora Ďubeková v roli Květiny a Marie Mičánová  jako Liška. Oběma se dařilo mnohem lépe než v první polovině večera, v rozhovorech s Malým princem byly přirozenější, bylo jim lépe rozumět a jejich postavy měly jasnější kontury. Potěšil také Ondřej Musil v roli Opilce, která de facto představovala jedinou vizuální spojnici mezi Mistrovou (s až podezřele autentickým alkoholovým deliriem) a Malým princem, v němž jako Pijan přestavoval beznadějnou neschopnost čelit svému osudu. Nasazenou laťku z Mistrové si udržel Vojtěch Šembera, který se zhostil role Krále s patřičným patosem a zvučností. Umělcům na jevišti se podařilo obrousit hrany smutného konce literární předlohy, divák odcházel s vírou, že duše zemřelého Malého prince žije dál.

V celém nastudování se orchestr držel statně, velmi pěkně ladil v táhlých plochách. Co ujelo houslím v rychlých laufech v intonaci, to vynahradily precizním frázováním. Opět příjemně vynikaly dřevěné dechové nástroje a nelze opomenout dobře šlapající perkuse.

Zatímco Mistrová zjevně ještě potřebuje trochu usadit a najít si správnou polohu, Malého prince lze jen doporučit jako hotové nastudování, které má co říct a dokáže to nejdůležitější – vzbudit v divákovi alespoň náznak emoce. V průběhu nacházejícího týdne proběhnouv Divadle na Orlí ještě čtyři reprízy.

Foto Zbyněk Maděryč a Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více

„Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.  více

Pokud pomineme teprve nadcházející zářijový bonusový koncert Diany Krall, neukončil letošní festival Jazzfest nikdo menší než Chick Corea se svým hvězdným triem. Spolu s Brianem Bladem a Eddie Gomezem udělali za letošním ročníkem luxusní americkou tečku.  více

Vydařený čtvrteční koncert Filharmonie Brno v Besedním domě musel potěšit opravdu každého, posluchače rozličného věku i vkus. A nadšení bylo v sále cítit, i přesto, že se na klavír hrálo i celou šíří předloktí.  více

Brněnská zpěvačka a autorka Jana Jun Šrámková tvrdí, že název jejího nového alba Ve vlasech nesouvisí s její profesí kadeřnice. A je pravda, že více než s nůžkami nebo kulmou si vlasy v tomto případě spojuji s větrem, který je profoukává a který do nich foukal už na Janině předchozím albu Nahá. V textech na nové desce však namísto větru jako důležitá konstanta figuruje voda. V jednotlivých písních se objevují peřeje, pádla, lodě i oceán. Ale ani to není nejpodstatnější informace. Jakkoli jsou v Janiných skladbách slova důležitá, pokračuje nové album v linii, kterou načrtly předchozí desky Intimně (2010) a Nahá (2014). Nad příběhem stojí pocit, kresba slabikami, mlhavá scenérie, načrtnutá hlasem a domalovaná dalšími nástroji.  více

Hudební retro komedie Viki kráčí za štěstím, jak ji v premiéře uvedlo Městské divadlo Brno, je na mnoho způsobů zpáteční cestou v čase. Diváka vrací ke tvorbě z autorské dílny Milan Uhde, Miloš Štědroň, kterou nyní výrazně doplnil hudební skladatel Karel Cón. Jde navrch o exkurz k reálnému příběhu, který se odehrál na přelomu 60. a 70. let či swingové muzice kralující éře sladkých sixities. A před publikem nyní navrch defiluje bezmála stejný tvůrčí tým v čele s režisérem Jurajem Nvotou, který se před pěti lety představil na stejném jevišti divákům s romantickým muzikálem Divá Bára.  více

Festival Jazzfest se blíží ke konci a po osvěžení z české a evropské scény přišla na řadu nefalšovaná, téměř bluesová americká klasika. Dvaasedmdesátiletý velikán Steve Gadd dorazil do Brna s kytaristou Michaelem Landauem, baskytaristou Jimmy Johnsonem, trumpetistou Waltem Fowlerem a za piano a Fender rhodes zasedl Kevin Hayes.  více

S trumpetistou, aranžérem a kapelníkem brněnského bigbandu B-Side Band jsme hovořili u příležitost 10 let tohoto pozoruhodného orchestru. B-Side Band své narozeniny oslavil mimo jiné třemi koncerty v brněnském Sono Centru.  více

Defilé evropských i světových saxofonistů, které nabídl letošní ročník festivalu Jazzfest Brno, stylově uzavřeli virtuózní technici a invenční autoři propojující různá odvětví jazzu – uznávaný rakouský sideman i sólista Harald Harry Sokal se svým triem Groove a newyorská legenda Chris Potter, který v čele svého Quartetu na pódium Sono Centra uvedl svůj nejnovější projekt – album The Dreamer Is a Dream.  více

Tak jako loni, i letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s podtitulem svědectví, uzavírala Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno. Kostel sv. Janů na Minoritské ulici rozzářilo dílo hlavnímu tématu festivalu velmi blízké – příběh Pavla z Tarsu v podobě Mendelssohnova oratoria Paulus.  více

Klasický balet Spiaca krásavica v štyroch častiach (prológ a tri dejstvá) od Petra Iljiča Čajkovského uviedol balet Národného divadla Brno na javisku Mahenovho divadla.  více

V týdnu před velikonočními svátky přehlídka JazzFest postoupila do druhé poloviny. Další řadu koncertů propojujících různé jazzové formy a formace oscilující od tradice přes jazzrock k funku odstartoval večer brněnských a pražských jazzových legend v CED Husa na provázku a posléze dvojkoncert tria kytaristy Jiřího Šimka a hvězdného Poogie Bell Bandu s nepřehlédnutelným (a nepřeslechnutelným) frontmanem za bicí soupravou.  více

Antonín Fajt je syn zpěvačky a houslistky Ivy Bittové a bubeníka Pavla Fajta. I když hostuje na nejnovějším albu At Home skupiny Iva Bittová & Čikori, není to žádné protekční dítě. K vlastnímu hráčskému a skladatelskému stylu se sám propracoval a propřemýšlel. Má možnost srovnávat dětství strávené na Moravě s posledními deseti lety za oceánem. A protože jej baví propojovat hudební aktivity například s kulinářským uměním nebo s léčivými účinky umění, není náš rozhovor zdaleka jen o muzice.  více