Domácí hašteření a planetka B 612 v soudobých operách

Domácí hašteření a planetka B 612 v soudobých operách

Téměř šedesát studentů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně spojilo síly při uvedení dvou oper ve svém kmenovém Divadle na Orlí. Večer patřil dvojici komorních operních děl. Premiérově byla uvedena krátká opera Mistrová aneb Když Bolševici zrušili Vánoce Petra Haly. A po téměř čtyřiceti letech zazněla opera Malý princ od Miroslava Háby.

Režisérce Kristýně Kopřivové, pro kterou premiéra stejně jako pro některé sólisty byla absolventským představení, byla svěřena kombinace rozverně satirické Mistrové a dílo na motivy Saint-Exupéryho existenciální pohádky. Mistrová byla dokončena v roce 2015 a nyní premiérově uvedena. Malý princ se na jeviště vrátil poprvé od svého uvedení v roce 1979 v Redutě, kdy jej kvůli idealistickému námětu záhy po premiéře z politických důvodů stáhli z repertoáru.Obě opery jsou vzájemně tak kontrastní, jak jen lze pomyslet.

Až ladovský charakter scénografie první opery podtrhovala i Halova instrumentace a roztržitá melodika. Spolu s Mistrem Dratvičkou (Vojtěch Šembera) výstup zahájila Marie Mičánová v roli uklízející uvaděčky. Na její hlasivky se part zdál příliš nízko a některé pasáže tak nevyzněly s dostatečnou plností. Vojtěchu Šemberovi však - zdá se - role sedla velmi dobře a v Mistrové byl jednoznačně dominujícím hlasem. Z pohledu frázování zpěváci neměli své party jednoduché. Zejména Barbora Ďubeková v roli Mistrové poněkud zápasila se srozumitelností.

mistrova:maly_princ_foto_zbynek_maderic_02V programu avizovaná politická satira, čerpající z textů Jaroslava Haška, jakoby zůstala jen na papíře – opera působila spíše civilním dojmem a sexuální narážky celkovému dramatickému vyznění také příliš nepomáhaly. Mistrová jako celek tak budila přinejmenším rozpaky. Za vydařený lze však rozhodně označit výkon orchestru, ze kterého barvou a přednesem příjemně vyčníval hoboj. Po rytmické stránce byla partitura bohatá na záludnosti, které však dirigent Joel Hána svým vedením překlenul.

Po přestávce na jevišti došlo k absolutnímu obratu. Scénografie hostujícího Jaroslava Záděry  se posunula ke střídmému a vycentrovanému provedení, v němž se účelně pracovalo s jevištní technikou, což zasvěcené upomnělo na původní profesi autora výpravy. Pozornost upoutala i výprava, kostýmy hostující Lenky Černé byly kouzelné.

mistrova:maly_princ_foto_vojtech_haba_03Hábův Malý princ, místy atonálnější a abstraktnější než Mistrová, střídal mluvené slovo se zpěvem. Od samého počátku podávala pozoruhodný výkon Zuzana Barochová v hlavní roli. Kupříkladu její dialog s Letcem v podání Tomáše Krejčího, který se pedagogicky podílel na hudebním nastudování opery, byl milý a uvěřitelný. Barochové celkově nechyběl dětsky naivní výraz a mimika, po celou dobu trvání se jí dařilo. Zpívala výrazně, čistě a srozumitelně. Tomáš Krejčí nemusí zpívat, aby byla radost ho poslouchat, jeho mírný (avšak výrazný) herecký přednes byl jedním z klíčových elementů, které utvářely atmosféru i výraz inscenace. Michaelu Robotkovi se pak výborně povedla grotesknost roztěkaného Finančníka počítajícího hvězdy, jeho úsměvná parlandová pasáž neměla daleko k rapu. Podruhé se po přestávce na jevišti objevila Barbora Ďubeková v roli Květiny a Marie Mičánová  jako Liška. Oběma se dařilo mnohem lépe než v první polovině večera, v rozhovorech s Malým princem byly přirozenější, bylo jim lépe rozumět a jejich postavy měly jasnější kontury. Potěšil také Ondřej Musil v roli Opilce, která de facto představovala jedinou vizuální spojnici mezi Mistrovou (s až podezřele autentickým alkoholovým deliriem) a Malým princem, v němž jako Pijan přestavoval beznadějnou neschopnost čelit svému osudu. Nasazenou laťku z Mistrové si udržel Vojtěch Šembera, který se zhostil role Krále s patřičným patosem a zvučností. Umělcům na jevišti se podařilo obrousit hrany smutného konce literární předlohy, divák odcházel s vírou, že duše zemřelého Malého prince žije dál.

V celém nastudování se orchestr držel statně, velmi pěkně ladil v táhlých plochách. Co ujelo houslím v rychlých laufech v intonaci, to vynahradily precizním frázováním. Opět příjemně vynikaly dřevěné dechové nástroje a nelze opomenout dobře šlapající perkuse.

Zatímco Mistrová zjevně ještě potřebuje trochu usadit a najít si správnou polohu, Malého prince lze jen doporučit jako hotové nastudování, které má co říct a dokáže to nejdůležitější – vzbudit v divákovi alespoň náznak emoce. V průběhu nacházejícího týdne proběhnouv Divadle na Orlí ještě čtyři reprízy.

Foto Zbyněk Maděryč a Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více