Domácí hašteření a planetka B 612 v soudobých operách

Domácí hašteření a planetka B 612 v soudobých operách

Téměř šedesát studentů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně spojilo síly při uvedení dvou oper ve svém kmenovém Divadle na Orlí. Večer patřil dvojici komorních operních děl. Premiérově byla uvedena krátká opera Mistrová aneb Když Bolševici zrušili Vánoce Petra Haly. A po téměř čtyřiceti letech zazněla opera Malý princ od Miroslava Háby.

Režisérce Kristýně Kopřivové, pro kterou premiéra stejně jako pro některé sólisty byla absolventským představení, byla svěřena kombinace rozverně satirické Mistrové a dílo na motivy Saint-Exupéryho existenciální pohádky. Mistrová byla dokončena v roce 2015 a nyní premiérově uvedena. Malý princ se na jeviště vrátil poprvé od svého uvedení v roce 1979 v Redutě, kdy jej kvůli idealistickému námětu záhy po premiéře z politických důvodů stáhli z repertoáru.Obě opery jsou vzájemně tak kontrastní, jak jen lze pomyslet.

Až ladovský charakter scénografie první opery podtrhovala i Halova instrumentace a roztržitá melodika. Spolu s Mistrem Dratvičkou (Vojtěch Šembera) výstup zahájila Marie Mičánová v roli uklízející uvaděčky. Na její hlasivky se part zdál příliš nízko a některé pasáže tak nevyzněly s dostatečnou plností. Vojtěchu Šemberovi však - zdá se - role sedla velmi dobře a v Mistrové byl jednoznačně dominujícím hlasem. Z pohledu frázování zpěváci neměli své party jednoduché. Zejména Barbora Ďubeková v roli Mistrové poněkud zápasila se srozumitelností.

mistrova:maly_princ_foto_zbynek_maderic_02V programu avizovaná politická satira, čerpající z textů Jaroslava Haška, jakoby zůstala jen na papíře – opera působila spíše civilním dojmem a sexuální narážky celkovému dramatickému vyznění také příliš nepomáhaly. Mistrová jako celek tak budila přinejmenším rozpaky. Za vydařený lze však rozhodně označit výkon orchestru, ze kterého barvou a přednesem příjemně vyčníval hoboj. Po rytmické stránce byla partitura bohatá na záludnosti, které však dirigent Joel Hána svým vedením překlenul.

Po přestávce na jevišti došlo k absolutnímu obratu. Scénografie hostujícího Jaroslava Záděry  se posunula ke střídmému a vycentrovanému provedení, v němž se účelně pracovalo s jevištní technikou, což zasvěcené upomnělo na původní profesi autora výpravy. Pozornost upoutala i výprava, kostýmy hostující Lenky Černé byly kouzelné.

mistrova:maly_princ_foto_vojtech_haba_03Hábův Malý princ, místy atonálnější a abstraktnější než Mistrová, střídal mluvené slovo se zpěvem. Od samého počátku podávala pozoruhodný výkon Zuzana Barochová v hlavní roli. Kupříkladu její dialog s Letcem v podání Tomáše Krejčího, který se pedagogicky podílel na hudebním nastudování opery, byl milý a uvěřitelný. Barochové celkově nechyběl dětsky naivní výraz a mimika, po celou dobu trvání se jí dařilo. Zpívala výrazně, čistě a srozumitelně. Tomáš Krejčí nemusí zpívat, aby byla radost ho poslouchat, jeho mírný (avšak výrazný) herecký přednes byl jedním z klíčových elementů, které utvářely atmosféru i výraz inscenace. Michaelu Robotkovi se pak výborně povedla grotesknost roztěkaného Finančníka počítajícího hvězdy, jeho úsměvná parlandová pasáž neměla daleko k rapu. Podruhé se po přestávce na jevišti objevila Barbora Ďubeková v roli Květiny a Marie Mičánová  jako Liška. Oběma se dařilo mnohem lépe než v první polovině večera, v rozhovorech s Malým princem byly přirozenější, bylo jim lépe rozumět a jejich postavy měly jasnější kontury. Potěšil také Ondřej Musil v roli Opilce, která de facto představovala jedinou vizuální spojnici mezi Mistrovou (s až podezřele autentickým alkoholovým deliriem) a Malým princem, v němž jako Pijan přestavoval beznadějnou neschopnost čelit svému osudu. Nasazenou laťku z Mistrové si udržel Vojtěch Šembera, který se zhostil role Krále s patřičným patosem a zvučností. Umělcům na jevišti se podařilo obrousit hrany smutného konce literární předlohy, divák odcházel s vírou, že duše zemřelého Malého prince žije dál.

V celém nastudování se orchestr držel statně, velmi pěkně ladil v táhlých plochách. Co ujelo houslím v rychlých laufech v intonaci, to vynahradily precizním frázováním. Opět příjemně vynikaly dřevěné dechové nástroje a nelze opomenout dobře šlapající perkuse.

Zatímco Mistrová zjevně ještě potřebuje trochu usadit a najít si správnou polohu, Malého prince lze jen doporučit jako hotové nastudování, které má co říct a dokáže to nejdůležitější – vzbudit v divákovi alespoň náznak emoce. V průběhu nacházejícího týdne proběhnouv Divadle na Orlí ještě čtyři reprízy.

Foto Zbyněk Maděryč a Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více